Fire Emblem Engage

Fire Emblem je série, která se konstantně vyvíjí a ze svých skvělých, ryze strategických kořenů se s Three Houses plně přerodila ve vynikající strategické RPG s poutavým příběhem a zapamatovatelnými a pozoruhodnými postavami, jejichž život (a smrt) táhly děj i hru nezadržitelným tempem vpřed. I kvůli tomu jsem splnil slib a dohrál titul ještě jednou, s odlišnou dějovou linkou. Takže není divu, že když byl oznámen Fire Emblem Engage, těšil jsem se na další emoční jízdu trvající desítky a desítky hodin. Chyba!

Křupe to, ale nehladí

V terminologii Warhammeru, ale i dalších wargame a RPG se odlišuje systémová stránka hry, takzvaný „crunch“, a příběhové pozadí, takzvaný „fluff“. Tenhle systém klidně můžeme aplikovat i na videohry. Fire Emblem ve své historii sázel především na crunch, což se v posledních titulech začalo měnit. Výše zmíněné Three Houses vynikaly tím, že jejich crunch a fluff spolu koexistovaly ve skvělé rovnováze, podobně jako třeba Persona 4 a 5 nebo starší tituly Final Fantasy Tactics. 

Evoluce byla v sérii Fire Emblem jasně patrná, ale s novým dílem se jaksi zadrhla. Bohužel musím konstatovat, že v Engage zůstává fluff velmi daleko za crunchem. Jednoduše řečeno, soubojový a RPG systém jsou skvělé, ale příběh stojí za starou belu, protože tvůrci ve své cestě za nostalgií zničili tuhle klíčovou součást každého dobrého RPG.

Hlavním hrdinou či hrdinkou, dle vaší volby, je Divine Dragon, velký válečník, který ovšem po vítězné bitvě proti Fell Dragonovi upadl na staletí do spánku. A tak se o něj staraly generace strážců a společně s jeho matkou čekaly, až se probudí. Což se stane a vy, tedy Divine Dragon Alear (přijde mi to jako hloupé jméno, hlavně když se pak v rámci dialogů představujete výhradně jako Divine Dragon), zjistíte, že vás po hodně, hodně dlouhou dobu někdo ve spaní omýval, neustále stalkoval a uctíval jako božstvo.

Má to ovšem háček. Nic si nepamatujete a nepomáhá ani to, že tři strážci, místo toho, aby vás uvedli do nějakého kontextu, jen padají na kolena a uctívají vaši úžasnost. Stejně jako drtivá většina postav, které po své desítky hodin trvající cestě potkáte a některé z nich zverbujete.

Chvíli to vypadá, že vás do všeho zasvětí vaše matka, velmi karikovaná a velmi prsatá (stejně jako většina místních žen), ale ta velmi rychle skončí s pařátky nahoru a vás žene vpřed snaha dopátrat se toho, co se děje. Samozřejmě s rozpačitým úsměvem na rtech, protože jste skromný Divine Dragon a to, že z vás všichni padají kromě kolen i na zadek, je vám trochu nepříjemné.

Vězte, že tohle není můj první tanec s japonskou hrou. Spíše naopak, kromě japonských her konzumuji velké množství anime a prolévám to mangou. Takže když se v některých článcích dočtu, že postavy a příběh jsou tak nějak „standardní anime“, musím se velmi halasně ohradit.

V první řadě to nedává smysl, protože je to jako říct, že je to „standardní film“. A v druhé řadě, pokud by dnes vyšlo anime s tímto příběhem a postavami, skončí v propadlišti MyAnimeListu s hodnocením někde kolem pětky. Postavy jsou dvourozměrné a odpovídají spíše standardu líných fantasy anime minulé dekády nebo JRPG sekaných takovým způsobem, jak to Baťa dělával se cvičkami. Popravdě řečeno jsem nenašel jedinou postavu, jejíž příběh by mě dlouhodobě zaujal a chtěl jsem jej řešit.

To skoro až bizarně kontrastuje s Three Houses, kde příběh každého studenta vtahoval a byl často tragický či vykreslující závažná témata ze světa, který vás obklopoval. A čím víc času jste svým společníkům věnovali, tím hlouběji jste se nořili do jejich osudů a získávali k nim vztah.

Tady bohužel hloubka chybí, a i když tu socializační část je, po čase se z ní stane monotónní běhání po základně a odklikávání rozhovorů v naději, že někde vykřešu víc než nudné klišé a přepálené stereotypy. Marná naděje. Samotná hlavní dějová linka navíc není nijak objevná a zajímavá, NPC se často chovají nelogicky a mění postoje jak lusknutím prstů a oproti Three Houses zde není žádné větvení děje. Fire Emblem Engage prostě není vůbec fluffy a příběhově za moc nestojí.

Boje zachraňují svět a hru

Teď jsem na příběh nasypal tunu kritiky, a pokud se divíte, kde se bere to hodnocení, vězte, že za to může crunch, tedy soubojový systém, tahové bitvy a management vašich jednotek. Tato část hry rozhodně nezklamala.

Opět se pohybujete na čtvercovém bitevním poli, kde se kola odehrávají systémem IGOUGO, tedy nejdřív táhne jeden tým a pak ten druhý. Zpátky se vrací systém z předchozích Fire Emblemů, kde zbraně fungují na základě věky prověřeného kámen, nůžky, papír, což v tomto případě znamená, že pokud použijete meč na sekeru, sekeru na kopí nebo kopí na meč, dosáhnete u cíle stavu Break, kdy vám neoplácí útok. To je pro celkovou strategii klíčové, protože pokud nedokážete protivníka zabít jedním útokem, vesele vám ránu vrátí, a to na vyšších obtížnostech může znamenat smrt postavy. Klidně i definitivní, pokud se tak rozhodnete.

Na začátku hry si totiž volíte dvě klíčové věci. Jednak je tu klasická obtížnost, jednak volba mezi módem Classic, kdy je zapnutá permanentní smrt postav, a Casual, kdy vám někdo může během mise „zemřít“ a na konci zas bude zdravý jako rybička. Volte dobře podle svých zkušeností a schopností. U tahových RPG poslední doby vnímám, že pro ty, kteří už mají nějaké zkušenosti, bývá obtížnost Normal spíše jednoduchou. Takže, pokud zkušenosti máte, doporučuji jít mou cestou, a to zvolit Hard a Classic, tedy permadeath.

Musím Fire Emblem Engage pochválit, protože v tomhle nastavení umí bitvy poskytnout pořádnou výzvu pro vaše strategické myšlení. Jediná chyba vás může stát společníka nebo rovnou znamenat konec mise a vracení minimálně o tah, většinou spíše více tahů, a ztracených několik desítek minut.

Opět je k dispozici vracení času a nejde o nějaké ulehčení, spíše o úsporu času, abyste nemuseli načítat začátek mise, ale třeba „jen“ bod třičtvrtě hodiny zpátky. Někdy totiž uděláte chybu hned na začátku mise tím, jak rozestavíte svou družinu, a určití nepřátelé mají na obtížnost Hard schopnost sundat slabší jednotku na jednu ránu. Důležité je, že obtížnost je možné permanentně snížit, ale už nelze vypnout Classic mód. Na obtížnost Normal ho ale nemusíte zase tolik řešit a o svoje postavy se bát.

Dalším klíčovým prvkem hratelnosti jsou prsteny, kolem nichž se točí celý děj a které přivolávají velké hrdiny z minulosti a jiných světů. Tedy přesněji řečeno, vrací se hrdinové předchozích her Fire Emblem, ale tato sázka na nostalgii asi vyjde jen v Japonsku, protože západní hráči budou znát jen menší část osazenstva.

Pro boj je důležité, že lze aktivovat titulní Engage mód, kdy držitel prstenu splyne s jeho hrdinou a na tři kola dostávají speciální útoky, více toho vydrží a mění se v bitevní mašiny. Neznamená to, že nemohou zemřít. Naběhnout s kouzelnicí, která sice aktivovala prsten, ale pořád je jen kouzelnice, mezi pěchotu, je sebevražda, stejně jako u leteckých jednotek, když zabloudí k lučištníkům.

Zrovna letecké jednotky jsou tentokrát poněkud slabší, protože spousta nepřátel, kteří jinak bojují primárně na blízko, má vrhací zbraně a miniboss dokáže sestřelit neopatrného jezdce na pegasovi na jednu ránu. Opravdu hodně záleží na tom, jakou formaci zvolíte, protože musíte krýt křehké hrdiny jako kouzelníky, léčitele a lučištníky a zároveň předcházet situacím, kdy exponujete tanka, který ustojí každý úder, ale nepřátelský mág z něj nadělá pečeni.

Stejně tak si musíte dobře rozmyslet, kdy aktivovat prsteny, protože jejich použití se musí během bitvy dobít a není nic nešikovnějšího než doběhnout k bossovi a mít „prázdno“. Příjemný bonus je, že jakýkoliv prstem můžete dát komukoliv a v Engage módu vždy vytvoří unikátní podobu, takže se přiznám, že část skirmish bitev jsem trávil studováním, jak kdo vypadá s jakým prstenem.

Hlavní jsou dobré vztahy

Jako v každém Fire Emblemu, i tady jsou klíčovou složkou vztahy mezi členy party. Na manželství a rození dětí jako ve starších titulech tu nedojde, ale budete odměněni extra možnostmi v bitvách, extra dialogy (které toho tedy moc neodhalí) a také dalšími body, za něž si můžete vyrábět jiný druh prstenů, které pak lze kombinovat do silnějších variant a všechny vám vylepšují nějaké statistiky. Můžete tak kompenzovat fakt, že tank má malou odolnost vůči kouzlům a dát mu prsten, který posiluje právě toto.

Pochválit je třeba i uživatelské rozhraní, kde prakticky všechny schopnosti a vlastnosti jednotek vidíte hned na mapě, včetně slabin a podobně. Naopak navigovat skrz menu k některým důležitým položkám, jako je třeba právě správa vztahů, je občas nelogická cesta do komplikovaných hlubin. Vnitřní menu by mohla být intuitivnější, ale to je drobnost. 

Vztahy budujete jak bojováním bok po boku (doslova, vzájemná afinita se zvyšuje, když postavy stojí při boji vedle sebe), tak i pomocí nebojových činností. Rozhovory, společné večeře (ano, vaření se vrací), společné aktivity. Socializační stránka je opět košatá, a když odhlédneme od onoho problému s nezajímavými postavami a příběhem, pořád je tu dost činností. Vztahy mezi sebou mají jak postavy navzájem, tak i postavy a prsteny. A čím je vyšší level propojení s prstenem, tím víc bonusů daná postava získává a může si přenést některé schopnosti permanentně.

V pozdějších fázích hry je dokonce žádoucí měnit majitele prstenů, protože budete chtít schopnosti i z jiných cetek, než které máte nasazené od začátku. Tady už nastupuje mikromanagement schopností, jichž můžete mít najednou jen omezené množství, a v optimalizaci jednotlivých postav je možné strávit spoustu hodin. Což je dobře! Tohle jsou věci, které Engage velmi silně vytahují z bažiny příběhového zklamání do úrovně detailního strategického titulu. A mimochodem, musím poděkovat za fakt, že se konečně neopotřebovávají zbraně. Děkuji. Děkuji. Děkuji.

Postupem času je snadné, nechat se vším tím managementem zahltit. Skoro jsem si musel začít dělat „to do“ list, abych nezapomněl, že prsteny je třeba čas od času přeleštit v bizarní minihře, což udělá hrdinovi v prstenu radost a zlepší výkonnost a vztah. Když si připočtete, že počet postav časem stoupne k dvacítce, tedy pokud nejste krutí a nenecháváte je padlé na bojišti, jen přípravou na bitvy strávíte hodně času. A na rozdíl od Three Houses jsou tu bitvy tím hlavním a hra vás neustále ponouká a žene k dalším a dalším konfliktům.

Je tu, pravda, i dostatek úplně nepovinných činností, jako je sponzorování království a následně větší spektrum zvířátek, které můžete adoptovat na svou hradní farmu. Ano, na základně máte výběh pro mazlíčky, můžete si s nimi hrát a oni vám pravidelně věnují nějakou tu ingredienci, kterou využijete při vaření nebo v craftingu. Není to samozřejmě povinné, ale pokud se hrou chcete strávit klidné chvilky, máte možnost a jsem si jistý, že to mnoho lidí ocení – a co bych lhal, vlastně mě bavilo zkoušet, jaké nové přírůstky do své hradní zoo můžu získat.

Dobré, dobré, mohlo to být skvělé

Je škoda, že se tvůrci rozhodli místo evoluce pro regresi. Přitom Three Houses byly titulem, který dokázal rozšířit tento žánr i mezi hráče, kteří by jinak neměli takový zájem o hardcore tahovou strategii.

Fire Emblem Engage svým konceptem postav spíše posiluje negativní stereotypy o japonské tvorbě a já bych ho rozhodně nemohl s čistým srdcem doporučit někomu, kdo chce naskočit do nového žánru. Odkázal bych ho spíš na Three Houses nebo novou předělávku nestárnoucí Tactics Ogre: Reborn, která i po pětadvaceti letech ukazuje, jak vznikaly kořeny žánru a jak odolávají zubu času, ať už jde o systém, nebo o příběh a postavy.

Tím vším Fire Emblem Engage nezatracuji. Pokud vám na příběhu nesejde, dostáváte pořád velice propracovanou tahovou strategii, kterou si můžete ušít sobě na míru a se samotnou strategickou stránkou strávit desítky hodin. Jen to zkrátka není tak skvělé jako v případě minulého dílu.