GRID

Být tak kariéristou

V závodních hrách nehledáme příběh. Různí tvůrci Need for Speed se o něco takového pořád pokoušejí, ale nakonec to bývá ten nejzbytečnější prvek, který celý zážitek jen pokazí. Ale ani druhý extrém není dobrý, když ve hře vlastně vůbec nic není. Chce to zkrátka nějakou kariéru, která by se alespoň částečně blížila té v ef-jedničkách. Něco podobného předchozí Gridy měly, ale v jejich reinkarnaci to bohužel chybí. A my nechápeme proč.

„Kariéra“ je zde představovaná sérií závodních víkendů rozdělených do pěti tříd podle typů vozidel, která se jich účastní. Je sympatické, že mezi nimi můžete kdykoliv přeskakovat a zajet si závod s tím, na co máte zrovna chuť, ať už je to malá hbitá formulka, nadupaný Golf, nebo řvoucí Amerika.

Šestá kategorie, takzvaná Invitational, vás postupně zve do dalších závodů po odježdění daných víkendů v ostatních kategoriích a v jejím případě oceníte zejména to, že vám organizátoři zapůjčí vozidlo. Jinak vás totiž budou brzdit finance. V jedné kategorii se dostanete do bodu, kdy se dalšího závodu nemůžete zúčastnit, protože nemáte na nové auto a jste tak vlastně nucení do jiných disciplín.

Zato si nepotřebujete kupovat nové vozy, abyste drželi krok se soupeři. Na každý závod jsou vymezené pouhé jednotky vozidel, která se jen lehce liší svými statistikami. Stačí tedy koupit libovolné z nich a odjet s ním pár daných závodů. Tuning je zde zastoupen pouze z hlediska nastavení tuhosti odpružení, síly brzd a podobných věcí, které nemají vliv na výkon. Takže je to v závodě jen a pouze na vašich řidičských dovednostech.

I když, není, protože GRID moc nezvládá nastavit správnou obtížnost. Základní normální je až směšně jednoduchá, vyšší příčka se vám chvíli bude zdát jako docela fajn, jenže po pár hodinách zjistíte, že ani ta nejvyšší obtížnost vlastně nepředstavuje pořádnou výzvu.

Lehko na cvičišti, lehko na závodišti

Celé to stojí a padá s kvalifikací, kterou můžete, ale nemusíte absolvovat před každým závodem. Když ji vynecháte, odstartujete z pevně daného 14. místa z 16 možných. Pokud se jí naopak zúčastníte, rovnou vidíte výsledky vašich protivníků a můžete jezdit, dokud je nepřekonáte. Oni se totiž už nezlepší, a protože zde není žádný čas na kvalifikaci, můžete trénovat donekonečna.

Bohužel kvalifikační kolo je jen jedno, takže si vždy musíte odsedět načítání pro jeho opakování. Navíc si nesmíte dovolit opustit všemi čtyřmi koly trať, jinak se vám čas nepočítá. Občas to umí být frustrující.

Naopak v závodě je zkracování trati vyřešeno skvěle. Dostanete informaci, že po závodě budete náležitě penalizováni a do poslední chvíle netušíte, kolik vám sudí napaří vteřin navíc. Tedy žádné dočasné omezení výkonu, jako tomu je u jisté konkurence. Bohužel tento závan realismu je velmi ojedinělý.

Ale zpátky ke kvalifikaci. Pokud odstartujete z prvního místa, umělá inteligence vás nemá šanci během krátkých tří, čtyř kol jakkoliv ohrozit, pokud sami neuděláte chybu (a za předpokladu, že si v takovém případě nevrátíte čas do doby před kolizí/hodinami). Časem jsme zjistili, že je mnohem větší zábava umístit se v kvalifikaci na nižších pozicích a poctivě se probojovat k vítězství v samotném závodu.

V tu chvíli vám GRID ukáže svou nejlepší stránku a vy se budete cítit jako na skutečných závodech. Protivníci jsou draví, nic vám nedají zadarmo a sami se budou snažit o nemožné. Jejich chování na trati je živé, ani na chvíli vás nenapadne, že se za nimi ukrývá složitý proces jedniček a nul. Dělají chyby, dochází ke kolizím, a protože zdejší model poškození nejde pro fatalitu daleko, v dalším kole už se musíte vyhýbat strnulým troskám.

Proti všem

Ale to ne ní vše. Propagovaný systém Nemesis je tou vůbec nejlepší přidanou hodnotou, kterou nový GRID obohacuje celou sérii. Nikdy nevíte, kdy dojde k jeho spuštění, ale provokujte a můžete si být jistí, že si na okruhu uděláte nepřátele. Někdy stačí malé přátelské pošťouchnutí, jindy to chce vyloženě navštívit soupeřův kufr nebo ho schválně nechat okusit ten váš a ikonka rivality je na světě.

V tu chvíli máte pořádný problém. Chování protivníka se úplně změní. Už mu nejde jen o to, vyhrát závod, ale také o to, abyste vy skončili daleko za ním. Pokud máte tu smůlu, že je rival před vámi, počítejte s kličkováním, protože vás před sebe jen tak nepustí. Pokud je za vámi, bude se na vás lepit o sto šest, hledat, kudy vás podjet a také vás bude často problikávat, abyste se cítili fakt hloupě.

Nedá se slovy popsat, jak skvělá věc to je. Atmosféru závodů to posouvá o ohromný kus dál a bude teď hodně těžké naskočit do jiné hry, kde podobná umělá inteligence nebude. A nemyslete si, že si nemůžete znepřátelit svého týmového kolegu! Jde to až příliš snadno a počítejte s tím, že vám ve sluchátkách nezazní pochvala.

Diskontinuita

Je ale veliká škoda, že tato rivalita trvá jen v jednom závodu, případně víkendu, čímž se obloukem vracíme k problému kariéry. Mimo samotné závody tu totiž nic není. Úplně vidíme tu tiskovku po závodu, kde se strhne hádka mezi vámi a závodníkem, kterého jste odpornou myškou pěkně namíchli. Ale nic takového tu není. Závod skončí, dostanete zaplaceno a jedete další. A další. A další. Úplně bezmyšlenkovitě a bezcílně.

Tedy, vaším cílem je vyhrát poslední závod čtyř z šesti kategorií, abyste si odjeli pár závodů ve finále. Ale to přece není nic speciálního. Jsou to jen další a další stejné závody bez jakékoliv obměny, mezi kterými se neděje vůbec nic. Není tu dokonce ani pořádná správa vaší stáje!

Sice si můžete najmout jiného týmového kolegu, který vám třeba bude věrnější a na trati bude dravější, jenže i když mu budete během závodu rozdávat rozkazy, stejně to k ničemu není a odměna za vítězství týmu také není moc lákavá. Hra vás sama ani nenavede, abyste věnovali větší pozornost nastavení týmu, protože je to prakticky k ničemu.

Jak málo kár

Nebudete ani nahlížet do své garáže, protože v ní neuvidíte vámi vlastněné kousky, ale úplně všechna vozidla ve hře, která jsou sice zastoupena hezkou různorodostí, ale je jich jednoduše málo. A to samé platí o tratích. Hodně rychle budete projíždět ty samé zatáčky pořád dokola a modlit se, aby další závod v pořadí probíhal někde úplně jinde, ale to se nestane.

A je to obrovská škoda. Umělá inteligence nás posadila na zadek a Codemasters jen potvrzují, že vytvořit skvělý jízdní model jim nedělá žádný problém. S auty se sžijete rychle, chovají se tak, jak chcete, každé je trochu jiné. Ale nejde o žádnou simulaci. GRID je arkáda jak poleno, nestydí se za to a my jsme rádi, že je v tomto ohledu taková, jaká je.

Ale bohužel výborná jízda se skvělou inteligencí není zábavná věčně, když ji vůbec nic jiného nepodpírá. Pro chabý obsah není omluvou, že ho časem rozšíří dodatky v season passu. Chybějící kariéru (zdráháme se totiž tu změť závodů bez špetky koření nazvat tímto slovem) už neospravedlňuje vůbec nic.

Četné drobné kolize

Je tu ještě spousta drobností, které této arkádě podrážejí nohy. Například z obrazovky závodu nejde odejít – musíte začít buď závod, nebo kvalifikaci a až v průběhu je vám dovoleno opustit celý víkend. Za závody získáváte zkušenosti, ale místo toho, abyste za novou úroveň dostali auto, dostanete samolepku, kterou si můžete nalepit na profilovou kartu. No hurá... V lepším případě dostanete novou grafiku na auto. Fajn, ale vlastně díky, nepotřebujeme.

Déšť vypadá senzačně, ale není dynamický (buď je závod v dešti, nebo ne) a na ovladatelnost auta nemá moc velký vliv. Závody jsou krátké, takže z posledního místa nemáte šanci se vyhrabat. Komentátoři se před závody nestydatě opakují, kamer je sice požehnaně (včetně z kokpitu), ale pokud preferujete tu za autem, počítejte s tím, že se vám bude dělat špatně od žaludku. Když se na vás totiž někdo začne lepit, kamera začne nepředvídatelně poskakovat. A co nás vážně moc mrzí, je absence split-screenu.

Online multiplayeru ale není co vytknout. Okamžitě vás připojí do závodního víkendu, kde se jede s jedním typem vozidel. Pokud ho sami nemáte, můžete si ho zde koupit, pokud na něj nemáte, můžete si ho půjčit s tím, že vám bude stržena částka z případné výhry.

Avšak celek působí tak, jako by Codemasters ukončili vývoj hry předčasně. Pokud mají v plánu další díl, který bude stavět na vychvalovaných prvcích (AI, jízdní model), přidají to, co zde žalostně chybí a opraví to, co nefunguje, nebudeme se divit, když půjde o závodní hru roku. Takhle je to ale velmi chabý návrat milované legendy, která si rozhodně zasloužila víc.

GRID je tedy z větší části zklamáním. Nebudeme ale lhát, že nemáme chuť se ke hře čas od času vrátit, zajet si třeba jen dva, tři závody, schválně někoho naštvat a pak sledovat tu pravou závodní rivalitu. Protože to je něco, co nám jiná závodní hra dosud nenabídla.