Gumslinger 2: Ducks & Nukes

Gumslinger 2 navazuje na zábavný první díl, který jsem zde recenzoval před pěti lety. Oproti starší hře ovšem dělá několik docela zásadních změn. Zaprvé se nehraje na rychlost, ale přesnost. Duely se odehrávají v tazích, což mi připomnělo starověké soupeření dvou udatných válečníků – nejprve hodí oštěpem jeden, po něm dostane šanci druhý. Další změnou je nový free-to-play model a obecně robustnější herní systém. 

Základem je ale samo duelování. Postavíte se proti náhodnému protivníkovi, k tomu si vytáhnete několik náhodných zbraní a jeden z vás dostane šanci prvního výstřelu. Tažením prstu míříte a klepnutím na spoušť vypálíte. Nebudu dále chodit kolem horké kaše: pálíte z revolveru, ale vaším projektilem může být nůž, výbušnina nebo třeba židle. To se samozřejmě liší zraněním. Nůž sice sebere více životů, ale s židlí je snazší se trefit. 

Prvním výstřelem to ovšem nekončí. Hra vsází na zábavnou práci s fyzikou. Ta je velmi zjednodušená a rozhodně nepůsobí realisticky. Je ale nutné si přiznat, že vaši střelci jsou z gumy. Jakmile dostanou zásah, odletí dozadu. U toho pravděpodobně srazí nějaké dekorace, možná dokonce zničí celé průčelí domu. A logicky se tak od sebe střelci dostávají dále. Je tak mnohem těžší se dobře trefit. Nějak extra mi to nevadilo, ale upřímně bych tu logiku čekal obráceně – kdy na začátku hra favorizuje šikovnějšího střelce, a postupně je přibližuje pro snazší trefování. Ne však tady. 

Hodně mě taky zklamalo, že sice na oko soupeříte proti dalším hráčům, ale reálně to není pravda. Hra vezme profil nějaké hráče, ale ovládání zajistí sama. To má výhodu, že na vás během souboje nikdo nečeká a můžete si mířit, jak chcete dlouho, ale na druhou stranu do dost ubírá z pocitu vítězství. Navíc na straně protivníka vždy podezřele najdete nějakou smrtící překážku, do které ho můžete srazit a souboj rychle ukončit. Třeba kopu dynamitu či kyselinovou studnu. 

Zábavné je, že některé zbraně se ovládají trochu jinak a nestačí je prostě na protivníka vystřelit. Výbušninu musíte odpálit, Thorovo kladivo mrštit k zemi a flétnu zase ve správný okamžik poslat kupředu. 

Z každého duelu si odnesete i nějaké ty zkušenostní body, které vás posouvají dopředu skrz odměny. Získáváte nová prostředí, další pistolníky a odemykáte si různé typy zbraní. Ty si také vylepšujete, což je potřeba, protože některé dávají opravdu málo zranění. Když po vás nepřítel střelí výbušninu, nechcete kontrovat cihlou. Váš arzenál se přitom na začátku každého zápasu přiřadí náhodně. Zhlédnutím reklamy se však můžete dostat k lepším možnostem. 

Tím se dostávám k dalšímu problému. Hra se nemůže rozhodnout, jak chce své hráče monetizovat. Předhazuje vám balíčky zbraní a náhodných karet, různé skiny a další odměny. K tomu si můžu na vyžádání pustit reklamu a zdvojnásobit si odměny, případně si vytočit lepší zbraně v duelu. Dobrá, to mi přijde fér. Ale proč po tomhle všem na mě ještě vyskakují otravné videoreklamy po odehraných zápasech, to už vážně nepochopím. 

V zásadě si myslím, že je Gumslinger 2 prima oddechová zábava, která se hezky sune dopředu. Její hlavní slabinou však je, že má nízkou variabilitu a kvůli hraní proti uměle řízeným protivníkům vás prostě po chvíli začne nudit.