Escape Goat 2

Za nepříliš známým dílkem stojí obdobně "známí" vývojáři MagicalTimeBean, miniaturní studio garážového charakteru, které vzhledem webu i počtem her působí, jakoby teprve včera opustilo vývoj freewarovek a odhodlalo se vypravit na rybník vývoje her prodávaných za peníze. Zatímco však z biografie studia čpí mladický amatérismus, totéž se rozhodně nedá říct o hře Escape Goat 2.

Poznej svého vnitřního cholerika

2D grafiku hry můžete snadno posoudit z okolních obrázků, ale ani soundtracku nechybí náležité retro kvality. Hratelnost se rovněž obejde bez moderních výstřelků, přesto však funguje na jedničku.

Kdepak, největší předností Escape Goat 2 je úcta k tradicím. V kůži kozla hopsáte po čtvercích, občas posunujete krychličky a jindy zase řešíte jak spustit dvě cvakátka najednou. K dispozici je však i několik skvěle se doplňujících prvků.

Některé levely třeba sází na vašeho autonomního myšího parťáka, který může vlézt do jinak nedostupných míst, jiné úrovně naopak po hráči chtějí brutální rychlost a bezbřehé kmitání. Postupy se vzájemně kombinují, doplňují a variují do fungujícího mixu, který zůstává přehledný, ale zároveň hráče stále něčím překvapuje.

Vzniká tím výbušná směs perfektně nadesignovaných rébusů, které se navíc nestydí za enormní náročnost řešení. Několikrát má člověk chuť praštit s počítačem o podlahu a učinit přítrž sebetrýznění, jenže pak jej podmanivá atmosféra hry a chytře poskládané levely stejně zatáhnou zpátky do svých tenat.

Je to návykové, profesionálně vymyšlené a především sympaticky divné, protože ovládáte tandem kozla a myši. Na rozdíl od Goat Simulator však Escape Goat 2 není na první pohled experiment, ale hra s promyšlenou strukturou a jasným záměrem. Po chvíli navíc přijmete i divnou pohádkovou atmosféru plnou zachraňování ovčích duší a vrhacích hlodavců...

Jak je to s tou druhou mincí?

Žel však bohu však nelze zapírat, že některé aspekty obtížnosti, ale i formální stránky hry stále poněkud smrdí korunou. Vyloženě zamrzí, že se v některých momentech můžete velmi snadno dostat do bodu odkud není návratu. Hráč jednoduše pošoupne kozlíka špatnými dveřmi, skočí do špatné jámy nebo stiskne špatný knoflík a ejhle, jediným řešením je pak restart kola a začátek od nuly.

"Nefér" obtížnost sice může být výzvou sama o sobě, problém však nastává vlivem nepředvídatelnosti některých rébusů. Jednoduše řečeno, u spouštěcích čudlíků, které pro další postup musíte spustit a přestavět tak část levelu, prakticky nikdy není jasné, co konkrétně se vlastně změní.

Nelze tak dopředu vytvořit funkční plán řešení, což občas vede k frustrujícímu uvěznění kozlího já do pasti. Nestává se to často, avšak u hry, kde je řešení problémů hlavním prvkem hratelnosti, to naštve dvojnásob.

Jindy pak řešení levelu spoléhá namísto mozku na hbité reflexy – překonání několika málo map se tak snadno může zvrhnout v opakovačku naučených postupů až do kritického bodu, a pak obvykle rychlou smrt, když se vám skákající kozel ZASE (krucifix himlhergot!!) sekne o pár překážejících pixelů.

Pomalejší odezva avatara (kozel se nezastaví na pětikoruně a často tak spadne do neprostoru) i enginu (po každé smrti následuje několik bolestivých sekund "efektního" restartu, při nichž člověk doslova cítí, jak stárne) tak kalí jinak parádně sestavěný řetězec map a úkolů. V neposlední řadě může někoho namíchnout i kratší trvanlivost hry, pohybující se někde u tří až čtyř hodin.

Na druhou stranu, za pár šupů se pro příznivce hopsaček jedná o malé posvícení. O to více, když si uvědomíme, z jakých poměrů Escape Goat 2 vychází. Máte-li tedy alespoň trochu zalíbení v hopsačkách a zároveň oceníte kvalitní řemeslnou práci, nechte se k hraní Escape Goat 2 zlákat. Poděkují vám vývojáři, ale možná i výrobci klávesnic či gamepadů.