Flower

O čem sní květiny

Zatímco se hra spouští, z vašich reproduktorů se začíná linout šum statické elektřiny a následně hluk typický pro velkoměsta – hučení dopravy, sem tam houkačka nebo zvuk sbíječky apod. Jednoduchá ikona vám na chvilku ukáže návod k senzorickému ovládání hry – gyroskopický (pohyb snímající) ovladač Sixaxis můžete naklánět nahoru a dolů po obou osách, nikoliv jím točit ze strany na stranu (jako volant). Pak už naskočí úvodní obrazovka hry, která je zároveň prologem oduševnělého příběhu, prostupujícího hru zprvu nenápadně jako stříbrná nit.

V šedivé místnosti u okna, za nímž je vidět šedivé panorama velkoměsta, stojí stůl. Na něm je v malém květináči drobný žlutý kvítek, povadlý, sklopený jako těsně před uvadnutím. Nakloníte směrem k němu ovladač, stisknete jakékoliv tlačítko a ozve se líbivé cinknutí klavíru, uvádějící kratičkou znělkou první kapitolu. Obraz se přepne na pohled do rušné noční ulice ve městě. Chvíli se na ni díváte, pak pohasne a když se obrazovka vaší televize znovu rozjasní, ten kontrast vám vyrazí dech: ocitnete se uprostřed té nejkrásnější louky, jakou kdy ve hře někdo vtvořil. Sytě zelená tráva a ještě sytější modrá obloha rámují drobný žlutý kvítek, který už znáte. Zde ale není uvadlý. A vy víte, že jste v jeho snu.

Dech života

Jakmile rozdýcháte barvami přesycenou nádheru grafiky, jakou se může chlubit jen několik her, zkusíte stisknout (opět jakékoliv, všechna dělají celou hru to samé) tlačítko. Ozve se opět cinknutí klavíru a ze žlutého kvítku se uvolní jeden okvětní lístek. Vznese se do vzduchu (kamera na něj působivě zaostří, rozmazávaje za použití malé hloubky ostrosti pozadí) a začne se tam pomalu vznášet. Pokud nakloníte ovladač k sobě, vznese se kvítek nahoru. Pokud ho nakloníte doleva nebo doprava, otočí se kvítek a kamera tím směrem.

Pak zkusíte znovu stisknout tlačítko, ozve se jemné zahučení a kvítek se rozletí vpřed. Abyste rozuměli, ve hře ovládáte vítr, nikoliv kvítky samotné. Stačí držet tlačítko, abyste foukali vpřed. Kamera zůstává zaostřená na první okvětní lístek, ke kterému se postupně přidají další, kterých se dotknete. Natáčením ovladače nabíráte výšku a korigujete zahýbání do stran. Nízko u země jste schopní dosáhnout slušné rychlosti a za působivého čeření trávy vás tak může snadno strhnout dynamika hry, jako kdyby šlo o nějaké závody nebo snad nový Magic Carpet.

Bez hranic

Hra staví na jednouchých principech, které postupně obohacuje a kombinuje. V zásadě jde o to sesbírat okvětní lístky z určitých míst na louce, čímž ovlivňujete její barvy i celkový ráz. Začínáte třeba na šedivé louce, kterou postupně „oživujete“ a barvíte na zeleno. Nebo rozkvétáním kvítků okolo nich odsunujete z cesty v kaňonu skaliska. Je důkazem designérského talentu malé firmy Thatgamecompany ze Santa Moniky (autoři Flow, spadající přímo pod Sony), že s tak jednoduchým ovládacím schématem dokázali vystavět tak pestrou a chytlavou hratelnost.

Zároveň se také plynule zvyšuje obtížnost – ke konci hry budete muset prolétávat hodně těsnými prostorami, do kterých se trefíte pouze s určitou dávkou cviku. Nikdy to ale není tak těžké, aby vás to rozzlobilo: jen budete muset třeba zpomalit a trochu víc se soustředit. Hra vám ale nebude klást žádné další podmínky. Žádné ukazatele, žádný časový limit, žádné skóre, žádný game over. Jako kdyby hra byla vaše plátno a vy jste po něm dělali tahy štětcem čistě podle své nálady a pro své potěšení. Ostatně prakticky všechny krajiny ve hře vypadají jako kdyby vypadly z kýčovitě barevných obrazů krajinek.

Společně s nádhernou minimalistickou hudbou a designem květin jde ale o zážitek veskrze umělecký, byť by ho někdo mohl označit za laciný či podbízivý. Nic to nemění na tom, že kdokoliv Flower pustí, vydechne hned během první vteřiny ohromením a po tváři se mu rozlije okouzlený úsměv.

Nezapomenutelná noc

Jak je Flower intenzivní, tak je krátká. Po nějakých dvou hodinách budete mít za sebou všech šest (sedm) snů. Na hru je to sice délka poněkud minimalistická, nicméně cena tomu odpovídá – za dvě stovky si dneska můžete zajít do dobrého kina právě tak na jeden dvouhodinový film. Samozřejmě pak můžete hrát jednotlivé sny znovu a je zde pro to dokonce specifická motivace: nacházení „skrytých“ zelených kvítků a odemykání trofejí.

Obzvláště finále hry vám zůstane vypáleno v paměti, kvalitou a momentem překvapení ho lze dokonce přirovnat k finále jiné podobně minimalistické hry, totiž Portalu. Autoři rafinovaným způsobem vytvoří, otočí a následně zbourají hratelnostní pravidla, což provádějí za doprovodu překvapivě emotivních, smutných, strašidelných i dojemných zvratů v příběhu. Příběh Flower je podobně zasněný, jako její vizuální forma, to mu ale jen dodává na poetičnosti a hloubce.