Frostpunk: The Last Autumn

Jdu na sever. Jdu na jih.

V The Last Autumn se hráč ujímá posádky, která má před sebou těžký úkol. Na časové ose se totiž přesouváte ještě před samotnou sněhovou kalamitu, která zasypala svět z původní kampaně. Vy musíte postavit onen obrovský generátor pohánějící v základní hře celou základnu. S úhlavním nepřítelem v podobě mrazu se tedy tentokrát nesetkáte. Nahradí ho však neméně silný motivátor, a to časový limit, když se děsuplné zprávy o přicházející době ledové potvrdí.

Stresový faktor původní hry, který tak tlačil k morálně sporným rozhodnutím a nutil hráče přisypávat do jídla piliny nebo si vypomáhat dětskou prací zůstává i přes mnohem útulnější podnebí zachován. Zajímavým rozdílem oproti základní hře je také fakt, že dělníci o nevyhnutelnosti nadcházející apokalypsy zpočátku nemají ani tušení, a tak stávky vyvolané zhoršujícími se pracovními podmínkami je třeba řešit o to opatrněji alespoň do momentu, než začne váš areál zapadat sněhem. Budete se je snažit chlácholit a držet se naděje, že i tak to stihnete? Nebo uděláte z výpravy naděje pro budoucnost nelítostný gulag?

Ať už padne rozhodnutí jakékoliv, nebezpečí číhá na každém rohu. Plán je třeba zefektivnit i když zrovna neřešíte stávku. Bezpečnost práce? Luxus. Delší pracovní hodiny nebo i distribuce povzbuzujících drog se stanou vaším denním chlebem. Aby toho nebylo málo, dělníci, kteří budou v hlavní hře umírat zimou a podvýživou z nedostatku surovin, se teď mohou otrávit jedovatými výpary z kýženého reaktoru. Místo tepelných rozvaděčů je tak třeba vybudovat ventilační šachty, které budou tyto nebezpečné zplodiny vyvádět. Riziko výskytu nemocí se dá snížit postavením lázní. Prostě, i když ještě nemrzne, prostoru na umírání je tu dost.

Až opadá listí z dubu

Protože barevnost podzimu je rozhodně příjemnější pracovní prostředí než ledová pláň, do hry vstupuje nová mechanika - motivace, která nahrazuje původní naději. Místo kočírování nespokojenosti mrznoucích a přepracovaných občanů tu máte šanci podpořit své lidi nejen sliby jistot a prosperity, ale také trochou toho odreagování. A jako vždy, možností je několik a žádná není tak úplně zadarmo.

Stavba kostelů zvýší spotřebu jídla, veřejné domy a prostituce zase mohou podpořit násilí či šíření nemocí a z kokainových pilulek hrozí smrt předávkováním.

Když se ale daří udržovat motivaci vysoko, efektivita práce se může zvýšit až o třetinu. Totéž však platí i v opačném případě s jejími propady. Vliv motivace je tak ve výsledku nezanedbatelný. Nemalou roli hraje opět politika, i když tentokrát jde více o přístup k efektivitě plnění plánu než snahu o absolutní kontrolu nad svými svěřenci. Více než fašistické diktátorství tak hráče čeká rozhodnutí mezi podporou odborů dělnické třídy či inženýrů, což přímo určuje skladbu zákonů a nařízení, které lze vydávat.

Do věčných lovišť

Radikální změna počasí s sebou nese i změnu managementu zdrojů obživy. Stále je v kritických situacích nutné vysílat výpravy za účelem shánění jídla a materiálů, tentokrát se ale jedná jen o nouzové řešení krize. Jinak jsou v podzimním datadisku zdroje trvalé. Přístup k vodě nabízí nákladnější, zato však nevyčerpatelnou zásobu jídla i ostatních surovin. Jen je třeba postavit příslušný přístav, naplnit jej námořníky a zvesela rybařit a dovážet. S množstvím lidí si naštěstí není třeba dělat starosti. Místo abyste komplikovaně hledali každého nezmrzačeného přeživšího, stačí postavit telegrafní stanici.

Ta nejenže komunikuje se stále ještě funkční základnou v Londýně ohledně blížících se výkyvů počasí, ale lze skrze ni i zažádat o dovoz surovin či právě lidských zdrojů. Absence starosti o zásobu tepla a o něco lepší přístup k jídlu pak umožňují ubytovat dostatek personálu bez děsivých dopadů na existenci kolonie. Je však třeba mít na paměti, že víc lidí znamená víc investic do správy objektu.

V rozložení areálu krom pár nových budov neproběhlo mnoho změn. Kruhový půdorys odpovídá konceptu reaktoru z původního příběhu, i když se dle mapy jedná o jinou lokaci. Evidentní je jasnější rozdělení na industriální a obytnou zónu, které tentokrát neovlivňuje dostupnost tepla tak, jako účelnost. Obytné zóny se tedy staví výhradně na vzdálenějším okruhu, zatímco nejbližší okolí reaktoru patří továrnám. Výborné logické i atmosférické zpracování Frostpunku navazuje na svůj odkaz i v příběhu The Last Autumn.

Se zhoršujícím se počasím a rostoucí nutností pokračovat ve výpravách za jídlem a zdroji po svých se můžete dostat i do oblastí, které se odkazují na události původní hry. Jsou to takové detaily jako je střídání pracovního dne a neproduktivní noci, postupný pokles teploty a zamrzání lodních kanálů, rostoucí nepokoje a reakce přímo úměrné zvyšujícímu se zoufalství, které dělají Frostpunk unikátním zážitkem. Ten je ještě umocněn detailním grafickým zpracováním a smyčcovým hudebním doprovodem, který jako by gradoval ruku v ruce s nevyhnutelně se blížící zkázou.

Do nekonečna a ještě dál

Svého rozšíření se konečně dočkala i možnost zahrát si Frostpunk mimo hlavní kampaň. The Last Autumn nabízí tzv. nekonečný mód, kde je třeba v již zasněžené krajině rozebrat nefunkční reaktor a postavit jej znovu. V závislosti na zvolené mapě se tento úkon může projevit v různých stupních složitosti a poskytuje tak zajímavou výzvu a prodloužení hratelnosti o mnoho hodin navíc.

I přes změnu ročního období se rozšíření popralo s alternací mechanik spojených s mrazivou lokalizací původní hry výborně a nijak neutrpěla ani ovladatelnost či přehlednost. Melancholický rozjezd pádu do doby ledové se tak polskému 11 bit studios skvěle vydařil a má co nabídnout jak zarytým fanouškům Frostpunku, tak nově příchozím. Vzhůru ke strojům!