Halls of Torment

Halls of Diablo

Pro ty z vás, kteří hráli první Diablo, budou první momenty v Halls of Torment zatraceně povědomé. Hrdinové z pixelů, kteří stojí před vstupem do obrovské katedrály, vypadají jako staří známí. Obličeje postav v táboře taky a jakmile zaslechnete první skřeky nepřátel nebo uvidíte sloupy s koši na oheň, prostě na vás ta nostalgie okamžitě dýchne. Jenže pryč jsou doby, kdy jste se v koutě klepali před Butcherem. Tady jste kulometem na magické nože. rychlopalným bohem blesku a exteminátorem tisíce monster za minutu. Tedy ne hned ze začátku, ale to vůbec nevadí.

Když mapy procházíte poprvé, hra vás trochu oťukává. Pro fanoušky žánru nenabízí vlastně nic nového. Zabíjíte potvory, sbíráte zkušenosti, zlepšujete své pasivní schopnosti a jednou za čas najdete svitek, který vám dá na výběr z magických dovedností. Větší známka originality přichází s první bednou vybavení. Váš hrdina na sobě může mít totiž helmu, rukavice, zbroj, amulet a dva prstýnky. Předměty obvykle poskytují moc pěkné bonusy, které doladí váš styl hraní. Jenže je nestačí jen sebrat. Tedy pokud je budete chtít používat delší dobu než během výpravy, na které jste je našli.

Abyste předmět dostali natrvalo, musíte ho nejdřív donést ke studni a poslat nahoru do tábora. Vtip je v tom, že v základu můžete takhle odeslat jenom jeden kus výbavy a samozřejmě vám po zbytek „runu“ zmizí z inventáře. Systém vás tak nutí hlavně ze začátku přemýšlet, zda si výbavu nechat na sobě, využívat bonusy co nejdéle a riskovat, že zemřete a o předmět přijdete, nebo ho poslat nahoru co nejdříve, ale zase přijít o bonus. Může se vám také stát, že později najdete něco jiného, co by se vám hodilo odemknout mnohem víc, ale výtah ze studny jste už vypotřebovali.

Jelikož je týpek, který vám předměty ve vědru tahá, vydřiduch, nechá si za něj ještě zaplatit přímo v táboře, ale pak je konečně váš a můžete se natrvalo vybavit na další cesty do podzemí. Tam ostatně probíhá i většina vašich snah o zlepšení šancí na přežití. Kromě vybavení nakoupíte i trvalé bonusy do statistik, časem přímo vylepšíte jednotlivé hrdiny nebo se vám dostane možnost otevřít jinou postavu. Zkrátka, váš tábor se postupně rozrůstá a možnosti rostou.

S každou novou úrovní, postavou, schopností a vlastně téměř vším se vám odemkne nová sada úkolů. Za splnění velké části z nich dostanete pořádnou kupu zlata, ale další odemykají právě nové schopnosti a možnosti, a právě za nimi se budete hnát. Milion monster zabijete tak nějak mimochodem, ale třeba projít mapu jen pomocí základních útoků, chce už snahu. Podobně i se nějakou dobu nepohnout z místa nebo si nezvedat životy pomocí pasivních dovedností. Tyhle originálnější výzvy mě vlastně bavily, ozvláštňovaly hratelnost a nutily opustit už vyšlapané cestičky kombinací, které jsem ve hře používal. Protože zapadnout do stereotypu jde v Halls of Torment zatraceně snadno.

Obtížnost pěkně popořadě

U prvních návštěv map v základním módu jsem se vlastně až nudil a očima hypnotizoval ukazatel třiceti minut s myšlenkou, kdy už konečně dosáhne nuly. Hlavně pokud za sebou už nějakou tu podobnou hru máte, první hodiny vám bude jasné, co je třeba pro vítězství udělat. Navíc každou z pěti základních map musíte projít alespoň jednou. Až po poražení hlavního bosse se totiž odemkne v režimu Torment a tam teprve začíná ta pravá zábava.

Nepřátelé jsou tužší, objevují se v elitních verzích a budete se konečně muset pořádně snažit. Hlavně je jich ale i víc a dostanete se k více svitkům schopností. Navíc za každou úroveň pokořenou v tomto režimu se vám odemkne další modifikátor. Můj nejoblíbenější zesílí nepřátele, ale usekne deset minut z časového režimu. Právě po jeho aktivaci jsem si připadal, že Halls of Torment konečně ukazují svůj potenciál.

Zkrátka a jednoduše z Tormentu si odnesete víc předmětů, protože začnou padat kyblíky do studny navíc, budete rychleji sbírat lektvary, které se hodí na přehazování dovedností nebo jejich odstranění z výběru pro danou mapu a najdete i silnější verze předmětů, které už vlastníte. Navíc i úkoly se tu začnou plnit samy, protože v základních lokacích prostě x milionů poškození dát snad nejde.

Poslední mapa, která přibyla až při vydání plné verze hry, je pak speciální a budete si ji muset odemknout s trochou snahy, ale rozhodně stojí za to. Její speciální mechaniky jsou zábavné a jde si skutečně vyhrát s tím, jak postavu vylepšíte a užít si tak plného potencionálu schopností. Podobně jako u obtížnosti totiž hra trochu šetří a vás omezuje v tom, jak silní můžete být.

Hrdinové, hrdinky a jejich arzenál

Obecně platí, že obecná pasivní vylepšení mají pět stupňů a ty vám procentuálně zlepšují vlastnosti. Zajímavější je to u schopností, které mají úrovní už deset. Navíc se dost liší v tom, jak je vylepšujete, a každá z nich může ještě nabrat ještě dvě speciální úpravy, které lze získat ze svitků. Balancujete tak mezi tím mít šest slabších verzí, nebo menší počet silnějších. Každá postava má navíc ještě vlastní útočné a obranné schopnosti a při zvedání úrovně dostává vybranou sadu vlastností zlepšenou automaticky a tím pádem inklinuje k jistému typu hraní.

Je jasné, že takový exterminátor s plamenometem bude víc těžit z elementárního poškození na co největší ploše. Lučištnice si užije rychlost útoků a kritické zásahy a třeba i ze základního válečníka se umí stát neskutečná mašina na zabíjení. Pokud má jeho útok dostatečný dosah i plochu, bude kosit kostlivce po stovkách jediným švihem obouručáku.

Postavy jsou samy o sobě zábavné. Navíc, když zkoušíte kombinovat runy, která vám umožní přidat vylepšování jiného hrdiny. Zkrátka a dobře si z jedenáctky postav není problém vybrat a když chcete zkusit něco trochu jiného, prostě sáhnete po další a začnete celý svůj build stavět trochu odlišně. Čím dál totiž pokračujete, tím víc máte k dispozici nástroje, jak minimalizovat náhodu, s jakou vám přichází vylepšení. Navíc vše můžete podpořit tou správnou výbavou, která dělá propastný rozdíl v efektivnosti.

Jediné, co mě trochu mrzelo, je právě to, že ve většině map prostě nenaberete dost svitků, abyste měli plně vylepšené všechno. Sice se i tak prosekáváte ke konci jako nezastavitelná mašina, ale chyběl mi prostě ten pocit zadostiučinění, který umí jiné hry ze žánru přeci jen o něco lépe. Stejně tak je škoda že výbava nemá alespoň trochu kosmetický dopad a bojovník navlečený v plátové zbroji s hořící korunou je pořád jen chlapík s odhalenou hrudí v kožených kalhotách.

Moje hra, moje pravidla

Co má naopak Halls of Torment zvládnuté skvěle, jsou možnosti nastavení. Je na vás, zda se budete pohybovat na šipkách, nebo myší, můžete si určit, zda budou útoky nebo kouzla sesílaná automaticky nebo klikáním a třeba zda budete mířit manuálně nebo automaticky. Zkrátka si doladíte celkový pocit ze hry podle sebe.

Nastavit můžete třeba i zobrazení číslic poškození nebo si kompletně upravit barvu a tvar kurzoru, aby se vám mezi hordami pekelných sil hledal co nejlépe. Navíc je hra kompletně česky, takže ani neznalci jazyků nebudou mít problém se zorientovat v popiscích předmětů, hrdinů i vylepšení.

Halls of Torment je doplněný i o příběh, který je předkládaný formou zápisků, jež můžete najít v jednotlivých lokacích. Další detaily doplní i kronikář v základním táboře, ale není zase tolik o co stát. Osobně mi přišlo, že by tajných skrýší a věcí mohlo být po mapách rozesetých o něco více. Takhle se všechno smrskne na bylinky sloužící k přípravě lektvarů, knihy a jeden tajný artefakt, který může pomoci s poražením bosse.

Další z řady, ale stále v popředí

Nebudu lhát. Hraní Halls of Torment jsem si užil v předběžném přístupu i v plné verzi. Atmosféra temného gotického fantasy je skvělá. Hra je zábavná a návyková. Přesto jsem se nemohl zbavit pocitu, že nedělá nic, co by jí výrazně odlišilo od žánrových špiček. Samotný princip předmětů zvládá třeba lépe Death Must Die. Chybí tu něco jako zábavné těžení a vytváření vlastních cest mapou z Deep Rock Galactic: Survivor nebo unikátní skládání předmětů z God Of Weapons. Pokud ale máte chuť na klasický bullet heaven, který je prostě jen zatraceně zábavný a atmosférický, určitě se jedná o skvělou variantu. Hlavně pokud vám sedne stylizace prvního Diabla, protože ta se nakonec stává největší zbraní této hry.