Fable Anniversary
Peter Molyneux vám znovu přečte pohádku, kterou jste poprvé slyšeli před deseti lety. Obal je sice hezčí než kdysi, ale obsah zůstal nachlup stejný a bohužel se zdá, že se všechny ty navoněné novoty neobešly bez technických problémů. Pokud vám ale klenot jménem Fable unikl, stojí výroční edice za zvážení.
Další informace
Výrobce: | Lionhead Studios |
Vydání: | 12. září 2014 |
Štítky: | fantasy, third person, pohádka, sandbox, hd remake, rpg |
Pokud ve videoherním průmyslu existuje synonymum pro enormní hype následovaný skromným uznáním minutého cíle, pak je tím synonymem jméno Peter Molyneux. Chlapík, který si svým snílkovstvím a bezuzdným vizionářstvím vysloužil nejen řadu uznání, ale minimálně stejnou řádku ústrků, posměšků a kritiky z řad herního publika. Přitom v roce 2004, kdy původní verze Fable (PC verze s přídomkem Lost Chapters se objevila o rok později) vyšla na Xbox (nutno dodat, že šlo do stejné míry o dílo Molyneuxe i lidí ze studia Blue Box), měl za sebou zářezy jako Populous, Magic Carpet či Dungeon Keeper, tedy významné milníky herních dějin.
Vydání akčního RPG Fable po čtyřech letech vývoje bylo samozřejmě ostře sledováno a očekávaly se od něj vpravdě nevídané věci. Hlavní hrdina bude nejenom stárnout, ale jeho činy (dobré či zlé) ovlivní, jak ho bude okolní svět vnímat a vůbec půjde dělat „skoro všechno“. Navíc byla vizuální prezentace na tu dobu parádní a humor i některé dětinské blbinky typu krkání na vesničany či kopání do slepic tvořily dohromady takovou lehce nekorektní, přesto však docela family-friendly zábavu. Jak to ve výsledku dopadlo, si jistě mnozí pamatují.
PCčkáři, v tu dobu nasycení třetím průchodem skrz geniální Gothic 2 či udivení čerstvým spuštěním World of Warcraft překvapeně zírali na hrozivě omezené lokace, neustálé nahrávání a plytké questy. Na druhou stranu je potěšil suchý britský humor a právě možnosti dotváření postavy. Pokud u vás wow-efekt nevyprchal dvě hodiny po začátku (což je shodou okolností přibližná doba na dokončení zdlouhavého tutoriálu), mohli jste si hru střihnout klidně dvakrát třikrát, vždycky s trochu jiným přístupem. Což bylo fajn.
A jedeme znovu!
Proč ten zdlouhavý popis hry z roku 2004? Protože Fable Anniversary je po obsahové stránce úplně stejná. Jedna ku jedné. Jako vejce vejci. Opět se setkáváme s klučinou, jehož rodnou vesnici vydrancují barbaři a o opuštěného sirotka se tak musí postarat cech hrdinů, jehož cílem je z mladých perspektivních adeptů vytvářet jednoho hrdinu za druhým, protože… prostě proto.
Svět potřebuje hrdiny a cechu je úplně šumák, jestli bude jejich čerstvý „maturant“ následovat cestu dobra či zla. Hrdina je zkrátka člověk, který dělá úžasné velké věci – třeba nosí předměty líným vesničanům, zabíjí přesně daný počet vlků ohrožujících vesnici a další záležitosti popsané v první kapitole naučné knihy Questy pro lemply. Ona zkrátka ta hlavní zábava nespočívá v plnění úkolů, ale ve všem okolo.
Mezi dobrem a zlem
Dnes už je samozřejmě jiná doba a Fable není zdaleka jediná hra, která nějakým způsobem bere v potaz dobrá a špatná rozhodnutí. Navíc tíha rozhodování v deset let starém titulu nemá (na dnešní poměry) takové důsledky, jaké bychom si pravděpodobně představovali. Všechny volby jsou poměrně jasně rozdělené na dobro a zlo a většinou se vám nestane, že byste s hrůzou zírali na fatální následky svých činů.
Není to ale nutně špatně, Fable je už podle názvu pohádka, ve které musí být hranice dobra a zla jasně definované. K tomu, jak se vaše heroické výkony projektují do polygonového alter-ega, je nutno připočítat i běžnou interakci s okolním světem. Časem totiž získáte přiléhavé přezdívky na základě toho, co patří k vaší oblíbené činnosti – a že jich je! Od rybaření a tančení i nakrucování se před vesničany, přes flirtování, až po zmíněné krkání a prdění. Všechno ještě můžete doladit vhodným účesem, kérkou a oblečením.
Nedílnou součástí celé hry je soubojový systém, který na ovladači X360 funguje solidně, avšak bez zcela bez výhrad není. Zaměřování a přepínání cílů často nefunguje úplně ideálně, některé akce jsou zbytečně překombinované a animace pravděpodobně zůstaly z původní hry, což v kombinaci s vylepšenou grafikou působí poněkud nesourodě.
V novém kabátku
Když už jsme zmínili vylepšenou grafiku, byla by škoda se na ni nepodívat blíže, protože je to v podstatě jediný výrazný rozdíl oproti originálu. Nutno podotknout, že se nejedná o žádnou rychlokvašku, kdy vyměníte textury a lehce vylepšíte model hlavního hrdiny. Anniversary se graficky nejvíce blíží druhému dílu série a zachovává si svoji lehce komiksovou grafiku.
Postavy mají velké ruce a nohy, obličeje připomínají karikatury, prvky prostředí působí jako hrubě otesané, ale dohromady to všechno hraje velmi dobře a svým způsobem to bude hráčům původní hry připadat jako návrat domů do rodného domku, který ale mezitím stihli rodiče zrekonstruovat.
Krásné západy slunce a stinná zátiší jsou velmi příjemná, jenže výsledný dojem úspěšně kazí fakt, že i přes nikterak oslnivou technickou kvalitu grafiky se nacházejí přechody mezi lokacemi úplně na stejných místech, jako kdysi. Je jedno, že Xbox 360 má mnohem více paměti než jeho předchůdce, loadingů je tady ukrutné množství a lokace jsou mrňavé, takže si čas od času vytrpíte delší loading, než vám zabere přeběhnutí po lesní cestě. Je to neskutečná otrava a celkem nepříjemně to kazí dojem z hraní.
Včera, dnes a zítra
Hrát Fable po deseti letech je zvláštní pocit. Často vám hra připomene, jak to před tou dekádou vlastně bylo. Třeba to, jak nezvyklá je dnes u tohoto typu hry nepřítomnost obrazovky s výběrem či úpravou postavy. Nebo nemožnost změnit pohlaví hlavní postavy. Střílečky se za posledních deset let moc nezměnily, zato RPG ještě stále tahají esa z rukávů. Díky lepšímu hardwaru máme větší světy, na každém rohu na nás kouká kdejaké fantasy MMORPG, série Zaklínač zase skvěle demonstruje tíhu vlastních rozhodnutí a Dark Souls potěší hardcore hráče.
Fable je deset let stará hra a je to znát. Vzhledem k tomu, že ale aktuální vydání přichází bez plného pytle Molyneuxových slibů, nemusíme se uchylovat při hodnocení ke křečovitému výrazu v obličeji a se slovy „No, jako je to v zásadě dobrý, ale…“ hledat kompromis ve výsledné známce. Naopak může na výsledném dojmu trochu třeba přidat nostalgie.
Buď jak buď, Fable Anniversary je připomínkou starých herních časů v poměrně hezkém kabátku, který je ale posetý trhlinami nejrůznějších chyb a nedodělků, což je velká škoda. Navíc následující dva díly byly co do náplně výrazně bohatší a (stejně jako mnoho dalších RPG) stavěly na převzatých základech jedničky. A to je vlastně hlavní problém této znovu vydané klasiky. Na rozdíl od nástupců v Anniversary většina neduhů původní hry zůstala a není příliš mnoho důvodů, proč se k ní vracet.