Gears of War 2

S puškopilou vpřed

Příběh dvojky navazuje na předchozí události, kdy se opět ujmete role steroidy nabouchaného zjizveného frajera Marcuse Fenixe, abyste se hned vzápětí dozvěděli, že nepřítel poražen nebyl, ba co víc, je ještě silnější než předtím. Lidstvo je na pokraji vyhlazení a skalní pevnost Jacinto, poslední bašta odporu, je obklíčena ze všech stran. Velení se proto odhodlá k poslednímu zoufalému pokusu a tím je přenesení války do srdce říše Locustů, kteří jsou v české verzi snad trochu nešťastně a bez přemýšlení pojmenováni jako Sarančata.

Přestože může popis scénáře vyznít jako totální klišé, tisíckrát provařený brak z bezpočtu jiných filmů, knih a her, nenechte se zmýlit. Právě příběh je tentokrát tím, čím hra exceluje, mimo spousty jiných věcí. Možná není dvakrát nápaditý, ale jeho podání je bezchybné. Pokud měl někdo výhrady ke scénáři jedničky, pak ve dvojce se tvůrci přímo překonali a nabízí i hodně dramatické výjevy. Z minimálně jedné scény bude spousta hráčů naměkko a ukazuje to, že emoce se dají vykouzlit i v této, do jisté míry komiksově působící, střílečce.

Páteř nepřátelské armády se příliš nezměnila a tvoří ji úderné skupiny Dronů, dvoumetrových svalnatých oblud podporovaných těžkopádnými Boomery. Ke spoustě obměn ve složení však přeci jen došlo a kupříkladu vřeštící Wretches už nepotkáte moc často. Také jejich explodující forma byla nahrazena Tickery – poměrně malými, ale hbitými brouky. Je škoda, že ze seznamu zmizela bestiální ženská forma Berserker, se kterou jsme si posledně užili tolik zábavy. Na její místo však nastoupili další obludy, jako třeba osedlaný Bloodmount nebo nemilosrdný Scorge.

Čím větší, tím lepší

Asi k nejvýraznější změně došlo v posunu měřítka velikosti oblud. Jestliže Corpser a Brumak tvořili nejgigantičtější stvoření prvního dílu, pak ve druhém se posunuli na úroveň středně velké pěchotní podpory a vyskytují se tu tak často, že vám to nepřijde ani zajímavé. Jejich místa totiž zaujali tvorové o něco větší, lépe řečeno řádově větší. Kdo správně odhadne velikost takového Ritworma, plus-mínus sto metrů, zaslouží uznání…

Vlastní systém boje, tedy přestřelky ze zákrytu s možností účinného boje zblízka, zůstal nezměněn. Došlo však k celé řadě dílčích vylepšení, které činí hru zábavnější, svižnější a nápaditější. Předně byla opravena menší chyba, kdy se postava při rychlém běhu nechtěně lepila na blízké objekty – tenhle problém byl výrazně eliminován, aniž by to jakkoliv negativně ovlivnilo žádoucí koordinaci s krycími objekty. 

Ačkoliv to není dvakrát patrné, vývojáři zapracovali na destrukcích a mnohé z krytů lze úspěšně rozbíjet soustředěnou palbou, vraky automobilů pak explodují. Vyšší míra ničení je zřejmá hlavně v závěru hry, kde se však jedná o speciálně připravené pasáže. Stejně tak se mírně rozšířila pohybová škála Marcuse a konečně je schopen seskakovat z menších výšek. Dříve bylo nutné obíhat každý schodek, což nepřispívalo k pohodě hraní.

Už na začátku si nemůžete nevšimnout, jak moc se rozšířilo herní prostředí. Spousta levelů nabízí několik přístupových cest, vedlejší místnosti a jiné odbočky. Zachovány zůstaly i obligátní křižovatky, kde se rozhodujete, zda se vydáte směrem vlevo nebo vpravo. Díky tomu mnohé situace poskytují několik způsobů řešení a současně má smysl si kampaň zopakovat. K tomu si připočtěte opět fenomenální kooperativní mód a to i na jedné konzoli v režimu split screen. Co-op je znovu řešen velmi šikovně, kdy jeden hráč pomáhá tomu druhému, přestože bojují mnoho desítek metrů od sebe. Vzájemně se kryjí a odstraňují nepřítele, které kamarád nemůže dobře zasáhnout.  

Umělá inteligence byla skvělá už v prvním dílu zejména uvěřitelností svého chování. Samozřejmě, že nebyla bezchybná, tak dalece vývoj AI ještě není. Ale pokud hra dokáže nabídnout virtuálního protivníka, který umí zareagovat na nepředvídatelné chování hráče, pak je vždycky vyhráno. V tomhle směru jsou Gears skvělí, protože v sobě spojují realistické animace a přesvědčivé chování. Epic má odkud čerpat a jejich dlouholeté zkušenosti s boty z Unreal Tournamentu jsou prostě znát.

Zní to dobře

Výbornou atmosféru hry dokreslují skvělé zvuky a krásná hudba, jejíž jemné podbarvení dramatických scén dobře vygraduje při soubojích s velkými monstry. Některými okamžiky mi připomínala pasáže z Metal Gear Solid, což mi bylo natolik nápadné, že jsem začal hledat, kdo je jejím autorem. Trefil jsem se do černého, protože skladatelem je Steve Jablonsky, který se podílel na filmech Transformers nebo The Texas Chainsaw Massacre a v jeho portfoliu se objevuje i hra MGS 2: Sons of Liberty.

Gears of War 2 určitě není nijak revoluční záležitostí, ale je to poctivá hra, což jde vidět na každičkém detailu. Uvěřitelný svět, uvěřitelný protivník, špičkový design, dechberoucí zážitky - to všechno jsou atributy, které dohromady tvoří jedinečné, výjimečné dílo. Systém bojů je propracovanější než dříve a nabízí mnohem více prostoru k různým experimentům. Podstatné rozšíření herního světa přispělo k lepšímu pocitu volnosti a chuti si celou kampaň zopakovat, což u většiny podobných her není zvykem.