Gears of War 4

Verdikt
84

Ačkoliv se starý pes mnoha novým kouskům nenaučil, alespoň ne v kampani, pořád je to odhodlaný rváč, který nedá svou kůži lacino. Solidní kampaň, která se v konkurenci předchozích dílů rozhodně nemá zač stydět, doplňuje povedený multiplayer - hlavně Horde 3.0 mód, ve kterém můžete strávit desítky hodin a stále zažívat něco nového.

Počítač

WindowsWindows

Nedostupné

Konzole

Xbox OneXbox One

Microsoft Store
Koupit

Další informace

Výrobce: The Coalition
Vydání: 11. října 2016
Štítky: střílečka, third person, sci-fi, akční

Popravdě řečeno jsme se Gears of War 4 báli. Kromě toho, že jsme měli popáté vstoupit do stejné řeky, nám přišlo, že je celý herní systém zastaralý. „Schovej se za bednu, všechno vystřílej, přesuň se dál, schovej se za kamenný kvádr, všechny vystřílej, přesuň se dál...“ Kdysi vlajková loď Xbox 360 s tímto systémem v současné generaci stříleček opravdu připomíná dinosaura. Ale takového, který dokázal oklamat evoluci, a nabízí kvalitní zábavu ve dvou zcela rovnocenných složkách – kampani a multiplayeru.

Pro kampaně v Gears of War hrách jsme měli vždy slabost. Kombinace military sci-fi, přepáleného chlapáctví a nehostinného světa, kde se i přes vaše úspěchy nezdá, že byste dokázali zachránit lidskou civilizaci, měla své kouzlo. Až s vydáním Gears of War: Judgment od polských People Can Fly se ale ukázalo, jak moc je kvalitní scénář a level design pro zábavnost Gears of War hry podstatný. Veskrze průměrná a nudná hra totiž ukázala, jak se to nemá dělat, a poslala sérii na zaslouženou dovolenou.

Potěšující je, že se studiu Coalition, které vedou tvůrci původní trilogie z Epicu, podařilo obnovit styl původní kampaně. Studio ví, co činilo původní trilogii tak zábavnou, snaží se na tyto klíčové prvky sázet a doplnit je malým množstvím novinek. Nečekejte tedy revoluci, dokonce bychom čtyřku neoznačili ani za evoluci. Jde o starou dobrou Gears of War hru se všemi silnými i slabými stránkami, kterými série disponovala už před dekádou.

Příběh pro znalé a tak trochu jiná Sera

Že si tvůrci uvědomují dědictví série, ukazuje už skvělý tutoriál, který musí hráče předešlých dílů nadchnout. V rámci tří krátkých misí se podíváte do klíčových okamžiků historie COG a setkáte se se starými dobrými a mrtvými známými. V první misi ještě bojujete po boku mladého Doma za Kyvadlových válek, ve druhé jste v týmu poručíka Kima během šoku v E-Day a ve třetí se účastníte zoufalé obrany Anvil Gate během událostí třetího dílu.

Jde o nádherný exkurz pro všechny nostalgiky, ale také klíčový moment, kdy poznáte, jakou obtížnost si zvolit (i když ji můžete změnit i během hry). Podle tvůrců byste měli hrát na obtížnost Hardcore, pro kterou je prý hra stavěná, což lze potvrdit. Chvíli sice potrvá než oklepete rez ze svého fiktivního Lanceru, a protože hra na Hardcore trestá výraznější chyby, budete možná některou pasáž opakovat i několikrát. Jakmile ale dostanete hru "do ruky", přijde Hardcore obtížnost jako správná kombinace výzvy a zábavy.

Kampaň klade velký důraz na budování světa, a jestliže jej v trilogii tvůrci načrtli, ve čtyřce je vidět, že si připravují prostor pro materiál na další pokračování, což podtrhuje i konec. Hlavním hrdinou je JD, syn Marcuse Fenixe, který už žije osamoceně na obrovském pozemku, a nechce, aby se mu někdo motal do života. JD a jeho parťáci Kait a Del žijí s Outsidery - komunitami, které odmítli poněkud fašismem zavánějící vládu COG a… škoda říkat víc. Kouzlo objevování toho, co se stalo a děje patří mezi silné stránky příběhu. Kde je Anya? Proč k sobě Marcus a JD nechovají zrovna vřelé city? Co se stalo s Locusty? Že v prvních dvou aktech patří mezi vaše nepřátele robotické armády COG jen podtrhuje, jak se situace na Seře změnila.

Jenže, co by to bylo za GoW hru bez ohyzdných monster (a odlišných nepřátel, než jsou šiky robotů)? Proto dojde i na prastarou hrozbu, která se zdála být dávno pohřbená v učebnicích dějepisu. Pokud jste nehráli předchozí díly, asi vám spousta věcí unikne, respektive si neužijete některé momenty, které tvůrci ušili na míru fandů série. Když přijde jeden ikonický moment se starým známým, člověk se neubrání dojetí...

Jablko padlo od stromu trochu dál... ale ne moc 

Člověk se však neubrání pouze dojetí, ale i srovnání, a musíme říct, že jakkoliv Kait a Del jsou solidně napsané postavy, JD prostě nedokáže naplnit odkaz svého otce z hlediska scénáře. Na druhou stranu jsme se děsili, že půjde o skupinu sotva odrostlých teenagerů, což se naštěstí nestalo. Všichni tři „mlaďasové“ rozhodně nespadají do skupinky rozjuchaných a otravných „young adult“ hrdinů, kteří jsou momentálně v oblibě. Sice nejde o mile nabručené čtyřicátníky jako v případě původní party, ale atmosféru neshazují. Příběh sám není vysloveně strhující, ale má své dobré chvilky a rozhodně se nedá říci, že by nebyl zajímavý. Jen mu trochu chybí „wow“ momenty - jako třeba ve dvojce scéna masivního útoku na začátku kampaně.

Hratelností je na tom čtyřka stejně jako předchozí díly. Akce z pohledu třetí osoby, ve které hraje prim kryt, správný management zbraní a munice a vhodně načasovaný pohyb. Hardcore obtížnost už zajistí, že pokud neodhadnete nějaký okamžik střetu se silnějším protivníkem, zabije vás třeba jednou salvou raket. Tvůrci si však zjevně uvědomili, že by podobná hratelnost mohla být ve velkém množství ubíjející a snaží se rytmus „akce v aréně – dialog či filmeček – přesun – akce v aréně“ průběžně narušovat. Ne vždy se jim to daří a občas přijde, že ta třetí vlna už nebyla nutná. Ovšem ve chvíli, kdy si to pomyslíte, přijde příběhový zvrat nebo alespoň nějaká speciální perlička v rámci hratelnosti.

Viděl jsem, slyšel jsem, cítil jsem

Zážitku z kampaně pomáhá audiovizuální zpracování a ovládání. Skvělý dabing je doplněný opravdu působivou grafikou, která funguje při detailním vyobrazení prostředí, ale i v rámci mnoha filmečků. Ovládání samo o sobě je správně „gearsovské.“ Pohyb vojáků působí správně těžce, cítíte váhu zbroje a zbraní, stejně jako zpětný ráz. Střelba poskytuje správnou odezvu a celý systém zkrátka funguje na jedničku.

Celkový dojem zvýrazňují i vibrace ovladače. Gamepad pro Xbox One se chlubí spoustou motorků a Gears of War 4 využívá snad všechny. Od mírného drnčení v triggerech při přesunu nákladní plošinou, po mohutné rumplování při dopadech raket kolem vás - zpětná odezva ovladače na herní situace je ukázková. Velmi rychle zjistíte, že nejen podtrhuje atmosféru okamžiku, ale zároveň vysílá důležité informace, které doplňují ty vizuální a zvukové.

Kampaň můžete hrát i v kooperaci a split-screenu, a pokud se neženete za sběratelskými předměty, čeká vás standardních devět až deset hodin hraní, což je tak akorát. Celkově jde o solidní kampaň, která určitě není nejlepší v sérii, ale zároveň není ani nejslabší (a to vynecháváme Judgment). Jestliže se vám původní trilogie líbila, bude se vám líbit i čtyřka. Má sice několik hluchých míst, ale obecně tvůrci ze studia Coalition zjevně věděli, co dělají - kampaň po většinu času velmi dobře baví.

Kotoul, kotoul, Gnasher do tváře

Pro GoW hry byla vždy stejně důležitá kampaň i multiplayer. V rámci kompetitivního hraní se toho v Gears of War 4 systémově moc nezměnilo. Pořád je klíčové správné načasování přesunu, volba krytu, přehled o tom, zda někoho nemáte za zády a samozřejmě kotouly jako forma úhybu. Důležitý až nepostradatelný je také Gnasher, bez kterého se v boji nablízko neobejdete. Pokud by vás snad napadlo použít motorovku na Lanceru, první rána touhle brokovnicí do obličeje vás z toho vyléčí.

V PvP je k dispozici obrovské množství módů, které různým způsobem mění zadání toho, jak likvidujete protivníky. Nehrozí tedy, že by se PvP rychle obehrálo. Někdy oživujete spoluhráče zabíjením protivníků, jindy obsazujete měnící se body na mapě, případně můžete hrát kopírku „gun“ módů z CoD a Battlefield her, kdy se propracováváte skrze arzenál zbraní. Platí ale, že souboje v některých módech jsou až příliš dlouhé. Trávit na jedné malé mapě třeba půl hodiny je trochu moc. K dispozici jsou rankované i nerankované zápasy a obecně všechny standardní prvky PvP multiplayeru.

Horda přijíždí, radujte se!

Královnou multiplayerové nabídky v Gears of War je a vždycky byla ikonická Horda, která ve čtyřce nese označení 3.0. A plným právem. Tvůrci původně prostý mód o odolávání sílícím vlnám nepřátel propracovali do velkého detailu. V Hordě utopíte ne hodiny, ale desítky hodin. A ne jenom proto, že jedna hra může trvat klidně dvě hodinky podle toho, k jaké vlně se dostanete.

Základ zůstává stejný – zvolíte obtížnost, dostanete jednu z deseti map, vyberete si povolání, speciální schopnost a začnete připravovat obranu. Každá vlna je silnější, každá desátá přinese náhodného bosse a s novou desítkou se zvýší zdraví nepřátel, jejich přesnost atd.

Už při budování obrany využijete jeden z nových prvků v podobě Fabricatoru, což je futuristická 3D tiskárna na stavbu opevnění a zbraně, které dodáváte energii s pomocí zabitých nepřátel. Volba obraných prvků je samozřejmě klíčová, protože dobře postavená kulometná věž nebo ostnatý drát mohou zachránit celou hru.

Povolání je hned několik, a i když je za ně hra stále stejná, každé z nich má svou specialitu, která se ve hře projeví. Soldier je základní „nic neumím navíc, ale v ničem nezaostávám,“ Scout se specializuje na výpady na mapu a sběr bodíků, Sniper na…. Snipování apod. Klíčová je ale role Engineera, který disponuje nástrojem na opravu opevnění, za což platí slabšími zbraněmi. Za opravy se ale platí tou samou energií, za kterou kupujete opevnění. Proto je důležité, aby Engineer přemýšlel.

Je sice hezké, že opraví poškozený, ale nepříliš důležitý plot. Pokud vám ale kvůli tomu chybí body k postavení věže, je to průšvih. Na druhou stranu, občas jsou krásné okamžiky, kdy vidíte, že musíte opravit klíčovou věž, není za co, a tak se vrhnete do víru vřavy, abyste posbírali pár cenných bodů v houfu nepřátel.

Pochop svou roli, ale neboj se ji měnit 

Každé povolání má svou silnou stránku, ale s pomocí zbraní nalezených na bojišti můžete hodně rychle změnit své pole působnosti. Pochybovat můžete třeba o použitelnosti Snipera, ale jen dokud si za něj nezahrajete. Možnost s bonusem na headshoty odstřelovat elitní nepřátele (Boomeři a další Swarmové s těžkými zbraněmi) na jeden, dva zásahy (a později víc), je nedocenitelná. Cílem Snipera není střílet pěšáky, ale likvidovat prioritní cíle.

Každé povolání se leveluje, což určuje, kolik kartiček schopností (bonus na headshot, rychlejší oprava fortifikací, větší zásobník) si může do hry vzít. Ve hře vyděláváte zlaťáky, za které si kupujete různé druhy beden. V nich nalézáte buď skiny zbraní a postav různé kvality, challenge, které vám při splnění přidají zkušenosti, nebo právě schopnosti pro jednotlivá povolání.

Kromě zlaťáků vydělaných ve hře můžete platit i reálnými penězi, ale neumíme si představit, kdo by to dělal. Nepotřebné skiny jde totiž rozebrat na suroviny, z nichž si můžete vyrábět věci, které padají z beden. Proto je investice za reálné peníze určená jen pro hráče, kteří chtějí třeba extra vzácný světélkující skin na Gnasher apod. Za reálné peníze nezískáte lepší zbraně a schopnosti pro povolání nejsou klíčové, protože z vás na bojišti neudělají boha. Jen drobně pomohou.

Veteráni ze hry neodchází

Gears of War 4 je povedený následovník původní trilogie. Kampaň sice trpí stejnými slabinami jako první tři díly. Navíc je umocňuje fakt, že hrajeme to samé už počtvrté (popáté, když počítáme Judgment). Solidní atmosféra a dramaturgie příběhu ale všechna klopýtnutí kompenzují. Hru bude navíc roky (a to nepřeháníme) držet při životě stejně hlavně multiplayer, který aktuálně nemá konkurenci. PvP je pro fandy tohoto stylu plně funkční a Horda 3.0 je bez debat nejlepší verzí tohoto módu napříč všemi střílečkami, které ho nabízí. Když tvůrci čtyřku oznamovali, spíš jsme se chystali ji smutně hodit do starého železa. Jak se ale ukázalo, tenhle voják se jen tak snadno nevzdá.