Gears of War 3

A přesně to je leitmotiv Gears of War 3 – přežití. Jednička byla syrovou akcí, dvojka rozmáchlým válečným eposem a trojka, to je postapokalyptická military sci-fi, která dýchá deprimující atmosférou. Ostatně, jde o poslední akci Delty, poslední akci už de facto neexistujících koaličních sil, ale také poslední pokus zbytků lidstva o přežití a nejen jich, protože Locusti rovněž přežili a nachází se v podobné situaci.

Když konzumujete všechna videa a zprávy a vidíte, co vše se změnilo nebo spíše, co se nezměnilo, říkáte si, že prostě třetí opakování toho samého, zvláště po vynikající dvojce, zkrátka nemůže trojka vyrazit dech. Jenže ono to tak není. Trojka totiž zabodovala na obou klíčových frontách, tedy příběhově-scenáristické (a tedy i atmosférické) i herní. Přitom nepřináší nic převratně nového. Jen drobná, možná trochu výraznější, vylepšení a perfektní řemeslné zpracování od tvůrců, kteří vědí, co k žánru patří, a „jak se tahle hra hraje“.

Nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo

Pokud jste spali někde pod kamenem a neviděli ani jeden trailer a nečetli ani jednu novinku, vězte, že kromě výše zmíněné geopolitické situace, pokud se tak dá devastace Sery hordami zmutovaných Lambentů nazývat, je kupříkladu naživu Marcusův otec a zdá se, že zná finální řešení celého problému. Proč ale žije, kde je, jak na tohle řešení přišel apod., to je však ve hvězdách a ve hře.

Adeptem na jasnou jedničku je třeba zpracování Delta týmu a jeho členů. Řady rozšířilo několik nových přeživších, od nevýrazného Jace, přes dvě půvabné ženštiny, kterým to v brnění sekne, až po dalšího z bratří Carminů. Mimochodem, právě ten je z nich největší drsňák a ohledně toho, že mají členové této rodiny tendenci umírat, je ve hře hned několik povedených fórků. Jestli tenhle osud naplní, nebo se mu vzepře, to už musíte zjistit sami.

Jednoznačně kladným aspektem trojky je to, že přinesla mnohem větší množství dialogů, než předchozí díly. A bez okolků je nastrčila i do herních sekvencí, mimo tradiční animačky, což dodává charakterům hlavních hrdinů, snad až na Fenixe, mnohem větší plastičnost. To vše se snoubí s oním pocitem beznaděje a zoufalství, či spíše rovnou odevzdání, který vše prostupuje. Osobně třeba nemusím postavu Augusta Train Colea, ale jestli s někým nepohne jeho návrat do Hanoveru a hlavně skvělá sekvence, ve které se navrátí na stadion Jaguárů, kde si vybudoval kariéru trashballové hvězdy, ten nemá srdce!

Moře, písky, travička, tunýlky, mrtvolky, masakry

Podstatnou roli ve trojce sehrává i samotná planeta, Sera. Konečně neplní jenom roli velkolepé kulisy, ale funguje jako živoucí svět! Měníte jednotlivá prostředí, vandrujete v pekelném tempu z jednoho konce na druhý a vidíte, že tohle není jen svět, kde jsou chlapi ve fakt velkém brnění a Locusti, potažmo Lambenti.

Mimochodem, je až s podivem, kolik melancholie dokáže vyvolat po hodině pobíjení Lambentů nalezení Locustů. Skoro jako kdyby k vám přišel na večeři starý nepřítel ze školy, s nímž ale máte víc společného, než s mlčenlivými sousedy. Tedy kromě toho, že je mnohem primitivnější, než si jej pamatujete a vykradl vám staré sklady, takže do vás pálí čtyřmi spřaženými retro lancery a všeobecně se vás pořád snaží zabít. Hned jak se na vás vrhne, tak vás nostalgie přejde a zase dojde na cákání krve.

Retro lancer je vůbec velmi užitečná zbraň. Kope sice jako kůň a je asi tak stejně přesná, ale má i velký zastavovací účinek a její útok na bodák je prostě kus válečné romantiky. Novinek v oblasti zbraní obecně není málo. Třeba prapodivný krtek, který vystřelí pod zem živočicha, jenž se podkopává a na daném místě vyskočí a vybuchne, jako protipěchotní mina. Naopak, jednorázově tahací, těžká sniperka, která se chvíli zaměřuje, ale pak spolehlivě zabíjí na jednu ránu, ta vám k srdci přiroste. Jenže nejde tahat ve zbraňovém slotu. Milé je, že vás hra nenutí do střídání zbraní, jak chce ona. AI je natolik dobrá, že vám dovolí být v pozici bojovníka v přední řadě (klidně si na to vezměte nový, masivní sekáček) nebo snipera, který kosí zpovzdálí. Zbylí spolubojovníci většinou zvládnou svůj díl práce a nemusíte je tahat na provázku.

Nenech hráče vydechnout, nenech ho dumat

Pro samotnou hratelnost je klíčové, že kampaň (o plně uspokojující délce cca 12-14 hodin) zvládá udržovat hráčovu pozornost a zaujetí bez zaškobrtnutí. Je to příslovečná jízda na horské dráze. V jednotlivých kapitolách se intenzita událostí stupňuje, a když už by vše vyznívalo absurdně, přesedlá se na jiný typ obsahu a jede se dál. Pořád, dynamicky a zábavně. V jednu chvíli zachraňujete členy posádky, pak se na vás vrhá brumak a vy na něj máte jen své polní zbraně. Následně zase kradete rozkošnou... něco, bijete se v podzemí s... někým. Pak bráníte... něco, v epické scéně, a když myslíte, že to je ve, přijde poměrně náročný a velkolepý souboj s... někým. A hned zase vyrážíte v... něčem, získat... něco.

Věřte, tahle cenzura je pro vaše dobro, protože by byl hřích vás o tyto změny a zvraty připravovat. Tedy o to překvapení. Potřebujete jen vědět, že to je zábava, díky níž si nevšímáte faktu, že je to lineární takticko-akční střílečka se spoustou skriptů ve smyslu spouštění daných příběhových sekvencí a podkapitol. Ale právě v tom tkví umění Epicu. Dokáže podat relativně kritizovatelný obsah v tak chutné podobě, že si ani nevšimnete toho, co jinde tluče do očí.

Toliko spolupráce, o vzájemném vraždění příště

Kampaň Gears of War 3 ve své intezitě mění prostředí i denní doby pro dobro stylizace každé kapitoly a engine, který už někdo pohřbíval, ze sebe ždímá úžasné obrázky a scenerie. Nezřídka, když bude čas, se zastavíte a kocháte výhledem. Možná je škoda, že déle nevydržela úvodní loď (ona nevydržela vůbec, prakticky ani tutoriál), protože plavba v ní okolo Sery by musela být skvělá.

Hodně přínosným ve hře více hráčů je také kooperativní mód, který pojme v kampani až čtyři lidi. Hned v několika bitvách s bosáky si uvědomíte, že tohle musí být ve čtyřech úžasné, když se s přáteli přeřváváte, žebráte o oživení apod.

Jediná větší výtka tak směřuje na hru v souvislosti s českou lokalizací. Přeložit GoW 3 není, opakují není, obtížné. Překladu ovšem chybí nejenom cit pro jemné nuance anglického jazyka, on mu chybí cit i pro nuance, které přijdou a začnou člověka mlátit po hlavě sousedním slovem. Věty jsou přeloženy spíše otrocky, bez nápadu a vrcholí to v tradičních vojenských heslech typu „Fire in the hole“, které byly přeloženy jako „Bouchá to tu...kouří to tu“ (to když hodíte kouřový granát). Tohle opravdu vydrží jen ti, kteří prostě anglicky moc neumí a musí vzít za vděk zparchantělým překladem. Snad mezi ně nepatříte, protože jinak budete z GoW 3 nadšeni - bez výhrad.