Fire Emblem Warriors: Three Hopes

Právě na Three Houses přímo navazuje žánrově velmi odlišný titul, Fire Emblem Warriors: Three Hopes. Jak už slovo Warriors v názvu naznačuje, jde o oblíbený typ takzvaných „musou“ her, které vynikají tím, že váš hrdina v nich pobíjí klidně stovky nepřátel najednou a když rozjede nějaké to superkombo, uštědří třeba 658772 bodíků zranění. Ano, tolik. Nejznámějším zástupcem musou žánru je série Dynasty Warriors, a pokud ji znáte, v tuhle chvíli už by vám mělo být jasné, oč v Three Hopes půjde. Tedy, částečně.

Musou, ale trochu jinak

Ačkoliv jádro samotných bitev je klasická musou řežba, kdy na vás nabíhají stovky nepřátel, vy je masakrujete a občas se střetnete s jejich velitelem nebo rovnou bossem, tentokrát s sebou značka Fire Emblem nese spoustu vlastního obsahu. V první řadě, sice píšu, že navazuje na tahovku Three Houses, ale ve skutečnosti nabízí její alternativní verzi.

Ocitnete se v roli žoldnéře Sheze a jeho mírně otravné, ale vlastně sympatické spirituální společnice. Shez se svými spolubojovníky narazí na drancující jednotku Jeraltovy kumpanie, která je všechny zmasakruje, tedy především nadlidsky silný Byleth, a Shez přežije jen díky intervenci zmíněné spirituální entity.

Ti, kdo hráli Three Houses, už asi zpozorněli. Ano, jde o alternativní verzi původní dějové linky: Dostanete do ruky nového hrdinu a ten původní, Byleth, se ocitá v pozici úhlavního nepřítele.

Je to změna sympatická, protože nuceně nenavazuje na konce tahovky a vytváří vlastní dějovou linku s původními postavami. Takže ano, objeví se tu tři třídy z vojenské akademie vedené Edelgard, Dimitrim a Claudem. Opět dojde k rozdělení dějové linie, opět si budete vybírat, ke komu se přidáte a opět tu můžete příběh projít třikrát, i když v případě Three Hopes je tahle část mnohem rychlejší a nečeká vás přes sto hodin hraní, pokud chcete vidět všechny verze.

Díky tomu je hra skvělá pro všechny hráče tahovky. Hned na začátku jsem se rozněžnil nad tím, že se objevil Alois, Mercedes, má milovaná Dorothea a velkou část první návštěvy tábora jsem strávil obíháním starých známých, přičemž u spousty z nich jsem si řekl: „Ty jsi zase naživu!“ Přičemž jsem si vzpomněl na to, že nemálo jsem jich ze světa sprovodil já sám. Válka je krutá.

Tohle je pro mě osobně velký bonus, který ovšem může ty, kteří Three Houses nehráli, handicapovat. Three Hopes se sice po příběhové stránce snaží, opravdu hodně se snaží a věřte mi, že budete trávit stejné množství času bojováním jako povídáním, ale ti, kdo postavy znají z dřívějška, budou mít velkou výhodu. Každý z hrdinů, které potkáte, bude mít stejnou charakterizaci jako v tahovce, nicméně ta lépe pracovala s prokreslením jejich příběhů tunami dialogů a budováním vztahů. Které zde budujete také, ale designéři museli počítat s tím, že hrajete primárně akční titul a není možné v něm dvě třetiny času prokecat.

Boj, boj, čaj a vaření

Gró hry je na bojišti, což jsou členité mapy, na které se vrhnete s dalšími hrdiny a zástupy bezejmenných vojáků v roli masa do mlýnku. Soubojový systém je prostý, nečekejte bojovku ve stylu Devil May Cry a i oproti Dynasty Warriors jsou Three Hopes lehčí váha, což ale dobře sedne do formulky „musou pro ty, kteří nemusí musou znát“. Komba jsou jednoduchá, máte tu kryt, úhyb, speciální útoky… klasika.

Z tahovky si hra vzala speciální útoky vašich zbraní, které jsou sice efektivní, ale také je opotřebovávají, takže je nemůžete spamovat a šetříte si je na horší časy. Příjemným upgradem je jednoduchý taktický mód, kdy si vyvoláte mapu a svých pár zvolených společníků můžete (a musíte) poslat obsadit klíčové body.

Přitom je třeba dávat pozor na zdejší zbrojní systém kámen-nůžky-papír, protože při drobné nepozornosti můžete poslat svého svěřence do boje s třídou velitele, který ho zmasakruje. No a pokud hrajete na zamýšlenou obtížnost (byť jde zvolit i casual), ve hře je systém permanentní smrti, a tak se opět umírá. Když jste nepozorní, tak hodně. Válka je krutá.

Mezi bojovníky můžete samozřejmě přepínat, takže nejste odsouzeni jen k hraní za Sheze. Styl jednotlivých tříd je velmi podobný a když máte v ruce hrdinu s kopím, víte, co dělat, ať už se jmenuje jakkoliv. Učit se tucty různých postav by bylo poněkud úmorné, byť chápu, že pro mnoho skalních milovníků musou her je právě tohle to pravé ořechové.

Jak už ale bylo řečeno, Fire Emblem Warriors: Three Hopes je takový hybrid. K bojové složce totiž náleží i „life-sim“, kdy běháte po táboře či škole, družíte se s ostatními, plníte drobné úkoly, vylepšujete si vztahy, objevujete další nuance příběhu a skryté bonusy a nechybí samozřejmě ani klasické vaření a zvaní na čaj. Ano, je tu čaj, a pokud zvládnete konverzaci, můžete svůj protějšek chvíli okukovat.

Z hlediska romance tu ovšem nečekejte takové možnosti jako u Three Houses. I když se hra mimo boj původní tahovce opravdu hodně podobá, některé prvky byly osekány. Není divu! I tak je přechod od akčního hraní k poklidnému pobíhání a později teleportování mezi postavami velmi kontrastní a občas může vyhodit z tempa.

Odvážný pokus

Kontrast je výstižné slovo pro celou hru. Jde o odvážný pokus skloubit klasickou musou řežbu s prvky typickými pro některá JRPG, respektive typickými pro Fire Emblem a ještě více konkrétně pro Three Houses. A funguje to! Nicméně si jsem jistý, že ve snaze o toto skloubení Koei Tecmo o pár hráčů přijde, protože propojení obou sfér se neobjede beze ztrát.

Pokud byste ke hře přistupovali jako k prodloužení času stráveného s Three Houses, logicky vás zklame, že místo lámání hlavy nad taktikou je tu button mashing, komba a rychlé přepínání mezi postavami. Opravdu skalní fanoušci musou her asi zase budou zklamaní z toho, že hra není tak hardcore. Souboje nejsou nějak extrémně těžké, ale především jde o primárně příběhovou hru, což takoví Dynasty Warriors už moc nejsou.

Vím, že tvrdé musou jádro rádo grinduje maximální skilly zas a znovu dokola, aby pak hráči mohli se svým namakaným bijcem probíhat úrovně na čas. Grind je neodmyslitelnou součástí znovuhratelnosti a pro některé k žánru prostě patří. Osobně mi toto není po chuti, ale chápu to kouzlo.

Fire Emblem Warriors: Three Hopes tohle nemá. Projdete příběh za jeden rod a můžete ho projít za druhý a třetí, ale páteř celého plynutí hry pořád spočívá právě ve vyprávění. Nutno říci, že povedeném a s pár překvapeními, i když jste hráli Three Houses.

S tím se opět vrací má druhá obava: Nevím, jak moc bude příběh fungovat na ty, kteří Three Houses nehráli. Nostalgie a familiárnost s hrdiny tu hrají obrovskou roli. Jistě, můžete jednotlivé postavy objevovat znovu, ale to kvantum dialogů jako v tahové verzi tu prostě není a hrdinové jsou logicky plošší. Tedy snad krom ústřední trojice, protože kolem té se vše točí.

Na druhou stranu, nikdy se vám nestane, že byste nevěděli, s kým jste zrovna na bojišti, a když někdo z vašich spojenců padne, určitě jeho smrt nepřejdete jako konec bezejmenného důstojníka. V tomhle hybridizace hry funguje. Každopádně čekám, že pokud jste Three Houses nehráli, Three Hopes by vás mohly právě kvůli postavám na tahovku nalákat.

Pro koho tedy vlastně Fire Emblem Warriors: Three Hopes je? Koei Tecmo by rádo řeklo, že pro všechny, ale tak to není. Pokud nesnášíte musou hry, ani tahle váš odpor nezmění. Chcete-li solidní akci s doprovodným množstvím vedlejších činností, u nichž si odpočinete podobně jako u počítání komb, máte tu vítěze. A kdybyste toužili jenom po akci, zkuste jiný ryze musou titul, protože nebojová složka tady tvoří velkou část hry.

Three Hopes představuje vynikající způsob, jak naservírovat tenhle žánr v zábavné formě a především je příkladem toho, jak se vývojáři mohou (a měli by) snažit vyvinout a změnit základní herní formule zaběhnutých žánrů. Ne vždy to musí vyjít, ale už jen odvaha a odhodlání to zkusit se cení. A tady to naštěstí vyšlo.