Gran Turismo Sport

Kdo chvíli v boxech stál, dnes stojí opodál

Když série Gran Turismo na Playstationu v roce 1997 startovala, byla to opravdová revoluce. Nic podobného neexistovalo. Hra nabídla neuvěřitelných 140 aut, což bylo v éře Need for Speed nevídané číslo, ale až s příchodem druhého dílu v roce 1999 začala moderní éra závodních her tak, jak je známe. S bezmála sedmi stovkami aut také začala sběratelská mánie a změna celého žánru. Hráli jsme nejen kvůli vítězství, ale také kvůli odemykaní nových aut a jejich úpravě k obrazu svému. Vozový park Gran Turisma byl sice nafouknutý řadu japonských obskurních vozů a spoustou alternativních verzí (deset variant Mazdy MX-5 a Nissanu GT-R bylo samozřejmostí), ale přesto bylo počet unikátních vozů neuvěřitelný.

A ostatní hry se přizpůsobily. Gran Turismo později vyrostla konkurence v podobě Forzy Motorsport, ale GT série měla náskok. Na příchod realističtějších simulátorů reagovala ustavením Gran Turismo Academy, rozsáhlý vozový park šestého dílu šperkovala virtuálními auty "postavenými" exkluzivně pro Gran Turismo apod. Tenhle náskok ale nemohl vydržet věčně a konkurenční Forza ho během několika let stáhnula. Aby se Japonci udrželi na špičce, přicházejí s Gran Turismem Sport. Jde o pouhou odbočku nebo rovnou o pálení mostů? Po prvních minutách v hlavním menu si nebudete tak úplně jistí.

Kam se poděly moje hračky?

Polyphony Digital prezentuje Gran Turismo Sport jako sportovní, a nikoliv závodní hru. A rozhodně to není pokračování šestky, ačkoliv o sedmičce nikdo otevřeně nemluví, zřejmě proto, že už pouhé pomyšlení na modelování dalších stovek aut a desítek tratí přivádí celý tým do mdlob. Jenže právě tohle většina hráčů čekala. První plnohodnotný díl Gran Turismo na aktuální generaci konzolí (ano, šestka vyšla ještě na PS3) měl nabídnout to, co jeho bezprostřední konkurence. Tedy stovky aut vypiplaných do posledního detailu, desítky tratí a možnost se doslova utopit v obsahu a kroužit a kroužit a kroužit.

Místo toho přichází sportovní hra, která postrádá sólo kariéru a soustředí se na online závodění v závodních vozech na několika desítkách oficiálních tratí. Jakmile do GT Sport vlezete, zjistíte, že nejvíc místa v menu zabírá položka online závodů, poloprázdných autosalonů a robustního fotonástroje. Ten je tu ale trochu na truc, protože těch aut, které byste s ním mohli fotit, je skutečně jen hrstka. Dáno je to i tím, že GT Sport nabízí hlavně závodní speciály na úkor supersportů a hypersportů, nad nimiž slintáte v motoristických časopisech. Pár jich tu je, ale i u nich se tak nějak očekává, že na ně dáte závodnické číslo a polepy svých sponzorů. To je ostatně jediný tuning, který tu jakž takž funguje.

Zbytek je o nastavení a ladění auta, ne o nákupu většího výfuku a ozdobných kol. Tuning je tu od toho, aby vám pomohl jezdit rychleji a hra si úzkostlivě hlídá, abyste nebyli rychlejší než soupeři, a tak se v dílně neřeší počet koní, newtonmetrů a kilogramů, ale jedno celkové číslo, které z papírových položek odvozuje vaši konkurenceschopnost na trati. Ano, pochopili jste správně - sběratelství a pečování o vaše plechové mazlíčky, které bylo základním kamenem celé série, je definitivně fuč. Jako by v Polyphony předali štafetový kolík Forze a radostně se rozeběhli úplně novým směrem, do souboje s iRacingem nebo Project CARS.

Jízdní model à la princezna Koloběžka

Jenže iRacing a Project CARS jsou přece simulátory, kdežto Gran Turismo byla vždycky simkáda (stejně jako Forza), ne? Takových názorů jsou plná diskuzní fóra. A nelze proti nim výrazněji argumentovat. Gran Turismo bylo vždycky o zábavě, o oslovení širokých hráčských davů. Ježdění v GT a Forze má zjednodušenou, ale nikoliv primitivní fyziku. Auta tu neplavou jako lodě, simulace pneumatik a přenosu váhy jsou poměrně komplexní, auta zkrátka vypadají a chovají se jako ta z našeho vesmíru, což je bezesporu plus.

Jakákoliv debata na téma, kdo ze jmenovaných umí lépe skloubit školu s hrou je bránou k hospodským argumentům, protože vše je subjektivní - záleží jestli hrajete na volantu nebo gamepadu, jestli do diskuze přivedete Gran Turismo Academy (když její absolventi pak vyhrávají skutečné závody, tak musí být přece GT lepší, ne?), a jestli jste někdy řídili skutečné auto, nebo třeba hráli některý z těch simulátorů. Assetto Corsa, iRacing nebo Project CARS přišly už před lety s o několik tříd sofistikovanější simulací, která ovšem už moc nepřipomíná hru. Je to spíš nástroj, naučný software mající za úkol simulovat, nikoliv bavit. Tyhle "hry" jsou další příčkou pro ty, co je simkády chytly, ale řidičským uměním je přerostli, a teď chtějí od svého setupu (většinou volant+pedály) něco víc.

A v tom je zásadní rozdíl mezi (starým) Gran Turismem a Forzou. Ty totiž nabízely jízdní zážitek. To nejlepší ze závodění s okruhovými speciály a nesmyslně drahými sporťáky bez kruté daně skillu a neustálého se pachtění s jemným nastavováním čehokoliv. Sofistikovaný motorsport pro davy, se spoustou berliček a kompromisů. Assetto Corsa a spol. se rozhodli nespokojeným horním deseti tisícům dát onen nefiltrovaný zážitek se zákeřnými tratěmi, nesnadno ovladatelnými vozy a nutností obětovat dlouhé hodiny na sžití se s každým konkrétním vozem. Každý tábor má to svoje, navzájem se občas nemohou vystát, ale i díky téhle tenzi se závodní hry vyšplhaly mezi nejoblíbenější žánry.

Gran Turismo Sport je částečně extenzí Gran Turismo Academy, tedy snahy propojit skutečné závodění s tím virtuálním, a zároveň útokem na žánr simulátorů. Hra vychází pod oficiální hlavičkou FIA, což ale neznamená jen licencování některých sportovních disciplín, ale rovnou posvěcení Gran Turismo Sport jako oficiálního e-sportu spadajícího pod patronaci FIA. To do budoucna znamená spoustu zajímavých příležitostí, např. závody o sice virtuální, ale oficiální trofeje. Se zatajeným dechem teď možná čekáte, že Gran Turismo představí nejsofistikovanější jízdní model na světě, srovnatelný s těmi, co mají ve svých laboratořích největší závodní stáje dneška. Omyl!

Jízdní model Sportu je simkádový, ačkoliv jde oproti šestce o posun kupředu snad ve všech směrech. Změny v sedmé Forze nebo druhém Projectu CARS jsme museli chvilku vstřebávat a celkově nám přišlo, že jde spíš o změny k horšímu. Gran Turismo Sport vám sedne do ruky okamžitě. Na gamepadu, ale především na volantu je komunikace s autem mnohem lepší než kdy dřív. Přenos váhy je stejně čitelný jako v Assetto Corsa, což dodnes nejspíš nejkomunikativnější simulátor, ve kterém už v prvních kolech doslova poznáváte typické charakteristiky aut.

Gran Turismo Sport je samozřejmě víc uživatelsky příjemnější, jeho snahou je opět přilákat co nejvíc hráčů, kteří si pak mohou upravit náročnost vypínáním různých asistencí (v základu je dokonce automatické brždění do zatáček), případně zeslabením účinku kontroly trakce či ABS. Jízdní model jako takový je ovšem chytřejší a zároveň živější než předtím, a pokud se o koupi závodní hry rozhodujete zejména na základě toho, jak se samotné vozy řídí, můžete rovnou upalovat do obchodu. V tomhle směru zaslouží Gran Turismo Sport jedničku s hvězdičkou.

Kvalita místo kvantity

Kdo ještě neutekl (do obchodu nebo jinam), toho bude určitě zajímat, co vlastně ona spolupráce s FIA znamená. Především tedy spoustu pravidel, která je potřeba dodržovat. Protože je Gran Turismo Sport hlavně soutěžní hrou, nebo chcete-li sportem, musíte být neustále pod dohledem sportovních komisařů - tj. online. Hru ukládáte online, auta kupujete a upravujete online, závodíte online, žebříčky ostatních kontrolujete online.

Jakmile jste offline, můžete v podstatě jen trénovat, k čemuž slouží záložka Arcade Race. Pokud jste poslušně levelovali, můžete si v ní vyzkoušet většinu aut a tratí. Odemykají se postupně, ale jde to celkem rychle. Jsou tu většinou známé, reálné okruhy, ale i pár šotolinových vložek na rally/rallycross. Chvilku bude trvat, než si budete moci zajezdit Nordschleife nebo koupit nejrychlejší vozy, ty číhají až na vyšších levelech, ale tak to chodí i v jiných hrách, a nové Gran Turismo skutečně není o sbírání aut, je o sbírání zkušeností.

Druhou zásadní položkou je autoškola. Někteří s hrůzou zjistí, že jde o ekvivalent singleplayerové kariéry. Ano, tady si nezajezdíte v žádných fiktivních turnajích, které by vám umožnily se vylevelovat - hlavní náplní je účast v online závodech! Za autoškolu získáte jen pár bonusových aut, něco kreditů a uznání tatínka a maminky, nic dalšího nečekejte. Ještě před nástupem do online arény musíte povinně zhlédnout dvě videa o závodní etiketě, dost neuměle natažená na půlku obrazovky přímo z YouTube, a na přání se můžete nechat nudit Lewisem Hamiltonem, šampionem Formule 1 - ten vám ukáže, k čemu je ta kulatá věc v kokpitu, jak fungují ty pruhované věci na začátku a konci každé zatáčky apod.

Lehko na cvičišti, těžko na bojišti

Autoškola jako taková je ke konci brutální, pokud chcete za všechno zlatou odměnu, ale v podstatě vám stačí složit její základ a můžete se vrhnout na online závodění. Závodnická etiketa je teoreticky úžasná věc, stejně jako oficiální ranking každého hráče, zahrnující jeho výsledky a(!) ohleduplnost. Potíž je v tom, že prvních pár závodů naznačí, jak daleko je od teorie k praxi. Hráči do sebe nemusí narážet úmyslně, ale většině z nich dělá problém start v pelotonu a nájezd do první zatáčky, jízda ve špalíru, nebo dobržďování. Jsou z toho kolize jako v NASCAR, přičemž každý vzájemný kontakt vás stojí nejen cenné sekundy, ale i ty zkušenostní body. Stačí aby do vás někdo drcnul zezadu a poslal vás bokem do jiného hráče - to už je samozřejmě váš zásah a váš postih.

Ano, kdo jezdí bezhlavě, ten bourá častěji, stráví čas mimo trať, a nakonec se mizernou etiketou vyboduje, ale bude to trvat ještě dost dlouho, než budou závody vypadat spořádaně. Párkrát se stalo, že jsme v cíli díky nastřádaným penalizacím soupeřů poskočili o několik míst dopředu. To jsou ale porodní bolesti, důležitá je už samotná existence etikety, protože ta by mohla do budoucna Gran Turismo Sport hodně pomoct ve srovnání s konkurencí. Závodů je v online centrále dost a dost, nový se rozjíždí každých dvacet minut a kdo přijde s předstihem, ten se místo vykecávání v lobby může rovnou vrhnout na trénink a kvalifikaci. Vedle nich jsou tu ještě turnaje a postupem času přibudou i oficiální FIA turnaje a závody, které se budou konat ve stejný čas a na stejných tratích jako jejich reálné předlohy.

Tomu ovšem také odpovídá nabídka vozů. Jsou tu motokáry, cupové hatchbacky, cestovní vozy, gétéčka z vytrvalostních sérií apod. Sériových aut je tu jen hrstka a značnou část vozového parku tvoří také fantasmagorie z dílny Vision Gran Turismo, které budou mít svoje vlastní šampionáty. Hráči samozřejmě budou moci závodit ve svých vlastních závodech podle navolených pravidel, ale pro levelování budou důležité oficiální eventy, zcela jistě kromě FIA napojené i na budoucí ročníky Gran Turismo Academy. Kdo nehodlá do své virtuální závodní kariéry investovat maximum, ten by se tak mohl v Gran Turismo Sport rychle ocitnout na chvostu, protože arkádový mód s nižším počtem aut a tratí rychle omrzí a nic dalšího v podstatě hra nenabízí. Důraz na online závodění je patrný i v autosalonech, kde si můžete vůz buď koupit, nebo si ho pronajmout a stát se tak továrním jezdcem té které značky.

Jak hluboko vede závodní nora...

Obsahu na první pohled není tolik, ale Polyphony doufá, že ho budete chtít vytěžit do poslední kapky benzínu. Pološeptem se mluví o dalších autech a tratích v rámci DLC, ale stávající obsah, jakkoliv anemický oproti předchozím dílům, je solidní nabídkou v návaznosti na silnou online komunitu. Až čas ukáže, zda bude Gran Turismo Sport pro hráče dostatečně lákavou odbočkou. Servery jsou momentálně plné a závodění je díky povedenému jízdnímu modelu skutečně zábavné i patřičně soutěživé.

Na definitivní jistotu je ale potřeba počkat cca do Vánoc. Nenechte si ujít letošní vyhlášení nejlepší závodní hry, protože sedmá Forza, Gran Turismo Sport a Project CARS 2 se svými přednostmi a nedostatky doplňují tak neuvěřitelně, že to věru nebude lehké rozhodování. Tenhle má to a ten zas tamto. Ideální titul, který by splnil všechny hráčské sny, se letos neurodil, ale rozhodně je z čeho vybírat. A ačkoliv Gran Turismo zradilo své kořeny, může v cílové rovince ještě hodně překvapit.