Government Simulator

Rozděl a panuj

Ona to ve skutečnosti zase až taková legrace není, jak ukazuje Government Simulator. Tahle malá nezávislá hra posadí hráče do čela některého státu a dá mu na oko prostý úkol: napravit vše, co je se státem špatně. Hra se chlubí využitím reálných dat, což může fungovat jako lákadlo a potvrzení realističnosti simulace. Výchozí hospodářský stav země (HDP, nezaměstnanost, míra korupce, státní dluh apod) je určující pro obtížnost celé hry, ale samozřejmě si můžete ještě zvýšit i celkovou obtížnost hry a užívat si tak plnými doušky nespokojené voliče, malé množství proveditelných akcí a podobně.

Hra nabízí v základu převzetí správy Spojených států, Německa, Švýcarska, Rakouska, Francie a Ruska. Kromě toho mohou sami hráči přispívat svými připravenými scénáři, přičemž si momentálně můžete vyzkoušet například vedení Kanady nebo Řecka v období ekonomické krize od roku 2009. V každém případě začínáte svoje volební období jako člověk, od kterého se čekají velké a konkrétní změny. Může jít o potírání korupce, nastartování využití alternativních zdrojů energie, nebo také velice oblíbené zmenšování státního dluhu a zajištění ekonomického růstu.

Bohužel, podobně jako ve skutečnosti, i Government Simulator prostě obsahuje příliš mnoho věcí, které je třeba udělat naráz, a tak nečekejte, že během půl roku vyřešíte všechny problémy. Aby hraní nebylo tak triviální a nebylo možné hned na začátku svého prvního vládního období všechno naklikat do ideální podoby, má hráč omezený počet bodů, které může investovat do plánovaných změn. Díky nim se ze hry stává, alespoň místy, slušná výzva.

Přidej, škrtni, prosaď

Jakmile dostanete pod patronát náročnější stát s větším státním dluhem a pokulhávající ekonomikou, mění se správa státu ve vědu. Po vyčerpání akčních bodů se posunete v období o kousek dál a po krátké simulaci hned uvidíte výsledky své práce. Něco se zlepší, něco se zhorší. Průběžně se k hráči dostávají novinové titulky s více či méně alarmujícími zprávami o vaší (ne)schopnosti vést národ, a tak občas strávíte čas i investicí drahocenných bodů do PR. Největší množství času ale zabere optimalizace státního rozpočtu.

Drobné přesuny financí z jednoho resortu do druhého jsou asi tím hlavním, co hra nabízí. K dispozici jsou nejrůznější grafy a posuvníky v kombinaci s velice omezených množstvím zákonů. Ty sice často hra sama nabízí jako to nejlepší, co můžete z pozice vládnoucí síly prosadit, ale ta stejná hra jich nabízí naprosté minimum. Uznáváme, že dát hráči volnou ruku v tvoření zákonů by bylo asi nemožné, na druhou stranu by ale mělo být k dispozici mnohem víc variant zásahů do vývoje státu.

Je smutné v už tak přímočaré hře pozorovat absenci smysluplných prvků, které by rozšiřovaly vaše herní možnosti. Zvlášť pokud po dvou, třech rychlých hrách za snadno zvládnutelné státy zjistíte, že reálně se vyplatí prosadit jen pár zákonů. Nastavíte protikorupční zákony, přihodíte něco na ochranu životního prostředí a pak už jen reagujete na poptávku po změně, kterou ale stejně většinou ukočírujete změnami v rozpočtu.

S těmi se může člověk opravdu vyřádit a zároveň hned sledovat dopad svých rozhodnutí. Máte pocit, že justice je přeplacená a nedostává se na sociální dávky a kulturu? Tak stačí trošku pohnout s rozpočtem a... za chvíli máte na krku rostoucí kriminalitu. Než přisypete peníze zpátky policii a změny se projeví, začne pokulhávat školství a tam je to opravdu běh na dlouhou trať.

Bohužel změny v rozpočtu na dobrou hru nestačí. A tak kromě nepříliš dobře zpracovaného systému zákonů nabízí Government Simulator ještě smutnější kolonku, kterou je armáda. Praktické využití válečných konfliktů jsme nenašli a jelikož žádný ze scénářů nezačínáte ve válce, nemáte ani motivaci žádnou vyhlásit, byť třeba obsazení Vatikánu Itálií alespoň pobaví. Přitom právě řízení státu v době válečného konfliktu by mohlo být opravdovou výzvou.

Za lepší zítřky 

Government Simulator má potenciál být naučnou zábavnou hrou, ale chybí jí propracovanější herní mechaniky. Zoufale brzy se totiž ze všeho stává ohraná rutina. Potenciál tu přitom je a bude zajímavé sledovat, jestli se najde dostatečně kreativní skupinka nadšenců, která by se rozhodla vytvořit doopravdy zajímavé a náročné státy na hraní. Čerpat je totiž rozhodně z čeho a je jedno, jestli se tvůrci rozhodnou sáhnout do historie a nechají hráče stát v čele válkou pustošené Velké Británie nebo dostanete na starost malý africký stát, který se potýká úplně se vším. Pokud se tento titul někdy v budoucnu vzepne k větším výkonům, bude to právě díky kreativní komunitě, která může přichystat pekelně těžké scénáře. 

Realistické hodnoty na začátku hraní dělají z Government Simulatoru hru, kterou by si mohli někteří náročnější hráči oblíbit. Zjištění, že ne všechno se dá vyřešit jednoduchým příkazem a některé projekty vyžadují dlouhodobé plánování, představují aspekt, za který hra zaslouží pochvalu. Jenže absence detailnějších herních mechanik a obsahu bohužel celkový dojem sráží do těžkého průměru. 

A tak můžeme tuhle simulaci s čistým svědomím doporučit jen nadšeným zájemcům o politiku a ekonomii. Pro ty by mohlo mít hrabání se v číslech a experimentování s trhy nějaký skutečný přínos. Pro ostatní hráče je to bohužel jen černobílá, mechanická hra na vládnutí, která velice rychle přestane bavit.