Fire Emblem Warriors

Dvě hry v jedné

Fire Emblem Warriors je přesně tím, co byste od podobně pojmenované hry čekali. Je to rubačka stojící na principech hratelnosti Dynasty Warriors. A je to rubačka zasazená do světa Fire Emblem. Princ Chrom, rytíř Ryoma, sexy dračí jezdkyně Camilla… potkáte tu snad dvě desítky starých známých tváří. Vy však hrajete za dvojici nových postav, sourozence Rowana a Liannu, kteří pocházejí z nového království Aytolis. Že to nedává smysl? Jak je možné, že se různé postavy z různých epoch a z různých království potkaly na jednom místě? Scénáristé zvolili nejlacinější možnou cestu: střet dimenzí! A jak už to tak bývá, z jedné takové dimenze vylezla navíc i armáda monster. No a tu teď musí někdo zpacifikovat.

Příběh je maximálně tupý a ani se to nesnaží skrývat. Ještě horší jsou ale setkání se známými postavami. Často se totiž jakoby neznají anebo si jakoby nedůvěřují, takže než nějakou novou postavu naverbujete do mančaftu, musíte ji nejprve porazit, což znamená jen další bitvu, kterých i tak absolvujete nespočet. Kupříkladu když hned zkraje narazíte na Shepherdy, tj. Chroma, Lissu a Fredericka, Chrom a Lissa hned řeknou, že se k vám přidají. Frederick však opáčí, že vám nedůvěřuje, takže chvilku nato vytáhne z kapsy tisíc vojáků a největší kámoši Chrom a Frederick se rázem buší hlava nehlava… Nechápeme, kdo tohle vymyslel, a už vůbec nechápeme, proč se tento způsob nabírání nových postav v průběhu hry ještě několikrát opakuje.

Známé postavy jsou každopádně jen jedním z mnoha pamětihodných prvků série Fire Emblem, které se autorům ze studií Omega Force a Team Ninja povedlo do své nejnovější mlátičky zakomponovat. Nechybí ani klasické levelování jednotek, jejich párování v boji pro vyšší efektivitu nebo ikonické povyšování či měnění tříd jednotek. Odkaz Fire Emblem se tu zkrátka nezapře.

Stále však jde primárně o akční mlátičku s prvky RPG, kde během jediné čtvrthodinové mise zmydlíte klidně tisíc nepřátel a dvacet minibossů k tomu. Soubojový systém není kdovíjak komplexní, máte tu rychlý útok, těžký útok a do toho sem tam aktivujete kombo. Je však uspokojivý. Prosekávání se skrz davy oponentů je prostě cool, údery jsou cítit a je radost sledovat, jak váš rek suverénně tancuje v hloučku oponentů. Kolikrát je to až přehnané, kupříkladu když váš hrdina Frederick v sedle koně vyskočí během komba 5 metrů nad zem a tam 5 vteřin buší do 50 protivníků najednou, které s sebou jen tak mimoděk katapultoval vzhůru… nu co, sranda musí být.

Špetka strategie

Poněvadž jde o Fire Emblem, přidali autoři k té řezničině i decentní strategický prvek. Na poměrně rozsáhlých mapách můžete mít vysazené vždy až čtyři hratelné postavy najednou, mezi nimiž lze libovolně přepínat. Postavy, které zrovna vlastnoručně neovládáte, pak můžete úkolovat jako v jednoduché real-time strategii. Otevřete mapu a dotyčnému přikážete, aby šel sem a sem, a pustil se do toho a toho nepřítele. To je fajn zpestření. AI bohužel není kdovíjak kompetentní, a když ji pošlete někoho zbušit, vůbec to neznamená, že jej skutečně zbuší. Opět tedy většinou platí, že co si neuděláte sami, to nemáte. Takový už je holt úděl hráče videoher.

Při manévrování s jednotkami i svou vlastní postavou musíte mít neustále na mysli, že jste ve světě Fire Emblem, a že v něm platí určitá pravidla pro souboje. Řeč je samozřejmě o starém známém „zbraňovém trojúhelníku“, kdy meče platí na sekyry, sekyry na kopí a kopí na meče. Co víc, pokud vám nějaká postava zemře, může jít o definitivní game over – záleží na vašem úvodním nastavení. Možnost permadeath tu každopádně je, ostatně jinak by ani nešlo o Fire Emblem.

Nutno však podotknout, že v případě, že si zapnete permadeath, je skutečně nutné hrát o poznání pozorněji, neustále monitorovat celé (rozsáhlé) bojiště a nesoustředit se jen na vaši aktuálně ovládanou jednotku. Několikrát se stalo, že se například spřátelená (nikoli však ovladatelná) jezdkyně na gryfu dostala do spárů lučištníků, a než jsme ji přispěchali na pomoc, byla kaput a my museli opakovat celý level od začátku. To zamrzí.

Switch, nebo 3DS?

Fire Emblem Warriors nevšedně vychází na dvě konzole od Nintenda najednou: Switch a 3DS. Protože Switch je nový a 3DS je staré, dává smysl, že verze nejsou identické. Obsahově jsou sice jako dvojčata, ovšem verze pro 3DS je výrazně ošklivější, má nižší framerate, na malých displejích není tak přehledná (zvlášť mapka je špatně čitelná) a vůbec je prostě horší.

Od Nintenda je milé, že se nenechali omezovat tím úplně nejstarším hardwarem a titul tak vychází pouze na nové 3DSko (to je to s tím malým gumovým joystickem). I tak je ovšem vidět, že hra, kde máte na scéně 100 modelů postav najednou, je pro 3DS zkrátka příliš tvrdým oříškem. Rozhodně tedy volte verzi pro Switch. Ta mimochodem umí jednu pěknou věc navíc: nechá vás vybrat si, zda hrát v 1080p/30fps, nebo 720p/60fps.

Co bohužel neumí ani jedna verze, je variabilita. Mapy jsou obrovské a plné nepřátel, to je fajn, jenomže jsou zároveň dost monotónní a na 3DS vysloveně šeredné. Co hůř, náplň se vždy smrskne na prosekávání se stovkami nepřátel až k hlavnímu bossovi. Jasně, od hry ve stylu Dynasty Warriors čekáte především akci, ale bylo by fajn ji občas něčím ozvláštnit. Nebo aspoň udělat větší rozdíly mezi jednotlivými druhy nepřátel a hrdinů. Takto hrozí, že si začnete okusovat nehty ještě předtím, než se vůbec probijete na závěr té cca třináctihodinové kampaně.

Přitom po kampani vás čeká ještě History mód! Tedy, on se odemkne již po pár hodinách hraní a naskočit do něj můžete ještě před dokončením příběhu. Jedná se přitom o dost možná nejatraktivnější prvek celé hry. Tvůrci vybrali ikonické bitvy z předchozích dílů Fire Emblem, avšak namísto toho, abyste je hráli v klasickém tahově strategickém režimu, se jimi nyní prosekáváte z pohledu třetí osoby. History mód vám vystačí na dalších klidně dvacet hodin a rozhodně tedy nelze říct, že by Fire Emblem Warriors byla hra, která by trpěla nedostatkem obsahu. Akorát ten obsah není tak vypilovaný, jak by si člověk přál.