Forza Motorsport 6

Milujeme motorsport

Forza Motorsport 6 má sice tradiční intro o podstatě závodění a menu s velkými sympatickými dlaždicemi, ze kterého vykukují povědomé volby, ale stačí párkrát ťuknout do ovladače a za rohem se objevují další a další volby. Stačí se doslova ztratit v seznamu aut nebo namočit nohu do robustního multiplayeru. Anebo se začít rochnit v obrovské záložce Showcases, kde jsou mj. vytrvalostní závody. Chcete si zajezdit mnohahodinovky ve Spa, Sebringu, Nürburgringu nebo Le Mans?

Přitom je většina tohohle obsahu jaksi bokem kariéry, do které vás hra hned v úvodu tvrdě obuje. Je v tom trochu marketingu, když se hned v prvních minutách projedete ve zbrusu novém Fordu GT, ale pak už jedete v klasickém modelu - vyber auto, nebo si ho nech darovat (při levelování opět můžete zkusit štěstí s jednorukým banditou - ve hře jsou auta, kredity a perky), a proklesti si cestu skrz jednotlivé závodní ligy, které se větví na další šampionáty podle auta, které zrovna kočírujete. Na rozdíl od mapy, na které jste přelétávali od trati ke trati, je nyní vše trochu přehlednější - pečlivě srovnané panely, kde okamžitě vidíte, co už máte odjeto.

Neviditelná ruka trhu 

Jízdní model je jenom trochu přeleštěný, grafika je plus mínus stejná, protože se vylepšovalo na místech, která nejsou na první pohled patrná, a celé je to tedy spíš o opravách a expanzích, než o bůhvíjaké revoluci. Ještě než začneme mluvit o tom, jestli si to lídr mainstreamových závodních her může dovolit, zvlášť když je na obzoru Gran Turismo 7 (kde ovšem žádnou revoluci taktéž očekávat nemůžeme), je třeba se zmínit o nenápadné ručičce, kterou vás Forza provede po svých největších trumfech.

Showcase eventy, které vám nabídne jako zásadní zpestření kariéry, mají podobnou výchovnou hodnotu jako vůbec první šampionát. Vysvětlí vám, jak projíždět zatáčky ideální závodnickou stopou, naučí vás číst trať, když je tma jako v pytli. Názorně vám předvedou účinky aquaplaningu.

Na tváři rohlík a na rukou vánočku?

Forza Motorsport byla vždycky při vypnutých asistencích trochu uklouzaná, ale v šestce dávají zahřáté gumy tak málo gripu, že i ve slabších zadokolkách musíte dodržovat pozlacené "pomalu dovnitř, rychle ven". Nejde ani o to, že se s vámi o ideální stopu pere rovnou třiadvacet dalších závodníků (početnější startovní pole nikde nenajdete), takže není místa nazbyt, ale hra skutečně tvrdě trestá souběžnou jízdu po různých površích, špatně chycené kontra při driftování nebo typické žvejknutí, kterým auto rozkolíbáte vstříc nejbližší bariéře.

Chce to prostě trochu cviku. Buď můžete trénovat opakováním závodů v kariéře, nebo si střihnout kuželovou školu Boba Bonduranta, kde oprášíte zásady správného najíždění do zákeřnějších zatáček. Každá trať má ostatně pomocí kuželů naznačené brzdné body a apexy, takže se i bez zapnuté virtuální linie okruh rychle naučíte. Rozdíly mezi jednotlivými koncepcemi, ale i jednotlivými vozy jsou ovšem značné a vaším cílem v delších závodech je samozřejmě konzistence. Dřív hráči nadávali na to, že si nemohou ve free play módu naordinovat delší závody. Teď můžete kroužit dlouhé desítky kol, vyzkoušet si předem naprogramovaný vytrvalostní závod. Teď teprve zažijete, co je to ten správný závodnický chlebíček.

Jízda v noci dodává hře další rozměr, ale mnohem citelnější je přítomnost závodění v dešti. Nejde jen o vizuální okrasu - kvůli mokrému ježdění v Turn 10 komplet předělali chování povrchů, což poznáte jakmile v dešti najedete na obrubník, nebo budete do zatáčky chtít vjíždět s trail braking, tj. jednou nohou na brzdě a druhou na plynu. Hluboké louže vám navíc dají takovou porci, že vás ani nenapadne protestovat, že na skutečné trati by takový rybník nikdy nikdo nepovolil. Budete mít jednoduše plné ruce práce s divoce se kroutícím monopostem. A jakkoliv budete mít zamotané ruce, budete se přiblble usmívat. Všechno to totiž dává smysl, to jen vy tady zaostáváte. Důvodem, proč se už podesáté v překoňovaném Dodge Challenger Hellcat řítíte do zdi zadkem popředu, je vaše nezkušenost, nikoliv chyba uvnitř herního Matrixu.

Forza Motorsport 6 nabízí osm různých úrovní obtížnosti umělé inteligence, bezpočet pomocníků, které váš vůz udrží na trati - především STM a TCS nad vámi budou držet ochrannou ruku, pokud jim to dovolíte... jejich vypnutí pak zajistí nejen krásné táhlé drifty, ale taky spoustu výletů mimo trať. Ať už jde o silné zadokolky, které pod plynem okamžitě ztrácí grip, nebo naopak závodní placky, které ulétnou při příliš pomalém nájezdu do zatáčky, pokaždé musíte ukázat trochu pokory.

Forza je pořád "jen" mainstreamovým simulátorem, ale krůček po krůčku vám znepříjemňuje život, aby se vám po hodinách pilování techniky odměnila obrovskou satisfakcí. Mezi novými tratěmi nechybí technické okruhy a nesmlouvavé městské tratě. Při vyšším počtu závodníků a nemilosrdnější interakci pneumatik a asfaltu představuje závodění v šestém díle o notný kus větší výzvu. Na první pohled působí krotce, ale jakmile si začnete troufat, ukáže svoje zuby. Velkou roli v tom hraje i pokročilejší umělá inteligence.

Umělci za volantem 

Drivataři jsou rok od roku šikovnější. V pětce jsme na jejich závodnickou kreativitu koukali podezřívavě, do punkovějšího Horizon 2 se přeci jenom hodili trochu víc. V šestce jsou sofistikovanější a čerpají z dnes již nedozírné studnice nasbíraných informací. Můžete si je naladit v osmi stupních obtížnosti a dokonce jim i natvrdo omezit agresivitu.

Ve hře to funguje parádně, umí vám zatopit, ale nedělají vyložené naschvály. Často mezi nimi poznáte známé tváře a své vlastní kamarády, což jistě přidává na atmosféře. V kariéře samozřejmě funguje systém gumového lana, takže ti poslední na vás i v případě velkého průšvihu vždycky tak nějak čekají. Na vyšší obtížnosti se ale musíte snažit už od úplného začátku, protože přední trojice naplno využívá volné cesty a rychle se odpoutá od zbytku pelotonu. Pokud tedy vyrobíte hned po startu dvě, tři hromadné bouračky, zásadně limitujete svoje šance.

Nekonečný labůžo 

I u závodních her se obvykle odvoláváme na multiplayer jako na stéblo, kterého se chytneme po několikahodinovém zápolení v sólovém módu. Jenže Forza měla vždycky pověst neuvěřitelně robustního titulu. I v šestce představuje absolvování kariéry nějakých 70 až 80 hodin čistého herního času. Zvlášť zmíněný režim Showcases je neuvěřitelně lákavý. Chcete závodit proti virtuálnímu Stigovi? Chcete obhájit svou ikonu z té které dekády a třídy proti jejím bezprostředním konkurentům? Chcete znovu prožít památné okamžiky motorsportu?

Třeba ikonický souboj Ferrari a Porsche v Le Mans? Ano, ano, ano! Forza Motorsport 6 možná nevypadá vizuálně líp než pětka, ale právě obrovské nabobtnání obsahu a drobná vylepšení ve většině ohledů, ji vystřelují daleko před všechny dosavadní díly.

Je také potřeba podotknout, že možnost nejen tunit, ale i swapovat (změna pohonu, výměna motoru) auta, zůstala zachována. Stejně tak multiplayer funguje jako hodinky a hra i při plném obsazení jede ve Full HD a šedesáti snímcích za sekundu. Co nebylo rozbité, to nikdo nespravoval. Tuhle hru je vážně těžké nemilovat, zvlášť když v seznamu aut najdete všechny důležité novinky z posledních let. Jedním dechem se ale sluší dodat, že pár návrhů na zlepšení by se ještě našlo.

Nejlepší pro všechny? 

I Forza Motorsport 6 je "jenom" mainstreamovým simulátorem. Letos se z ní hráči zas naučí trochu víc a budou o něco důrazněji trestáni za arkádové zlozvyky, ale Project CARS je jízdním modelem o dost dál. A vlastně i grafikou. Šestá Forza sice svých bezmála pět stovek aut upgradovala tak, aby snesly přísné oko ForzaVisty, tedy oslavného očumování těch nejmenších detailů, ale musí logicky počítat s hardwarovým limitem a chytře dává přednost počtu aut na trati a plynulosti. Nejhezčí a nejrealističtější tedy není.

Stejně tak by mohli v Turn 10 zapracovat noční závodění a deštivé počasí na všechny tratě (nebo alespoň na ty, kde se dá s deštěm počítat). Nová vychytávka trochu zhořkne v ústech, když zjistíte, že je k mání jen na vybraných tratích. A v neposlední řadě je tu poškození. Na výběr máte mezi kosmetickým a opravdovým, ale mačkání plechů, fyzika střetů a vlastně i z nich vyplývající poruchy, to všechno má se skutečným světem pramálo společného. Tady by mohlo i to Grand Theft Auto rozdávat cenné lekce. Otázka je, zda chtějí vývojáři poslouchat, když jsou pod tlakem automobilek, které nechtějí svoje vozy vidět ve zmuchlané kouli plechů, skla a karbonu.

Těch deset let, které Forza letos slaví, bylo hodně hektických, ale byl to závod do vrchu a na vrchol. Šestka vám nabídne pohled z vítězných pozic. Není to ale samolibé servírování recyklovaného obsahu, jak jsme minule viděli u nejslavnější a nejbližší konkurence. Z téhle šestky je cítit zápal pro věc a snaha tlačit žánr neustále kupředu.