Football Manager 2024

Příští podzim ovšem ještě nedorazil, a tak si všichni příznivci strategizování na trávě musí vystačit s posledním mohykánem na starém enginu. Je Football Manager 2024 jenom zapomenutý stařeček odstrčený stranou, zatímco většina týmu maká na náhradě? Nebo se díváme na důstojný mezistupeň, na hru, která reprezentuje vrchol jednoho designového přístupu a se ctí uzavírá dlouhý a úspěšný příběh?

Naštěstí je pravda spíš to druhé. Pohodlně se usaďte na tribunu, dejte si pivo s klobásou (nebo s ledvinkovým koláčem, pokud zachováváte věrnost pravým britským kořenům nejkrásnějšího sportu na světě) a pojďme si společně ověřit, že i na stará kolena můžou fotbalisti podávat slušné výkony.

Příběh pokračuje

První věc, kterou byste o Football Manageru 2024 měli vědět, je tahle: Fundamentálních podobností s předchozím ročníkem je dostatek na to, aby mohla bez problémů fungovat nová možnost přenesení uložené hry. Můžete popadnout save z Football Manageru 2023, nahrát ho do čtyřiadvacítky, ona ho bude pár minutek přechroupávat a nakonec ho vyplivne zkonvertovaný a připravený k hraní.

To jasně ukazuje, že žádné revoluční novinky nedostanete, když je takhle jednoduché zajistit kompatibilitu, ale stejně to považuju za naprosto výborný přídavek. Tolikrát se mi stalo, že jsem hrál paralelně dvě kariéry, protože se mi ani nechtělo opouštět rozjetý trenérský život z minulého ročníku, ani přijít o zkušenost z toho nového. Teď můžu svoji cestu ukončit tehdy, když chci já, ne když mě k tomu donutí vydavatelský rozvrh Sports Interactive. A dál kráčet Maďarskem se svou asistentkou po boku.

Je samozřejmě otázka, jestli něco podobného bude fungovat i mezi FM 24 a 25 – vsadil bych nejnovější neonové kopačky podepsané Marcusem Rashfordem, že ne. Ale pakliže to v rámci „nové série“ od pětadvacítky dál zase půjde, budu nadšený. Cynici řeknou, že to celou sérii posouvá blíž k modelu každoročního tučného předplatného namísto vždy nové prémiové hry, jenže fanoušci série už si tak nějak zvykli na to, co kupují, a nejsou překvapení, když v právě zakoupeném pytli nahmatají něco ušatého a kvíkavého.

Poslední vzepjetí enginu

Tímhle úvodem ovšem v žádném případě nechci naznačit, že by se letošní ročník opovážil vystrčit hlavu z kabiny bez znatelných vylepšení. Právě naopak, je to jeden z těch dílů, které posouvají zážitek kupředu o relativně slušný kus.

Základ je samozřejmě stejný jako vždy – jste fotbalový trenér, skládáte si svůj tým, kupujete a prodáváte hráče, trénujete je, vymýšlíte taktiky, díváte se na zápasy, ale sami je nemůžete ovlivnit kromě včasného střídání nebo změny herního přístupu. Celé je to megalomansky propracované a realistické, všude samé tabulky a číslíčka, hráči mají vlastní osobnosti, hádají se s vámi, hra simuluje v podstatě celý fotbalový svět včetně nižších českých soutěží… Důraz na detail je ohromující.

Je pro mě vlastně dost překvapivé, že oblast, která se dočkala velmi viditelného vylepšení, je zápasový engine. Pryč jsou doby, kdy jste se dívali jen na 2D placičky, které si poťukávají míč, a veškeré dění na hřišti jste si museli úporně domýšlet – už kolik let je všechno 3D. Jenže ne moc pěkné a ne moc věrohodné. A nemyslel jsem si, že teď, rok před zavedením zbrusu nového enginu, se tvůrci ve svém starém „akčním“ prostředí budou zvlášť šťourat. Ale oni se pošťourali.

Přibyla spousta animací a navazujících pohybů, takže dění na hřišti vypadá výrazně realističtěji. A nejde zdaleka jenom o to, že se na fotbálek zase o něco líp kouká – hlavně je mu líp rozumět. Mnohem jasněji poznám, k čemu konkrétně právě došlo, jestli můj hráč přišel o míč důsledkem šikovného obranného zákroku soupeře, nebo se mu balón akorát zamotal pod nohy, protože je to nýmand, který si právě hlasitě zakřičel o dvojnásobnou tréninkovou sazbu. Jsem schopný jenom od pohledu, bez asistence čísel a analýz, zřetelně vyčíst, že moje nové křídlo je velmi šikovné a agilní a že si můžu dovolit mu poskytnout větší kreativní volnost.

Letos jsem se rozhodl sledovat celé zápasy na vysokou rychlost, místo abych důvěřoval hře, že se z jejích opakovaček a vybraných důležitých momentů dozvím, jak mače skutečně probíhají. Takže mám toho efemkového fotbalu nakoukaného opravdu hodně. A musím říct, že vývojáři ze zápasového enginu vymáčkli maximum – byť i „maximum“ je v porovnání se zbytkem vysokorozpočtové fotbalovo-herní produkce samozřejmě až vtipně nepůvabné.

Raději smrt než standardky!

Další výdobytky nejnovějšího ročníku jsou už očekávatelnější. Konečně dostáváme lepší systém plánování standardních situací, což tedy pro vývojáře nebyla až taková výzva, protože než navrhnout standardku v předchozích ročnících, to bych radši poprosil Roberta Carlose, ať mi narve přímý volný kop z pěti kroků plnou silou mezi nohy.

Byla to dlouhodobá nepřehledná katastrofa, kterou jste museli předělávat pokaždé, když se vaše sestava byť jen trošičku proměnila. Ve většině ročníků jsem to prostě vzdával a nechával umělou inteligenci, ať si s rohy hraje, jak uzná za vhodné. Ne tak v ročníku 24! Nový systém je relativně intuitivní, vším vás provede a, což je klíčové, sám se uzpůsobuje změnám v sestavě podle vašich preferencí.

Má to tedy i svoje mouchy. Moc nechápu, proč nemůžu nastavit instrukce separátně pro jednotlivé strany, z nichž může být standardka zahrávána. Taky jsem zpočátku dostal pár neuvěřitelně trapných gólů z protiútoku po svých vlastních přímácích a až po forenzním prozkoumání jsem zjistil, že v rámci automatického nastavení zůstávají obránci vzadu tehdy, „pokud je to potřeba“. Oni zjevně usoudili, že to potřeba není, všichni vyrazili dopředu a pak jen tupě čuměli, když se hnali tři soupeřovi útočníci sami na brankáře.

Je to ale další prvek, který ve své podstatě, když odhlédneme od podobných chybek, Football Manager posouvá blíž ideálu. Tím ideálem je hra, ve které je obtížné být skutečně dobrý, ale kde k selháním vedou vaše vlastní rozhodnutí, nikoliv fakt, že nechápete, co se vám uživatelské rozhraní snaží říct nebo jak máte dosáhnout toho, čeho byste dosáhnout chtěli, protože nevíte, kam kliknout. Easy to learn, hard to master.

Toho přespočet prodej

Další odvětví, na které ve Sports Interactive oprávněně zaměřili pozornost, je přestupový trh. Ten je nyní mnohem aktivnější, a to především z hlediska prodeje nechtěných fotbalistů. Dřív bylo často nesmírně obtížné se zbavit těch členů kádru, které jste tak úplně nepotřebovali a které zdánlivě nepotřeboval ani nikdo jiný – nespočítal bych, kolikrát jsem marně zmáčkl tlačítko „nabídnout jiným klubům“.

No, teď už si nemusíte špinit ruce sami a místo toho milou povinnost vyřvávat hráčovo jméno jak na trhu s otroky přenecháte jeho agentovi. Dokonce můžete nastavit intenzitu svojí nechuti k danému svěřenci, od „když to půjde, rádi bychom pokračovali bez něj“ až po „už ho nikdy nechci vidět, ať vypadne třeba zadarmo“.

A když ani agent nepomůže, vždycky můžete zmáčknout velké červené nukleární tlačítko a najmout si třetí stranu, slizkého prostředníka, který se pokusí skrz svoje známosti v průmyslu najít kohokoliv, kdo by byl ochotný aspoň pokrýt plat a nabídnout nechtěnému štěňátku v kopačkách nový domov. Samozřejmě si za to naúčtuje poplatek a ještě navíc pravděpodobně rozzuříte samotného hráče, který si bude připadat zrazený a obelhaný, ale jakmile ho odlifrujete ze dveří, je to vlastně ještě váš problém?

Všemu navíc pomáhají od ropy ušpiněné saúdskoarabské peníze, které tak jako ve skutečném světě víří fotbalovým vzduchem, až se z toho všem ostatním těžce dýchá. Je to ale vlastně docela vtipné, když zvažujete, zda svému pětatřicetiletému stoperovi, který hrál za reprezentaci naposledy v minulé dekádě, nabídnete novou smlouvu, nebo ho necháte odejít do důchodu někde v nižších ligách, a najednou vám na stole přistane nabídka na 100 milionů liber z Rijádu. No prosím. Kdybyste chtěli, mám číslo na Paula Gascoigna. 

Interakce s hráči je obecně zase o něco důvěryhodnější – méně se například rozčilují, když je chválíte za dobré výkony, což byl jeden z největších bizárů Football Manageru. „Dneska se ti vedlo skvěle!“ poplácali jste po rameni záložníka, který odvedl slušnou práci. „Moje standardy se od těch vašich zřejmě liší,“ opáčil chlapík se vztekem zrůzněnou tváří a do pár týdnů žádal o přestup.

Kromě toho můžete svoje svěřence motivovat konkrétními cíli. Místo abyste je neustále vágně kritizovali, lze jim teď říct: „Hele, dej do konce sezóny 5 gólů a budeme v oukeji, chlapče.“ A dokonce to třeba i navážete na konkrétní odměnu: „Když těch pět gólů dáš, v příštím ročníku pro mě nebudeš jenom možnost na střídání, ale člen základní sestavy!“ Ne vždycky to funguje, protože ti arogantní ocasové často opáčí: „Já vám na nějaké vaše cíle kašlu.“ Ale když na to hráč přistoupí a vy spatříte zlepšení jeho výkonů, je to skutečná satisfakce.

Blíž skutečnému fotbalu

Velmi pěkně se vývojáři trefili i do taktických updatů reflektujících stav skutečného světa. K tomu dopomáhá hlavně nová role Inverted Fullback neboli invertovaný krajní obránce, který se od existujícího Inverted Wingbacka liší tím, že místo aby se zasouval do záložní dvojice, posouvá se do stoperské trojice. To je extrémně důležité pro vytváření fluidních systémů, které během jediného zápasu pravidelně oscilují mezi tří- a čtyřobráncovým systémem. Pokud aspoň trochu sledujete moderní fotbal, víte, že tohle je posledních pár sezón naprostá klasika.

Hráči navíc dostali do vínku trošku víc inteligence a samostatnosti, takže si sami všímají uvolněných prostor na hřišti a jsou schopní je autonomně zaplnit. To opět nahrává ambicióznějším, netradičnějším taktickým plánům, v nichž počítáte s mohutnou rotací napříč pozicemi namísto rigidního systému, v němž má každý hráč svoje pevně dané místo.

Obecně mi přijde, že Football Manager 2024 si velmi pěkně poradil s vytvářením kreativních útočných plánů. Ty obranné za nimi ale přeci jenom pokulhávají. Zaprvé, instrukce k soupeřovým hráčům jsou na úplně stejně rudimentární úrovni, jakou dosud trpěly standardky, a taky by si zasloužily od základu přepracovat.

Zadruhé, v navrhování defenzivních postupů zkrátka nemáte tolik možností. Jasně, hodně záleží, jestli před obrannou linii postavíte Anchor, nebo Ball-winning Midfieldera, ale uměl bych si představit daleko detailnější a svobodnější přístup, v němž byste si mohli vymazlit presink a chování ofsajdové pasti do poslední podrobnosti.

Stojí to za to

Celkem vzato je ale potřeba Sports Interactive za poslední „starý“ ročník zatleskat. Football Manager 2024 není odfláknutá hra – právě naopak, hraje se o tolik líp než dvacettrojka, až mě to samotného překvapilo. Pochopitelně se i tak strašně těším na příští rok, až dorazí opravdové pokračování, ale upřímně, tohle je vážně pěkné završení jedné kapitoly mojí milované série.

Je to dobré. Vyladěné. Vymazlené. Dost možná to na nějakou dobu bude nejvyladěnější Football Manager, protože si umím představit, že přesun na novou technologii s sebou přinese spoustu nedodělků a kroků do slepých uliček. Proto se nebojte po 24ce sáhnout, i když už třeba vyhlížíte příští díl.