Hackers - Join The Cyberwar!

Ajťáci bez emocí  

Hackers staví na nápadu asynchronního multiplayeru. V rámci hry se vžíváte do role počítačového hackera, který se vloupává do systému druhým hráčům a současně buduje obranu svého softwaru, ideálně tak, aby nedošlo k průlomu ze strany ostatních. Příběhovou omáčku ovšem nečekejte. Jakási základní zápletka tu sice nechybí, slouží ale primárně jako záminka tvůrce, aby vás mohl protáhnout sérií tutoriálových ukázek, během nichž vás seznámí s podstatou herní náplně a postupem času přihodí i nadstavbové prvky.  

S tím v zásadě nic v nepořádku není, absence dějovosti přesto lituju. Obzvláště, když nedávné tituly s podobnou tématikou ukázaly, že k zajímavému scénáři stačí relativně málo. Za všechny jmenujme videoherní adaptaci seriálu Mr. Robot anebo vedlejší mód Breach přibalený k Deus Ex: Mankind Divided.  

Na zteč

Co do hratelnosti lze Hackers rozdělit do dvou rovnocenných složek. První je útočná. V jejím rámci se po vybrání vaší oběti na mapě světa ocitáte v síti navzájem pospojovaných jednotek s cílem je nahackovat. Povinnou jednotku představuje jádro, další obstarávají obrannou funkci systému, jiné slouží k těžbě herní měny a v některých se ta měna zase musí skladovat. Vaším úkolem je postupně je zabrat a podmanit si jádro systému dřív, než dojde k ukončení spojení, což se stane do dvou minut.  

K úspěšnému hacku nicméně stačí obsadit jádro, zabrání zbytku jednotek je čistě volitelné. Vyhnete-li se mu, celá akce bude zřejmě snazší, přijdete ale o bonus v podobě zkušeností a peněz, které tímto způsobem můžete získat a které jsou potřeba k levelování.  

Útok na nepřátelské cíle se provádí pomocí programů, tedy jakýchsi druhů virů. Každý umí něco trochu jiného a postupem času se dostanete k vyvíjení nových typů s důmyslnějšími funkcemi. Pozor si je třeba dávat na jejich zásobu, tu je třeba před každým hackerským nájezdem manuálně doplnit.  

Virus ante portas!  

Druhou, neméně důležitou část hry zastává budování. V zásadě musíte okolo jádra vystavět takovou kombinaci obranných věží, ale i těžebních prvků, aby na vaše konto plynul konstantní příjem herní měny, a současně jste protivníkům co nejvíce znepříjemnili nabourání vaší soustavy.  

Na papíře zní popis konceptu hry možná komplikovaně, v praxi vám však všechny místní zásady přejdou do krve velmi rychle. Něco to vypovídá o schopnostech autora vést hráče k pozvolnému poznání skrz text i audiovizuální vjem. Zejména působivé to je vzhledem k množství obsahu, které Hackers nabízí. Určitý díl na tom nese jistě i stylová, přehledná grafika, jejíž vzhled notně připomíná počítačové rozhraní Animu z Assasin´s Creed. Myšleno jen v tom dobrém slova smyslu.  

Zdaleka nejsympatičtěji působí ovšem provázanost všech herních mechanismů. Vývoj nového programu vyžaduje jednak čas a za druhé zdroje. K tomu je ovšem třeba postavit jednotku, která se vám postará o přísun financí. Jednotlivé jednotky lze upgradovat, snadno se vám ale může stát, že budete produkovat víc peněz, než kolik vám vaše konto dovolí uložit. Pro to je zase třeba zvýšit kapacitu. A tak dále. Jestli něco opravdu táhne Hackers kupředu, je to právě ono neustálé opečovávaní vlastní sítě.  

Zapomínat bych ovšem neměl ani na prvek proměnlivosti. Buďte si jisti, že žádný soupeř, žádný jeho výtvor, žádná situace nebude stejná. Hru to činí o něco svěžejší, byť ji to od omrzelosti nezachrání, jak si ostatně hned ukážeme.  

Chybka v kódu  

Hlavní důvod, proč se u Hackers po nějaké době dostaví nuda, je skutečnost, že jsme si u podobně stavěných titulů zvykli na to, že hackování doprovází vyšší míra interaktivity, nějaká minihra, jež by obohatila naší aktivitu. A Hackers tohle postrádá. Váš úspěch či neúspěch se tak převážně odvíjí od náhody; od toho, jakým arzenálem jste se předzásobili, od toho, na jakého hráče narazíte. Náhoda bere člověku z rukou kontrolu a umenšuje mu přímý vstup do dění.  

Hackers mimoto nepatří k uživatelsky nejpřívětivějším počinům. V obchodě je nabízen zdarma a nulová pořizovací cena je zde vyvažována přítomností mikrotransakcí a čekacími lhůtami. Ve hře vás čeká žonglování se třemi typy herní měny, nedostatek každé z nich lze volitelně napravit zakoupením zásob za reálné peníze. To je samozřejmě v pořádku, potíž je ta, že čekací časy jsou zde vážně neúměrně dlouhé, přičemž alternativou k více jak hodinovému vyčkávání je platba vzácnou měnou.  

Čeká se přitom téměř na vše. Na tvorbu nového programu, na stavbu další jednotky, na upgrade. Můžete argumentovat tím, že hra byla nedesignována pro kratičká herní sezení realizovaná několikrát za den, zjištění, že během té jedné seance toho dokážete udělat dost málo, a to málo je poměrně repetetivní, však takové tvrzení podkopává.  

K tomu si připočtěte ještě ne zrovna ideální technický stav, kdy se budete potkávat s padáním programu a nemožností připojit se k jinému hráči, a asi také seznáte, že Hackers trápí poměrně vážné chyby.  

What if I told you…  

Hackers nabízí pozoruhodně propracované a obsahově nabité pojetí hackingu, k označení jako čehokoliv víc než jen „docela dobré“ hry jí však ještě několik podstatných kroků chybí. Rád bych viděl především lepší vyváženost, vyladěný síťový kód a třeba nějaké oživení stávající herní náplně. Jestli vás i přes zmíněné výhrady oslovila, klidně se dejte do stahování. Za vyzkoušení zase stojí a nic za to nedáte.