GTFO

GTFO je hororový titul, který nepotřebuje sáhodlouhý název, aby se dokázal postarat o to hlavní: Nabídnout až čtveřici hráčů kooperativní běsnění říznuté Dead Space, Left 4 Dead a Aliens vs. Predator. A protože jde o kooperativní zážitek, který si zahrála čtveřice pisálků, čeká vás i kooperativní recenze prodchnutá dojmy všech zúčastněných.

Nechoď Pavle s Kubou na loď...

Jedna z nejklasičtějších sci-fi hororových premis zastřešuje i snažení hráčů v GTFO. Máloco dokáže navodit správnou atmosféru jako opuštěná loď nebo důlní kolonie kdesi ve vesmíru, jíž k dokonalosti chybí snad už jen pohybový detektor ve stylu Vetřelce. A světě div se, GTFO kromě zbraňového arzenálu pro čtveřici hráčů právě takový detektor nabízí! Vy, kdo jste hráli Aliens vs. Predator, dobře víte, jak moc taková věcička dokáže podrásat hráčské nervy.

Právě děsuplná atmosféra je nosným prvkem nové střílečky z pohledu první osoby, která dokáže působit rušivým a zneklidňujícím způsobem už v samotné hlavní nabídce. Svou porci strašidelných her jsem odehrál, ale cítit se nepatřičně v menu? Bod pro autory, kteří moc dobře vědí, co dělají.

Poté, co si všichni zúčastnění hráči rozdělí startovní vybavení, které nabízí slušnou plejádu zbraní (pistole, automaty, brokovnice, odstřelovací pušku) a nástrojů (obranné věžičky, miny, detektor pohybu a podobně), jsou hráči bez milosti vrženi do hry. A to opět doslova, protože čtveřice vězňů se spouští kamsi do temné propasti.

Cesta dolů se navíc postupně prodlužuje s tím, jak hráči odemykají nové úrovně. Můžete prozkoumat vícero levelů na stejném podlaží, nebo se budete pouštět níž a níž. Tempo hry svědčí obojímu, protože i dvouhodinová seance vás většinou dostane maximálně přes jednu úroveň, a to navíc za předpokladu, že nebudete umírat a načítat checkpointy v naději, že tentokrát to zvládnete líp. Byť se nejedná o žádný roguelike, opakování je zde matkou moudrosti a občas se chce člověku opravdu zkoušet procházet úrovně stylem pokus – omyl. Je totiž stále co objevovat.

To je vaše chapadlo, pane kolego?

Radovat se mohou plánovači a taktické mysli, jelikož cílem objevů není jen bájný svatý grill či hordy větších a ještě ošklivějších potvor. Čtveřici trestanců čeká rovnou několik náročných úkolů, než se do svých sibiřských teplákovek vůbec navlečou, natož než se v nich začnou pořádně potit. Najít počítač, zjistit lokaci klíče, najít ty správné dveře, nakreslit penis na interaktivní mapu pro pobavení ostatních, nu a následně vypiplat tu správnou trasu k dalšímu bodu a neztratit se. Pro správnou komunikaci nestačí jen zakřičet „RUSH B!“, ale opravdu pečlivě prošeptávat každý plánovaný krok, než se skupina dozví další informace.

Správné složení skvadry je základ. Čtyřmi automatickými věžemi a kulomety ověšení Ivanové mohou působit na mladé dámy a staré generály, v GTFO však kadence působí jen chvíli. Dojde-li munice, dojde obvykle i úsměv. Nejednou se naší skupince podařilo vyplýtvat si i při velmi spořivém nastavení náboje těsně před spuštěním poplachu, který dokáže instantně přivolat větší návaly než každoroční Black Friday v Alze. Nábojů a lékárniček je ve hře pomálu, proto se tichá likvidace nepřátel opravdu vyplácí. O to více se potom radujete, když narazíte na modré kontrolní dveře bez alarmu.

Většinu času se tedy i přes slušný arzenál budou hráči plížit a hryzat se do rtů ve snaze neudělat zbytečný hluk. Poté, co snažení zaručeně jednou nevyjde, ve zběsilém úprku zkusí využít každou okolní rekvizitu jako úkryt před boláky a bodáky obrostlými naháči.

Ti se objevují v různých velikostech i tvarech, s rukama i chapadly, vždy však s nepříliš dobrou, ba až kousavou náladou a bandou kamarádů za zády. Obzvláště nechutným dojmem působí nepřátelé se speciálními schopnostmi: Jako jeden příklad za všechny můžeme uvést monstrum s pracovním přídomkem „špagetové“, které vypouští z hlavy stovky drobných chapadélek, jimiž doslova prohmatává místnost, i když je tma jako v pytli.

Miny na místě, věže v pozoru

Domlouvat se na různých taktikách v lobby, počítat do tří, aby spoluhráči trefili správný moment při simultánním úderu do velkého nepřítele, to všechno funguje na výbornou. Budeš hackovat ty, nebo já? Pingneš na terminálu žlutý klíč číslo 456 i za cenu toho, že ping probudí nepřátele a přiláká na nás pozornost? Alternativou je pro změnu bloudění v toxickém prostředí, které udělá s našimi životy velmi krátký proces. A co potom? Budeme otevírat ty dveře, za kterými se pohybuje velká červená tečka? Musíme, nebo existuje jiná cesta?

Prolézání zamořených komplexů plných zlověstných zvuků není příjemné nikdy, v GTFO je to ale ještě horší než obvykle. Klikání příšer připomene The Last of Us a celkové ponuré atmosféře určitě nepřidává. Kromě výtečně vyšitého hororu je nutné vyzdvihnout právě i skvěle zvládnutý zvukový design, kdy jen samotné hemživé zvuky za dveřmi způsobí husí kůži.

Při plížení chladnými tmavými chodbami podzemního komplexu jsme měli nejednou srdce v kalhotách při nenadálém klikání a pulzování probouzejících se potvor. Uklidní vás pak jen slastné křupnutí po úderu kladiva do hlavy zmíněného oškliváka. Nebo aspoň do toho, co připomíná hlavu. A co je nejlepší, tyhle zvuky lze bez problémů vnímat, i když vaši spoluhráči nadávají při obraně pozice před hromadou monster nebo při desátém neúspěšném pokusu o otevření zámku na dveřích.

Každé patro zamořené nepřáteli navíc nabízí nějaké to specifikum, nějaký nový zvuk nebo grafický aspekt, se kterým se hráči předtím neměli šanci setkat a onen efekt, kdy slyšíte bušení na zavřené dveře, ale netušíte, odkud přesně zvuky přichází nebo co se vlastně nachází na druhé straně, patří k nejlepším aspektům GTFO, protože podobné situace dokážou zneklidnit i ty nejotrlejší mezi námi.

Pulzující překvapení

GTFO naší čtveřici nabídlo spoustu hodin překvapivě hutné zábavy, děsuplné atmosféry a herních experimentů, které souvisí nejen s možností výběru vybavení, ale také s drobnými rozdíly v hratelnosti. Zatímco celkové rozvržení jednotlivých map se nemění, drobnosti jako pořadí, v němž lokace procházíte, ano. Může se tak stát, že při opakovaném hraní stejného podlaží automaticky zamíříte stejným směrem, jen abyste po hodině plížení zjistili, že jste na druhém konci mapy, kde se tentokrát nic užitečného nenachází.

S tím souvisí i jedna z výtek, které na konto GTFO někteří z nás mají – délka jednotlivých podlaží. I bez nutnosti restartovat hru, vracet se na checkpointy a podobně zaberou pozdější levely s přehledem řádově hodiny čistého herního času, což je při čtyřčlenné kooperaci logisticky poměrně náročné.

Pokud totiž chcete vypustit na svět pravý potenciál GTFO, bez tří kamarádů se neobejdete. Umělá inteligence ani náhodní hráči nedělají hře dobré jméno, respektive dostane se vám s nimi pouze průměrné hororové akce. Teprve se zapojením lidí, kteří se dokážou naladit na stejnou vlnu a naplno využívat svůj hráčský cit a potenciál, máte šanci objevit všechna kouzla hororového zážitku.

Je jedno, kdo z vás se bude plížit s detektorem a varovat před hlídkujícími Screamy, kdo bude dávat nepřátelům jména, kdo se ukáže jako trpělivý a přesný sniper, který umí rozhodnout situaci, nebo kdo dokáže při koordinovaném útoku s jištěním v zádech sejmout trojici Spáčů mohutným kladivem, aniž by si ho zbytek nepřátel všimnul. Bavit se budou všichni.

Navzdory pozitivnímu kolektivnímu dojmu je u GTFO třeba už před samotným začátkem hraní odškrtnout některé důležité proměnné, bez nichž si hru neužijete. Čtyřicet eur na Steamu není nejmenší investice, kterou je navíc potřeba ve skupince vynásobit čtyřmi. Vstup do neprobádaných vod náročné hratelnosti tak má potenciál odradit ještě před koupí hry a jejím spuštěním.

Pokud ovšem na peníze nehledíte a potřebujete pro svoji partu kamarádů novou hru, je GTFO jasná volba. Hutná atmosféra, férová hratelnost a nutnost porozumět sobě samým i herním mechanikám a prostředí dělají z GTFO téměř perfektní kooperativní zážitek.