En Garde!

Šermířský balet

Rozklíčovat soubojové mechanismy En Garde! je až překvapivě jednoduché. Vše se točí kolem zběsilého máchání kordem, parírování, uskakování a využívání prostředí, abyste zvítězili nad přesilou různých druhů nepřátel. Charismatická hrdinka Adalia de Volador je sice mistryně šermu, s nějakou duelantskou ctí si ale moc neláme hlavu a neštítí se po dotěrných protivnících mrsknout třeba celé pečené kuře.

Nepřátelé dotírají primárně dvěma různými útoky: Silným, kterému je třeba uskočit, a obyčejným, který lze v pravý čas parírovat. Každá správná reakce vám na pár vteřin otevře protivníkovu obranu, abyste si mohli hrotem kordu na tělech soupeřů zahrát piškvorky.

Do toho se sveřepé ochránkyni nevinných s každým zásahem nabíjí elegance, kterou může využívat k aktivování jednoho ze tří speciálních útoků. Mocné bodnutí zasazuje nejvyšší poškození, široký švih vás dostane z bezvýchodného obklíčení a kop s výskokem zase prorazí většinu obranných postojů.

Ovšem k vyvedení soupeřů z rovnováhy neslouží jen speciální útoky a správné parírování či úhyby. Adalia je sice vyzbrojená pouze svým bleskovým rapírem, její druhou zbraní je ale prostředí. Způsobů, jak v přesilovkách dostat výhodu na svou stranu je nepřeberné množství a v tandemu s bleskurychlým střídáním správných útoků a ripost dokáže mstitelka rozpoutat devastující balet, po kterém z nábytku zbydou jen třísky a protivníci se jí v bolestech svíjejí u nohou.

Kord, bomby i kuře

Rychlým kopnutím můžete městské stráži poslat do cesty dřevěné bedny, mrštným hodem je omráčit lahví vína, přesným obloukem poslat výbušninu do koše s uhlíky, nevybíravým štulcem svalit nebožáky ze schodů, hbitým švihem spustit na hlavy nepřátel lustr nebo třeba vyřadit soupeře hezky po skyrimovsku a narvat mu na hlavu prázdné vědro.

Veškerý arzenál rozhodně budete potřebovat nejen proto, že málokdy si to s někým rozdáte na férovku jeden na jednoho, ale hlavně proto, že nepřátel je více druhů a jak postupujete příběhem, jejich počty, kombinace, a tím pádem i obtížnost narůstá.

Kordy s vámi budou křížit běžní vojáci, silnější městské gardy, kapitáni, které nejprve musíte připravit o štít, zákeřní granátníci a v neposlední řadě i jiní šermíři, kterým se okamžitě doplní zdraví, pokud v souboji s nimi uděláte chybu. Po arénách tak budete létat jako motýl a bodat jako včela, abyste správně prioritizovali největší nebezpečí a oddělili ty nejsilnější kusy od stáda.

Od souboje k souboji

Díky výborné variabilitě protivníků a způsobů, jak se s nimi vypořádat, nepřestává být šermování zábavné a hlavně uspokojující. Řetězení útoků a všeobecný chaos, který na bojišti rozpoutáte, je impozantní. Ve výsledku proto ani nevadí, že krom výborného švihání kordem a kopanců do pozadí vlastně En Garde! nic dalšího nenabízí.

Průchod čistě lineárními úrovněmi je sice občas okořeněný nějakou tou velmi základní plošinovkovou pasáží či šikovně skrytou tajnou místností, nic víc než duelantské skopičiny ale od hry nečekejte. Vadí to? Nemyslím si.

Jasně, bylo by třeba fajn, kdybyste Adalii mohli odemykat nové kostýmy. Hra ale v žádném případě nepotřebuje žádný strom schopností, rozsáhlé úrovně nebo různé druhy zbraní. En Garde! vás za zvuku kastanět žene od jedné arény ke druhé a zbytečně vás od skvělých soubojů nezdržuje. Vyvrcholením každé kapitoly je pak dramatický duel s bossy, kteří v nabíraných rukávech skrývají nejedno překvapení. A tyto bitky také málokdy zůstanou u férového šermu jeden na jednoho.

Kampaní navíc projdete za nějaké čtyři hodiny a jednou tolik vám zabere ještě dohrání módu arény, který zábavný mix ozvláštňuje náhodnými modifikátory. A v dnešní době velkých her na desítky, ne-li stovky hodin vítám každou jednohubku se zajímavým nápadem, která zbytečně neplýtvá hráčovým časem.

O zbojnících a lotrech

Pokud bych přece jen měl mít nějakou výtku, týkala by se příběhu, který ve hře působí spíše do počtu. Čtyři epizody s nezajímavými a šablonovitými postavami přitom nepříjemně kontrastují s humorem a lehkostí, která z En Garde! čiší na všechny strany. Jak hlavní hrdinka, tak vojáci nejdou pro vtipnou repliku daleko a daleko častěji bude vaší motivací pro pokračování v narativním oblouku čistá radost z hraní než nějaká zvědavost po tom, jak se příběh vyvine.

Horkokrevná španělská stylizace a přepálené silácké řeči působí jako skvělá satira na příběhy o udatných mstitelích a zbojnících. Výsledný dojem navíc podtrhuje špičkový hudební doprovod v rytmu flamenca, kastanět a kytar, z jejichž rytmů přímo sálá jižanská vášeň a úžasně doprovází kouzelný šermířský balet.

To samé se dá říci o grafickém zpracování a stylizaci. Prostředí hraje barvami, ulice se topí v oranžové záři letního zapadajícího slunce a každá obrazovka má skvělý charakter dobrodružství, zámořských objevů a zasloužené siesty.

Přestože se interaktivita úrovní omezuje pouze na arény, které propojuje síť úzkých uliček a chodeb, má každá epizoda vlastní genius loci. Je proto trochu škoda, že jinak skvělý mód arény jen recykluje kolbiště z hlavního příběhu.

Prvotřídní jednohubka

En Garde! je zkrátka hra o jednom nápadu, který je ale dotažený k dokonalosti. Parádní soubojový systém vám během několika hodin předvede všechno, co umí, a s okázalou úklonou se odporoučí z jeviště, díky čemuž nestihne být zdlouhavý nebo nenápaditý. Prosluněný příběh o zbojnících plný humoru a šarmu vás na pár hodin vtáhne na sluncem zalitý jih, kde můžete z hlavy pustit všechny trable a plně se oddat uspokojivému řinčení mečů v doprovodu parádní hudby a odlehčeného vtipu.