Far Cry 3: Blood Dragon

Levoboček série Far Cry s podtitulem Blood Dragon je malou, ovšem nikoliv zanedbatelnou hrou. Důsledně kopíruje principy svých velkých sourozenců, ale liší se od nich rozvernou prezentací plnou lásky k šestnáctibitové éře i akčním filmům z osmdesátých let.

Obrazovými a zvukovými odkazy na Terminátora, Běžícího muže, Predátora, Tron, Total Recall, Robocopa i Blade Runner listujete jako popkulturním slabikářem, který drží pohromadě primitivní příběh o patriotickém kyborgovi Rexovi a zlém plukovníkovi Sloanovi. Ten druhý plánuje udělat lidstvu něco hrozně nepěkného, ten první mu v tom chce zabránit ve jménu vlajky s pruhy a hvězdami.

Ve Far Cry 3 jsme možná pátrali po podstatě šílenství, ovšem v Blood Dragon to není zapotřebí. Hraní je stejně bláznivé jako zhmotněné halucinace doktora Earnhardta, který snědl víc lysohlávek než kolik jeho organismus zvládne - všude blikají neónové barvy, hraje staromilská synťáková muzika a objevují se podivné bytosti hláškující robotickým hlasem „ježíši!“ a „safra!“ když vás spatří.

Nejde o jen tak obyčejné blbnutí nebo výsměch do tváří fanoušků Far Cry 3. Pod vším tím spektáklem najdete výpověď kreativních lidí frustrovaných akčními hrami se stále stejnými principy a zároveň popis teenagerovského světa před čtvrt stoletím, včetně efektů poškozené VHS pásky při postřelení.

Nastavení zrcadla moderním akčním hrám začíná hned po spuštění. Jen málo tutoriálů si zaslouží speciální pozornost, ale u Blood Dragon je to právě prvních pár minut, které jasně vytyčí styl následujících pěti hodin. „Stisknutím tlačítka pro výskok se uvedete do pohybu po ose Z, aniž byste se dotkli země,“ oznamuje poučný textík z Výukového programu pro idioty a agent Rex, ne náhodou dabovaný Michaelem Biehnem z Terminátora, otráveně zavrčí.

Podobným způsobem komentuje všechny klišé akčních her a dokonce střílí do vlastních řad – při hledání sběratelských televizí zanadává: „Do hajzlu, to snad ne! Ještě abych musel hledat vlaječky!“ Je to právě cynismus a šprýmování na zažité vzorce akčních her, který po kombinaci s dialogovou patetickou tupostí starých akčních filmů dělá Blood Dragon atraktivním.

Surfování po nostalgických vlnách a oživování vzpomínek je pěkné, ale nikoliv nosné. Ubisoft proto mírně pozměnil koncept jednotlivých misí, které se ve Far Cry 3 obvykle odehrávají pod širým nebem. V Blood Dragon jde především o rozlehlé podzemní komplexy, ve kterých se nachází spousta příležitostí k plížení po visutých lávkách anebo obcházení nepřátel.

Stealthové hraní tu má výrazně jinou atmosféru, než na jakou jsme v sérii zvyklí. Jako Batman se ukrýváte nad hlavami nepřátel, odpravujete je v rychlém akčním sledu (schopnosti a většina zbraní z FC3 jsou odemčené již od začátku), a pak se zase schováte do stínů. Joj! Přímočará akce samozřejmě není vyškrtnutá, jenže vám nedá tak dobrý pocit, jako kradmé řešení hádanky na téma jak zlikvidovat patnáct nepřátel ve velké hale, aby si žádný nevšiml chybějících kolegů.

Nastává vhodná chvíle povědět si něco o dracích. Kyborgové z Omega Force jsou sice dobrou potravou pro samopal, ale likvidace kolosu s laserovými zraky a schopností odmrštit vás do vzduchu přináší stejné adrenalinové potěšení, jako souboje s Big Daddy v Bioshock.

Draci pochodují krajinou, útočí na vše co se pohne a dokonce je můžete použít proti nepřátelům, když jim předhodíte srdce mrtvého kyborga. Z vyvýšeného kopečku pak při kouření imaginárního doutníku pozorujete nerovný souboj několika desítek vojáků s jedním drakem a věřte, že je to nejlepší kino, jaké v Blood Dragon najdete.

Far Cry 3: Blood Dragon je jako letní větřík – proletí kolem, zanechá uspokojivý pocit a je pryč. Po dokončení příběhu sice můžete pokračovat v plnění vedlejších misích, ale ztrácí se radost z prozkoumávání béčkového scénáře. Co nám to tedy Ubisoft naservíroval?

Vtipností se Blood Dragon mírně přiklání na stranu Portal 2, barevností a místy nezřízenou akcí pak směrem ke grotesce jakou je Borderlands. Od společnosti, jejíž hry jsou až na produkci montpelliérského studia (Rayman a další) smrtelně vážné, je to neobvyklý a vítaný krok. Když už nic jiného, tak alespoň ukrátí jeden nebo dva večery pořádně béčkovým výplachem mozku a dokáže, že i velká firma si umí udělat humor z oboru, ve kterém podniká s řadou vlastních značek.