Grand Ages: Medieval

Na první pohled vás napadne, že jste se octli v některém dílu série Port Royale nebo spíše Patrician. Středověká Evropa 11. století se pomalu probouzí z temných časů a rýsuje se před ní období rozkvětu. Znamená to hlavně rostoucí ekonomiku a spoustu obchodování s nejrůznějšími středověkými komoditami od nepostradatelného dříví až po lahodné pivečko. Vaši kupci budou neúnavně křížem krážem pročesávat divočinu a hledat nová odbytiště pro tu spoustu vámi vyrobeného zboží, kterou je potřeba proměnit v cinkající pytel dukátů. A nebuďte zklamaní, samozřejmě čas od času někdo přijde k šerednému úrazu. Hlavně smrdutí sedláci.

Grand Ages: Medieval však nenabízí život pouhého podomního obchodníka, kodrcajícího se na své kárce po pěšinkách Svaté říše římské. Naopak, máte možnost stát se velkým pánem, který bude vznešeně kynout svým (smrdutým) poddaným z balkonu gigantického kamenného hradu. Protože to sice je hra o obchodování, ale také o výrobě a o expanzi, která sice bývá většinou mírumilovná, ale známe svoje lidi - zvlášť pokud “naši lidi” znamená “nevzdělaní agresivní rádobymonarchové.” Občas zkrátka musí promluvit zbraně.

Válka je špatná věc. Medvědi taky

Pokud k válce opravdu dojde, je to špatně. Ve městech a vesnicích sice můžete vyrábět vojáky dle libosti a rozesílat je do všech světových stran, ale problém nastává při bitvách. Jak by možná leckdo souhlasil, to je poměrně důležitá součást válečných tažení.

Bohužel nelze bitvu nijak výrazně ovlivnit, snad kromě příkazu k útěku a sestavení armády z dobře se doplňujících jednotek. Ale když už strávíte půl hodiny tím, aby ve vašem hrůzu budícím vojsku byli rovnoměrně zastoupeni lučištníci, kopiníci a těžká pěchota, je trochu k vzteku vidět, jak se lučištníci odevzdaně vrhají vstříc přijíždějící kavalerii, zatímco dav vašich pikenýrů zírá zpovzdálí.

Nemluvě o neskutečně absurdní situaci, ke které dochází s překvapivou pravidelností. Sem tam se na vaše pochodující vojáky sesypou armády desítek a občas i stovek divokých medvědů. Ano, těch velikých lesních chlupáčů, co mají rádi sladký med a během svého evolučního vývoje ještě rozhodně nedospěli k organizování takticky bezchybných přepadení a boje v útočné formaci. Netřeba dodávat, že medvědi vaše obrněné žoldnéře většinou bez větších problémů rozsápou na cáry.

Obchod - jádro státu

Kdepak, Grand Ages: Medieval jakožto vojenská simulace opravdu neobstojí. Boj však naštěstí není hlavní zaměření této hry. Tepajícím srdcem je zde neviditelná ruka trhu. Mapa je poseta městy a každé město produkuje jiné suroviny. Ty se v tomto městě dají levně nakoupit a následně prodat za celý majlant sousedům, kteří si zkrátka to obilí vypěstovat nedokážou. Jakmile tímto způsobem uspokojíte veškerou poptávku a svoje sousedy zanecháte spokojené a patřičně oškubané, můžete si založit nové město nebo třeba odkoupit nějaké existující. Tím zvětšíte svou říši, můžete vyrábět ještě více surovin a následně “uspokojit” další zákazníky.

Tohle je zdaleka nejzábavnější část celé hry. Bohužel nemám na mysli obchodování jako celek, ale spíš prvotní část hry, kdy máte k dispozici jen minimum kupců (jednoho za každé vaše sídlo) a dvakrát v dlani převrátíte každou zlámanou grešli. První město, které ovládáte, produkuje jen několik surovin, vašim obyvatelům chybí základní komodity a o tom, že byste ze svého obilí třeba začali vařit pivo, se vám může jenom zdát. Postupně však začnete pro své kupce plánovat obchodní cesty a oni budou nakupovat i prodávat na vlastní pěst - a to překvapivě efektivně.

Nejdřív se dostaví známá radost, kolik že vaše nová obchodní cesta vynáší, aniž byste museli hnout prstem. Pak si ale uvědomíte, kolik vám ta cesta vynáší, aniž byste museli hnout prstem. Pokud nejste vyloženě nekompetentní obchodníci nebo plánovači, za pár hodin hraní už budete jen sedět a tupě koukat do pravého horního rohu obrazovky, jak se tam sypou další a další hromady peněz. A bude vám opravdu úplně šumák, že pan kupec Tomislav Novák právě zaplatil za zásilku zvířecích kůží o sto zlatých víc než obyčejně.

Expanze je mor

Umělá inteligence vašich rivalů, snažících se stejně jako vy ovládnout ekonomickou scenerii Evropy, je dostatečně agresivní a nutí vás ke spěchu. Navíc musíte počítat i s negativními nepředvídatelnými událostmi, protože sami hodně rychle přijdete na to, že když kolem řádí mor, obyvatelům pšenka nekvete. Nebo možná kvete, ale vsaďte se, že ji nikdo z nich nesklidí.

S expanzí do dalších měst se na scéně objevuje závěrečný problém. Už po akvizici čtvrtého nebo pátého města, což netrvá nijak dlouho, se můžete realisticky dostat do situace, kdy jste schopni vyrobit úplně každou surovinu, která se ve hře vyskytuje.

Jistě, ke spoustě z nich potřebujete speciální technologii a další zboží, protože pivo bez obilí neuvaříte a nástroje bez kovu neukováte. Ale pokud mě hra během pár hodin dovede do stavu tvrdého merkantilismu a moji kupci obchodují pouze v rámci mé říše, aniž by se museli obtěžovat do cizích měst, protože úplně všechno je u nás doma…

Takto navržený ekonomický model podle mého názoru není ani realistický, ani neprospívá hratelnosti. To stejné se vlastně dá prohlásit i o válečnictví. Grand Ages: Medieval je hra, která pouze naznačuje svůj plný potenciál. Více surovin, kontrola nad jednotkami, složitější a delší řetězec výroby nebo aspoň živější svět bez vraždících medvědů, to všechno by ji během chvilky posunulo úplně někam jinam. Takhle z ní zůstává pár hodin dobré zábavy, která se až příliš brzy změní v pocit, že tahle hra je hotová jenom napůl.