Gray Matter
Rozporuplná adventura ze staré školy. Jane Jansen napsala pěkný příběh a vykreslila v něm postavy se zajímavou minulostí. Gray Matter ale z tohoto vkladu netěží, naopak některými prvky spíše otravuje při odhalování dalšího děje. Pokud vám ale jde čistě o děj, hra nejspíš nezklame.
Day of the Tentacle, Broken Sword, Monkey Island, Indiana Jones & The Fate of Atlantis. Chybí vám v tomto výčtu legendárních adventur nějaký další název? Určitě ano. A skoro bych se vsadil, že většina z vás by do pětice jmenovala některou z her série Gabriel Knight. Dáma, která stála za jejím fantastickým příběhem, se jmenuje Jane Jensen a od dob vydání třetího dílu se po ní v herním světě slehla zem. Částečně za to mohla nechuť velkých firem financovat vývoj nových adventur, částečně i její osobní ambice věnovat se knižní tvorbě.
Každopádně velkolepý návrat Jane Jensen na herní scénu se odkládal mnoho let a stal se skutečností až nyní. Gray Matter si tahle sympatická vývojářka doslova vydupala ze země a před námi nyní stojí zásadní otázka: Dokázala překonat sebe samu nebo je její comeback jen marným pokusem chytit vlak, který už dávno ujel?
Věda versus magie
Gray Matter začíná náhodným setkáním dvou lidí. Na jedné straně máme mladou a trochu naivní americkou kouzelnici nebo, chcete-li, iluzionistku Samanthu Everett. Ta přijíždí do Anglie, kam je příběh hry zasazen, aby se pokusila proniknout do utajeného kouzelnického klubu Daedalus. Na straně druhé je tu světoznámý oxfordský neurobiolog David Styles. Ten má úplně jiné starosti než mladá Sam. Uzavřen ve starém sídle v Dread Hill se utápí žalem nad rodinnou tragédií a po studentských kolejích o něm kolují hodně nepříjemné klepy.
Na nepravděpodobném vztahu zlomeného vědce a trochu naivní mladé goth-girl staví Jane Jensen zpočátku dost civilní příběh, ze kterého mohou být fandové tajuplných zápletek Gabriel Knighta poměrně rozčarováni. První dvě tři kapitoly hry se prakticky nic neděje. Sam se v nich spíše seznamuje s okolím a pozadím Davidova příběhu, což je vzhledem k tomu, že tento úvod vám zabere nějaké tři hodiny času, trochu málo. Jakmile se ale vyhrabete z úvodních problémů a dostanete pod myš také samotného Davida, příběh se pohne zajímavým směrem a nouze pak není ani o tolik očekávaná tajemství a záhady.
Kouzlení, kouzlení, konce tomu není...
Kapitoly, ve kterých hrajete za Davida, jsou možná trochu paradoxně mnohem zábavnější než části, ve kterých ovládáte hlavní hrdinku. Paradoxně říkáme proto, že na hru za Sam vynaložili vývojáři evidentně mnohem více úsilí. To je znát především z jejích speciálních úkolů, které ji mají zavést ke dveřím klubu Daedalus. V každé kapitole za Sam tedy musíte, vedle řešení příběhu kolem Davida, splnit i úkoly, které vás dostanou dál směrem ke kouzelnickému snu. Bohužel, přestože to na papíře může vypadat zajímavě, většina úkolů není příliš dobře vymyšlena. Ve výsledku je tak celá linie s Daedalus klubem spíše na obtíž a dalo by se říct, že jen zbytečně zdržuje od hlavní zápletky.
To samé platí i o zamýšleném „velkém trumfu“ Gray Matter - kouzelnických tricích, které můžete v některých situacích při hře za Sam provést. Jakmile přijde ta pravá chvíle, otevře se vám automaticky kniha s triky, ze které musíte vybrat patřičné kouzlo (dohromady jich je něco kolem desítky). Následně si na speciální obrazovce připravíte podle návodu správný postup všech kroků a Sam je následně automaticky provede. Pokud bylo záměrem vývojářů udělat z kouzlení činnost, která obohatí jinak klasickou adventurní hratelnost, bohužel se tak nestalo. Sestavování postupů probíhá často systémem pokus-omyl a v důsledku se nejedná o zábavu, ale spíše o další nutné zlo, které vám Gray Matter překládá.
Dones, použij, prohlédni
Jane Jensen je vývojářka ze staré školy a Gray Matter tomu odpovídá. Hra se nepouští do žádných experimentů, hraje se prakticky stejně jako adventury před patnácti lety a všichni milovníci klasických postupů se budou cítit jako ryby ve vodě. Negativem tohoto přístupu je ale jistá těžkopádnost a fakt, že musíte vše provádět tak, jak si vývojáři naplánovali.
Sympatické je, že tvůrci se v těchto činnostech snaží hráči co nejvíc pomoci a v každé lokaci je možné stiskem klávesy vyvolat popisky všech aktivních předmětů, ale občas přichází i tato snaha vniveč. Obrazovek je totiž více než dost a některé lokace jsou k tomu všemu ještě poměrně nepřehledné, takže zorientovat se v tom, kde jste byli a co všechno jste si tam prohlédli, bývá složité. Nebýt možnosti cestovat snadno a rychle po mapě, na které se vám navíc automaticky označují místa, kde je třeba ještě něco udělat, stala by se z hraní Gray Matter solidní noční můra.
Rodinná pouta
Přes výše zmíněné problémy ale nepatří Gray Matter mezi vyloženě těžké adventury. Všechny problémy jsou při logickém uvažování bez větších problémů řešitelné, a pokud budete respektovat stanovená pravidla, dokončíte hru za solidních 12-14 hodin. Poměrně velkou část z nich budou tvořit specifické "komiksové" sekvence bez animace, které připomínají stylizované storyboardy. Nevypadají velkolepě, ale díky osobitému stylu zpracování nepůsobí nepatřičně.
Svůj podíl na tom má určitě i hudební doprovod, o který se postaral manžel Jane Jensen Robert Holmes, jehož melodie podkreslovaly i atmosféru druhého Gabriel Knighta. Pravda, některé linky se opakují možná až moc často a při zaseknutí mohou začít otravovat, ale jinak se ke stylu hry perfektně hodí.