Gods Will Be Watching

Padá nám hra, něco si přejte!

Rovnou z kraje vás musíme varovat, že tvůrci si moc nelámali hlavu s technickou stránkou věci. Hra tak často padá, pátá kapitola na některých PC nejde dohrát a mnohým se titul ani nepodařilo spustit. Co pak můžete mít z toho, že Gods Will Be Watching je třeba úžasně vypadající hra, když ji prostě dost dobře nelze hrát? Pokud ale spadáte mezi ty šťastlivce, kteří nemusí technické problémy řešit, vizuální pojetí si užijete. Poznávacím znamením hry je totiž k dokonalosti dovedený minimalismus a 2D pixelartový kabátek, na který je skutečně radost pohledět.

Autoři přímo ukázkově pracují s doslova pár pixely, kterými umí zcela nepochopitelným způsobem vyjádřit jakoukoli emoci a všechny závažné momenty s nebývalou hloubkou. O zajímavých a pestrých lokacích světa budoucnosti to platí dvojnásob. Tohle se zkrátka povedlo a herní budoucnost zmítaná terorismem a názorovými rozpory doslova láká k navštívení.

Celé je to o ničem

Škoda jen, že se jedná o svět prostý jakýchkoli nosnějších myšlenek a s příběhem, který je vlastně ve výsledku úplně o ničem. Vyložená soap opera vsazená do anonymního času a prostoru budoucnosti sice má zajímavý rozjezd a také chytré dialogy, ale jak příběh postupně plyne, je závěr stále předvídatelnější a plný filosoficky prázdného patosu.

Ani perfektně napsané situace a dialogy, které dokáží vytvořit silné citové pouto s postavami během pár minut tak nezachrání Gods Will Be Watching od zcela prázdného vyznění. Absurdní důraz na nekonečnost lidského počínání a vlastně i zbytečně silnou náboženskou notu tady jednoduše zazdívá potenciálně brilantní drama o prostých lidských osudech zmítaných otázkami zrady, terorismu, přátelství anebo viny.

Zamrzí to o to více, že celá hra je právě na osudech jednotlivých postav od základu postavená a prim tady hrají právě vyhrocené situace, hluboké emoce a nervy drásající volby plné výčitek a pachuti viny. Jestli totiž tahle hra něco opravdu umí, pak je to donutit vás někoho milovat, aby vás vzápětí dotlačila k jeho vraždě.

Důkazem budiž zcela logicky použitá mučící scéna, která skutečně vyvolává emoce, takřka vás nutí cítit virtuální bolest a skvělým způsobem formuje samotné postavy. Nejedná se žádnou berličku přitahující pozornost, nýbrž o plnohodnotnou a zcela nosnou část hry. Nejinak je tomu takřka v kterékoli situaci a garantujeme vám, že každé rozhodnutí je tady pekelně těžké a riskování životů jiných skutečně bolí.

Opakovaně opakované opakování

Na emocích a opakovaných volbách je opravdu postavená celá, skoro adventurní, hratelnost. Rozhodujete tady o osudech jiných, snažíte se přežít a doslova jdete přes mrtvoly. Ve zkratce tady prostě jen udělujete rozkazy, přidělujete charakterům práci nebo rozhodujete, co se zrovna bude dít. Vždy pak máte cíl, časový limit nebo jiné ohraničení postavené na počtu dostupných akcí a jednoduchý úkol.

Prostě jde o princip původní hry, kterou si můžete ještě zahrát tady, ovšem roztažený na několik takových kapitol. Jenže opakování toho samého nemůže už z principu fungovat. Gods Will Be Watching je totiž repetetivní a neskutečně obtížnou hrou, která nabízí málo variability a nahrazuje ji ubíjejícím opakováním.

Jádro hratelnosti totiž tkví v tom, že prostě kombinujete, náhodně zkoušíte dostupné možnosti a snažíte se dojít k předem vytyčenému cíli, s nímž je spojeno i přežití. Cestou pak samozřejmě ztratíte několik společníků, prožijete si nervový záchvat a učiníte řadu rozhodnutí, které vás budou užírat ještě příští den. Až na tu přidanou hodnotu perfektně zobrazovaných a využívaných emocí ale prostě hra nic nenabízí a jedinou zábavou je tady sledování vlastní smrti a opakované zkoušení jiných kombinací a akcí tak, abyste prostě přežili. Zápletka se tak pomalu vytrácí a nahrazuje ji frustrované opakování toho samého dokolečka dokola.

Že bude třeba mnohokrát opakovat dané sekvence vám tvůrci garantují doslova pekelnou obtížností, kdy jedna chyba znamená smrt a klidně i opakování poslední hodiny hraní. Když sáhneme ke zprofanovanému přirovnání, v Dark Souls tvořila obtížnost zábavný prvek, tady jen zdroj otrávení z nešikovného designu. Akce se totiž neobměňují, situace je vždy stejná a dokonce i rozhovory, kterých je mimochodem docela dost, zůstávají stejné.

Správně tedy tušíte, že už zhruba ve třetí kapitole z celkových šesti, tedy polovině hry, se dostaví nepříjemný pocit nudy a rutiny. Autorům však ani přesto nedělá problém dovést vás k úplnému šílenství opakováním stejné úrovně klidně i desetkrát a Gods Will Be Watching si tak sebou nese především pachuť frustrace a nezábavnosti. Naštěstí ale bez opakování a zádrhelů k neuspokojivému příběhovému zakončení dojdete za nějaké dvě hodinky a na standardní obtížnost (Original) se pak lze dobrat konce za slušných deset hodin. Ano, těch osm hodin znamená opakování téhož.

Myšlenka bez základu

Celý koncept je do takové míry nefunkční, že na zábavnosti nepřidává dokonce ani fakt, že každá kapitola nabízí jiné prostředí a základní myšlenku. V samotném jádru totiž pořád jenom deset hodin klikáte. Bizarně působí i fakt, že emoce a atmosféra vždy fungují pouze v rámci jedné kapitoly. I když vám někdo zemře, vždy se znovu oživí v další kapitole, což zcela bourá pocit kontinuity a dělá to ze hry v podstatě jen souboj opravdu pěkných miniher.

Svým způsobem autoři předběhli dobu. Bohužel ale skvělý nápad neumějí přetavit v povedenou hru. Přes technické nedodělky bychom se ještě přenesli, ale prázdný příběh, který hru drží pohromadě jen silou překombinované náboženské výpovědi a hlavně nefunkční principy a všudypřítomná frustrace z až nesmyslné obtížnosti už jsou něco zcela jiného. Gods Will Be Watching tak může vypadat famózně a stát pár dolarů, ale když ji prostě čas od času není radost hrát, nepomůže ani sebelepší prokreslení postav a syrové emoce.