God of War III Remastered

Hezčí, rychlejší a fotogeničtější

Veškerá vylepšení se totiž opravdu točí okolo technické stránky hry: zlepšily se světelné efekty, zvětšilo rozlišení textur a celkově se dočkala spousty grafických drobností, které z ní místy dělají doslova pastvu pro oči. Běží navíc ve full HD při relativně stabilním framerate, který se drží okolo hodnoty 60 snímků za vteřinu.

Povšimněte si ale výrazů „místy a relativně“ – jsou velmi podstatné. Ani s notným faceliftem se totiž o God of War III Remastered nedá říct, že vypadá, jako by se jednalo o hru primárně vyrobenou pro konzoli nové generace. Zatímco třeba Kratův model vypadá skvěle, některé vedlejší postavy naopak silně ostrouhaly a občas natrefíte na textury tak rozmazané, že si nejste jisti, co na nich je.

Na druhé straně ale fakt, že se hra netváří jako pravý next-gen, podtrhuje skutečnost, že se hýbe velmi obstojně. Načítání, ukládání a vlastně jakákoliv akce probíhá v řádech vteřin a nebýt nepřeskočitelných titulků na konci a animací, neměli byste během hraní ani moc na co čekat.

Technický upgrade se tedy povedl zhruba z poloviny. Místy je přesvědčivý, místy zase díky němu hra běží opravdu svižně. Jaká je další přidaná hodnota? Inu, třeba mód na pořizování fotek, v němž si můžete nastavit různé filtry a přiblížit nebo oddálit obraz. Dále je v balení sbírka DLC původního titulu, která přidávají oblečky pro Krata a nové výzvy. Tím ovšem Remaster ve smyslu extra obsahu končí.

Neměň, co funguje!

Pokud tedy k reedici přistupujete jako veterán původního titulu na PS3, máte pravděpodobně o její koupi jasno a ze všech sil zapomenete, že kdy vznikla. Jestliže jste ale trojku nehráli a z nějakého důvodu byste si ji chtěli pořídit na PS4, je třeba dodat, že se na hře nic moc nezměnilo, protože se úprava nesla v duchu hesla „není třeba měnit to, co funguje“.

Podobně jako předešlé díly nabízí God of War III vyvážený mix vraždění antických božstev a jejich nohsledů, skákání po platformách, různě obtížných miniher, logických puzzlů a malé špetky frustrujících momentů. To vše je zalito hektolitry krve a obaleno rouškou násilí, které nesklouzává pod hranici 18+. Je to bojovka, kterou lze vzhledem k povětšinou asijské konkurenci označit za „maximálně západní.“ Pokud vám tedy vadí občasná bizarnost východního stylu, zcela bez problémů můžete naskočit na krvavou vlnu bohovraha Krata a užít si do sytosti jeho pustošení.

Zapomenuté zlo

Pozor by si ale měli dát ti z vás, kterým se ježí chlupy při vyslovení zkratky QTE. Mnohými nenáviděné quick time eventy se táhnou celou sérií, která je navíc povyšuje na nezbytnou součást bojů s bossy. Při jejich plnění přitom stačí jedna chybka a budete muset celý segment procházet znovu. Na druhé straně ale třeba dodat, že zdejší QTE se daří přežít, aniž by se člověk chtěl vztekem rozběhnout proti zdi. Nejtěžší z nich se odehrává, když relaxujete s Afroditou a objevování tajemných zákoutí její... duše je čistě volitelné.

Tak si to shrňme: remaster běží plynuleji a ve vyšším rozlišení. Místy nabízí skutečně krásnou podívanou, sem tam vám ale připomene, že hrajete hru z roku 2010. Po obsahové stránce nic moc dalšího nenabízí ani nijak zásadně nemění hratelnost, ale v tomto ohledu zrovna netečnost nevadí – ostatně hra před lety nesklidila vysoká hodnocení pro nic za nic.

Hodnotit tedy remaster jako takový nemá smysl, protože jeho přínos je mizivý a kohokoliv, kdo hrál hru na původní konzoli, nemá mnoho důvodů k opětovné koupi. Naopak nováčkům série nabízí jednu z „velkých“ her minulé generace v té nejlepší formě.