Football Manager 2021

Jedu MHD, knížka zůstává ležet na dně batohu, nemůžu ji číst, protože musím usilovně přemítat, jestli prodat mizerně hrajícího pravého obránce, nebo se ho pokusit přetrénovat na záložníka, protože ten kluk to v nohou přece má.

Čekám u zubaře a nestíhám se bát vrtačky, místo toho se děsím, co se stane, až klubu přijde daňové vyúčtování – neutratil jsem v letním přestupním období přece jenom moc peněz? Můžu si vůbec dovolit poslat nového skauta, kterého jsem přivedl až z Německa, na předražený intenzivní kurz češtiny?

Vyšel Football Manager 2021 a zase mi bere veškerý čas. Protože je zase skvělý.

O pár kroků dál

U každoročních sportovních sérií člověk mívá s každým novým dílem pocit, že změn oproti loňsku je ukrutně málo a ať to tedy napříště koukají pořádně překopat, jinak už od vás žádné peníze neuvidí. Football Manager takový není. Pravda, novinek sice taky často nemá zrovna závratné množství, ale na ty, které má, si během pár desítek minut zvyknete natolik, až začnou být nepostradatelné.

Přesně to dělá i ročník 2021. Podle slov hlavního vývojáře Milese Jacobsona sice tým ze Sports Interactive kvůli pandemii Covidu nemohl implementovat všechny změny, které si vysnil, a některé z nich byl nucen odložit až na příští rok, ale na výsledku byste to ani nepoznali.

Fotbalový filozof

Základem všeho je samozřejmě opět sofistikovaná simulace vznešeného řemesla trenérského. Stanete se manažerem jednoho z tisíců klubů po celém světě, budete řídit úplně každý aspekt jeho chodu od zápasové taktiky přes nakupování hráčů až po tréninkový rozvrh, no a buď se vám bude dařit a polička s trofejemi přeroste v obří almaru, nebo skončíte na dlažbě, zapomenutí a odvržení.

Preventivně odpovím na klasickou připomínku všech nezasvěcených, co viděli jen pár videí a utvořili si neotřesitelný negativní názor: „Vždyť ta hra se hraje úplně sama a ty na to jenom koukáš!“ Ne, nehraje se sama, ne, nekoukám. „4-3-3, raumdeuter a carillero, hit early crosses“ je pro mě stejně zažitou větou jako „dobrý den“, sakra, a jen si zkus hrát 3-5-2 s advanced playmakerem a segundo volante, ty amatére! Hra vám ale na druhou stranu spoustu věcí odpustí, může ji začít hrát i amatér, stačí jen pozorně poslouchat rady moudrého pana asistenta. A když aspoň maličko rozumíte fotbalu, stačí poslouchat instinkty a nejspíš to nedopadne špatně.

Možnosti interakce jsou v podstatě neomezené a její důsledky dalekosáhlé. Obyčejný rozhovor s novinářem, v němž vyjádříte obdiv k hráči cizího klubu, může vést k tomu, že se tento hráč začne dožadovat přestupu, aby mohl hrát za někoho, kdo ho skutečně chce. Jenže to pochopitelně nakrkne jeho současného manažera, takže kdybyste ho snad někdy chtěli najmout jako asistenta nebo od něj v budoucnu nakupovat další hráče, připravte se na chladné přijetí.

Nejkrásnější sport

No a pak tu je samotný zápasový engine, kde napjatě sledujete, jak dobře fungují vaše taktické plány, a hlavou se vám honí možná střídání nebo změny formace. Záběry ze zápasu si rozhodně nespletete se skutečným fotbalem v televizi ani s vymazlenou grafikou série FIFA, ale je z nich nad slunce jasnější, kterému hráči se daří a který naopak páchá jednu trestuhodnou minelu za druhou.

Tím spíš, že právě zápasový engine tvůrci pro letošek s láskou opečovali a je to první významné vylepšení, které vám nedovolí nostalgicky pokukovat po minulých ročnících. Vývojářské sudičky se každý rok holedbají, jak daly umělé inteligenci do vínku ještě víc fotbalového kumštu, jak přidaly spoustu nových animací a tak dále, ale letos to je skutečně vidět.

Už žádné pro lidi trpící špatným srdcem a vznětlivostí nebezpečné situace, kdy křídelník ignoruje lépe postaveného útočníka a nesmyslně napálí balón z úhlu do brankáře nebo do boční sítě. Dokonce i gólmani působí, a teď jsem se mírným šokem otřásl i já sám, relativně realisticky. No a když někdo pošle do sítě pěkný volej, máte chuť vyskočit ze židle. Zkrátka to celé víc připomíná reálný fotbal.

xG! xG! xG!!!

Celým zápasem vás navíc provází chytřejší uživatelské rozhraní. Opět došlo k na první pohled drobným změnám, bez kterých bych už ale nedokázal žít. Ve spodní části obrazovky za všech okolností vidíte přehled svých hráčů včetně jejich únavy, známky a momentální nálady. Když zrovna neběží žádná zajímavá animačka, můžete zkoumat přehršel vybraných statistik, které vám líp než kdy dřív napoví, jak se vlastně zápas vyvíjí – a proč.

Football Manager navíc konečně zavádí módní metriku xG, tedy očekávaných gólů. V podstatě jde o způsob, jak zjistit, který tým měl kvalitnější šance, nehledě na to, jak je zakončil. Tím pádem se můžete utěšovat, že jste měli dát tři góly a soupeř ani jeden, až ve finále Ligy mistrů prohrajete 1:0.

Skvělý je i nový způsob zobrazování únavy a zápasové připravenosti hráčů, který vám toho paradoxně řekne míň než dřív. Předtím jste viděli konkrétní procenta – tady Benzema je unavený na 75 %. Teď vám ale hra ukáže jen různě zbarvená srdíčka – poznáte, jestli je hráč naprosto čerstvý, trochu utahaný, zcela uřícený a tak dále. Což je výrazně realističtější, protože žádná procenta skuteční trenéři k ruce rozhodně nemají.

Daleko podrobnější a přehlednější jsou před- a pozápasové analýzy. Všichni ti různí datoví experti, za které sypete tisíce eur týdně, najednou působí jako nepostradatelná investice. A to je taky docela zásadní rozdíl oproti dřívějšku.

Kamarádi a smrtelní nepřátelé

Nový Football Manager se celkově snaží vetknout svým aktérům trochu víc osobnosti, pokouší se vás přesvědčit, že nejednáte s jedničkami a nulami, ale se skutečnými lidmi (i když z mnohých hráčů se ty nuly nakonec bohužel vyklubou).

Tahle snaha se v několika konkrétních případech vyplatila. Jedním z nich jsou přestupové schůzky, kdy se u stolu sejde předseda správní rady, sportovní ředitel, hlavní skaut, případně další zaměstnanci zodpovědní za nakupování nových hráčů. No a pak s vámi probírají, koho byste měli koupit a jací jsou nejlepší kandidáti na to, abyste za ně zbytečně vyhodili o deset milionů eur víc.

Lepší jsou i tiskové konference, které už nějakou změnu potřebovaly jako Jesse Lingard nový klub. A ta změna přišla, i když vám nebudu s vážnou tváří tvrdit, že interakce s novináři je nyní kdovíjak strhující. Ale aspoň teď jednotliví pisálci mají jasně stanovenou osobnost a postupně si s nimi pěstujete celkem pochopitelný a pamětihodný vztah.

Z jednoho srbského žurnalisty se nakonec stal jeden z mých nejlepších přátel, co mi na tiskovkách pokládal samé příjemné otázky. Na druhou stranu vůbec nechápu, proč se mě „Natálie Adamecová“ z Czech Football Gazette rozhodla kdovíproč k smrti nenávidět a do místnosti vždycky přidupala preventivně rozlícená.

Nikoho nezajímáme

Změny tedy musím do jedné chválit a pomalu bych neměl co kritizovat, ale naštěstí mi Football Manager 2021 přeci jen jedním rudým hadrem před očima zamával. A tím je stav českých fotbalových soutěží.

Takhle, není to tak hrozné jako ročník, dva zpátky, kdy česká první liga fungovala pod podivnými, vymyšlenými play-off pravidly, ale ani tak to pro našince není žádná sláva. Ještě mávnu rukou nad tím, že slabší, poloprofesionální či amatérské kluby nejsou zpracované úplně věrně – třeba u pražské Aritmy mi bratr potvrdil, že několik hráčů je skutečných, ale mají špatně nastavené pozice nebo (což je divné) křestní jména.

Ale ono je to docela mizerné i v druhé a první lize. Ta druhá, kde jsem svou kariéru začal, občas doopravdy perlí. Když už jsem u těch křestních jmen, jeden hráč Táborska se jmenuje Schramhauser Patrik. Říkal jsem si, je to divné, vždyť to je Čech, ten má asi hodně kreativní (a germanofilní) rodiče. Jenže pravda je daleko prozaičtější, protože Football Manager mu akorát samozřejmě vyměnil jméno a příjmení.

Tohle je ještě úsměvné. Horší je, když ve Viktorce Žižkov, na jejíž lavičce jsem se, já nešťastník, na několik sezón octl, není žádný levý obránce ani žádný stoper kromě jednoho starého Dana Pudila.

Nejspíš o tom ještě napíšu samostatný článek, protože takovouhle očividnou chybu si vývojáři vážně měli pohlídat, měli si uvědomit, že spousta údajných defenzivních záložníků a křídel v té obraně normálně zahrát dokáže – ale nikomu z nich nepřišlo divné, že jeden z historicky nejslavnějších českých klubů jednoduše nedokáže složit kompetitivní sestavu, pokud okamžitě nepřivede pár nechtěných volných hráčů (díkybohu za 37 let mladého Tomáše Radu).

A i v první lize to skřípe jako nehty na tabuli. Skauting Football Manageru je sice proslulý a jako doplňkovou pomůcku ho používají i profesionální fotbalové kluby či agentury, ale tím spíš je na pováženou, že tito experti považují Davida Zimu, zcela očividně jednoho z nejtalentovanějších mladých stoperů ligy, za neschopu vhodného leda tak pro druhou nejvyšší soutěž.

Další minipožárky nedůvěry zakládá žhář jménem „Vygenerovaní mladíci“ (ano, taky měl kreativní rodiče). Hráči ve spodních patrech první české ligy (a tedy samozřejmě i v nižších soutěžích) jsou tak špatní, že pro umělou inteligenci, případně koneckonců i pro vás, pokud začínáte v suterénu fotbalové pyramidy, je výhodnější stavět právě vylíhlé patnáctileté děti než skutečné plejery, co už český fotbal kopou kolik sezón.

Skvělá akvizice

Pro českého fotbalového fanatika, jehož představou pěkného víkendu je deštivá prohra v Karviné, to tedy není ideální, ale pokud vám na těch našich končinách zas tak moc nesejde a radši si zatrénujete v Premier League, klidně si k výslednému skóre přičtěte ještě jeden bodík. Protože v ostatních ohledech, díky smysluplným změnám na hřišti i mimo něj, díky lepšímu rozhraní, enginu i osobním vztahům, je to letos trefa do šibenice.