Gran Turismo 7

To znamená zejména návrat kariéry, které se odbočkový Sport zcela vzdal ve prospěch multiplayeru. Karta se obrací a Gran Turismo 7 se z hlediska singleplayeru vrací tam, kde jsme sérii měli nejraději. Řeč je samozřejmě o sběratelství a obecné lásce k autům a motorsportu jako takovému.

Stará jízda nerezaví

Ale začněme tím, co vyloženě nové není a není to ani potřeba měnit. Stejně jako tvůrci ze studia FromSoftware nemají potřebu moc zasahovat do systémů Dark Souls a jejich novinka Elden Ring je i přes značnou podobnost či vyloženou stejnost jednou z nejlépe hodnocených her všech dob, nemají ani lidé ve studiu Polyphony Digital potřebu víc šťouchat do léta šperkovaného jízdního modelu a jeho fyziky.

Už v šestce byla slast prohánět nejrůznější káry po okruhu, ve Sportu to bylo ještě o něco lepší a aktuální sedmička je opět výbornou simkádou. Co to znamená? Nemůže se hloubkou simulace vyrovnat hrám jako Assetto Corsa či prvním dvěma Project CARS, ale zároveň se vysměje titulům z řad Need for Speed či GRID.

Jde o skvělý kompromis mezi přísností a zábavou. Do zatáčky prostě nemůžete vletět s nohou na plynu a spoléhat se na ručku a následný drift. Zároveň vás hra ale netrestá tím, že by vám trvalo hodiny naučit se nejrůznější záludnosti té které tratě, nemluvě o sžívání se s jednotlivými vozidly, kde vám stačí tak jedno, dvě kola na okruhu a už si to dáváte jak páni.

Jízdní model v Gran Turismo 7 je zkrátka vytříbeným mixem, který ocení zejména ti hráči, kteří se chtějí v prvé řadě bavit, netrpět, ale zároveň nedostat zábavu úplně zadarmo. Hra ve vás okamžitě vyvolá pocit, že řídíte skutečné auto se skutečnou váhou, na které působí skutečná fyzika.

Budete plní radosti po perfektním projetí náročnějšího esíčka, naplní vás vzrušení při každém těsném předjetí, aniž byste si s protijezdcem vyměnili lak, zatnete zuby, když se celé auto rozklepe při nájezdu na obrubník a budete se modlit, abyste auto srovnali, když vám trochu uletí zadek. Hra snadno navodí pocit, že jste zkušeným závodníkem, který na trať zkrátka patří.

Gamepad vs. volant

Na tomto místě si zaslouží zmínku ovladač DualSense, který vám svými vibracemi dá vědět o každém přeřazení, o každém hrbolku, o každé minuté ceduli v městské zástavbě a o každé kolizi. Odpor brzdového pedálu zdárně simuluje levý trigger, zatímco ten pravý neklade odpor prakticky žádný, což vítám, protože se vám z dlouhého držení plynu aspoň neunaví prst.

Právě s gamepadem si uvědomíte, že Gran Turismo 7 není žádná hardcore simulace, protože i na páčkách si skvěle zařídíte a předvedete slušné výkony. Nicméně i tak uděláte nejlíp, když sáhnete po volantu s pedály.

Osobně jsem hru většinu času testoval na našem redakčním Thrustmasteru T248, který jsem loni recenzoval, a teprve až Gran Turismo 7 mi přivodilo panickou hrůzu z nezvládnuté zatáčky následované čelním nárazem do zdi, kde se mnou síla motoru volantu a jeho odezva až děsivě hodily jak s hadrovou panenkou.

GT7 je na volantu slastné, nicméně ne úplně vše na něm zvládnete ovládat. Řeč není o čemkoliv závodním, kde je volant stoprocentní, ale například o situaci, kdy je zapotřebí analogových páček (třeba pozicování aut na fotkách), takže mějte gamepad pro jistotu po ruce.

V oblasti jízdního modelu mnoho přelomových novot nečekejte. To nevadí, sám jsem měl při hraní pocit, že jízdní model už nemůže být zábavnější, a není ho tak vlastně jak vylepšovat. Což neplatí o jiných oblastech, kde se tvůrci zarytě drží zpátky. Kupříkladu efekty počasí by zasloužily konečně posunout tam, kde konkurence už dávno je.

Déšť a střídání dne a noci nejsou univerzální a setkáte se s nimi jen na některých okruzích. Závody v noci ale mají svou jedinečnou atmosféru. Ta je umocněná skvěle zpracovaným osvětlováním kabiny a taky tím, že vás oslepují auta bezprostředně za vaším zadním nárazníkem. Taky musím pochválit velice realistický odraz palubovky v čelním skle při projíždění osvětlenými tunely.

Od deště jsem ale čekal mnohem víc. Nejenže jsem ho během desítek hodin v kariéře zažil asi jen třikrát, ale kapky na čelním skle mají do těch skutečných daleko a Gran Turismo 7 se v této disciplíně zkrátka nemůže měřit s Project CARS 3, které se pyšní krásným deštěm, uvěřitelným vysycháním trati a nebezpečnými, děsivými loužemi. Série Gran Turismo v této oblasti ještě má co zlepšovat, byť co se fyziky týče, tam všechno funguje, jak má: Déšť vám umí pořádně zavařit.

Next-gen? Ale kdež… Mid-gen!

Zlepšovat by v Polyphony Digital měli kupříkladu i kolize, které stále působí směšně: Ostatní se od vás odrážejí jako papírové modely. A kde vás čeká vyložené zklamání, je grafická stránka, protože Gran Turismo 7 překvapuje tím, jak málo je next-gen. Ano, auta jsou překrásná a díky ray-tracingu vypadají ve fotomódu prakticky k nerozeznání od skutečných předloh. Ale jakmile nejde o statické kochání, veškerá krása míří do kopru.

Prostředí tratí je až překvapivě mdlé, postrádá detaily a hloubku, místy jsou vidět ošklivé placaté modely s nedetailními texturami a ani výhledy do dáli neposkytují jakoukoliv slast pro oči. Nevím, jestli jde o ústupek verzi pro PlayStation 4, nebo tvůrcům nepřijde jakkoliv důležité zapracovat na okolí, ale v prvních minutách je zastaralost všeho kromě aut do očí bijící.

Člověk by si řekl, že to vyřeší možnost vykašlat se na prioritizaci výkonu a upřednostnit vizuální podobu, ale ta zajišťuje prakticky jen dodatečný ray-tracing v záznamech, nikdy ho nedostanete přímo v závodu. Nutno dodat, že záznamy jsou zpracované bravurně, výběr kamer je skvělý a napojení na opravdu robustní fotomód rovnou nabízející spoustu úhlů je výborné. Nejsem člověk, kterého by fotomódy jakkoliv zajímaly, ale v Gran Turismu 7 jsem v něm strávil spoustu času.

Nedostatky v grafice jsou naštěstí něčím, na co si pravědpodobně dříve či později zvyknete a zcela to přestanete vnímat. Ostatně to, jak vypadá ten který keř nebo kde se zrovna nachází nějaké souhvězdí na absurdně přesně zpracované hvězdné obloze, vás ve vypjatém závodě asi nebude moc zajímat. Je to ale škoda, protože Gran Turismo bývalo z těch her, které uměly reprezentovat novou generaci, což se tady rozhodně neděje. Aspoň že je hra konzistentní a neobsahuje vyloženě zastaralé modely aut jako šestý díl.

Bohužel ani nemáte zase tolik možností, jak se na hru dívat. Jsou zde všehovšudy čtyři pohledy – mnou preferovaný zpoza volantu, posazený na kapotě, nalepený na předním nárazníku a zpoza vozu. Poslední jmenovaný je ale kvůli své strnulosti stěží použitelný, a to jsem člověk, který se při závodech rád kouká na to, co řídí.

Co Gran Turismo 7 postrádá po vizuální stránce, to dohání audiem. Ať už se zaposloucháte do zvuku motoru, pištících pneumatik, vibrujících obrubníků, kolizí, či míjených vozů, hra zní prostě parádně. Nic jiného nelze říct ani o soundtracku čítajícím stovky skvělých písniček, které utvářejí atmosféru každého kterého závodu. Může jít o stejný vůz na stejné trati za úplně stejných podmínek, ale pojede se úplně jinak, když vám do toho bude hrát rock, historická klasika či její taneční remix.

Pimp My Ride

Zatímco to okem viděné na okruhu vás neokouzlí, to neviditelné vám učaruje. Řeč je o tuningu, který je v Gran Turismo 7 na opravdu vysoké úrovni. Co do vizuálních úprav tu toho stále není moc, ale ladění mechanických a elektronických součástek vašeho vozu je jednou z největších předností sedmičky.

Po vzhledové stránce sice máte na výběr z absurdního množství disků kol, ale je tu málo spoilerů a vyjma zadního křídla nemají vizuální úpravy jakýkoliv vliv na ovladatelnost. Po zakoupení křídla se vám odemkne možnost měnit jeho výšku, a tím i přítlak, který přímo ovlivňuje to, jak si vůz vede v zatáčkách a jak na rovinkách.

Z hlediska nevizuálního tuningu vás pak čeká prodejce dílů rozdělených do kategorií, které se vám odemykají, jak postupujete kariérou. Zpočátku máte přístup ke kouskům, které jen zvedají obecné výkonnostní hodnocení vašeho vozu, zrychlují ho a dělají poslušnějším, ale později se dostanete k takovým, které stejně jako výše zmíněné křídlo otevírají prostor vlastnímu ladění, kdy si začnete hrát s číslíčky udávajícími světlou výšku vozu vzadu i vpředu, tuhost brzd, obecný výkon motoru a desítky dalších položek.

Navíc tu nefunguje styl „naplácám tam všechno a bude to lepší“. Jakmile trochu poladíte motor a výfukovou soustavu, a dopřejete tak svému oři více koníků, zjistíte, že standardní pneumatiky nestíhají, v zatáčce vás nepodrží a budete se pořádně trápit. Jakmile ale svůj vůz osadíte hladkými slickami, uvidíte, že v zatáčkách rázem drží jako přibitý a jeho výkon můžete naplno využít. Jen pak nedobrzdíte zatáčku, protože jste v tuningovém rauši vůbec nemysleli na brzdy…

Tuning tedy nepostrádá logiku, a pokud mu náhodou vůbec nerozumíte, ke každému dílku tu je vysvětlivka i s doporučením, jakým jiným kouskem ho doprovodit, takže vás Gran Turismo 7 naučí i něco o tom, jak spolu souvisí různé součástky.

Číšníku? Jednoho Mustanga, prosím!

Bez tuningu v rámci kampaně daleko nedojedete. Celá kariéra se točí okolo meníček, která vám zadává majitel zdejší kavárny. Jde vždy o nějaký úkol úzce spjatý s láskou k autům. Většinu času se po vás bude chtít získat do své sbírky trojici vozů jedné automobilky, k čemuž vede několik cest – můžete si je koupit nebo vyhrát v předdefinovaném závodě.

Tyto konkrétní závody diktují, jaké si do nich smíte vzít vozidlo a jakou by asi tak mělo mít výkonnostní úroveň. A pokud chcete vyhrávat, musíte svá vozidla přizpůsobovat doporučené úrovni. Je to zároveň jediný způsob, jak si kariéru ztížit.

Gran Turismo 7 je v kampani velice jednoduchou hrou. Na začátku vám nabídne tři možnosti týkající se toho, zda chcete, aby vám hra pomáhala s bržděním, zobrazovala ideální stopu a tak podobně. Zvolil jsem možnost nejblíže realitě, kdy máte na okruhu pouze vyznačené vrcholy zatáček. Zároveň jsem si vybral nejagresivnější protivníky, a když to skloubím s vozem o doporučené úrovni výkonu, vyhrát stále není vůbec žádný problém, a to ani na gamepadu.

Souvisí to se způsobem, jakým jsou závody v kariéře koncipované, tedy úplně stejně jako v Gran Turismo 6. Nikdy nebudete startovat z roštu, nikdy si neprojdete kvalifikací, vždy půjde o rozjetý vláček s vámi na konci. Pořád a pořád dokola se budete z posledního místa propracovávat na první přes nesmyslně pomalé vozy, které tak akorát zaclánějí, přičemž na dosažení vítězství máte jen pár kol.

Působí to divně, protože takhle se v simulacích přeci nezávodí a Gran Turismo tím jen podtrhuje fakt, že má do skutečné simulace daleko. Na druhou stranu, tenhle styl závodění má jednu nespornou výhodu – nestane se, že byste ujeli balíku soupeřů a jeli si v čele sólovku. I když jste dobří, tak prostě nějakou dobu trvá, než se proderete na začátek pelotonu, a po celou dobu závodu tak máte pocit, že o své místo skutečně soupeříte.

Tedy, to platí, pokud do boje půjdete s podlevelovaným vozem. Jakmile se budete držet doporučené úrovně, nebo ji dokonce převýšíte, výhra nebude ani na nejtěžší úrovni jakkoliv obtížná. Vypadá to, že se vývojáři rozhodli učinit kariéru co nejpřístupnější, aby se naprosto každý dostal k tomu nejlepšímu, co nabízí (vždyť tu nejsou ani postihy za zkracování zatáček, hulvátské chování či poškození vozu!).

Historie, kam se podíváš

Tím nejlepším z kariéry a celé hry je bezesporu již zmíněná kavárna a s ní spojená meníčka. Gran Turismo 7 ve vás okamžitě vyvolává pocit sběratelství a nezkrotnou touhu mít je úplně všechny. Samotná kariéra vám pomůže k desítkám krásných vozů s nádhernou historií, o níž se tu leccos dozvíte. Jakmile posbíráte trojičku Mustangů, kavárník vám převypráví stručné zajímavosti z historie značky.

K mnohým vozům se vyjádří i další lidé. Stačí v garáži nasednout, přepnout se do kavárny a zjistit, jestli má k danému autu někdo co říct. A mohou to být skuteční lidé z průmyslu, kteří se na vývoji vozů vyloženě podíleli.

Stejnou péči dostali ti nejlegendárnější veteráni za horentní sumy, o kterých se dozvíte víc ještě před jejich koupí v dedikovaném obchodě. A nechybí tu ani hezky zpracovaná historie současných automobilek se skutečnými obrázky prvních skic a prototypů na časové ose beroucí v potaz kontext významných světových událostí, abyste si lépe uvědomili, co se ve světě dělo, když Ferdinand Porsche stvořil jednu z největších legend přežívajících dodnes.

Gran Turismo 7 je zkrátka tou největší oslavou automobilového průmyslu, s jakou se na poli videoher můžete setkat. O autech se tu mluví jako o těch nejkrásnějších pannách z bájí a vůbec nevadí, že na ně zíráte s otevřenou hubou.

Je proto trochu škoda, že takto fanouškovsky zaměřená hra neobsahuje to, co konkurenční Forza už dávno má, tedy možnost projít se okolo auta, otevřít mu kapotu, usednout za volant a prohlédnout si detailně zpracovaný vnitřek. Sem by taková možnost seděla víc než kamkoliv jinam, ale musíte se spokojit jen se vzdáleným automatizovaným pozorováním.

To aspoň zásadně vynikne v režimu Scapes, kdy svůj vůz či vozy můžete libovolně naaranžovat do tisícovek fotografií z celého světa včetně České republiky (Praha, Telč), pohrát si s mnoha možnostmi fotoaparátu a následně pořídit vskutku jedinečné obrazové dílo.

Kariéra je jen začátek

Scapes nejsou jedinou kratochvílí, které se můžete věnovat vně kariéry – na výběr je toho opravdu požehnaně. Nechybí samozřejmě autoškola, která vám po absolvování několika testů zajistí licenci umožňující postoupit dál kariérou skrze milníkové šampionáty.

Dále je tu samostatná oblast plná výzev, které vás uvrhnou do konkrétních vozů a vyzvou třeba k předjetí všech aut na okruhu dříve, než protnete cílovou čáru, přičemž nesmí dojít ke kontaktu s vozy ani opuštění asfaltu.

Vyloženou novinkou je Music Rally, kde si můžete naplno užít famózní soundtrack a stovky jeho skladeb zpoza volantu těžko sehnatelného veterána. Ve své podstatě jde o checkpointový závod, kdy se snažíte dojet co nejdál, ale kdo si chce jen tak vyslechnout hudbu a nevnímat na chvíli řvoucí motor, ten si tu může příjemně zarelaxovat.

Music Rally a volné ježdění na okruzích s vlastními pravidly jsou jedinými dvěma režimy, které jsou dostupné offline. Pro vše ostatní už budete potřebovat přístup k internetu a pro závodění online logicky i PlayStation Plus.

Dále nechybí možnost zajet si libovolný závod po svém, ať už okruhově, jako časovku, nebo dveřmi napřed v driftech. Právě tady máte konečně k dispozici to, co kariéře citelně chybí – možnosti. Ve volných jízdách si nastavíte všechno včetně denní doby a počasí, míry spotřeby paliva a opotřebení pneumatik, obecného poškození, omezení pro zúčastněná vozidla a nejrůznějších pravidel, která během závodu musíte dodržovat, nechcete-li být za své chování penalizováni trestnými vteřinami.

To samé platí pro multiplayer, který zde má tři podoby. Můžete si zazávodit s kamarádem na jednom gauči při rozdělené obrazovce, vytvořit si vlastní závod s desítkami možností či se k někomu přidat v klasickém lobby, a nakonec je tu ještě sekce denních závodů, které se jedou v pevně daný čas, přičemž vaši pozici na startovním roštu určí kvalifikace, kterou si můžete dát klidně dvě hodiny před započetím závodu, což byste ostatně měli, abyste své auto co nejvíc přizpůsobili nastaveným podmínkám a vytáhli z něj v těžké konkurenci maximum.

Vzato kolem a kolem, Gran Turismo 7 je robustní balíček aktivit určený k tomu, aby vás bavil po dlouhá léta. Se hrou jsem strávil něco pod 30 hodin a podařilo se mi posbírat jenom přes 10 procent ze všech dostupných vozidel, ani náhodou jsem nevyřešil všechny výzvy, nezískal všechny licence ani nesplnil úplně všechna meníčka.

Důležité ale je, že mám nezkrotnou touhu se k tomu časem dopracovat. Přestože hra nevypadá tak hezky, jak působila v trailerech, přestože pro zkušenější závodníky je její robustní kariéra moc jednoduchá, přestože možnosti asistentů nenajdete v obecném nastavení, ale schované v nabídce před závodem, přestože se tu sotva bavíme o nějaké evoluci série, pořád jsem si svůj čas s Gran Turismem 7 moc užil.

Může za to famózní pocit z jízdy daný jízdním modelem a jeho fyzikou, krásná auta vybízející ke sběratelství, velmi propracovaný a smysluplný tuning a v neposlední řadě obecná péče a vášnivý přístup vývojářů k automobilové kultuře, která je zde zpracovaná způsobem, který bude mít na petrolheady stejný efekt jako porno na náctiletého.