God of War: Ascension

Nejnovější díl série God of War vychází exkluzivně pro PlayStation 3 a každým úderem křemíkového srdce dokazuje, že tenhle stroj ještě zdaleka nepatří do starého železa. Pokud však God of War: Ascension vezmeme jako Kratovo rozloučení se současnou konzolovou generací, pak je to (stejně jako v případě druhého dílu na PS2) rozloučení epických rozměrů, na které se bude ještě dlouho vzpomínat. Sbohem a šáteček. Vyplň se osude.

A je tam, mladá paní, můžeme si tykat

.

Vidina násilného roubování multiplayeru na ryze singleplayerovou zážitkovou hru přišla spoustě hráčů natolik perverzní, aby nad „soňáckým“ molochem bez váhání zlomili hůl. Ani v nejdivočejších snech je nenapadlo, že by online řež v arénách mohla skutečně být „jen“ pouhým doplňkem k plnohodnotné a nijak šizené příběhové části. Výsledek nakonec předčil očekávání ve všech směrech a nechal hráče žasnout nad precizností, s jakou se autoři do hry pustili.

Doslova z každé scény čiší měsíce tvrdé dřiny a touha po Kratově důstojném odchodu z PlayStation 3 katapultuje hru do skupiny AAA „must-have“ titulů. Vývojářům ze studia SCE Santa Monica se opět podařilo vytvořit klenot, kvůli kterému se vyplatí koupit jejich domovskou mašinku. Ale raději pěkně popořádku.

Nes*rte Erínye a Wendy Testeburgerovou

Příběh God of War: Ascension se odehrává zhruba deset let před událostmi prvního dílu, pouhých pár měsíců poté, co zaslepený Kratos vlastnoručně poslal do Elysia milovanou ženu s dítkem. Nyní se potácí na pokraji šílenství a snaží se zbavit pouta Areova, boha válečného běsnění, kterému neprozřetelně přislíbil své služby. Vyvlíknout se z dohody se samotným bohem ovšem není nic jednoduchého ani pro žárem bitev ošlehaného spartského generála.

Na porušené sliby a rodinné vraždy mají olympští vlastní specialistky - Erínye (Furie v římské mytologii), tři bohyně pomsty a kletby, starší než bohové Olympu. Na tyhle frajerky byl krátký i proslulý Hekatoncheir - storuký obr Gyés (Aegaeon) - a skončil jako stavební materiál pro věznici zatracených, jakožto úvodní lokaci, v níž se zbitý Kratos probouzí s řetězy kolem krku. Než se stačí pořádně rozkoukat, jedna z Erínyí už mu s gustem upravuje vizáž a podle výrazu ve zjizvené tváři by mu nejradši namotala všechny nervy z těla na své pavoukovité hnáty.

Kratos se to ale ještě nechystá zabalit, a tak jí trochu nařízne bachor, aby zvrhlým sestřičkám znovu a znovu dokázal, že Sparta rodí tvrdé chlápky. Ascension nám ovšem poprvé ukazuje i odvrácenou, lidskou tvář legendárního hrdiny bez skrupulí. Světe div se, Kratos se odhaluje v četných filmových animacích a nechává hráče nahlédnout do vlastní třinácté komnaty. Příběhová linka navíc střídá přítomnost s minulostí a hází udičku v podobě zajímavého vývoje událostí. Škoda, že na rozdíl od jiných PlayStation titulů nemá zrovna tento české titulky - God of War: Ascension by si to rozhodně zasloužil.

Píchni ho, řízni ho, pusť mu krev

Nemá cenu chodit kolem horké kaše - brutální, intenzivní a autentické boje, které jsou srdcem celé série God of War. Jen málokdo dokáže vykouzlit bitevní vřavu takovým způsobem, jak jí servírují v prosluněné Santa Monice, přičemž aktuální pokračování jde v porovnání třeba s God of War III ještě o kousek dál.

Kratos se opět ohání známými čepelemi na dlouhých řetězech, ale střety s nepřáteli jsou podstatně intenzivnější. Občas jej sice zaměstná skupinka řadových pohůnků, ale většinou se potýká s přerostlými protivníky s vlastní skladbou speciálních a dosti nepříjemných útoků. Scéna je snímána z dostatečné blízkosti, aby dala vyniknout sexy animacím znetvořených mytologických těl a boj na život a na smrt tak může začít.

Mnohdy stačí, když vám zkříží cestu jeden sloní juggernaut nebo hadovitá medúza, pokud ovšem nezvolíte nejjednodušší obtížnost, což může výsledný herní zážitek narušit. Když pak k takovým mazlíkům přidáte jiné „speciálky“, které se vzájemně doplňují, začíná na Starém bělidle pěkně přituhovat. A to nemluvím o bossech, jejichž provedení posouvá God of War: Ascension vstříc hernímu nebi.

Atmosféra brutálních střetů s Erínyemi, oživlými částmi Hekatoncheirovy schrány nebo magický souboj v delfské věštírně zanechává hráče v němém úžasu, kdy s radostí uvítáte možnost jednoduše opakovat kteroukoliv ze třiceti kapitol.

Intenzivní desetihodinovka

Ascension postrádá hluché místo; souboje střídá efektní „plošinovkaření“, prostředí díky pestrosti i časovým posunům nemá šanci nudit a bossové vás nenechají usnout na vavřínech. Když si k tomu přimícháte řadu triviálních, ale občas i dosti nepříjemných hádanek, získáte precizně složené dobrodružství, které zaměstná na slušných deset hodin. Mnozí budou žehrat na „krátkou“ herní dobu, ale čerstvá desítka je často mnohem lepší než mdlá čtyřicítka a Kratovi tahle délka jednoduše sedne jako pr*el na hrnec.

A jak to tentokrát vypadá s vývojem postavy? Spartská mlátička opět vysává „orby“ z porcovaného masa a vylepšuje si nejen čepele pro vyšší účinnost a mocnější útoky, ale rovněž jejich čtyři speciální módy v podobě ohně, ledu, elektřiny a duše se specifickými efekty a úchvatnými magickými útoky.

Zajímavým zpestřením je i použití zbraní protivníků (meče, palice, kopí, štíty) s omezeným počtem útoků a samozřejmě vlastní vychytávkou. A aby to nebylo tak jednoduché, Kratos postupně získá tři další specialitky, které mu umožní manipulovat s časem, být na dvou místech současně a odhalit ďábelský klam Erínyí.

Tyto magické předměty využije nejen v bojích, ale rovněž při hopsání úrovněmi a řešení hádanek, kdy bezpochyby nejzajímavější jsou hrátky s časem. Amulet delfské věštkyně Kratovi umožní ovlivňovat „životnost“ objektů, které lze vracet do původního stavu, nebo naopak uvést v rozklad - samozřejmě s náležitým efektem. Nejfamóznějším kouskem je tak sestavení gigantické sochy Apollóna, což ovšem představuje pouhý střípek v epické mozaice God of War: Ascension.

Zvíře v nás

Z této hry zkrátka dýchá epika a filmovost na sto honů - ať už jde o nádherné lokace s pečlivým směrováním kamer nebo intenzivní souboje, kdy se autoři nebojí zachytit postavy Krata i nepřátel takřka přes celý obraz v rámci nechutně brutálních dokončovacích technik (nově s nutností časovaného krytí).

God of War: Ascension navíc patří společně s God of War III mezi tituly, u kterých je naprostou nutností vytáhnout zvuk na maximum a nechat se bičovat decibely hluku, pokud to kvalitní zesilovač a reprosoustava dovolí. Audiovizuální nářez společně s intenzitou akce vás nejednou katapultuje do stavu horečného vytržení. Pamatujete na vyplazený jazyk Joaquina Phoenixe ve Scottově Gladiátorovi?

A podobně intenzivně zatím vypadají také souboje v online arénách. Přestože multiplayer God of War: Ascension - stejně jako v případě jiných titulů - důkladně prověří až čas, pár hodin ve společnosti běsnících býčků uteče jako voda. Na začátku se s nově povolaným bojovníkem upíšete jednomu ze čtyř bohů (Zeus, Hádes, Ares, Poseidon), na oplátku získáte speciální schopnosti a osvojíte si specifický způsob boje. Zatímco třeba Ares přináší brutální sílu, Diovi příznivci vynikají především v magii, a každý má v krvavé řeži své nezaměnitelné místo.

Multiplayer? Check

Samotný soubojový systém je v multiplayeru mnohem více než v singleplayeru zaměřen na správně načasovanou obranu, uhýbání a využití rychlých lehkých a těžkopádných silných útoků k oslabení a následnému rozsekání jednoho či více protivníků.

Boje jsou svižné, agresivní a sebemenší chybička se při střetu zkušených gladiátorů trestá rychlou, ale bolestivou smrtí. Nechybí speciální magické útoky ani používání pastí, bonusových předmětů nebo manipulace s prostředím, které z multiplayeru činí nepředvídatelnou a zábavnou záležitost i při několikerém hraní.

Do akce se může zapojit až osm hráčů najednou a v nabídce módů je kromě klasických či týmových rubaček také kooperativní mód nebo sólo mód pro případ, že by zrovna nikdo nebyl k mání. Samozřejmostí je nepřetržité a dosti návykové levelování a odemykání či nákup zbraní, brnění, speciálních předmětů, kouzel a dalších legrácek, které se liší dle aktuální božské příslušnosti (lze v lobby měnit).

Co tedy dodat na závěr? God of War: Ascension je vskutku výjimečný počin, i když v rámci singleplayeru nepřináší nic výrazně nového a v podstatě se stále drží v bezpečí zajetých kolejí. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že tahle „kulervoucí“ jízda si zaslouží pozornost hráčů napříč všemi videoherními žánry a snad i platformami. Vždyť v Kratově náruči se tak hezky usíná.