FIFA 21

Ve FIFA 21 se mi během mnoha desítek zápasů nepodařilo snad ani jednou vstřelit gól, který by mohl běžně padnout ve skutečném fotbale. 90 procent branek střílím jedním způsobem – extrémně rychlý hráč zdrhne po křídle nebo prolomí ofsajdovou linii, přihraje před prázdnou bránu, síť se rozvlní.

Kombinace není potřeba, taktická hra není potřeba, umělá inteligence obránců není schopná zpracovat ani dráhu letu míče, ani náběhy z hloubi pole. Obzvlášť defenzivní záložníci na svoje povinnosti úplně kašlou a nevracejí se ani do nebezpečných situací čtyř proti čtyřem, místo toho jen líně postávají ve středu hřiště a zvědavě pokukují, jestli se obráncům podaří útok zastavit.

Nejčastější výsledek mé singleplayerové kariéry na legendární obtížnost? Když jsem o hodně lepší, 8:1. Když je zápas vyrovnaný, většinou tak 3:2, 4:3, sem tam i nějaká ta prohra, protože jsem se pořád ještě nenaučil pořádně bránit novou vychytávku – tančící derviše, co se vám propřešlapují až do brány.

Umělá inteligence totiž konečně dostala do vínku možnost dělat kličky a chová se jako pětileté děcko, které pod stromečkem našlo nového angličáka a teď s ním spí i bdí. Hráči ovládaní AI kličkují úplně pořád, bez ustání, i když to absolutně nedává smysl – pokud jdou sami na bránu, často se radši zastaví a ještě vás chvíli vodí kolem dokola, místo aby zakončili. A to se mimochodem děje i v nižších soutěžích, takže se připravte na velice uvěřitelný spektákl, když ve čtvrté anglické lize uvidíte hrát dvě jedenáctky Ronaldinhů.

„Oni z kariéry udělali Ultimate Team,“ nevěřícně hlesl můj bratr, na rozdíl ode mě hráč multiplayerového ražení, a má pravdu. Singleplayerová kariéra, která byla v posledních letech ostrůvkem příčetnosti uprostřed střeleného oceánu, skutečně nápadně připomíná kartičkový mód tím, jak jsou hráči rychlí a bezchybní v přihrávkách i zpracování.

Fotbal bez mozku

Moje námitky mohou být daleko méně významné pro toho, pro nějž je FIFA skutečně prostě jenom hra, arkáda, nikoliv fotbalová simulace. Možná že od ní zkrátka chci to, co není, možná že v EA uspořádali ohromná panelová šetření a zjistili, že lidi ve své fotbalové hře zkrátka chtějí hráče s raketovými motory v zadku, kteří mají místo kopaček kolečkové brusle.

Jenže já tvrdím, že všechny tyhle… říkejme jim shovívavě „kompromisy“… neplní svůj účel. Hra díky nim není zábavnější. Je zběsilejší, bezmyšlenkovitější, víc v ní závisí na rychlosti prstíků než na čemkoliv jiném – a vytrácí se z ní dobrý pocit nejen z vítězství, ale i z porážky. Když vás někdo v PES 2021 prokombinuje na jeden dotek jako školáka, uznale pokývnete hlavou. Když vás někdo v nové Fifě vysóluje miliardou drobných kliček, chcete prohodit gamepad jeho hrudním košem.

Já samozřejmě neočekávám skutečný fotbal, hodinu a půl dlouhou okopávanou, která skončí 0:0. Souhlasil bych s nápadem „udělat fotbal zábavnější“ tím, že z něj vystříháte ty nudné momenty, zmenšíte počet chyb a zkrátíte prostoje. Ale měnit jeho podstatu, zvideohernit ho k nepoznání, rozložit ho na prvočinitele a pak ho složit v úplně jiný celek, kde čistě náhodou taky figuruje 22 hráčů a balón? To už se mi příčí.

Úplně stejná filozofie, naoko napodobit fotbal, ale realitě se vyhnout obloukem, je patrná i v nových přídavcích do módu kariéry. Vývojáři se tentokrát přímo inspirovali Football Managerem a přidávají mechaniku „Sharpness“ – připravenost na zápas či rozehranost. To je skutečný faktor, s nímž se trenéři musejí potýkat – pokud fotbalista nějakou dobu nenaskočí na hřiště, začne být zrezlý a jeho schopnosti nejsou na takové úrovni, na jaké by byly, kdyby nastupoval každý týden.

Jenže FIFA se na to opět dívá úplně naruby. Sharpness svým hráčům navyšujete tím, že se účastní nového typu tréninků. A protože vaší základní jedenáctce Sharpness nechybí (pořád hraje zápasy), výsledkem je, že do zblbnutí trénujete svoje rezervní hráče, abyste je udrželi připravené k hraní. Nebo si zachováte duševní zdraví, na tréninky se vykašlete a budete svůj širší kádr naprosto ignorovat.

Pojďme na okamžik nevnímat bizarní představu, že každý den může v top fotbalovém klubu trénovat jen několik málo vyvolených a ti ostatní uvadají v šatně – tenhle systém nefunguje ani na úrovni zábavných mechanik. Sharpness by hráči podle mého názoru měli dostávat výhradně za účast v zápasech, tak, aby vznikaly zajímavé otázky: Měl bych svého náhradního útočníka jednou za čas nasadit v lize, aby mohl případně naskočit, kdyby se mi zranil hlavní kanonýr. Ale v jakých zápasech si to můžu dovolit?

Nic takového. Tady místo toho opět navolíte rezervní hráče do tréninku, opět otupěle zmáčknete tlačítko „Simulovat“, opět přijdete o minutu hraní, jen abyste si odškrtli nudnou povinnost.

Dobrý nápad, provedení pokulhává

Uznávám, že některé přídavky do módu kariéry jsou vítané, například jasné číselné zhodnocení vlivu, který má na vaše hráče morálka, připravenost a vhodnost pozice. Vidíte, že Bruno Fernandes je rozehraný a namotivovaný, takže má hodnocení 92 místo 87. Vidíte, že Luke Shaw hraje na pravém beku místo levého kraje obrany, proto není 81, ale 77. A tak dále.

Hezká je taky možnost trénovat své hráče přesně v těch atributech, které se vám hodí. Potřebujete dalšího defenzivního záložníka? Vezměte jednoho ze svých střeďáků a nastavte mu obranně zaměřený plán. Místo aby se mu schopnosti zvyšovaly rovnoměrně, hra začne prioritizovat odebírání míče, vystihování přihrávek a tak dále.

Jenže dokonce i těm novinkám, kterým bych moc rád upřímně zatleskal, podráží nohy zbytek hry. Je fajn vidět výsledné hodnocení hráčů po aplikaci všech modifikátorů, jenže ono je tak strašně snadné udržet v mužstvu pozitivní morálku, že do každého zápasu nastupuju se skvadrou devadesátek.

To mě následně zbavuje jakékoliv motivace svoje svěřence pečlivě piplat a ručně jim nastavovat tréninkové zaměření, protože je to ve výsledku stejně docela fuk – proč bych to řešil, když mi stejně libovolná odpověď v neustále se opakujících tiskových konferencích poskytne bonus k morálce, který všechny moje borce opět vystřelí o pár čísel nahoru?

Čekání na slidery

Nefunguje to. Není to výzva, není to zábava, není to simulace. Rozhodnutí, kterým čelí skuteční fotbaloví trenéři, samozřejmě nejlíp zvládá simulovat Football Manager, ale dokonce i PES 2021 je v singleplayerové kariéře lepší než FIFA – a to je šokující, protože PES nemá licence, nemá soutěže, jeho kariéra je plná nedomyšleností, chyb, nedodělků a zejících děr plynoucích z menšího rozpočtu vývojářského týmu.

FIFA samozřejmě má svoje neoddiskutovatelné, nepřekonatelné plusy. Můžete zamířit do čtvrté anglické ligy, do třetí Bundesligy, hrát všechny správné domácí poháry a evropské soutěže a nakupovat skutečné hráče ze skutečných týmů, což je všechno naprosto skvělé… Jenže pak na legendární obtížnost za Forest Green v League Two popáté za sebou vyhrajete 7:3 čistě proto, že máte vepředu útočníka s rychlostí 89, a na všech těch nádherných dresech, obličejích, animacích a stadionech přestává záležet.

Zbývá ještě čekat, jestli komunita nevyladí nějaké adekvátní slidery, kterými si hru můžete přizpůsobit, ale z minulých let s nimi mám nejhorší možné zkušenosti, protože když s nimi pohnete moc, hra se prostě rozbije (například přestanou správně fungovat animace), protože na něco takového není připravená. A umělé inteligenci, z níž se stal kličkovací maniak, to stejně tipec nezatne.

Kartičky na peníze

O čem ještě zbývá hovořit? Samozřejmě o Ultimate Teamu, na kterém celá FIFA stojí a padá, a to jak pro spoustu hráčů, tak pro samotné EA Sports. A je to stejná písnička jako loni. Ultimate Team vás zabaví, pokud dokážete ignorovat jeho hamižnost, postará se o to, že neustále budete zaměstnaní úkoly a zápasy a squad battly a skládáním sestavy podle hádankového klíče. Jen zkrátka musíte pokrčit rameny, až narazíte na hráče se stokrát silnějším týmem, který na rozdíl od vás sáhl hluboko do peněženky.

Pravda, je tu jedna celkem pěkná novinka: možnost vytvořit si vlastní stadion. Přizpůsobit si pokřiky fanoušků, polepy na zdech, barvu nátěru a tak dále. Dá se v tom vyřádit, umí to udělat radost –povrchní radost z toho, že něco vypadá hezky, přesně tu radost, kterou FIFA zvládá zdaleka nejlíp.

Zkuste se nepousmát, když před vás v záři ohňostrojů nakluše nějaká superhvězda, co vám astronomickou náhodou padla z balíčku. Nebo když se jednou za čas trefíte z dálky do šibenice. Nebo když brankář předvede nádherně realistický zákrok s uvěřitelnou fyzikou odrazu míče. Je to skvělý pocit, na těch pár pomíjivých vteřin, než ho nahradí prázdná lhostejnost způsobená… vším ostatním.

Začněme od píky

FIFA 21 je hra vzácných krásných momentů založených na prohnilém základu. Loňský ročník se mi nelíbil. Letos je to horší než loni. Ubíjející kličkování, inovace, které se nepovedly, mimochodem taky odchod předchozí komentátorské dvojice Tyler & Smith a jejich náhrada dosavadními sekundanty, Raem a Dixonem, kteří svým předchůdcům nesahají ani po klopák…

Restart. Restart na nové generaci konzolí je přesně to, co obě konkurenční fotbalové série potřebují. A je zatracená škoda, že na něj musíme čekat do příštího podzimu, když by se nám skvělá fotbalová hra hodila spíš právě teď, ve chvíli, kdy je skutečná kopaná na skutečných stadionech opět v ohrožení.