Fragments of Him
Fragments of Him nabízí herně nedokonalý, ale myšlenkově, konverzačně a příběhově příjemně lidský pohled na to, co znamená ztráta blízkého člověka. Pokud máte náladu na něco netradičního, můžete o této hře popřemýšlet.
Další informace
| Výrobce: | Sassybot |
| Vydání: | 3. května 2016 |
| Štítky: | experiment, explorativní, psychologický, adventura |
Fragments of Him je netradičně pojatý projekt o ztrátě blízkého člověka. Úvod začíná dramaticky. Hlavní hrdina Will po pár minutách nešťastnou náhodou umírá a zanechává za sebou trojici blízkých postav - babičku Marry, ex-přítelkyni Sarah a svého současného přítele Harryho.
Krátké, ale intenzivní
Adventura Fragments of Him je emocionální poutí za porozuměním tomu, co pro pozůstalé znamená ztráta blízké osoby. V sérii třiceti krátkých scén sledujete, co osudné autonehodě předcházelo, a jak se v minulosti vyvíjely vztahy čtveřice protagonistů. A v prostřizích pak sledujete následky jednotlivých situací.
Příběh tedy nesledujete v chronologickém pořadí, ale ničemu to nevadí, a tři hodiny strávené ve hře patří k nejhlubším zážitkům poslední doby. I když se o hře v pravém slova smyslu spíš hovořit nedá. Postupně si vyzkoušíte několik odlišných rolí včetně samotného Willa či nejmenovaného pozorovatele, pokaždé však dění na obrazovce buď jenom sledujete, nebo do něj sami mírně zasahujete.
Můžete třeba vybrat slova, jakými se Will se svým přítelem rozloučil v osudný den, a rádoby naplánovat zásadní změnu v jeho životě. Stejně tak můžete ovlivnit například sled akcí, ale dopad bude stejně předem jasný a neutěšený, jako jádro příběhu – co se má stát, stane se.
Z herního hlediska se tedy nejedná o nic objevného, adventurní složka se smrskla na klikání na předem označené předměty. Byla by ale škoda se otočit a nechat Fragments of Him být. Herní složka je přiznaně druhořadá a slouží jako prostředek k prezentaci myšlenek, které jsou dostatečně silné a správně podané, aby člověka zasáhly a donutily k vlastnímu zamyšlení.
Právě díky tomu má Fragments of Him smysl jako celek – každá scéna má v celku své opodstatněné místo. A postavy, i když často vedou jen monology, umí vystoupit z obrazovky, mluvit přímo k hráči a závislosti na jeho povaze jej oslovit specifickým tématem - ať už jde třeba o vyrovnání se se smrtí přítele, nebo homosexualitu a její přiznání rodině a známým. V momentech, kdy scénář řeší v zásadě hodně civilní, přesto stále kontroverzní témata, vystupuje hra ze stínu obyčejných interaktivních dramat a budí dojem něčeho nadčasového.
Figuríny s emocemi
Emocionální dopad hry mírně brzdí kolísající tempo a jistá technická nedokonalost. Emoce postav totiž tvůrci dokázali vykreslit jen do určité míry kvůli špatně zpracovaným animacím pohybů a diskutabilním modelům - zcela jim například chybí oči. Postavy připomínají oživlé figuríny z obchodu, což je vůbec největší neduh hry. Virtuální herci mohou na emoce hrát za pomocí scénáře sebelépe, jenže k tomu je potřeba i duše daná výrazem tváře. Pokud vás ale osloví myšlenková náplň hry, zmíněné problémy nebo nemožnost vypnout otravný letterbox vám zážitek nezkazí.