Herald: Book I and II

Na vlnách kolonialismu

Námořnicky laděná hra se ukáže v dobrém světle, necháte-li ji na sebe působit jako obraz od holandských mistrů, kteří tak rádi malovali svoje přístavy. Ostatně i její autoři jsou Nizozemci a jejich rukopis je charakteristický tím, že si ve svém díle troufli klást větší důraz na příběh a atmosféru než na samotné herní mechanismy. Tím vznikla konverzační adventura s nevýraznou herní mechanikou, ale velkým charismatem.

Prim hrají v Herald rozhovory s postavami, s nimiž je obdivuhodně snadné najít společnou řeč, protože scénář hry splňuje ty nejvyšší nároky komorního dramatu. Herní charaktery, s nimiž se seznámíte, budete později poznávat už z dálky a zapamatujete si je jménem, což je známka toho, že talentovaní tvůrci z utrechtského studia Wispfire umějí vyprávět. Příběh navíc šťastně vyslali na moře za vrcholícího kolonialismu v devatenáctém století, což společně s decentním soundtrackem a secesně načančanou grafikou propůjčuje hře nezaměnitelný charakter.

Malé lodní drama

Vcítit se do příběhu je určitě pohodlnější, tušíte-li, co kolonialismus vůbec byl a co se dělo za britské nadvlády v Indii. Přestože autoři stvořili do značné míry alternativní dějiny a dobyvačný Západ neadresně označili za „Protektorát“ a Indii za „Kolonii“, hra působí velmi autenticky. Z Evropy vyplujete na Východ pro nové zásoby indiga, tedy onoho zázračného modrého prášku, se kterým si vyspělejší část světa kdysi barvila první džíny. To je opravdu hezká připomínka malichernosti novověku.

Výprava za obchodem je nicméně pouhou kulisou pro mikropovídku, která v zásadě neopouští palubu lodi. O vzrušení a zážitky je přesto postaráno, protože se na ní veze pestrá společnost od hubatých námořníků až po urozené šlechtice a politiky, čímž vzniká výbušný koncentrát protikladů a zápletek. Zamotáte se do nich v roli zdánlivého prosťáčka Devana Rensburga. Ten byl na palubu přijat jako nejposlednější poskok, ale brzy vyroste osobností i významem.

Příběh překvapí svým myšlenkovým záběrem. Bere si na paškál odvěké neduhy lidstva jako je rasová segregace, třídní rozdíly či prostá neomalenost a pod napnutými plachtami je promítá do tragikomických situací, v nichž, obrazně řečeno, nešťastný sluha leští v potu krve panské škorně. V důsledku hra přemýšlí o životě jako takovém a ptá se dokonce, co je rodič ochoten riskovat pro vlastní dítě, čímž zprvu obyčejná obchodní cesta definitivně získává podivuhodný nádech. Kromě zajímavých myšlenek vás dokonce čeká i špetka duchařiny, i když spíše úsměvné než nervydrásající.

Dialogy nade vše

Hlavním trumfem hry jsou dialogy, s jejichž pomocí můžete do určité míry ovlivňovat tok událostí. Konverzace není jen běžným příběhovým pojivem, ale přímo stěžejním herním prvkem, díky kterému vzniká příjemná iluze svobodného rozhodování. Je to ale opravdu iluze, protože svoboda je silně okleštěna scénářem.

Z alternativních odboček se hra po pouhých několika větách snaží vracet k hlavní dějové lince a původním významům. Strukturu příběhu zkrátka Herald nemá tak dokonale zpracovanou jako například Dreamfall Chapters. Jen kosmeticky se v ní proto také liší různá dějová zakončení. Na druhou stranu nezapomínejme, že byla koncipována především jako příběhová konverzačka a jako taková by se nemusela stydět ani za vyloženě lineární scénář. Spíše než iluzorní větvení děje by vás proto měla mrzet povrchní a šablonovitá hratelnost, která se nebezpečně přibližuje interaktivnímu filmu.

Chvilka pasivního sledování

Herald je hra o konverzaci, úsudku, myšlenkách a dobré atmosféře, ale nečekejte od ní nic, co by z ní činilo skutečně poctivou adventuru. Postrádá propracované hádanky i práci s předměty, protože hlavní hrdina není řešitel, kutil ani kleptoman a veškeré okolí raději jen decentně pozoruje. A pokud už se k něčemu rozhoupe, stane se to obvykle v rámci nějaké připravené cutscény či v silně automatizovaném questu. Jídlo pro hladové námořníky jste určitě ještě nevařili, ale z hlediska hratelnosti je to jen nicotné zpestření.

Hra před vás nebude klást žádné náročnější úkoly ani výzvy, natož aby vám házela klacky pod nohy. Autoři preferovali mimořádně pohodovou hratelnost, se kterou je nicméně potřeba počítat až do důsledků. To znamená uvařit si o hrnek kávy navíc k obraně před mnoha hluchými pasážemi a vyrovnat se s faktem, že na lodi nejde o život a každá situace, byť i zdánlivě nebezpečná, nakonec nějak dopadne, což není styl zábavy, který by člověka vyloženě přilepil k obrazovce.

Tvůrci chtěli, abyste se u Herald pohodlně usadili, zamysleli se nad nespravedlností světa a nanejvýš se pokochali volánky ve výstřihu urozené dámy. Škoda tedy, že odlehčenou hratelnost nepodtrhla ladnější práce s kamerou, která hrdinu sleduje skrze statické obrazovky a k větší dynamice si pomáhá chaoticky se střídajícími úhly pohledu, což je alespoň zpočátku velmi nepohodlné a matoucí.

I přes některé rozporuplnosti je nicméně Herald hra hodná doporučení. Stačí na ni nepohlížet jako na klasickou adventuru a nesnažit se ji tak hrát. Zapůsobí na vás spíše jako ležérní umělecké dílko, které se pyšní neokoukanou tématikou a poutavým příběhem. Víceméně dokáže navnadit na dvojici chystaných epizod, ve kterých drama podle slibu autorů vyvrcholí. Charisma a elegance malému námořnímu dobrodružství určitě nechybí. Vše ostatní je otázkou vaší shovívavosti.