Final Fantasy XV

VELKÁ hra 

Deset let vývoje a bezesporu i silná fluktuace samotných vývojářů se na hře nutně musí podepsat. V případě FFXV tento podpis představuje určitá míra obsahových kompromisů a zcela zjevných nedodělků, které se ale povětšinou ztrácí v ohromném a beze zbytku působivém celku. Jestli lze totiž FFXV za něco chválit, pak je to první dojem plný nejen vypravěčského egoismu, dechberoucího a vpravdě unikátního herního světa a v neposlední řadě i naprosto pohlcující obsahové bohatosti. Zároveň lze ale FFX pochválit za zcela jasnou vizi o hře, která svým způsobem zase dělá z Final Fantasy relevantní značku, a po dlouhé době naláká k ní přitáhne nové hráče.

Zda se to autorům skutečně podaří, ukáže až čas. Již nyní je ale jasné, že jim rozmáchlý styl sedl na výbornou, když vytvořili parádní herní svět plný kouzelných momentů a nádherných scenérií. To vše v grafice, která trumfne většinu multiplatformní produkce, a v některých momentech si na Playstation 4 nezadá ani s exkluzivitami typu Uncharted.

Nejde jen o to, že FFXV někdy až nesmyslně roztahaná a obří hra, která si ve své namyšlenosti nevidí ani na špičku nosu. Jde hlavně o detaily -  překvapivě propracovaný rybolov, plnohodnotná automatovka v maringotce na odpočívadle nebo celá plejáda fiktivních jídel, které autoři do hry nacpali. Patnáctka má prostě všechno, nebo alespoň většinu toho, co očekáváte od velkého otevřeného RPG. Navíc to hra umí, podobně jako Zaklínač, náležitě prodat.

Ať už následujete hlavní příběhovou linku, nebo se jen tak touláte, ve světě království Lucis je pořád co dělat. FFXV dokonce v mnohých detailech třetího Zaklínače překonává. Ve hře od CDP jsme nemuseli přemýšlet nad tím, co dáte k večeři roztomilému Chocobovi, kde zrovna naberete benzín do luxusního auta Regalia, která vám po extrémně rozmáchlém Lucisu vozí zadek. Ne všechna místa jsou samozřejmě detailní a ne všechno se autorům povedlo. Jako celek ale působí virtuální hřiště fantasticky a má co nabídnout jak fandům žánrů a vůbec i japonské herní školy obecně, tak i úplným začátečníkům, kteří značku Final Fantasy až doteď ignorovali.

Na místě je ovšem malé varování! Že hru dohrajete za 50 hodin? Leda když se vší té nádhery a přehršle detailů jen letmo dotknete. Velikost a obsáhlost Final Fantasy XV je požehnáním i prokletím zároveň, a byť poměrně úspěšně autoři uvádějí do legendárního světa i nováčky, je třeba podotknout, že se nejedná o hru pro hráče, kteří ke konzoli usednou jednou za týden.

Patnáctka je bez nadsázky největší hrou letošního roku a v časové náročnosti ji může konkurovat pouze Fallout. Obě hry ostatně mají leccos společného včetně mnohdy vatovitého vedlejšího obsahu a několika drobných technických chybek. Final Fantasy XV ale v tomto souboji jednoznačně vítězí už jen proto, s jakou osobitostí přistupuje k žánru, který se v posledních letech nikam neposunul.

Pokrok, který má smysl 

I navzdory tomu, že se série otevírá širšímu publiku, pořád je třeba mít na paměti fakt, že jde o neskutečně komplexní hru, jejichž jednotlivé části by dost možná obstály i samy o sobě. Například takový velmi příjemný a propracovaný rybolov, u kterého lze strávit klidně hodiny, podobně jako ve skutečnosti, bychom si dovedli představit i jako samostatný titul. Obdiv autorům náleží za to, s jakou grácií se s takto propracovanou hrou popasovali, protože patnáctka nepůsobí, jako když pejsek s kočičkou vařili dort.

Jednotlivé prvky herního designu do sebe nejen krásně zapadají, ale hlavně se smysluplně podporují. Jedním z nejpříjemnějších momentů hry je například večer, když rozložíte kemp, Ignis uvaří večeři, čtveřice hrdinů jen tak klábosí a zkrátka si užívají života. Jde o drobný detail, který má ale v herním systému důležité místo už třeba jen proto, že jde o stěžejní vypravěčský prvek. I proto se vám získané zkušenosti připíší jen po návštěvě kempu a jídlo, které zde zkonzumujete, poskytuje důležité buffy, které se hodí do obtížnějších soubojů. Jde o jeden z mnoha příkladů, jak se vývojáři snaží nenásilným způsobem hráče popostrčit i k okrajovým aktivitám, které by jinak byly ve hře navíc nebo vůbec nedávaly smysl.

Jednoduché, ale funkční

Souboje jsou, a ještě i určitě nějakou dobu budou předmětem kontroverze. Už jen proto, že přichází s revolučními novinkami. Pomalé taktické souboje nahradila s trochou nadsázky plně real-time rubačka, která sází hlavně na efekt a hodně výbuchů. Ovládání je jednoduché, avšak funkční, a přestože jsou souboje spíše o volbě vhodné zbraně a pak automatickém kuchání, jde o nutný krok dopředu. Jak již bylo řečeno, Final Fantasy XV se snaží posunout značku blíže k moderním, západním hrám, a toto je jeden ze způsobů, jak toho docílit. Úspěšně.

Primitivní základ, postavený na dvou tlačítkách, totiž autoři postupem času obalují velkým množstvím unikátních zbraní a komb, které mimo jiné provádíte i ve spolupráci s ostatními členy party. Ačkoli tak hra plně neuspokojí fandy, ani nováčky, oběma skupinám se snaží nabídnout alespoň něco. I když zrovna quick-time eventy už si v roce 2016 autoři odpustit přeci jen mohli. Nejde však o nic tragického a jediným velkým problémem pokroku je ve skutečnosti mizerná kamera, která vám častěji než cokoli jiného bude ukazovat textury okolních zdí, respektive vnitřek modelů nepřátel, kde se tak ráda zasekává.

Jaké bude to vaše Final Fantasy? 

Ono je toho konec konců spousta, co si autoři mohli odpustit. Je třeba to připočíst na vrub hlavně problematickému vývoji a určitému stylu, kterým jsou japonští vývojáři známí. Povětšinou jde ale o detaily, které hru v žádném ohledu vyloženě nerozbíjejí. Neubráníme se ale třeba kritice jakéhosi sebestředného vyprávění, které v širším kontextu dost stojí na vodě, a tak nějak počítá s tím, že jste viděli nejen film Kingsglaive, ale ideálně i doprovodné anime. Jen tak totiž dává velký příběh o souboji dobra a zla, který je vlastně bolestně tendenční, jakýsi smysl.

Final Fantasy XV je ale naštěstí hra, která na hlavní příběhové lince a všeobjímající epice nestojí. Její příběhové kvality se podobně jako kvality grafiky a herního světa projevují spíše v detailech. V menších příbězích osobních strastí a radostí čtveřice hlavních hrdinů patnáctka exceluje. Do určité míry jde hru vnímat jako příběh o jednom velkém road tripu.

Charakterové prokreslení ústřední čtveřice, a především jejich vztahů, je pravým trumfem Final Fantasy XV. V rámci série i herní produkce obecně jde do značné míry o unikum. Způsob, jakým autoři pracují se společenskými klišé a balancují na hraně japonské infantilnosti a pro většinového západního hráče ještě přijatelných témat, je obdivuhodný. Fakt, že autoři nebojí ani sociálních témat či polemiky na téma heteronormativity, staví Final Fantasy XV na piedestal. Vůbec nevadí, že tomu tvůrci mnohdy podřizují i herní tempo, když zrovna musíte dlouze přejíždět z místa na místo, jen abyste si vyslechli dialog v autě.

I o tom ale tahle hra je, a komu se myšlenka roztahané a dynamikou značně proměnlivé hry nelíbí, neměl by do série naskakovat ani s pomocí patnáctky. Pořád jde o značně samolibý titul, který možná je jednodušší na ovládání, a jeho herní mechanismy či menu vás nesežerou za živa, ale stylem a vyprávěním jde pořád o Final Fantasy, které je nejen extrémně ukecané, ale hlavně své.

Projevuje se to hlavně v častém střídání herních žánrů i herní náplně. Jednou plníte nudné vedlejší úkoly, jindy prolézáte epický dungeon. Jednou jen jedete hodinu autem a nasáváte neopakovatelnou atmosféru zdejšího světa, a pak zase bojujete na život a na smrt v japonské alegorii na Benátky. Jde zkrátka o JRPG, akorát zkrocené do takové podoby, že pravověrní milovníci žánru budou muset jít dosti hluboko na to, aby našli ty největší osobitosti žánru, zatímco ostatní, co třeba žánru až tak moc neholdují, se rozhodně nemohou cítit uraženi modernizovanou podobou s jakou hra přichází.

Kompromisům i nespornému pokroku navzdory, Final Fantasy XV je v první řadě povedené RPG, které dokázalo nemožné a z děsivého hororu 10 let trvajícího vývoje vyšlo jen s několika šrámy. Ano, hra má plno kouzelných plusů, a stejně tak vás bude neskutečně vytáčet řadou přehnaných drobností. V celkovém součtu je ale Final Fantasy XV vývojářský triumf a nebýt trošku rozpačitého hlavního příběhu či mizerné kamery, rozhodně mohlo jít o hru, která by s klidem sahala i po nějakém tom ocenění na konci roku.