Gotham Knights

Autoři Gotham Knights vykračují odvážným směrem: WB Games Montreal přicházejí s batmanovskou hrou bez Batmana. Masky tentokrát nasazujeme v rolích čtveřice parťáků netopýřího muže – Nightwinga, Red Hooda, Robina a Batgirl.

Neschopní hrdinové

Každá ze zmíněných postav má rozhodně potenciál utáhnout vlastní hru, svědčí o tom desítky let komiksové historie a příběhů. Jenže v Gotham Knights se jim to tak úplně nedaří. Hra hrdiny redukuje na jednorozměrné archetypy, které se v ponurém příběhu snaží o týmový humor ve stylu tvorby od Marvelu.

Bat-rodinka oplakává smrt Bruce Wayna, svého mentora, nezlomný vzor a dosud nezničitelný symbol ochránce. Najednou je před nimi nelehký úkol a musí dorůst do Batmanových bot, i když na takovou zodpovědnost nejsou připraveni.

Přesto si ale najdou čas řešit banality, počínaje řetězovými e-maily, v nichž se hledá uličník, který Nightwingovi snědl pizzu, a konče DDR tanečním soubojem mezi Batgirl a Red Hoodem. Postavám je pak těžké uvěřit jakoukoliv vážnost, když se tak často projevují jako v laciné komedii.

Nepomáhá tomu ani výše zmíněná plytkost každé z nich. Scenáristé si u každého hrdiny zvolili jednu vlastnost, na které vybudovali celý jeho charakter. Do zblbnutí tak budete poslouchat Red Hooda, kterak příšerný byl návrat mezi živé z Lazarovy studny. Nightwing si zase neodpustí jedinou repliku bez sarkasmu. Robin využije každé příležitosti, aby nám připomněl, že Bruce je mrtvý a kvarteto hrdinů rozhodně nemá na to, převzít jeho odkaz. No a Batgirl nikdy nezapomene všem ukázat, kdo je tady vlastně počítačový génius, a vždy přispěchá s nápadně příhodným řešením, které posouvá děj kupředu.

Městská akce posté

Od možná trochu hnidopišského bazírování na celistvosti univerza DC odbočím k tomu, o čem Gotham Knights vlastně jsou a jak se hrají. Ve zkratce: Jedná se o naprosto standardní a průměrnou městskou akci vyplněnou nudnými a nezajímavými aktivitami.

Drtivou většinu času budete potírat gangy Gothamu. Ty se pořád dokolečka generují na těch samých místech s těmi samými úkoly. Není nic úsměvnějšího, než když vypráskáte skupinku pohůnků Mr. Freeze, která se snaží vyloupit banku, aby vás vzápětí hra poslala na to samé místo s tím samým úkolem v rámci příběhové mise.

Struktura příběhu je totiž slepencem právě těchto bojů proti gothamskému podsvětí. Lineární mise posouvající příběh vyplňuje ničení generického zločinu v ulicích města, u kterého si nepřipadáte jako superhrdina, ale spíš jako zákazník v obchodě bezduše odškrtávající nákupní seznam.

Nepovinné aktivity obsahují úplně běžné závody proti času na Bat-motorce, sbírání vyšších desítek pohozených batarangů a dalších neoriginálních serepetiček, dále pak parkour městem po stopách Batmanových deníků, tupé odemykání bodů pro rychlé cestování skenováním poletujících dronů a úplně zbytečný RPG systém a levelování, které z neschopných pouličních rváčů dělá extrémně odolné houby na poškození. Gotham Knights zkrátka při designu nepovinných aktivit čerpali inspiraci z her s otevřeným světem cirka kolem roku 2010.

Hru nezachrání ani kooperace, protože ve více hráčích budete dělat stále to samé. Tlouct ty samé kriminálníky, zachraňovat ty samé civilisty na těch samých místech, procházet ty samé koridorové lineární lokace a sbírat stovky materiálů různých rarit pro naprosto otřesný a zastaralý crafting.

Je sice fajn, že superhrdinům můžete měnit kostýmy a zbraně, ale opakující se předměty se krom vizuálu liší tak akorát v nezajímavých statistikách, jejichž dopad na hratelnost pocítíte minimálně. Jestli vám výroba předmětů v Cyberpunku 2077 přišla nezajímavá, tak věřte, že vedle Gotham Knights působí ještě svěže a originálně.

Škoda každé rány, která padne

V jádru jsou Gotham Knights aspoň celkem kompetentní bojovkou. Soubojový systém je uspokojivý, má fajnové tempo a váhu, a byť se jednotliví hrdinové liší spíš v kosmetických detailech, je zábava je střídat a drtit nepřátele na desítky různých způsobů.

Jenže bitkaření dle mého celou hru neutáhne. Jednak úplně chybí radost z nových udělátek, která tak výborně fungovala v sérii Arkham, protože tady nějaké odemykání předmětů po vzoru metroidvanie nenajdete. A jednak proti vám stane žalostně málo druhů nepřátel, kteří nevyžadují odlišnou strategii pro zneškodnění.

Když už jsem nakousnul ten Arkham. Pamatujete, jak jste proti sobě v potyčkách měli třeba nepřátele se štítem, elektrickým obuškem, nožem nebo puškami a každý vyžadoval jiné kombo, případně jiný bat-přístroj k odzbrojení? V Gotham Knights jsou tyto typy v podstatě čtyři – běžný panák, panák s puškou, velký panák a rychlý panák. Těm „složitejším“ musíte nejprve prorazit obranu (podržením jednoho ze dvou útočných tlačítek), pak je můžete rovnou naklepat na netopýří řízky. Nemluvě o tom, že série Arkham měla aspoň tolik slušnosti, že když jste byli uzamčeni v animaci, nepřátelé vám nemohli ublížit.

Do této nemastné, neslané pečínky ještě přidejte na dřeň osekaný stealth bez hlubších mechanismů, než je tiché zneškodňování gangsterů ze zálohy, a máte zhruba představu, jak se Gotham Knights hrají. Asi jako úvodní hodina každé hry ze série Arkham, než začne nabývat na komplexitě, výzvě a zábavnosti.

Mrtvý rytíř, mrtvé město

Co Gotham Knights aspoň trochu vytahuje ze zatuchlých stok Gothamu, je příběh. Respektive některé jeho části. Ve vedlejších misích sice narazíte pouze na tři Batmanovy záporáky, ale vyvrcholení jejich závěrečných kapitol se skoro až soulsovými bossfighty jsou skvělá. Ať už Gotham sevře do ledové pěsti Mr. Freeze, nebo v něm doslova rozpálí nepokoje Harley Quinn, aspoň tady jsem měl pocit, že město nějak žije.

Jinak jsou totiž ulice až okatě mrtvé a působí jako laciná papundeklová kulisa. Gotham není radost prozkoumávat (není proč) a ta hrstka zbloudilých chodců a řidičů v poloprázdných ulicích nezvládá vyvolávat jakoukoliv iluzi žijícího světa.

Střez se Sovího tribunálu

Gotham byl vždycky nedílnou součástí Batmanova světa. A to do takové míry, že se skoro jedná o samostatnou postavu. Ať už to jsou chudinské Úžiny, brutalistická Finanční čtvrť, nebo chátrající industriální park Kotel, každé místo má svůj nezapomenutelný genius loci a je důvěrně spjaté s nějakým Batmanovým příběhem nebo zločincem.

To celé podtrhuje Soví tribunál, jeden z nejlepších nových záporáků světa DC. Tajná kabala vlivných, která tahá za nitky korupcí prožraného města, Batmanovi poprvé zavařila ve stejnojmenném komiksu před deseti lety. A byl to střet, ze kterého Bruce Wayne tak tak vyvázl živý. Staletí vlivu této tajné společnosti autor Scott Snyder výborně vepsal do Gothamu, do tajných podkroví, ukrytých mezipater a do samotných základů města.

Považuju proto za obrovskou promarněnou příležitost, že Gotham Knights s budováním světa téměř nepracují. Přestože odkrývání minulosti Sovího tribunálu v čistě lineárních uzavřených lokacích má pár světlých scenáristických míst, úplně se míjejí pointou a nejsou hlouběji vetkána do samotného města.

To platí i o dalších odkazech na Batmanův svět. V sérii Arkham jste na každém rohu nalezli pomrknutí na příběhy a dobrodružství netopýřího muže – Gotham Knights oproti tomu působí jako špatný Jokerův vtip. Na druhou stranu chápu, že hráčům, kteří nejsou zarytými fanoušky komiksů, to žíly trhat nebude.

Třicet snímků za vteřinu. Někdy

Než uzavřeme epitaf města, které přišlo o svého hrdinu, zbývá zatlouct poslední hřebík do dubové rakve. Tím zrezavělým kouskem kovu nic jiného než technická stránka. Hra je na současné generaci konzolí uzamčena na třicet snímků za sekundu a já vůbec nechápu proč. Město je žalostně prázdné, fyzika téměř neexistuje, pokročilé efekty kouře, deště a výbuchů taky ne. Celkem k světu vypadají akorát postavy a animace, ale kdybych je měl srovnat se sedm let starým Batman: Arkham Knight, předchůdce vypadá po všech stránkách lépe. A to nemluvím o tom, že třicet snímků za vteřinu hra rozhodně neudržela celou dobu.

Postavy se navíc mimo souboje ovládají příšerně a zasekávají se o sebemenší objekt nebo překážku. Mezi vaším inputem a tím, co postava provede, je totiž znatelné zpoždění. Hrdinové se tak pohybují se zvláštní setrvačností a z obyčejného proběhnutí křivolakým koridorem bez záseku je rázem výzva, se kterou se čtveřice rytířů vyrovnává hůř než s měňavým záporákem Clayfacem.

Gotham Knights působí jako vykalkulovaný produkt bez duše a divím se, že WB Games Montreal mělo tolik sebejistoty ho vydat ještě o týden dřív, než bylo původně v plánu. Ne že by ten týden na výsledku mohl něco změnit. Hra je v jádru slepencem nezábavných aktivit a technických nedodělků, které jakž takž drží pohromadě solidní příběh a soubojový systém.