Guns, Gore & Cannoli
Ve své podstatě zcela obyčejná střílečka, ve které se na vás budou ze všech stran valit hordy nemrtvých. Je sice obalená do hezké grafiky, zalepená vtipnými hláškami a do jisté míry uspokojivá. Monotónní náplň ovšem tohle trojkombo docela rychle přemůže a vy se dříve či později přistihnete při zívání. Přitom nechybělo málo a tahle gangsterská zombie humoreska mohla být o třídu, ale klidně i o dvě lepší.
Další informace
| Výrobce: | Crazy Monkey Studios |
| Vydání: | 30. dubna 2015 |
| Štítky: | arkáda, 2d, střílečka, indie hra, plošinovka, akční |
„Přidej se k mafii, poznáš prima lidi a pak je můžeš rozstřílet na hadry!“ Přesně touhle větou si nakonec zaháčkovala organizace, vedená dvojníkem Marlona Branda, drsňáka Vinnieho Cannoliho. Slíbila mu prachy, ženy, chlast, zkrátka všechno, po čem by mohl toužit. Jako protiváhu za přepych ho však vyslala na výlet do Thugtownu, který se z nějakého důvodu potýká s nemrtvým problémem, a Vinnie by ho mohl vyřešit rozžhaveným olovem.
Kdysi dávno v Thugtownu
Co se příběhu týče, tímhle souhrnem Guns, Gore & Cannoli v podstatě hasne. Najdou se v něm sice pokusy o zvraty a nějaký vývoj situace. Všechny jsou však víceméně očekávané a povrchní, takže vás děj do jisté míry přestane zajímat.
To se ale dalo čekat, protože tahle hra vás nehodlá zaujmout dechberoucím scénářem, který člověka rozbrečí, rozesměje a nakonec nechá zcela odzbrojeného (i když ten smích se jí daří). GGC si koupíte, protože chcete 2D kreslenou akci plnou krve, explozí, nemrtvých a kulervoucích hlášek.
Od prvního okamžiku, kdy Vinnie ve hře otevře pusu, je jasné, že se tahle rubačka nebere ani za mák vážně. Nemrtví se hrnou ze všech koutů, cinkot prázdných nábojnic ustává, jen když přebíjíte. Ze všeho teče krev, exploze trhají nemrtvou hordu na kusy. Střelba je zcela uspokojivá a i když se vám do rukou nedostanou příliš originální zbraně, budete si masakr opravdu užívat.
Ničení je o to líbivější, že se místy nerozbíjí jen nepřátelé, ale i prostředí. Obvykle se jedná jen o kosmetickou destrukci, ale člověka zkrátka potěší, když se mnohdy zcela netečné kulisy najednou proberou k životu a vaše kulky po cestě do nemrtvé mordy rozbijí třeba sklenice nebo okna aut.
Krev místo alkoholu
Akce je neutuchající, přívaly nemrtvých nekonečné, hratelnost se však paradoxně vyčerpá velmi brzy. A to i přesto, že s hrou za nějakých pět hodin skončíte – když se budete loudat. Čistě mechanicky se totiž nevymyká žánrovým standardům a nabízí pouze průměrné střílení, skákání, kopání do aktivačních pák a nějaké ty souboje s bossy.
Ač velice lehce laděná, v některých pasážích dovede být opravdu velmi těžkopádná a dokonce i obtížná. Vinnie se například ještě nenaučil střílet během přebíjecího cyklu, takže když rozládujete pumpovací brokovnici, prostě do ní bude cpát osm patron na jeden zátah, i kdyby během toho měl chcípnout. Ostře to kontrastuje s nápadem autorů nechat na vás nabíhat mrtváky ze všech stran a obvykle zcela nečekaně.
Poněkud kontroverzní je také nemohoucnost postavy, pokud ji něco zraní. Zatímco podobné hry se snaží o to, abyste mohli od nebezpečí co nejsnadněji uskočit a zneškodnit hrozbu, Guns, Gore & Cannoli vás naopak zpomalí a tím vlastně skoro přilepí k neustále útočící mrtvole. Obzvláště ke konci, když už jde skutečně do tuhého, kvůli téhle „feature“ proklejete nejen vývojáře, ale rovnou celý svět.
Promarněná příležitost?
Takže ano, hra je to vtipná a hezky ručně kreslená. Dokonce se jí i daří vzbuzovat pocit uspokojení a boduje též dobovým a společenským zasazením. Ostatně, Amerika v době prohibice, gangsteři na každém kroku a styl jdoucí ruku v ruce s luxusem a vkusem si přímo říkaly o devastaci záplavou nemrtvých. Jenže tím se vyčerpávají klady.
V podstatě průměrné a monotónní střílení hra balí do líbivého kabátku, který ale pravdu o hratelnosti maskuje jen tak dlouho, dokud se ho nenabažíte. A pak si najednou uvědomíte, že je prázdná. Obzvláště pak v dnešní době, kdy jsme u podobných titulů zvyklí vídat za každým koutem RPG prvky, trofeje a kdejaké další hlouposti, které nás podvědomě ujišťují, že nemrháme časem.
Guns, Gore & Cannoli jde v tomhle proti proudu a nic podobného nemá. Dá se proto tvrdit, že je to hra oldschoolová, dokonce by se chtělo říci čistá – sedíte u ní hlavně pro ten požitek z masakru. Nabízí se ale námitka, že v tom případě si měli autoři trochu pohrát s hratelností a zajistit, aby vám nezatuchla pod rukama během prvních dvou hodin.
Poslední záchvěvy
Lékem na mírné znechucení je však kooperativní multiplayer - nutno říci, že likvidace mrtvol ve více lidech hře opravdu vlévá čerstvou krev do žil. Jen zcela nepochopitelně chybí možnost online spolupráce. Pokud nemáte na blízku někoho naladěného na „další“ zombie akci, holt máte smůlu.
Po nadějném začátku tedy končí Guns, Gore & Cannoli jen lehce nadprůměrně a smrdí až za roh nevyužitým potenciálem. Audiovizuální pozlátko se povedlo, hratelnost by však zasloužila větší pozornost a hlavně by potřebovala částečné osvěžení. Hra by vás proto měla lákat pouze s hezkou slevou na krku, nebo když s ní za vámi doběhne váš známý, abyste si zahráli spolu.