Eternal Strands

Bylo nebylo jedno město

Ve hře samotné se ujmete Brynn, ta patří mezi tkadlece, válečníky nadané magickou mocí, kteří se snaží obnovit kontakt s Enklávou. Město se před mnoha lety uzavřelo před světem během události zvané Surge a od té doby s ním není žádný kontakt. V království propukají nepokoje, takže nastal čas přijít na to, co se tehdy stalo. To je asi vše, co potřebujete vědět. Během tutoriálu díky náhodě pronikne Brynnina expedice za bariéru kolem města a ona je jediná, kdo může prozkoumávat nebezpečný svět na druhé straně.

Během hry získáváte zápisky o světě i rasách kolem a postupně vás události provedou okolím města, přes jeho centrum a pak ještě výše i hlouběji. Celý příběh slouží k tomu, aby vás poslal dál, nijak během toho nevybočuje ani nepřekvapí. Velkou část vás zprostředkují dialogy v táboře, kde vám každý z vašich společníků chce vylít svoje srdíčko, popřípadě dát vedlejší úkol. Ty se ale omezují na poměrně nudná zadání typu najdi mi tam a tam v noci deset kytek.

Nechci tvrdit, že jsou společníci špatně napsaní, jen zároveň neumí chytnout za srdce. Než že byste si zapamatovali jejich jména a příběhy, je budete vnímat jako výrobní stanice, kdy jeden vylepšuje zbraně, další kouzla, třetí skládá stránky kodexu, čtvrtý vylepšuje tábor a ti další? No, ještě je tam ta ptačí paní, která Brynn učila, a pořád jí volá přes magickou vysílačku do misí...

Zkrátka a dobře, příběh tu je, aby držel pohromadě hratelnost. I ty zmíněné stránky kodexu budete hledat hlavně proto, že vám před misí odhalí informace o detailech lokace, nepřátelích i materiálech. Jenže může to někomu vadit, když vám hra umožní přilepit nepřátele k sobě ledem a odpálit je do stratosféry pomocí telekineze?

Vzhůru do světa

Přesto ani hratelnost se nezdá ze začátku úplně oslnivá. Ostatně i se stylizovanou grafikou jsme si museli nejprve trochu sednout. Kdybych měl napsat první dojmy po dvou hodinách hraní, asi bych kousavě poznamenal, že se vracíme do dob Kingdom of Amalur, jen s horším soubojovým systémem.

Zkrátka, můžete dělat kotouly, blokovat nebo parírovat, pokud máte meč a štít, přibližovat s lukem nebo odstrkovat s obouručním mečem (na který si navíc chvilku počkáte). K tomu dostanete proud ledu, který se hodí na nepřátele a popřípadě tvoření mostů i telekinezi. Díky ní můžete zvednout věc A a švihnout ji na věc B. No a vzhůru na mlácení vlků, ohnivých vážek a základních humanoidů do lesa. Prostě nic, z čeho by vám spadla brada.

Čím déle hrajete, tím ale víc vystrkují růžky ty věci, co jsou na Eternal Strands doopravdy zábavné. Hra je rozdělené na menší uzavřené lokace, přes které cestujete magickými branami. V každé je maličko jiné složení nepřátel, můžete tam posbírat pár receptů na nové zbraně i zbroje a napakovat se surovinami.

Batoh není nafukovací, a pokud umřete, můžete si vybrat jen pár drahocenných surovin, které zachráníte a o zbytek nenávratně přijdete. Nebojte se ale, že by se jednalo o další klon Dark Souls. Nejvíc smrtí za celou hru mi způsobil pád přes okraj. Když k soubojům přistupujete alespoň trochu opatrně, základní nepřátelé nepůsobí větší problém a těm větším zase utečete, když je nejhůř.

Samotná grafika nakonec i přes svou jistou generičnost dokáže vykouzlit působivé scenérie. Její hlavní síla tkví ale ve všudypřítomném hraní si s ledem a ohněm. Vidět za sebou zmražené, nebo naopak vypálené kusy lokací, které jsou částečně zničitelné, je prostě vizuální radost. Třeba po bitvě s majestátním, oheň chrlícím drakem se jedna z pevností změnila k nepoznání. Shořela většina schodišť ve věžích a v tu chvíli se už i mění styl, jakým se pohybujete a překonáváte překážky.

Draci a jiná monstra

Ostatně velká monstra bloudící po mapách jsou alfou i omegou hratelnosti. Draci, oživlé sochy, hromový pták či behemot ovládající telekinezi. Podobně jako v sérii Monster Hunter mají své slabiny, při sekání do správných částí z nich vypadávají ty nejlepší materiály, a navíc jejich těla skrývají i možnost získávat nová kouzla nebo zlepšovat ty, co už máte.

Každý z těchto behemotů vyžaduje jinou taktiku a souboje jsou zábavné i díky tomu, že se na ně, jako ostatně na jakýkoliv povrch ve hře, můžete přilepit a šplhat, jak vám jen ukazatel výdrže dovolí. Navíc přesně ty okamžiky, kdy visíte na křídle letícího draka, a za burácení epického soundtracku ho poškodíte tak, aby se bestie zřítila k zemi, jsou něco, co se neomrzí.

Porazit takovou bestii je jedna věc, ale donutit ji otevřít jádro a vyrvat z něj novou sílu může být úplně jiný oříšek, který se vůbec nemusí rovnat osekání ukazatele životů nebo zisku všech surovin na jeho těle. Jak na to, si musíte zjistit sami - nebo poctivě sbírat roztroušené poznámky a dát dohromady list kodexu. Vyhnu se spoilerům a jako příklad uvedu draka, ke kterému dostanete návod vlastně hned v momentu, kdy ho potkáte.

Nejlepší způsob, jak tuhle bestii sundat, je poškodit jí obě křídla, aby nemohla vzletět, a pak osekávat, co se dá. Jenže v tom případě se vám svítivý bod na dorážečku neotevře. K tomu musíte poškodit jen jedno křídlo a pak se vypořádat s rohatou korunou na hlavě dštícího monstra. Jakmile obě podmínky splníte, musíte se nachystat na záda bestie a vyčkat na chvíli, kdy se vznese do vzduchu, protože až poté se otevře zářivý bod mezi křídly, kterým můžete vysát jeho sílu. Schopnost ohnivého dechu je vaše.

Drak je jen jedním z asi desítky takovýchto tvorů a na každého se musí jinak. V soubojích zároveň nejvíc vynikne skvělá magie. Co s kouzly uděláte, je na vaší fantazii. Mrazivým paprskem můžete přilepit tlamu monstra k zemi, zabránit mu chrlit nebo svázat nohy. Plameny zase zapalují okolí nebo se s nimi zbavíte mrazu, telekinetické schopnosti zase umožňují vrháním věcí a implozemi všechno zkombinovat do doopravdy kreativního tance létající destrukce.

Podle tří typů magie fungují i zbraně. Ledový obouručák vyšle během kombinace seků tři ledové vlny, ohnivý meč nepřítele zapálí a odhodí, luky mají speciální šípy. Přesto je škoda, že od každého druhu magie najdete přesně jeden kus a celou dobu se musíte spokojit s trojlístkem typů zbraní. Tvůrci navíc mají číslo tři rádi. Kromě tří druhů magie a tří typů zbraní jsou tu i tři typy lektvarů a tři kouzla v každé třídě.

Zastavím se ještě u výroby zbraní a zbrojí. Skládají se z několika komponentů s jasně danými počty. Víte, že třeba potřebujete šest kůží, pět kusů rudy a jednu živelnou složku. Podle toho, co za typ použijete, se změní barva zbroje, ale i její statistiky. Staré kousky můžete rozložit a získat z nich suroviny zpět, což celkem brání grindu.

Přemýšlet musíte i nad tím, že pro vylepšení je potřeba další dávka už použitých surovin, kdy je jen na vás, zda použijete horší materiál, kterého máte plnou truhlu, nebo se pětkrát vypravíte na bosse. Což samo o sobě není nakonec tak špatné. Po každé výpravě se protivník přesune do jiné části mapy a ještě se změní efekty počasí, které se opět pojí k trojici elementů, jen kinetika je tu nahrazená magickou nákazou.

Za dobrý nápad považuji i vylepšování tábora rozkládáním libovolných surovin. S klidem jsem tak třeba ve třetím z pěti aktů utratil dvě stě kusů základního dřeva, kterého mi v bedně ležely hromady.

Skvělé nápady, které by potřebovaly něco víc

Eternal Strands jsou zkrátka povedená AA akční adventura. Berou si inspiraci z populárního extrakčního žánru, z Monster Huntera, ale třeba i Zeldy. Přináší zábavný soubojový systém postavený na magii, se kterou si můžete hrát dle libosti, a na velkých monstrech, která je radost porážet. Navíc si hra dobře uvědomuje, že stopáž o zhruba třiceti hodinách je takový ideál, aby nezačala vyloženě trápit.

Přesto má ale i hromadu problémů. Mizivý příběh a nepříliš zábavný boj proti běžným nepřátelům, kterých existuje jen relativně málo typů. Přes všechny klady jí chybí pořádný tah na branku, který by vás donutil si na tuhle zábavnou jízdu vzpomenout jinak než se slovy: „Ty jo, jak se jmenovala ta hra tou cool magií a velkými monstry?“