Gears 5

Verdikt
72

Oproti čtvrtému dílu si kampaň Gears 5 rozhodně polepšila a jádro hratelnosti je zábavné. Na původní trilogii ale stále nemá, za což můžou především zbytečné prodlevy v akci. Nepřesvědčil ani nový multiplayerový mód Escape. Klasiky jako Horda a Versus ovšem nezklamaly.

Počítač

WindowsWindows

Microsoft Store
Koupit
69,99 €Steam

Konzole

Xbox OneXbox One

Microsoft Store
Koupit

Další informace

Výrobce: The Coalition
Vydání: 6. září 2019
Štítky: third person, sci-fi, střílečka, akční

Určitě se vám to už taky stalo. Hrajete hru, jenže vás moc nebere. A tak jdete na internet, abyste si s ostatními společně postěžovali, jak se to tentokrát nepovedlo. Místo toho se na vás ale vyvalí vlna nadšení. Vítejte v našem světě, do něhož s mohutným dupáním a neustálou střelbou vstoupily Gears 5.

Hra pro nepamětníky

Nejnovější pokračování z dílny studia The Coalition vypadá na první pohled vlastně dost dobře. Je tady kampaň s možností kooperace, nový multiplayerový mód a návrat klasiky, jako je Horda a Versus, to všechno zabalené v krásném grafickém podání a s možností crossplaye mezi PC a Xboxem. Neznat předchozí díly, budeme spokojení.

Jenže člověk se srovnání tak nějak neubrání. Už jen ten příběh: Zatímco původní trilogie hrála na svůj přehnaný militarismus ve stylu Hvězdné pěchoty, Gears 5 navazují na čtvrtý díl osobnějším vyprávěním. Proč ne, u takového God of War to fungovalo. Jenže na rozdíl od pecky pro PlayStation tady narazíte místy až na směšně pitomé dialogy a naprosto ploché charaktery.

Třeba takový Del, se kterým strávíte dobré tři čtvrtiny celé hry, má asi tolik charismatu jako Karel Voříšek. A o nějakém kamarádšoftu a bratrství až za hrob, jako tomu bylo u Marcuse a Cola z trilogie, o tom se nedá ani mluvit. Celé vyprávění navíc zoufale strádá na konci, protože závěr je otevřený pro další díl.

Aby vám to nebylo úplně líto, hodili autoři do posledního aktu nějakou tu těžkou volbu. Problém je, že příběh k ní nijak nesměřuje. Spíš než promyšlený šokující moment to působí jako laciný způsob, jak donutit hráče šuškat na internetu, pro co se kdo rozhodl. Jako marketingový tah asi dobré.

Řezat Swarm motorovkou!

Ale to je příběh. A ruku na srdce, přes všechny ty velké momenty, co kampaně v Gearsech nabízely, to nikdy nebylo to hlavní, proč si člověk tuhle extra macho zábavu užíval. Tím bylo hlavně zábavné masakrování nepřátel všech druhů, barev a především velikostí.

Oproti čtyřce jsme se tu dočkali hned několika vylepšení. Zaprvé v The Coalition konečně pochopili, že střílení do robotů jednoduše není taková zábava jako pořádně rozprsknutá biologická hmota. Většina nepřátel je proto opět Swarm (tedy přebrandovaní Locusti z původní trilogie). Na roboty sice stále narazíte, jsou ale vždy ovládaní nejrůznějšími potvůrkami. A popravdě to funguje. Střílet brokovnicí nabíhající bio-roboty pěkně jednoho za druhým je zkrátka radost. Swarm jako takový se dočkal několika nováčků a všichni jsou více méně solidní nepřátelé, proti kterým je zábava bojovat.

Nový je také mini-RPG prvek v podobě vylepšování Jacka, tedy robotického parťáka, který vás provází. A funkce, které nabízí, stojí za to, ať už jde o neviditelnost, se kterou můžete probíhat nepozorovaně mezi nepřáteli, instantní léčení, nebo třeba takzvaný únos, kdy vybraný nepřítel začne pracovat pro vás a likvidovat spolu s vámi ostatní neřády ze Swarmu.

Pochvalu si zaslouží i zbraně jako takové. Samozřejmě nechybí klasiky a stejně jako u všech předchozích dílů vás kombo Lancer a Gnasher nepřestane bavit až do konce. I tak ale nebylo špatné tu a tam odskočit ke kryopušce nebo obrovskému palcátu. Pochvalu si zaslouží také nový Lancer s granátometem. Sice přijdete o milovanou motorovku, ale zmíněný granát je natolik účinný, že především při boji s těžkými nepřáteli jej oceníte.

Simulátor chůze

Vážně. Přestřelky a souboje jsou tady zkrátka zábava. O to víc bolí, že se vám jich tolik nedostává, což je asi největší hřích pátého dílu. Místo toho, aby je do vás hra hustila pod tlakem, jako tomu bylo dřív, musíte neustále chodit z jednoho místa na druhé.

Například ve třetím aktu jdete po příběhové lince. Dojdete k domu, vlezete dovnitř, projdete několika chodbami, svezete se na plošině… Konečně narazíte na nepřátele. Ha! Super! Jde se střílet! Ale ouha. Bylo jich jen pár. Všechno rychle vyčistíte. Pokračujete… Čeká vás několik chodeb, stále žádná akce, na konci čtyři nepřátelé. A tak stále dokola.

Jasně, zbavili jsme se těch otravných misí ve stylu Hordy, které nás obtěžovaly ve čtyřce. Stát na jednom místě a čekat, než se přes vás převalí několik vln nepřátel, rozhodně nepatřilo mezi nejsilnější momenty. Přesto bychom ocenili, kdyby v pátém díle všechno bylo mnohem víc kompaktní. Těch hluchých míst je zkrátka až moc.

Kooperační, otevřená nuda

Svou zásluhu na tom má i nově otevřený svět, respektive druhý a třetí akt. V něm dostanete skif, s jehož pomocí můžete prozkoumávat okolní krajinu a plnit pár vedlejších misí. Opět tak trochu podobně jako v už zmíněném God of War, kde jste na loďce mohli cestovat za vedlejšími misemi. Nepříběhové úkoly jsou většinou krátké a je třeba splnit alespoň tři, abyste dostali vylepšení pro Jacka.

V zásadě to úplně špatný nápad není, ale krajina nám na hru jako Gears of War přišla až moc rozlehlá a především zoufale prázdná. Jak moc větší zábava by to byla, kdybyste našli nepřátele i mimo předpřipravené lokace misí!

Ještě větší peklo je pak skif a otevřený svět, pokud hrajete hru ve dvou, nebo dokonce ve třech. Řídí totiž pouze ten, kdo hraje za Kait. Ostatní se jen dívají (trapnost s možností ukazování směru nepovažujeme za přidanou hodnotu).

Zážitek v co-opu je vůbec je další hořká pilulka, kterou nám Gears 5 vecpaly do chřtánu. Je totiž až okatě vidět, že co-op je bez konceptu přilepený na hru pro jednoho hráče. Nulová hratelnost v případě skifu je jen špička ledovce, najdete toho tuny. Třeba že světlo má jenom Jack, takže pokud nejste v tmavých lokacích všichni tři pohromadě, můžete to zabalit. Nebo bug, kdy Del zablokuje postup hrou, jestliže sebere příběhově důležité komponenty. Či třeba to, že vedlejší mise nemusíte řešit spolu, a přesto se z lokace bez pomoci toho druhého nedostanete (ne že by snad nepřátel bylo hodně, ale zkrátka potřebujete toho druhého, aby vás vytáhl nahoru).

Jedním z nejotravnějších bugů pak bylo neustálé automatické zapínání hry, které umožňovalo, aby se k nám přidal kdokoliv, i když jsme chtěli hrát pouze ve dvou. Jack se pak buď hnal zbytečně rychle dopředu, nebo naopak neskutečně zdržoval, protože nedělal, co měl.

Onomu zdržování se nevyhnete ani ve dvou s někým, koho znáte. S rozsáhlejšími lokacemi máte tendence objevovat různá zákoutí. Bohužel každá druhá místnost končí dveřmi, co musíte otevřít společně, a tak se vám bude co chvíli dít, že jeden nebo druhý čekáte natažení s prsty ve spáře, než vás parťák dožene. Výsledek? Zážitek z kampaně je rozhodně ve hře pro jednoho o 100 % zábavnější. Což je vzhledem k tomu, že se bavíme o Gearsech, sérii, která měla jeden z nejlepších co-opů široko daleko, hodně smutná zpráva.

Staří známí, dobrá zábava

Co se týče multiplayeru, i tady stojíme tak nějak napůl mezi tím být spokojení a jen nechápavě kroutit hlavou. Módy Versus i Horda (kde musíte čelit 50 vlnám nepřátel) fungují v podstatě bez zásadnějších problémů. Oba koncepty jsou už předchozími díly poměrně vybroušené, a tak není moc co kazit.

Snad jedinou výtku bychom měli k výběru postav. Ty mají totiž v Hordě různé základní vybavení, ale i speciální schopnost – a ve hře se může vždycky objevit jen jedna. Několikrát se nám tak stalo, že jsme si vybrali postavu, aby těsně před začátkem přišel někdo jiný a „sebral“ nám ji. Hra nám pak automaticky přidělila někoho jiného.

Kdyby v tom byl větší systém (jako třeba v Apex Legends, kde jasně vidíte pořadí hráčů i jednotlivé postavy, co si kdo vybral), žilo by se lépe. Nemluvě o tom, že se bavíme o Hordě. Po 20. vlně půlka hráčů stejně odejde. Lpět tak na tom, že nemůžete mít víc než jednoho JDho, Marcuse nebo Dela na mapě, se zdá jako zbytečnost. Abychom ale jen neprskali – nově váš tým doplní umělá inteligence, když někdo z hráčů opustí hru, což je vcelku milý dodatek.

Utíkejte od Escape

Nový mód Escape je vlastně docela záhada. Koncept jako takový se zdá super, praxe ale nepřesvědčila. V Escape na začátku umístíte bombu s jedem, který postupně zaplňuje všechny chodby. A váš cíl je ve třech se prostřílet ven, přičemž nemáte skoro žádné náboje.

Realita je ale taková, že stejně jako v kampani je tady málo nepřátel. Jasně, když si nastavíte těžší obtížnost (což rozhodně doporučujeme, většina lehčích obtížností je nuda), stojí proti vám silnější postavy, co vám dají víc zabrat. I díky tomu je hratelnost mnohem napínavější. Jenže i tak je pořád ta největší zábava konec, kdy dobíháte ven a za vámi se valí tuny a tuny nepřátel, které musíte kosit, aby se neprodraly dveřmi.

Zkouškou neurazíš

Jak vidíte, jsme z Gearsů zahořklí. Je to asi jako když máte chytré dítě, co domů přinese ze školy trojku. Zklame vás to, protože víte, že má na víc. Na druhou stranu, pokud pomineme nedostatky s tempem, odbytým co-opem nebo místy nedoladěným multiplayerem, pravda je taková, že Gears 5 jsou momentálně jednou z nejlepších her na Xbox One. Skvěle vypadají, jádro hratelnosti je zábavné, a když nemáte srovnání, ani vám nepřijde, že o něco přicházíte.

Gears 5 jsou navíc součástí Game Passu. Když se tak zapíšete na dva měsíce za 50 korun, nepotřebujete ani tuhle recenzi, abyste zjistili, jestli vás baví, nebo ne.