Evil West

Rok 2008 volal...

Evil West by bylo možné šmahem odsoudit jako relikt doby dávno minulé, ale to by bylo nefér. Současně na něj totiž lze pohlížet i jako na sympatické osvěžení od všech těch rozmáchlých dobrodružství moderních her, které vás lákají na tisíc a jeden vedlejší úkol a z vašeho drahocenného času ukusují neskromná sousta. A i když mé nejlepší letošní herní zážitky (Ragnarök, Elden Ring a starší Yakuza: Like a Dragon) patří právě do kategorie her, na které si musíte vyhradit vyšší desítky hodin, možná právě proto jsem si exkurzi do prostších časů tolik užil.

Vývojáři z polského studia Flying Wild Hog, autoři povedené série Shadow Warrior, která se letos na jaře dočkala třetího dílu, si zřejmě hned na začátku vývoje velmi moudře pevně stanovili, co od Evil Westu čekají, a za svou kreativní vizí šli bez větších obezliček. Hra v zásadě stojí na dvou pilířích – béčkovém, ale zábavném a docela napínavě vyprávěném příběhu z upírské verze Divokého západu, ale ještě víc na skvěle provedených soubojích, jejichž variabilita se postupně zvyšuje odemykáním různých perků a nových způsobů kosení pekelného šmejdu.

Divný a divoký západ

Jste Jesse Rentier, držitel nejstupidnějšího jména na celém západě, které v člověku spíš než ostříleného lovce upírů evokuje losy, které vám nabízí pošťačka u okýnka při vyzvedávání balíčku. Kromě toho jste ale také syn šéfa jisté tajné vládní agentury, která se specializuje na devampirizaci Spojených států. Ale zatímco tatík by chtěl, aby Jesse převzal více odpovědnosti, on sám je ošlehaný dobrodruh, který se nechce stát kancelářskou krysou a tíhne k takzvané „práci v poli“, tedy k vykrvování krvesajných zmetků. K ruce má ještě sekundární otcovskou postavu, staršího agenta Edgara Gravenora, jehož jméno doslova smrdí krchovem. Zbytek důležitějšího ansámblu tvoří nepříjemná doktorka Blackwell, o komické momenty se zase stará roztržitý vědec Vergil Olney.

Všichni společně bojují proti zlotřilému upírovi d’Abanovi a jeho dceři Felicity, kteří chtějí vybudovat armádu upírů a podmanit si lidstvo ještě předtím, než dosáhne takového technologického pokroku, aby nad nemrtvými získalo silovou převahu. Všechny zmíněné postavy se samozřejmě chovají naprosto archetypálně a bez složitých odstínů nebo rozměrů, to ale v rámci Evil Westu vůbec nevadí. Je to přeci jen přiznaný rodokapsový škvár, ve kterém vyprávění slouží jen jako vysvětlení, proč jste na Divokém západě a místo banditů střílíte zombie, zmutované květiny a obří pijavice.

Evil West je lineární akcí, rozdělenou na jednotlivé úrovně, mezi kterými se vracíte na základnu, abyste trochu popohnali děj. Koncept levelů se dá popsat jako soubor arén, které spojují kratší úseky, kde je občas nutné přehodit nějakou páku, někam vyšplhat, případně najít schovanou bednu s penězi nebo kořistí. Většinou hra od akce nijak zvlášť nezdržuje, jen občas si asi povzdechnete nad naprosto redundantním posouváním vagónů nebo vracením se pro laso, kolem kterého jste před chvílí proběhli. Když ale Jesse vstoupí na kolbiště, vytáhne Evil West své nejsilnější trumfy.

Elektrizující doteky

Váš hrdina disponuje speciální rukavicí, která umí protivníkům nejen dát pěkně po papuli, ale také je vybavena elektrickou energií, se kterou je velká legrace. Můžete si nepřátele třeba přitáhnout z větší vzdálenosti až k sobě, případně se ladně přenést k nim a uštědřit jim několik štulců, zatímco se žertovně třesou a probíjejí elektrickým proudem. Kromě toho má samozřejmě svůj věrný revolver i opakovačku, brokovnici, plamenomet, kuši a pár zajímavých schopností, které vám mohou v mnohdy pořádně ostrých soubojích zachránit kůži.

Flying Wild Hog se už v posledním Shadow Warriorovi inspirují frenetickou akcí moderního Doomu a Evil West na tom není jinak. V podstatě platí, že nepřátele sice můžete hrubě urubat „na sílu“, mnohem výhodnější je ale zneužít jejich slabin a mazaně střídat různé druhy útoků tak, abyste působili co největší poškození a ideálně z umírajících zlobivců vytěžili i nějaké ty léčivé, případně elektřinu doplňující orby navíc.

Souboje mají švih, skvělé tempo a protivníci jsou v arénách většinou umně namícháni tak, abyste jednotlivými střety neprocházeli jen tak s prstem v nose. Po arénách jsou navíc rozmístěny bedny s dynamitem, případně ostnaté pasti. Hra se navíc doslova vyžívá v zábavné brutalitě. Když se vám povede nějakému třasořitkovi nakouřit pořádnou pěsťovku a odhozený nešťastník se ještě nabodne na špičaté hroty, zahřeje to u srdíčka i ty nejostřílenější kovboje.

Nepřátelé při útocích odhalují svá slabá místa, která se v ten moment vyplatí trefit dobře mířenou ranou za bonusové poškození, mnohdy tímto způsobem docílíte i přerušení útoku. Vražedný balet pak skvěle doplňují postupně odemykané perky. Ne všechny jsou dostupné automaticky, některé kousky najdete ve schovaných bednách. Evil West nicméně hráčům nehází klacky pod nohy, jeho úrovně opravdu nejsou nijak rozsáhlé a rozvětvené, a tak většinu skrytých pokladů najdete bez větších potíží.

Retro vizáž

Bohužel za vší tou chválou v předchozích odstavcích přichází jedno velké ALE, které se bohužel týká vizuální prezentace hry. A zatímco v případě hratelnosti je výlet do předminulé generace konzolí vítaným zpestřením, po technické stránce her z PlayStationu 3 a Xboxu 360 si dnes asi stýská jen málokdo.

Nemá smysl chodit kolem horké kaše, Evil West vypadá na PlayStationu 5 skutečně zastarale. Je přitom vcelku jedno, jestli si zvolíte Quality režim s 4K rozlišením ve 30 FPS, nebo Performance s Full HD při 60 FPS. Konzolové platformy pro autory evidentně nejsou středobodem zájmu, ostatně už Shadow Warrior 3 ve verzi pro PS4, kterou jsem si mohl letos na jaře vyzkoušet, byla oproti svému protějšku na PC doslova ohyzdná.

Evil West sice občas dokáže vykreslit docela hezké a působivé scenérie (například v misi s ropnou rafinerií), ovšem celkový výsledek působí extrémně rozmazaně a chybí mu potřebné detaily. V případě některých úrovní a grafických efektů si pak říkáte, jak něco podobného vůbec mohlo projít přes kontrolu kvality a proč si autoři radši nepřiznali, že na naplnění svých představ nemají dostatek technického talentu.

Je to rozhodně škoda, protože třeba design mnoha monster je povedený a člověk by se jimi rád kochal, jenže kvůli absenci detailů si části jejich odporného půvabu musíte spíš domyslet. Už dlouho se mi navíc nestalo, že by nějaká hra měla tak podivný problém s jasem. Zatímco v úvodním pouštním podvečeru jsem musel gammu velmi snižovat, protože v základním nastavení byla hra ukrutně přepálená, v temnějších pasážích si můj rentiér (pardon, nemohu si to odpustit) neviděl ani na špičku bot.

Textury v některých úrovních jsou doslova směšné, asi nejvíc vás to praští do očí v zelenkavě světélkujících bažinách, ale třeba ani pavouci, kteří pobíhají po rozrastrovaných pavučinách, rozhodně nespouštějí arachnofobii, před kterou vás hra dokonce chrání specifickým nastavením v menu.

Vývojáři si navíc v příběhových momentech pomáhají dnes už zřídka vídanými renderovanými animacemi. Ty vypadají slušně, ale tím spíš vyplouvá na povrch kontrast s herní grafikou. Na PC to až takový problém není, ani tam sice grafika neloupe hráčské oči z důlků, ale alespoň nabízí slušný standard. V rámci stížností musím bohužel zmínit i glitche typu zasekávání nepřátel, kdy se jim opakovaně „vypnula“ umělá inteligence, případně propad texturou do ještě děsivějšího světa pod povrchem, který se dá vyřešit jedině nahráním starší pozice.

Hrát můžete sólo nebo v kooperaci s dalším hráčem, progres se ale počítá jen tomu, kdo herní seanci založil, a host je pouhým klonem. Kooperace bohužel funguje jen online, na gaučovou variantu musíte zapomenout. Všech zhruba 20 úrovní stihnete absolvovat za zhruba 10 hodin.

Evil West asi jen těžko někdo zmíní v souvislosti s vyhodnocováním těch nejlepších her roku. Přestože jsem k němu ale přistupoval s jistou rezervovaností, velmi rychle jsem si uvědomil, že se dobře bavím. Grafika by sice mohla (MĚLA!) být lepší, bez některých narážek a lidových humorů bych se obešel, ale skvělá hratelnost v kombinaci se zábavně vyprávěným příběhem plným tvrďáckých hlášek a jednorozměrných postav mě držela od začátku do konce. Sice vás dneska rovnou neposílám do obchodu, ale s první výraznější slevou by zejména fanoušci přímočarých her neměli váhat.