Go-Go Town!

Starostou korporátních goblinů

Tentokrát jste nezdědili farmu po dědečkovi, hypotéku na ostrov ani nic podobného. Pracujete pro korporaci, která z vás udělá starostu a nechá vám volnou ruku při správě kousku země tak, aby dokázal uspokojit nával turistů. Od prvního dne vylézají z vlaku, aby se nacpali nezdravým jídlem, nakoupili předražené suvenýry a zaplavili ulice odpadky a zvratky, které naštěstí hra znázorňuje jen rozkošnou duhou.

Vaším úkolem bude plnit milníky a z vesnice vybudovat fungující metropoli. Popravdě jsou první kroky ze všeho nejúnavnější. Go-Go Town podporuje kooperaci lokálně i online a několikrát jsem měl během hraní pocit, že na ní částečně stojí i samotný design hry. Než se ve třetím milníku dostanete k rozvážkovým službám, musíte všechno oběhat sami. Místo budování tak většinu času strávíte nošením surovin z výroby do krámků, uklízením odpadků a dalšími nepříliš kreativními činnostmi. Samozřejmě mezi víc hráčů se všechny povinnosti rozloží mnohem příjemněji.

Naštěstí ale máte od první chvíle k dispozici alespoň dodávku, která pobere víc surovin než váš batoh, a také celkem rychlé kolo. Jízda je navíc správně arkádově ulítlá a tam, kde se jinde na silnicích instalují zpomalovací prahy, tady najdete zrychlovací pásy. Nemluvě o tom, že když vaše město navštíví invaze otravného ptactva rozhazujícího odpadky, nezbývá než sednout za volant a nahánět ho, dokud neodletí.

Každopádně hra rozhodně není složitá. Prakticky neexistuje způsob, jak selhat. Maximálně se u vás turistům nebude líbit, utratí méně peněz a zpomalí tak váš postup. Všechno, co děláte, je příjemně odpočinkové a je jen na vás, zda se celý den budete mazlit s návrhem ideálního parku, nebo sprintovat kupředu za co nejvyšší efektivitou.

Malým magnátem

Pro mě bylo prvním cílem co nejvíc věcí zautomatizovat. K tomu potřebujete obyvatele, které nabíráte u vlakového nádraží nebo potkáváte v okolním světě. Většinou mají nějakou podmínku, po jejímž splnění se k vám přidají. Postavíte jim domky, přidělíte pozici v některé z budov a máte vyhráno. Je fajn, že automatizace funguje bez zbytečných komplikací.

Máte k dispozici čtyři druhy průmyslu, jejichž výrobní řetězce jsou příjemně jednoduché. Hra je nastavená tak, aby svěřenci vyráběli přesně podle poptávky, nezahlcovali sklady a netvořili zbytečné zácpy. Nejvíc práce mají uklízeči, ale pokud chytře rozmístíte jejich domky a později stanice metra, máte taky z větší části vystaráno.

Peníze ale nejsou všechno. Se spokojeností zvětšujícího se města roste i vaše EGO, za které si prostřednictvím aplikace odemykáte nové budovy, upgrady těch stávajících nebo dokupujete lepší kusy vybavení, které už jste spotřebovali. Protože po výzkumu pouličního osvětlení dostanete jen pár lamp, a jakmile je postavíte, musíte si další koupit.

Nebojím se říct, že Go-Go Town! je skvělá oddychová zábava pro celou rodinu, ale užijete si ji naprosto v klidu i sólo. Protože s každým dalším pokořeným milníkem je hra rozmanitější a otevřenější.

Průzkumem ke štěstí

Jak vaše městečko začne prosperovat samo a vy získáte víc času na průzkum okolí, začnete objevovat různé skryté dungeony a další lokace, ke kterým se musíte dostat pomocí stavění. Nečekejte ale boj, ten ve hře zcela chybí, a podle mě to vůbec nevadí. Ostatně ve většině podobných her stejně za moc nestojí.

Namísto toho budete při průzkumu odhalovat skryté lokace pomocí nejrůznějších nástrojů, které běžně využíváte v průmyslu. Problém je, že i tady hra trochu sází na kooperaci. V kapse totiž můžete mít jen jeden nástroj, druhý teoreticky ještě v ruce, ale přehazování je pak zbytečně otravné. V kooperaci si jeden vezme pilu, druhý vrták a další třeba vodní dělo, takže máte vše potřebné po ruce. Sami se bohužel budete muset vracet tam a zpět. Naštěstí se vám poměrně brzy otevře rychlejší cesta do všech okolních lokací.

Odměny jsou přitom velmi lákavé: Nové styly budov, vozidla nebo dokonce noví návštěvníci vašeho města, kteří přicházejí s různorodými požadavky. V neposlední řadě vás čeká nejeden easter egg, včetně klauna, kterému musíte v kanalizaci posbírat rudé balónky, aby se k vám nastěhoval.

Popravdě jediné, co bych si přál, je, aby těchto lokací bylo přeci jen o něco víc. Protože je prozkoumáte během jediného odpoledne a pak už nemáte moc důvod se do nich vracet.

Konec dobrý, všechno dobré

Časem dorazíte na konec postupu a konečně máte všechno odemčené. Teprve tehdy můžete stavět úplně dle libosti, odemknout si všechny rozšiřující kusy mapy, a to je ta chvíle, kdy je hra možná vůbec nejlepší. Stavebních možností máte vskutku hromady. Můžete vybudovat čtvrti rodinných domků, ale i karavanový tábor se stany a hořícími barely. Je na vás, zda si uděláte ekologicky přátelské město, nebo budete cpát do turistů hotdogy a hamburgery.

Kromě města si vyšperkujete i vlastní sídlo, rozšiřujete sbírku v muzeu a dojde i na větší monumenty, ze kterých si návštěvníci doslova sednou na zadek, i když žádný nemají. Právě metropole vlastního střihu je třeba pro mě mnohem zajímavější kulisou než idylické vesnice a ostrůvky u konkurence.

Byla by ale chyba nepochválit soundtrack, který jen tak neomrzí a je správně uklidňující i ztřeštěný. Na druhou stranu díky nižší obtížnosti dorazíte ke konci vývojového stromu zhruba za dvacet hodin i bez spěchu a pak už je jen na vás, jak dlouho budete chtít stavět místo svých snů. Kromě toho a sbírání všech dostupných předmětů už totiž hra mnoho dalších cílů nenabízí.

S radostí si nechat sežrat pár večerů

Tohle dílo je ideální pro hraní s kamarády nebo rodinou. Zabaví se u něj i sólista, občas ale bude mít pocit, že ve více lidech by fungovalo ještě lépe. Když ale zamáčknete slzu nad tím, že na kole pro čtyři jezdíte sami, budete se skvěle bavit. Není to zábava na stovky hodin, ale několik desítek v ní klidně zahučí, než mrknete. A co je nejlepší, i potom budete mít pocit, že byste si ještě dali nášup, což je asi ta nejlepší vizitka, jakou může podobný odlehčený simulátor starostování dostat. Bez ohledu na věk nebo herní zkušenosti totiž dokáže zabavit každého, kdo si chce vybudovat vlastní malou metropoli plnou turistů.