Gang Beasts

Gong ohlásí, že čas taktizování skončil, a na řadu přichází stará dobrá ruční práce. Vyřítím se kupředu, až za mnou doktorský plášť vlaje. Tento večer jde Hippokratova přísaha stranou. Dnes jsem zkáza!

Levačka udeří nebohého dělníka na spánek a ten se bezvládně složí k zemi. Popadnu ho rukama za flígr, jako pytel písku nadhodím nad hlavu a švihem pošlu expresně ze střechy jedoucího náklaďáku, důvěrně ho představit ubíhajícímu asfaltu. Jeden dole!

Mrknu se, jak si mezitím vede šerif se žralokem. Pro parybu se situace nevyvíjí dobře. Pravačka zákona ho pevně svírá pod žábrami, zatímco druhá ruka na vlastní klouby zjišťuje, jestli mají žraloci skutečně citlivý čumák. Vratkým krokem se vydám ke změti těl a úderů. Teď se rozhodne! Jenže ouha! Vůz na nerovné vozovce nadskočí, ztrácím balanc a záhy letím vstříc silnici…

Kdo jinému jámu kopá, na toho ten krumpáč spadne

Ne, to není přepis scény béčkového akčňáku, ale stručná demonstrace toho, jak vypadá běžné kolo bojovky Gang Beasts, která po letech na počítačích a velkých konzolích vtrhla také na hybridní platformu Nintendo Switch. Označit Gang Beasts za bojovku je ale možná přece jen příliš štědré. Rozhodně nečekejte komplexní soubojový systém a spletitá komba à la Mortal Kombat. Lákadlo celé hry spočívá v jednoduchosti, kostrbatém ovládání, nemotorné fyzice a chaosu, který tím vzniká.

Interakce se omezuje na to, že něco nebo někoho praštíte či uchopíte. Každou paži ovládáte zvlášť tlačítky L a R. Představte si takový Octodad: Dadliest Catch po osmi pivech a s dalšími sedmi protivníky na vagónech jedoucího vlaku. Bojovat tak nebudete jenom proti oponentům, ale také proti ovládání jako takovému.

V tom spočívá kouzlo Gang Beasts – snažit se soupeře poslat do věčných lovišť a pokud možno se přitom nezabít o vlastní nohy. Neexistuje žádné počítadlo životů. Správně zasazený úder soka pouze na pár vteřin omráčí, abyste s jeho bezvládnou rosolovitou postavičkou mohli naložit podle své zlovůle. Což nejčastěji znamená vrhnout ji do propasti, ohně, ozubeného soukolí nebo jiného nebezpečí, jimiž dvacítka arén oplývá. Nejednou se stane, že nemotorné pohyby postav zapříčiní až poetické hromadné skony, a kola tak končívají remízou.

Elementární součástí hratelnosti jsou dvě desítky arén, přičemž každá nabízí unikátní nebezpečí, se kterým je třeba počítat a které využijete k likvidaci protihráčů. A že pocítíte velké zadostiučinění, když soupeře hodíte pod projíždějící metro, narvete ho hlavou napřed do spalovačky odpadu nebo mu zpod nohou vytrhnete lávku, po níž zrovna přechází mezi lešením! Arény mají fyziku, kterou lze s trochou cviku efektivně využívat ku prospěchu svému a velkému mrzení nepřítele.

Gang Beasts jsou primárně párty hra a přenosná konzole Nintenda je perfektní platformou, jak si ji užít. Na jednom Switchi mohou u jedné obrazovky zápolit až čtyři hráči (máte-li dva páry joy-conů) a s protivníky fyzicky ve stejné místnosti hra umí být zpestřením nejedné společenské události. Kolik vyvolá hněvu a hurónského smíchu (ale hlavně hněvu), když se vám podaří želatinového panáčka pod kontrolou kamaráda nebo přítelkyně vyčelit z proskleného výtahu!

Násilí je velmi komické, sulcové postavičky nekrvácí a údery doprovází legrační zvukové efekty, ale když trochu zapojíte fantazii, jedná se o nadmíru brutální zábavu. Málokterá hra vám umožní jednou rukou soupeře chytit pod krkem a za pravidelného masírování čelisti ho narvat hlavou napřed do drtičky. Nebo ho direktem poslat z vrcholku majáku do hlubin pozdravit Lucifera. Nebo ho snožmo skopnout z ruského kola.

Kola trvají maximálně desítky vteřin a s přáteli vůkol umí být Gang Beasts sociálním lubrikantem libovolného setkání. Ovládání navíc přejde do krve úplně každému, i těm, kteří v životě nedrželi v ruce herní ovladač. Neznamená to, že by hru nemohl zakusit člověk sólo, nicméně tady přichází první velké ALE.

„Pocem a dostaneš flákanec!“

Hrát online je jediný způsob, jak zažít naprostý chaos až v osmi hráčích, ale matchmaking má vlastní hlavu a nedá vám vybrat, kolika soupeřům byste rádi představili své aspikové pěsti. Nikdy tak dopředu nevíte, jestli skončíte v aréně proti dalším sedmi rivalům, nebo vás čeká obyčejný duel jeden proti jednomu, který zas tak zábavný není.

Zápasy ve vyšším počtu hráčů však přináší problémy jiného druhu. Nevím, jestli konzole nestíhá výpočet fyziky takového množství humanoidních blobů, nebo jde jenom o špatně optimalizovaný síťový kód, ale pokud je na obrazovce sedm a více postaviček, dostaví se dost otravný input lag. Nejedná se o kdovíjak kompetitivní hru s důrazem na precizní ovládání a nemotorné pohyby panáčků představují jádro celé komedie, ale u něčeho s tak jednoduchou grafikou a konceptem jako Gang Beasts by problémy s výkonem i na relativně slabé konzoli jako Nintendo Switch zkrátka neměly nastat.

Málokterý online mač se taky v plném počtu hráčů dohraje do konce, protože protivníci mezi koly hru opouští. Nakrásně se tak může stát, že rozjedete epický zápas v osmi lidech a po pár kolech zůstanete tři. I tady pak platí, že když se dva se perou, třetí vás shodí z mrakodrapu.

To by byl online, který krom nejhranějšího módu všichni proti všem nabízí ještě potyčky ve dvou týmech a mód fotbal, kde se znepřátelená družstva snaží dostat míč do protivníkovy branky. Tyto variace se po síti ale takřka nehrají. Do fotbalu se mi kvůli nedostatku hráčů nepodařilo připojit ani jednou a všechny vyhledávané týmové bitvy skončily tradičním duelem.

Nasnadě je otázka: „Když jsou teda Gang Beasts na přenosné konzoli, můžu si je zahrát sám třeba cestou v MHD?“ Technicky ano, prakticky ne. Jedinou možností pro samotáře v tramvajích je mód hordy, kdy na vás v každém kole nabíhají postupně narůstající počty AI řízených flubberů. Ale zaprvé, boje proti přesile jsou kvůli své obtížnosti na samé hranici hratelnosti a zadruhé, každá smrt znamená okamžitý konec hry a nutnost rozjíždět zápas pěkně od první vlny. A to se omrzí rychleji, než by člověk řekl: „Pocem a dostaneš flákanec!“

Poslední konzolí před Switchem, na které Gang Beasts vyšli, byl Xbox v roce 2019. Když hra po dvou letech vychází na přenosné konzoli, u které se dá předpokládat, že nebude 24/7 připojená k internetu, očekával bych alespoň jednoduchou kampaň nebo možnost trénovat proti nastavitelnému počtu AI protivníků a pilovat údery, páky, úniky a třeba krkolomné šplhání po vertikálních površích.

A ještě jedna věc, kterou je potřeba zmínit: Nemožnost vyříkat si s kamarádem neshody prostým odepnutím a předáním joy-conu dělá z Gang Beasts nevhodnou hru pro čistě handheldový Nintendo Switch Lite.

Neslazená želatina

Chybějící obsah a prvky přímo bijí do očí. Ocenil bych takové prkotiny jako statistiky, možnost odemykání dalších kostýmů, arén nebo další módy. Spatra mě napadá třeba předávání tikající bomby, arény se stoupající lávou, zkrátka cokoliv. Je až trestuhodné, jak moc se Gang Beasts za ty roky nezměnili. Je to úplně stejná hra, kterou jsem hrál před čtyřmi lety na PS4, navíc s nepříliš lidovou cenovkou 500 korun, vezmeme-li v potaz velmi specifické podmínky, za jakých Gang Beasts vynikají.

Dovolil bych si tvrdit, že jediný správný způsob, jak hrát Gang Beasts, je fyzicky ve více hráčích. V okruhu známých nezklame, souboje umí udržet zábavu i po opakovaném hraní, protože zkrátka úplně každý může vzít do ruky ovladač a nebude si připadat neadekvátně.

Dobrá společnost zkrátka umí i z relativně jednoduché hry udělat zábavu a nemotorní vykostění panáčci budou vždycky vytvářet vtipné situace. A z možných platforem, kde si Gang Beasts užít, je určitě jednodušší vytáhnout z kapsy Switch, podat parťákovi joy-con a jen tak si dát do tlamy. Hlubší zážitek nebo zábavu pro jednoho hráče tu však nehledejte.