Grimshade

Jeden večer v jednom městě

Město Brann je klenotem v nehostinném světě. Vysoké hradby a elitní jednotky Šampionů brání město před vším, co se zrovna namane. Až do dne, kdy se odpudivá slizká monstra dostanou přes hradby spolu s útočníky ze znepřáteleného města.

Útok nikdo nečekal a zdá se, že Brann brzy nebude tím, čím býval. Všechno se ovšem změní ve chvíli, kdy se do bojů vloží náš hrdina, zachrání neznámého chlapce a přibere do party mimo jiné onoho tolik opěvovaného jezevce s odstřelovací puškou a bambitkou. Začíná tak boj za osvobození města, rozplétání sítí nejrůznějších organizací a odhalování nepřátelských úmyslů těch, které by jeden rád považoval za přátele a spojence.

Bohužel, skoro každá zápletka (a to i u těch nejobyčejnějších questů) je skrytá za spoustou textů, které se až příliš často podobají jeden druhému a balancují na hraně záživnosti. Humor působí místy až násilně a na hráče vyskakuje jedno klišé za druhým.

Jelikož si prvotina ruského studia Talerock bere za vzor japonská RPG, je textu opravdu hodně. Jeho servírování ale neodpovídá vysokým standardům, na které jsou hráči her ze Země vycházejícího slunce zvyklí, a v některých případech jsou k vidění i chyby v anglickém textu.

Pokud by byl příběh druhé, třetí jakosti zabalen alespoň do dostatečně poutavých kulis, bylo by snazší se s celou hrou sžít. Bohužel se pohybujete ve velmi zmateném prostředí a bez ohledu na množství textu chybí kvalitně zpracovaný deník, do nějž by se sáhodlouhé rozhovory nějakým inteligentním způsobem přepisovaly.

Z několikaminutového povídání si tak často odnesete jen velmi kusé informace o tom, co máte vlastně v poměrně rozlehlém světě dělat, aniž byste ale dostali reálné indicie, kde přesně se bude další fáze příběhu odehrávat.

Kvůli tomu jsme i po několika hodinách hraní nepřestávali ve známých lokacích bloudit a spoustu míst posunujících hráče v hlavním příběhu jsme našli naprostou náhodou. Co chvíli jsme tak museli doufat v nějakou předskriptovanou událost, která by naznačila, že jsme na dobré cestě. A pak bylo najednou pozdě.

Parta podivínů

Hře totiž silně podrážejí nohy naskriptované sekvence, které často přicházejí zcela bez varování a vy tak velmi snadno ztratíte přehled o dění nebo si uzavřete část příběhu se side questy, které vám najednou jen tak protečou mezi prsty.

Pokud jsme v případě deníku mluvili o jeho neúplnosti, tak mapa prakticky chybí. Při stisknutí magické klávesy „M“ se sice otevře krásně kreslená mapa města (případně jiné lokality), nicméně i nejmodernější navigační systémy by asi měly s orientací problém. Naprostá absence podrobnějšího rozložení uliček, zákoutí a budov opět ústí v chaotické pobíhání po Brannu a okolí, kvůli čemuž si jeden často připadá jako slepice bez hlavy.

Naději by měly přinášet alespoň jednotlivé postavy a soubojový systém, bez kterého by se žádné správné JRPG nemělo obejít. Podobně stavěná hra by měla být založená na výborně sehrané partě protagonistů, mezi nimiž panuje ta správná chemie, případně se vztahy alespoň nějakým smysluplným způsobem budují.

Bohužel stejně jako šustí papírem všechny ostatní texty, i jednotlivé postavy působí zoufale šablonovitě a je velmi těžké si k nim najít nějakou rozumnou cestu. Zatímco jedna postava prvoplánově uráží druhou, dítě-spasitel pomalu objevuje vlastní schopnosti, do party se pak samozřejmě musí přidat i někdo z druhé strany barikády, aby vyvolával v hráčích dojem morálního rozkolu a tak dále.

Obrovský potenciál, který se skrýval v netradičním světě, kombinaci technologie s magií a antropomorfních zvířatech tak zůstává po většinu času nevyužit a šablonovitá zápletka si pomalu razí svoji cestu vpřed, aniž byste měli chuť věnovat jí přílišnou pozornost. Zbývají tedy už jen souboje.

Komplexní zmatek

Pocit spojený se znatelným zlepšováním hráčovy postavy bývá nedílnou součástí prožitku z RPG, který je však v Grimshade posunut někam trošku jinam. Namísto atributů a talentových stromů získávají jednotlivé postavy svoje soubojové dovednosti na základě toho, jaký kus vybavení mají zrovna na sobě.

Na papíře skvělý nápad, který by mohl ozvláštnit zajetý systém. V praxi je to už o něco složitější, protože po několika úvodních hodinách zely inventáře u většiny postav podivnou prázdnotou, nebyli jsme s to najít jediného obchodníka s vybavením a struktura soubojů tak vypadala téměř stejně jako na úplném začátku. Jednotlivých socketů na vybavení je přitom dost a dost.

Jednotlivé postavy (maximálně čtyři aktivní v partě) mají plno slotů s vybavením, do kterých je možné umisťovat jak zbraně, tak i brnění nebo různé přívěsky, které pak ovlivňují nejen aktivní schopnosti, ale přidávají třeba i pasivní odolnosti či ochranu nebo slouží k umístění speciálních předmětů pro jednotlivé charaktery, jako jsou lektvary nebo výbušniny.

Aspektů schopných zasáhnout do souboje nabízí Grimshade opravdu hodně a nepozornost při používání schopností rád krutě trestá. V každém soubojovém tahu totiž můžete provést jen jednu jedinou akci a musíte si tak velice dobře rozmyslet, co uděláte, a to i s ohledem na tahy všech dalších postav a začátky kol.

Ve většině případů máte naštěstí možnost rozestavět si své svěřence dle libosti a umístit tak střelce bez štítů za „tanky“, kteří umí blokovat určitý počet střeleckých útoků nepřítele (a naopak). Bohužel ve spoustě předskriptovaných střetnutí, do nichž jste vrženi, je rozložení na bitevním poli tak špatné, že není problém během jednoho kola přijít třeba o polovinu družiny vinou herních mechanismů. Jinak řečeno, než stihnete dostat vaše hlavní úderníky do krytu, jsou mrtví. Nepříjemné jsou pak také na sebe navazující souboje, mezi kterými nemáte šanci třeba ani vyléčit svoji partu dobrodruhů.

Bitvy se odehrávají na mřížce o šesti řadách (dvakrát tři), přičemž ani jedna strana konfliktu nemůže přejít na druhou půlku. Útoky na blízko tudíž fungují jen v případě, že postavy stojí přímo u sebe na sousedících půlkách – do zadních řad za normálních okolností nedosáhnou.

Naopak útoky na dálku mají dosah po celé hrací ploše, ovšem s výše zmíněným omezením a krytím. Zároveň pak každé kolo jednotlivé postavy získávají zpátky své štíty, tudíž pokud nejste schopni odstranit nepříteli kromě brnění i životy, nemá smysl útočit před koncem kola.

Postavy jsou také omezeny energií, která se spotřebovává při každém útoku, obraně nebo i u některého typu poškození. V případě, že postava dosáhne plného ukazatele únavy, je omráčená, musí kolo stát a nemůže se bránit. V té chvíli se občas nejvíc ze všeho vyplatí sáhnout po restartu, který bude na vyšší obtížnosti vaším denním chlebem, právě kvůli nevyzpytatelnosti soubojů.

Krása, až oči přecházejí

Grimshade není zrovna zdařilá hra. Kromě diskutabilních designérských rozhodnutí, která herní zážitek nijak nezpříjemňují, je bohužel hra prošpikovaná i různorodými bugy a grafickými chybkami. Navíc její optimalizace je víc než špatná. Mnohem náročnější hry neždímají paměti ani zdaleka tak jako Grimshade.

Na obranu autorů je třeba říct, že Grimshade pěkně vypadá. Kreslená grafika hře svědčí, zvolený styl je zajímavý, a pokud se zrovna můžete kochat herním světem nebo detaily na postavách, je to velmi příjemný zážitek. Ten pak podtrhuje skvělý hudební doprovod.

Spousta dobrých nápadů však v Grimshade zůstává zoufale nedotažena. Inspirace JRPG se ukazuje jako krok správným směrem, ovšem jednotlivé mechanismy by si zasloužily řádně přepracovat nebo dopracovat. Opravné patche by mohly některé neduhy vyřešit, ale zásadní problémy s hratelností se už v této fázi řešit nedají.

Je to škoda, protože takhle Grimshade osloví asi jen skalní příznivce žánru, které nedostatky neodradí a souboje pojmou jako pravou výzvu. Přes veškerou kritiku totiž umí Grimshade v některých chvílích i příjemně bavit, ale jen do doby, než sami autoři naruší nasazené tempo.

Pro klasického hráče, který s JRPG zatím do styku příliš nepřišel, existují lepší vstupní cesty do této skvělé scény. A pro všechny ostatní je tu naštěstí třeba Banner Saga.