Hard West

Dobro a zlo

Hard West vypráví o dobru, které se obrazně řečeno tak dlouho schovává před zlem v maštali, až mu z toho přeskočí. Hlavními hrdiny příběhu jsou proto v jádru dobří lidé, které však život v bezpráví příliš poznamenal. Banditi, jako obvyklá příčina veškerého příkoří, jim berou vše - rodinu, peníze i čest a zároveň vyhlídky, že jednou bude líp. Hrdinové z příběhu o osmi kapitolách mají všeho po krk.

Fakt, že kladné postavy mají často podobnou motivaci ubližovat jako ty záporné, dává hře zajímavě drsné aroma. Nejde o kdovíjak výchovný moment, ale o inspirativní příklad, jak životní podmínky změní člověku náturu. Bezskrupulóznímu násilí a sobeckosti budou hrdinové často oplácet stejnou mincí.

Dva životy ve skvělých kulisách

Zajímavé také je, že hlavní hrdinové žijí dvojím životem. Jen co se jim dokouří z šestiraňáků, už jsou z nich tuláci a lovci příběhů. To proto, že hra samotná se dělí na dvě diametrálně odlišné části: na akční a „adventurně-dobrodružnou“.

Taktická akce se nanejvýš atraktivně jeví zejména díky povedeným westernovým kulisám. Grafika s ručně malovanými prvky sice nedosahuje takové míru detailu, abyste se dopočítali nábojů v bubínku, ale milovníci westernu si užijí nanejvýš autentické prostředí plné drsných lokálů, opuštěných statků a vyprahlé krajiny, zbarvující vše do typického okru.

Atmosféru podporuje i dobrý text. Třeba zaplivaný pajzl dokáží autoři na několika řádcích představit tak věrně, že se vám paty přilepí k podlaze. Dá se říct, že Hard West přibližuje Divoký západ stejně dobře jako například Commandos válku. A občas si nezadá ani s depresivním výkladem budoucnosti z Shadowrunu.

Malá Jagged Alliance

Z čistě herní perspektivy lze akční polovinu hry stručně popsat jako „ořezanou“Jagged Alliance. Jde o taktickou akci s jednoduššími herními pravidly, která ovšem neztratila tradiční volby v počtu zasahujících hrdinů, ve správě výzbroje a výstroje či v uplatnění libovolné taktiky v samotném boji.

Za možnost řešit různé situace různými způsoby lze autory opravdu pochválit. Je fajn vědět, že ne každá mise musí skončit krveprolitím. Pokud se rozhodnete pro tiché hraní (jsou-li k tomu vytvořeny podmínky), je opravdu možné plnit některé úkoly beze střelby. To jinak drsnou Hard West šlechtí.

Proti duchům

Bohužel ne vším dokáže taktická část hráče uspokojit. Na vině je jistá, a vlastně docela paradoxní, překombinovanost různých prvků. Aktivní a pasivní skilly vyplývající z „divokých karet“ jsou ještě ok. Stejně tak vliv štěstí na zásah postavy. Ovšem, aby autoři například zakryli, že pohyb hrdinů, jejich krytí a palba byly zpracovány velmi povrchně (úkony jsou silně automatizované), přišli s několika spornými nápady, jak přestřelky zkomplikovat.

Zbytečně nešikovný je zejména vliv denní doby na systém krytí. Pakliže se střílí za ostrého slunce, postavy lze na dálku identifikovat podle jejich stínů. Vtipná myšlenka ovšem narazila na nepovedené technické řešení. Koliduje s technologií „fog of war“, díky níž se nepřátelé tradičně objevují jen v určité vzdálenosti od hrdinů, takže ve výsledku se to na obrazovce hemží komickou bandou duchů a siluet. Střílet po nich je stejně absurdní, jako je pozorovat.

Tak trochu přitažen za vlasy

Poněkud nejistě působí i celková skladba herní kampaně. Autoři se sice snažili kombinovat různé typy misí od obranných až po vyloženě likvidační, občas ale „přestřelili“ a výsledkem jsou i akce, které povinně směřují k neúspěchu hrdinů, nebo se v nich čelí téměř nekonečné přesile.

První případ signalizuje, že vcelku povedený příběh někdy až příliš zasahuje do praktické části hraní. Pokud má nějaká postava zemřít, prostě se to stane a akce poslouží jen coby povinná cesta k dějovému předělu. To docela nabourává tradiční žánrovou svobodu v taktickém rozhodování.

Druhý příklad popisuje frustrující nudu při tahu protistrany. Čekat minutu než se patnáct záporáků pohne (často neužitečně a zmateně), aby si hrdina jen přebil a zase minutu čekal, to je vyložený designérský nezdar.

Nad mapou příležitostí

Jistě se ptáte, co se stane, když saloonem prosviští poslední kulka a osazenstvo lokálu se vrátí ke kartám. Vězte, že hra se v té chvíli přepne do „dobrodružného“ módu a nabídne velkou mapu světa, nad kterou budete trávit téměř tolik času jako v samotné akci.

Jak se hráč adventurní nabídkou proklikává, jako by četl westernový román. Tak zajímavě, ale zároveň i nezměnitelně je dobrodružná část hry vedena. Prostřednictvím příležitostného rozhodování, dialogových voleb a primitivního managementu zásob se autoři sice snaží hráče přesvědčit, že jsou v každé chvíli pány situace, ale pravda je trochu jinde. Ve skutečnosti hra chvátá vcelku lineárně vpřed a postupem času vás plnění dosti předvídatelných úkolů bude jen zdržovat od bojového základu hry.

Každopádně lze prohlásit, že se Hard West povedla. Přestože nevyužila zcela beze zbytku svůj potenciál a žádná její součást není bez chyb, v příjemných kulisách a hutné atmosféře nabízí opravdu netradiční pohled na osidlování Ameriky. Ukazuje tak trochu jiný, drsnější Divoký západ, což by mohli zejména odpůrci westernových klišé ocenit.