Grand Theft Auto V (klasická verze)

Pokud od GTA V čekáte virtuální svět, do kterého si chodíte odpočinout od toho reálného, jste pořád na tom správném místě. Tentokrát vás ovšem Los Santos uchopí do své náruče tak pevně, že se vám nebude chtít zpátky do nudné a šedivé reality. Tohle gétéáčko totiž i po desítkách hodin hraní působí bezedně.

Působivá trojčlenka

O pouličním závodníkovi a zlodějíčkovi aut Franklinovi už jste možná slyšeli, stejně jako o profesionálním lupiči Michaelovi, který je toho času na penzi a už mu to trochu leze na mozek. O Trevorovi, úchylákovi s mimořádně nebezpečnými, ale též užitečnými schopnostmi nemluvě.

Všechny tyhle charaktery potkáte postupně, protnutí jejich životních křižovatek působí skoro až náhodně, ale to je jen další z úhybných manévrů velmi pozvolně vyprávěné příběhové kampaně hry. Tady totiž všechno souvisí se vším. Postavičky, které potkáte na ulici, se mohou stát vašimi největšími nepřáteli, ale také vítanými posilami ve speciálních misích.

Příběhová mozaika je posbírána hezky kousek po kousku a trojice hratelných charakterů je kompletní až někdy po třetině celkové herní doby. Pak teprve dějová linie chytne druhý dech a ve městě začne být patřičně horko. To už vás má ale Rockstar dávno na lopatě. Autoři scénáře si zjevně vzali k srdci výtky herní obce, která se ne vždy dokázala ztotožnit s hlavní postavou čtyřky, východním bratrem Nikem B. Možná proto se pak v datadiscích předávalo žezlo jiným postavám.

Pětka na to jde od lesa hned v úvodu, když vás z černošského mladíka, který hledá své místo ve světě, rychle přehodí na usedlého taťku, jemuž se stýská po starých dobrých ilegálních časech. A nakonec korunuje postavou vystřiženou z Perníkového táty (Breaking Bad).

Všichni se báli, jak bude fungovat přepínání charakterů během misí (mezi misemi můžete postavy rotovat volně a užívat si tak nepřeberné množství bokovek, které jsou pro jednotlivé charaktery specifické). Rockstar vám naštěstí vždy napoví nejen kdy je možné mezi postavami přepínat, abyste si případně adrenalinovou honičku užili ze dvou různých úhlů - jako řidič nebo střelec. Dokonce napoví i v případě, že by bylo vyloženě vhodné některou z postav zastat, pokud chcete právě probíhající misi dokončit úspěšně. Platí to především o komplexních vykrádačkách, jejichž příprava a provedení sestává z několika na sebe navazujících úkolů.

Rozkošatění příběhu je jednou z hlavních devíz pětky. Trojice postav vás i díky jejich postupnému nasazení do hry nepřestane ani po dlouhých hodinách nudit. Zvlášť když po několika oťukávacích misích přijde na řadu první vloupačka. Tou se Michael vrací ke starému dobrému kasařskému řemeslu a kámošovi Lesterovi, který pro něj zajistí naplánování většiny akcí.

Loupeže zahrnují okouknutí banky či obchodu, sehnání potřebných propriet (dodávky, masky, zbraně) a samozřejmě i odborného personálu - hackerů, řidičů a spotterů, kteří hlídají venku, jestli se něco nepodělalo. Na výběr máte mezi stealthem a rambo stylem a z lidí si můžete vybírat dražší kumpány, na které je spoleh, nebo můžete riskovat zelenáče, kteří si řeknou o menší podíl.

Toulání se nekonečnem

Hra pro jednoho hráče otvírá zákoutí, která vám při běžném poflakování se po ulicích zůstávají zapovězena, a také samozřejmě zalidní už tak přeplněný svět dalšími extrémně zajímavými postavičkami a situacemi. Není ale nutné hlavní kampaň dohrát na jeden zátah během několika dní. Proč? Protože ještě zábavnější je zkoumat hranice virtuálního světa, který nám Rockstar pokaždé nadělí.

Od začátku otevřená mapa přímo vybízí k tomu, abyste tupě nenásledovali blikající ikonky a vydali se vstříc horizontům. Mapa je navíc ze začátku slepá a vy si ji musíte celou prolézt, abyste získali povědomí o tom, kde začíná a končí (pokud si tedy nevypomůžete papírovou verzí, která se ke hře standardně dodává).

Chodník slávy se slavným Chinese Theatre a týpky v oblecích Master Chiefa, co se fotí s turisty. Slavné osmiproudovky zamotávající se do obřích mimoúrovňových křižovatek, na nichž lze bloudit dlouhé minuty. Mulholland Drive, která vás serpentýnami vyveze až ke slavnému nápisu nad městem. Santa Monica Pier se zábavním parkem a nedalekou Venice Beach plnou svalovců. A samozřejmě hlavní turistická tepna na venkov - slavná Pacific Coast Highway, která se vine podél moře až k přírodnímu parku Big Sur. Všechno tohle je ve hře vymodelováno do takových detailů, že to vhání slzy dojetí do očí.

První dojem vás může snadno zmást. Grafika rozhodně není světoborná a tříáčkové koridorovky ji s přehledem ukážou záda. A pobíhání po městě, střílení po lidech a ježdění v autech a otravování civilů může působit podobně jako ve čtyřce. Je to však pouze zběžná diagnóza, naznačující že Rockstar nespravoval nic, co nebylo rozbité. Tenhle svatý základ je ovšem obalen zcela novým masem.

Použití nového enginu razantně zlepšilo dohled do všech koutů, přičemž už se vám nestane, že zaparkované auto po odchodu za roh nenávratně zmizí. Střelba a krytí působí přirozeněji než kdy dřív (dokonce i s auto-aimem) a za chování aut by se nemusela stydět leckterá závodní hra.

Tohle všechno ale začnete vnímat až po notné chvilce hraní, kdy si GTA V sedne. Kdy pochopíte, že je to všechno "nějaký stejný", ale "vlastně o dost lepší". Jinými slovy vám dojde, že Rockstar na odcházející generaci konzolí použil mozek a nikoliv svaly. GTA V září především novým obsahem a myšlenkovým posunem, nikoliv technologickými udělátky a snahou bouřit se za každou cenu proti zaběhlým pořádkům.

Nejlepší autoškola vašeho života

Pokud jste automobiloví nadšenci, jistě vás potěší, že po přestřelkové čtyřce si tvůrci z Rockstaru uvědomili, že přibližovadla všech druhů jsou alfou a omegou hry. Úmyslně nemluvím o autech, protože se vrací bicykly i letadla, ale přibyla i celá řada dalších vehiklů, přičemž jsou tu konečně i přívěsy. Funkční přívěsy, kterými lze účinně odmetávat ze silnice nepohodlné účastníky provozu. A to si pište, že je to parádní pocit.

Auta jsou v nízkých rychlostech nervóznější a především s rychlými sporťáky není problém neuváženým švenkem vystřelit z pruhu rovnou do nejbližší zdi. Bližší ohledání aut odhalí hned několik jemných nuancí. Poprvé v sérii se vozy dělí na předokolky, zadokolky a čtyřkolky. Poprvé v sérii celkem věrohodně funguje trakce - rozjezdy na plný kotel znamenají, že budete bezmocně hrabat na místě a rozjezdy na blátě, šotolině či písku jsou mnohem náročnější a s přidaným sklonem či náklonem dokonce často nemožné bez citlivé práce s plynem.

Tím ale dospívání jízdního modelu zdaleka neskončilo. Auta se také mnohem komplexněji rozbíjejí. Není to jen o orvání všech plechů a náhlém znepojízdění. Ne, tady můžete jednou nešikovnou ránou zlomit poloosu, a pak už se jen bezmocně šourat po silnici. Stejně tak střety s pevnými překážkami, ale i pomalu jedoucími vozy, které jsou ve stejné či vyšší váhové kategorii, bývají mnohem fatálnější.

Jen se musíte duševně připravit na to, že honičky s policajty už nejsou taková procházka růžovým sadem. Ujedete jim pořád relativně snadno, ale už nepočítejte s tím, že je budete ledabyle otáčet na střechy. Jsou totiž mnohem chytřejší, používají PIT manévr, případně vás dobrzdí mezi dvěma vozy, což vzhledem k přepracované fyzice funguje snad až příliš efektivně.

Zkrátka vás nesmí dostat do kleští a při jízdě střemhlav je lepší jim na poslední chvíli uhnout, protože fyzikální zákony tentokrát nestojí na vaší straně. Pořád ale platí, že je lepší umřít než se nechat zabásnout. Jednak to stojí míň peněz, a taky vám zůstanou veškeré zbraně.

Pro mírně vyděšené skalní fanoušky musím dodat, že vám řízení přejde do krve stejně rychle jako v předchozích dílech. Ovládání lodí, člunů, vrtulníků, letadel a bicyklů je stejné jako dřív, snad jen s vojenskou stíhačkou je trochu víc práce, což se ale při její rychlosti dá trochu očekávat.

V rámci vedlejších úkolů osedláte i celou řadu speciálních vozidel. Například funkční odtahovku, která Franklina čeká hned v úvodu. Přístup k veškerému vozovému parku je hned od prvních minut ve hře, přičemž letadla jsou samozřejmě trochu lépe hlídaná. Stačí však vtrhnout na letiště a tryskem pádit k soukromým hangárům. S trochou štěstí se s Gulfstreamem vznesete, než k vám dojede smečka policistů.

Velké překvapení vás čeká i při návštěvě garáží. Takové možnosti tuningu tu nebyly od dob Need for Speed: Underground 2. I když je řada změn spíše kosmetická, můžete značně vylepšit i jízdní vlastnosti a výkon vašeho vozu. Možná vám to u tak spotřebního materiálu jakým vůz v GTA rozhodně je, přijde jako vyhazování peněz komínem. Franklin ale jezdí pouliční ilegální závody á la Rychle a zběsile a tam pár zlepšováků rozhodně přijde k duhu. Navíc můžete svou leštěnku schovat v garáži a vytahovat ji jenom o víkendu. Ehm.

Rotvajleři se dají trénovat, ale jen pokud jim říkáte pane, jinak se vyplatí buď utéct, nebo střílet. Totéž platí i o jiné fauně, která se na venkově vyskytuje. Srnky, jeleni a krávy jsou celkem neškodní. Smečky vlků umí holými pěstmi udolat jen Liam Neeson, a když vás zezadu sejme puma, máte to většinou spočítané. Právě po nenadálém útoku šelmy pochopíte, že v pátém GTA je mnohem snazší umřít. Ať už jde o přejetí autem, zakousnutí divokou kočkou nebo průstřely, dost často jste "hotoví" během několika vteřin. Je to celkem výchovné, ale vysvětlujte to chlápkovi, kterého zmrtvýchvstání stojí patnáct dolarů a v kapse má tři tisícovky.