FlatOut 4: Total Insanity

Zdánlivý potenciál

Při prvním seznámení nic nenasvědčuje tomu, že už FlatOut není tím, čím býval. Ve srovnání s Chaos & Destruction nabízí čtyřka poctivě vyhlížející „demoliční derby“ v několika typech soutěží včetně tradiční kaskadérské „veselohry“ Stunts s vystřelovacím jezdcem k morbidnímu pobavení.

Ztřeštěností a obsahem je hra příjemně nabitá. Čeká vás sedmadvacítka upravitelných kár na dvacítce tratí a podobný počet výzev včetně Capture the Flag, Survivor a Assault v rolích zcela nových jezdeckých disciplín. Velký potenciál hry ale ubíjí nedokonalé technické zpracování a překvapivě také nevalná atmosféra.

Zklamání za volantem

Že s novou závodní arkádou není něco v pořádku, zjistíte už při prvním svezení. Vozový park se díky zrušenému rozlišení typu náhonu zbavil divokých zadokolek, ale neznamená to, že by definitivně zmizely veškeré problémy s řízením. Naopak, jízdní model je oproti původní dvojici dílů ještě mnohem horší. Auta jako by ztratila hmotnost a „odlepují“ se od země do nesmyslných vývrtek a vzdušných salt. Ačkoliv oproti minulosti přestala tolik plavat v zatáčkách a rychleji reagují na povely ovladače, kvůli „snížené gravitaci“ jejich dokonalejší vlastnosti nevyužijete.

Zážitky z jízdy samozřejmě ovlivňují konkrétní okolnosti. Například asfalt poskytuje o něco jistější svezení než pouštní písek a těžkotonážní pick-up „přežehlí“ terén lépe než cokoliv subtilnějšího. Jízda je nicméně protivně nepředvídatelná, a navíc se znovu objevila skupina neřiditelných „trakačů“, tentokrát lehčích aut, které nadzvedává dokonce i spuštěné nitro. Bohužel, tyto kompakty a menší SUV tvoří podstatnou část garáže, a ani tuning jim nepomůže. Je sice možné v několika stupních účinku upravovat výkon, brzdy i řízení, ale jejich základní charakteristiku nepřelstíte.

Strach z konfrontace

Rozporuplné řízení mrzí o to víc, že fyzikální engine, který s auty pohybuje, se jinak kupodivu dobře uplatnil při destrukci okolí. Trosky různých materiálů závod efektně doplňují, ale už na něj nemají špatný vliv, protože nebrání řidiči v jízdě, ani ve výhledu. Co zbouráte, to se neškodně roztříští kolem. Nevyřešeným problémem z minulosti zůstalo pouze tlačení jiných aut před sebou, ale nedochází k tomu zas až tak často.

Kvůli nepovedenému jízdnímu modelu se ze hry každopádně vytratila tradiční touha po konfrontaci, což je největší chyba a zároveň paradox, protože teď už FlatOut selhává v tom, kvůli čemu kdysi série vznikla. Těžko zápolit pod hrozbou fatálních kolizí a ustavičných návratů (respawnů) na trať.

Občas se přistihnete, že se konfliktům raději vyhýbáte, což je po třinácti letech od vydání prvního dílu nečekaná změna k horšímu. Trpí tím samozřejmě celková atmosféra, která v porovnání s předchozími díly zeslábla i kvůli nečekané anonymitě jezdeckého pole. Protivníci už nejsou těmi bodrými provokatéry, se kterými byla radost zápolit.

Úsporná opatření

Okradeni o charisma, proměnili se jezdci v pouhé grafické ikony, a singleplayerová kariéra ztratila jiskru, kterou pouze částečně vykřesává multiplayer a tradiční Party mód. Při tom stačilo nadabovat pár výkřiků, se kterými by se jezdci na trati špičkovali, a hned by bylo veseleji. Jenomže na produkci hry se šetřilo ve všech směrech, což se projevuje kupříkladu i na soundtracku od neznámých, ale o to protivněji ukřičených rockových kapel. Velmi lacině působí též prezentace celé kampaně.

Kvůli úsporným opatřením vstoupíte do prvního závodu singleplayerové kariéry zcela bez emocí a víceméně nezaujatě ji také celou absolvujete. Kampaň nedoprovází nic, co by upoutalo pozornost, byť by třeba šlo jen o krátké filmečky nebo průvodcovský komentář, se kterým by autoři aspoň vysvětlili herní principy. Až na pár textových pouček je hra kupodivu prosta jakékoliv nápovědy. Jako by se předpokládalo, že k ní usednou pouze pamětníci.

Velké opisování

Chudá prezentace škodí celému obsahu, se kterým hra opravdu neskrblí. Kariéra, režim Stunts i online hraní vydají dohromady na příjemných deset hodin zábavy. I když ani to se neobejde bez kompromisů. Tvůrci evidentně opisovali z historie, a proto vám závodění v lese, na poušti či v městských kanálech přijde povědomé. Tyto lokality jsou zkrátka převzaté ze starších dílů a jen mírně upravené. I když se časem probojujete k originálnějšímu prostředí (třeba zasněžené serpentiny), dlouho hra působí dojmem druhé Ultimate Carnage, tedy další remasterované edice.

Z dřívějška nejspíš poznáte i většinu soutěží – klasický závod, bodovačku, jízdu s tikající bombou, a stejně tak i kaskadérské aktivity. Ačkoliv se bezesporu párkrát zasmějete u vystřelení nebohého řidiče na terč nebo do golfových jamek, z dvanáctky morbidních disciplín je neokoukaná pouhá polovina.

Částečnou nepůvodnost obsahu by bylo možné hře odpustit, pokud by její nové nápady stály za pozornost. Bohužel, většina nových soutěží více či méně trápí právě problematická jízdní fyzika. Jako třeba nový typ agresivního závodění Assault Mode, ve kterém si na trati pomáháte zákeřnými zbraněmi. Zdánlivě skvělou zábavu hatí hysterické reakce aut na každé nebezpečí. Klást magnetické bomby, sesílat tlakové vlny nebo stavět betonové zátarasy není zábava, protože vám po takových akcích končívají auta až v korunách stromů. Proti vyváženosti a kvalitě tohoto druhu zápolení z Gas Guzzlers je mód Assault obyčejný chaos.

Nad budoucností série FlatOut visí otazník. Studio Bugbear o značku dávno přišlo a svým pokračovatelům zanechalo komplikovaný odkaz, se kterým není snadné dobře naložit. Čtvrtý díl bezesporu naznačil, že cestou drobných úprav a strachu z pomačkaných plechů pokračovat nelze.