Forgotton Anne

You’re not rotten, just forgotten

Anne by mohla být úplně obyčejnou mladou dívkou, kdyby nežila ve světě ztracených věcí. Ten telefon tam bydlí taky, mimochodem. Stejně jako liché ponožky, které požírá vaše pračka, okulár po dědečkovi, který už nikdo nepotřebuje, i ta skleněnka, co se vám zakutálela v parku, když vám bylo pět.

Nejde o žádné obrovské smetiště, nýbrž o zemi s pevnou hierarchií, na jejímž vrcholu stojí záhadný mistr Bonku. Ten věcem, nyní obdařeným lidskými hlasy, vládne poměrně krutě, zároveň se s předpokladem, že se jim po jejich pozemských majitelích stýská, snaží vybudovat éterický most zpátky do hmotného světa. Na jeho dokončení některé vzácnosti čekají jako na smilování, protože jejich existence dokonce ani ve světě ztraceností není zdaleka nezničitelná a čas do rozpadu na prach odtikává ještě nemilosrdněji než na Zemi.

Na jejich smrtelnosti může mít právě Bonkova chráněnka Anne svůj podíl. S pomocí artefaktu v podobě mechanické ruky Arca zvládne přepínat nejrůznější mechanické spínače nebo ovlivnit proud energie anima, která ztracený svět pohání. Tedy i všechny věci v něm, a pokud jim ji Anne odebere, neztratí jen své lidské hlásky, ale především hmotnou podobu. Což je pro všechny antropomorfizované předměty přirozeně největším strašákem ze všech.

Cesta do dystopické fantazie

Forgotton Anne tak na první pohled může působit jako roztomilá skákačka, která si vypůjčila něžný výtvarný styl Studia Ghibli, ovšem stejně jako v případě Princezny Mononoke jde o poměrně temnou pohádku pro dospělé. Anne v prvních momentech hry vzbudí rebelský útok na město, který vyřadí z provozu všechny dokončovací práce na mostě na „onen“ svět. Ve svém pokoji pak vaše hrdinka najde vyděšenou červenou šálu, která jí nejen nepatří, ale především nemá identifikační známku. Což je v zemi, kde se na cestě za společným cílem musejí pod dozorem podílet všichni, vážný prohřešek.

Pravá ruka stavitele se tedy už během úvodních minut musí rozhodnout, zda bude nemilosrdnou dozorkyní systému a očividně rebelující šálu zničí, nebo se smiluje a nechá anarchistu odejít. Zdánlivě nedůležité rozhodnutí – je to jenom kousek látky, prosimvás – má přirozeně dalekosáhlé následky a ovlivní chování ostatních předmětů při setkání s Anne. Budou se klepat strachy, nebo jí naopak prozradí něco o probíhajícím povstání, protože ji budou považovat za přítele a spojence?

Věcičky, na které cestou narazíte, jsou přitom skutečně rozmanité a jejich rozmluvám nechybí nadhled, vtip a patřičná dávka kreativity. Narazíte na psací brk, který je podezřelý z tvorby výjimečně zdařilých falzifikátů povolení k návratu na Zem (kdo jiný by měl umět falšovat dokumenty než psací potřeba?), prastarý kufr, jenž vám možná dovolí nahlédnout do svých útrob, nebo na analogový fotoaparát, který si Anne pamatuje ještě z dob, kdy byla malou holčičkou. Nebo na šéfinspektora Magnuma, samozřejmě nejde o nanuk, nýbrž o stylový revolver pověřený vyšetřováním celé rebelské záležitosti. Rozmluvy s jednotlivými postavami, potažmo věcmi, vám mnohdy vykouzlí úsměv na tváři, a to nejen díky paletě rozmanitých anglických přízvuků z různých koutů britských ostrovů.

(Ne)ovladatelná pohádka

Co celé téhle kouzelné záležitosti s twistem v podobě rozhodnutí s volbou zla a ještě většího zla láme vaz, je vlastně samotné hraní. Zejména plošinovkové a skákací pasáže jsou většinu času velké utrpení. Anne disponuje párem mechanických křídel, které chcete přirozeně používat vždy, když je potřeba někam vyskočit, ale musíte ve správný čas zmáčknout tlačítko na jejich vytažení a pak ještě skákat.

Ovládání reaguje zpomaleně, působí dost těžkopádně a není problém s ním místy ztratit trpělivost, když potřetí šplháte na tu stejnou bednu, protože se nedaří odhadnout správný okamžik kdy co stisknout. Vzhledem k tomu, že s Anne není možné umřít, jsou případné neúspěchy akorát k vzteku a zpomalení dalšího postupu.

S tím souvisí i občasná nejasnost dalších kroků, kdy není úplně zřejmé, s čím přesně je možné v prostředí interagovat. Není příjemné půl hodiny bloudit po lokaci a zkoumat, v které obrazovce jste něco přehlédi, případně s kým vlastně si máte popovídat, aby se děj posunul dál. Forgotton Anne je přesto celkem krátká záležitost, která vás po dokončení odmění možností vrátit se ke klíčovým rozhodnutím a přehrát si jejich alternativní dopady na okolní svět i na jeden ze dvou možných konců.

Krásný výtvarný styl patří k současným vrcholům 2D animace a dokresluje ho neméně okouzlující ozvučení a hudba, která správně doplňuje tak trochu zvrácený svět nálezů a ztrát. Byla by škoda nechat si nechat tenhle zážitek utéct kvůli technickým nedokonalostem – kdo ví, třeba se vašemu zmizelému telefonu po vás přece jen trochu stýská.