Graven

Verdikt
70

Povedená staromilská akce, která prověří vaše reflexy a vnitřní kompas. Graven vzdává hold nápaditým střílečkám 90. let a potěší každého příznivce žánru. Navíc okouzlí povedenou atmosférou a soundtrackem. Jen škoda, že akční složka není lépe vyladěná a méně frustrující.

Počítač

WindowsWindows

Steam

Další informace

Výrobce: Slipgate Ironworks
Vydání: 23. ledna 2024
Štítky: fps, fantasy, střílečka, first person, retro, akční

Graven navazuje na nostalgickou vlnu vycházejících boomer shooterů a s příjemným vzpomínáním na staré dobré časy odkazuje na éru stříleček z devadesátých let. Samo studio Slipgate Ironworks své nejnovější dítko považuje za duchovního pokračovatele kultovního (a kultistického) Hexen. A v mnoha ohledech se mu na „fantasy Doom“ daří velmi dobře navázat.

Střílečka mnoha tváří

Ponuré, močály obležené městečko Cruxfirth sužuje tajemný a zákeřný mor, který tamní obyvatelstvo mění v nemyslící bestie. Naštěstí do komáry obleženého přístavu připlouváte vy, kněz tajemného řádu, vyvrhel na cestě za pokáním. K vypořádání se s nečistou kletbou a kultem, který za ní stojí, vám v prvé řadě pomůže víra. A samozřejmě až v té druhé pestrý arzenál kouzel a nápaditých středověkých zbraní.

Díky mnoha způsobům, jak překonávat překážky a potulovat se tamním rozkládajícím se světem, by se mohlo zdát, že Graven není jen boomer shooter. Dva druhy many, každá pro jiný druh kouzel a speciálních útoků zbraněmi, by mylně mohly budit dojem, že máte co dočinění s akčním RPG. Žádné rozdělování bodíků do atributů tady ale nečekejte, byť životy, stamina a zásoba magické energie se vám automaticky zvyšují u ukrytých oltářů. Jde však spíše o příjemnou odměnu za průzkum, než o nosný mechanismus hry.

Různé druhy kouzel, které interagují se světem a napomáhají k odhalování desítek skrytých místností a pokladů, by zase mohly dávat zdání, že jde o immersive sim ve stylu Deus Ex nebo BioShocku. Ohněm totiž můžete propálit dřevěné barikády, okenice, rozpustit ledové stěny, chladem zase lze zmrazit vodu a bleskem dokážete aktivovat mechanická zařízení. Jenže opět: Spíše než o hlavní mechanismus, který by vám umožnil hledat více cest k cíli, jde o nutný způsob, jak procházet spletitými a ponurými úrovněmi.

Nenechte se zmást, protože Graven je v první a poslední řadě hlavně střílečka, okořeněná o environmentální puzzly a s pořádnou dávkou pátrání po důmyslně ukrytých klíčích, pákách a cestičkách.

Fantasy místopis

Předně jde o velkou zkoušku vašeho vnitřního kompasu. Herní svět totiž netvoří posloupnost lineárních úrovní, ale jde v podstatě o několik velkých map rozdělených na zóny, do kterých budete vždy vyrážet z centrálního uzlu. 

Design úrovní si až téměř soulsovsky hraje s různými zkratkami, které vám putování k cíli příjemně usnadní a šikovně vás protáhnou komplexními mapami zpátky do bezpečí ústředního města. Ona je to tedy spíše nutnost, protože při jakémkoliv novém spuštění hry začínáte opět z hlavního hubu a do aktuálně „rozehrané“ zóny musíte nejprve zase doběhnout. Což na jedné straně může být otravné, na té druhé se tím ale přirozeně učíte rozložení světa a zanedlouho se budete v prostředí Graven cítit jako doma.

Lokace jsou fantasticky členité a díky vyšší míře tajných skrýší výborně odměňují za prozkoumání každého metru čtverečního. Což nejspíš stejně budete muset, protože jak je u tohoto typu her zvykem, přehlédnout klíč nutný pro postup vpřed je velmi snadné.

Obrňte se proto trpělivostí, protože impozantními rozsáhlými mapami budete zákonitě bloudit. Není to vyloženě špatně, odměna za nalezení cesty vpřed po půlhodině bezradného zkoumání každého pixelu opuštěného hradu je stejně sladká, jako dokáže být frustrující, ale k tomuto typu her bloumání prostě patří.

Temná gotika

Svět je navíc skvěle nápaditý a chlubí se výbornou atmosférou. Nízkopolygonová stylizace sice dává vzpomenout na éru prvních 3D stříleček, hraje ale pestrými barvami, megalomanskou architekturou a správně gotickou ponurostí. Do toho vám ke kosení stovek nepřátel, ale i bezduchému pobíhání od čerta k ďáblu v pátrání po cestě vpřed hraje fantastická hudba plná tklivých smyčců, znepokojivých strun a klášterních chorálů.

Dokonce i arzenál, kterým bijete, sekáte, střílíte, zapalujete a proklínáte nepřátele, skvěle ladí k temnému fantasy zasazení, byť mechanicky jde o středověké variace na moderní zbraně. Kuše na olověné kule je zkrátka brokovnice, příruční balista s průraznými šípy zase ostřelovačka a kouzelný kandelábr střílející krystaly si nezadá s těžkým kulometem.

K tomu můžete vždy sáhnout po knize zaříkávadel. Kouzla a čáry mají ale spíše taktickou funkci, než aby šlo vyloženě o silné kydliče protivníků, tedy než je draze vylepšíte u alchymisty na vyšší úrovně. Spalující oheň dokáže proměnit v popel dřevěné zábrany, stejně tak se jím zbavíte i hromady mrtvol, ze které donekonečna vylézají otravné zombie. Blesk zase kacířskou verbež omráčí, navíc si poradí i se skupinou nepřátel po kotníky ve vodě, a jistě si správně tipnete, co s takovým bezvěrcem provede mrazivé kouzlo…

Výbavu si navíc můžete za peníze zlepšovat u kováře či alchymisty. Zbraně kromě slušivých kosmetických vylepšení získávají alternativní režimy střelby a posílené útoky. I proto je vhodné prolézt každý pavučinou zahalený kout v pátrání po naditých měšcích a zlatých cihličkách.

Neodladěná akce

Hlavolamy, navigace, atmosféra a výtvarné zpracování se v Gravenu zkrátka povedly. Problém ale trochu nastává, když dojde na samotnou akci. Po vzoru klasických doomovek se na žádné krytí nehraje, stačí vám zběsilé úkroky a přesná muška. Jenže tu mají i nepřátelé, navíc vám i základní kultisté každým zásahem znatelně pocuchají zdraví.

Rychlost, s jakou jsou protivníci schopni překonat velké vzdálenosti a s jakou se na vás řítí projektily, je o krapet vyšší, než by si tempo hry zasloužilo, aby vám zároveň dopřálo tu správnou power fantasy. Nemluvě o zdánlivé schopnosti protivníků vám odnikud vpadnout do zad, takže budete pravidelně s notně oslabeným zdravím skřípat zuby a lámat si hlavu nad tím, jak se ksakru ten zombík objevil v dávno vyčištěné místnosti.

Váš bojový kněz se na své pouti přes bažiny, zasnežené vrcholky a vyprahlé pouště dostane také k chladným zbraním, ale udělat dobrý souboják v pohledu z první osoby je sakra těžká disciplína a Gravenu se v ní moc nedaří. Kvůli vysoké rychlosti protivníků a spartánským animacím je třeba takový meč s možností parírování vyloženě nepoužitelný a nedokážu si moc představit situace, do kterých by byl vhodnější než jakákoliv střelná zbraň.

Tento problém trochu odpadá, když se do morem prosycených ulic vydáváte s dalšími hráči v koopu. Ostatně ve více lidech také rychleji prohlédáte rozsáhlé mapy. To ale nic nemění na tom, že akční složce hry by výrazně pomohlo ještě zběžné doladění. Není třeba mnoho, jen si trochu pohrát s číselnými hodnotami rychlosti a zdraví protivníků a rázem by byl dojem ze svižné akce docela jiný.

Musím se pozastavit taky nad některými nešťastnými designovými rozhodnutími. Například koho a proč napadlo do hry, ve které je nutné být neustále v co nejrychlejším pohybu a mapy jsou skutečně rozsáhlé, dát výdrž? Kdyby na staminu byl navázaný třeba rychlý úhyb a ne sprint, skok nebo dokonce i útoky nablízko, dala by se její implementace pochopit. Takhle jde o přímo ukázkový prvek, který by ve hře vůbec nemusel a snad ani neměl být. Krom epických chorálů a orchestrálních aranží tak budete polovinu herní doby poslouchat astmatické lapání po dechu hlavního hrdiny, jak budete pořád na štíru s výdrží.

Druhým prohřeškem je absence moderních ovládacích prvků uživatelského rozhraní. Ocenil bych například, kdyby ve hře existovala klávesa na přepínání mezi dvěma posledními zbraněmi. Nábojů je totiž tak akorát, abyste při větších přestřelkách několikrát prohazovali arzenál. Což je samo o sobě bezva, protože vás to nutí hrát se vším, co máte k dispozici.

Méně bezva je to ale v momentě, kdy se vám do lišty zbraní nevejdou všechny, protože větší zbraně v ní zaberou i více slotů, takže musíte uprostřed akce zbytečně do inventáře, abyste vyměnili výzbroj, do které se vám nedostává střeliva. Hůl a knihu kouzel přitom z hotbaru nelze vyhodit a vedle nich určitě budete chít mít i nějaký ten léčivý lektvar. To vám zbude místo tak pro celkem tři nástroje na zprovozování zlořádů ze světa, a to je v takové hře prostě málo! Graven je snad první hra, ve které si místo klasického hotbaru přeji obyčejné kolečko dostupných zbraní.

V jádru je ukrytá dobrá hra

Ve výsledku to jsou všechno drobnosti, ale je jich zkrátka tolik a dějí se tak často, že je akce málokdy skvělá a spíše často krouží na hranici mezi otravou a frustrací. Což je u boomer shooteru citelný problém. Dalo by se i pokračovat. Třeba tím, jak se občas po smrti narodíte přímo doprostřed houfu nepřátel a znova zkapete, ztrativše při tom část cenného zlata. Nebo jak se hra místy promění v simulátor ničení všudypřítomných beden, ze kterých vypadávají lektvary se životy a manou, o které je neustálá nouze.

Pokud se ale od těchto problémů oprostíte, čeká na vás atmosférické dobrodružství s chytrým level designem, který dá vzpomenout na zlatou éru prvních 3D stříleček. Graven má rozhodně co nabídnout, jen bych byl rád, kdyby akce byla stejně zábavná jako hledání důmyslných zkratek a cesty vpřed.