Empire of Sin

Pít, či nepít

Než se skutečná mafie přeorientovala v průběhu 20. století na obchod s tvrdými drogami, naučila se fungovat mimo systém při výrobě a pašování alkoholu v prohibiční Americe. Meziválečná společnost se nejhorším možným způsobem přesvědčila, jak pod rouškou zákona k potírání alkoholismu bují nelegální produkce lihovin a kriminalita s tím spojená.

Svou vlastní mafiánskou strukturu si zkusíte vybudovat také v Empire of Sin, takticko-manažerské strategii zasazené do virtuálních ulic Chicaga z konce 20. let minulého století. Jako drink s paraplíčkem je ozdobena tahovou akcí určenou k tomu, aby osvěžila obligátní počítání peněz a mrtvých.

Než se ve hře pustíte do šmeliny, vražd a vydírání, bezesporu vás osloví věrná stylizace, s jakou se ohlíží do minulosti. Portrétuje typicky ušmudlané městské bulváry pocukrované popílkem z nedalekých fabrik a lemované cihlovými činžáky. Zasmušilý výraz ve tvářích dělníků sděluje dobové poselství: Krize je krize.

Sem tam se mezi nuzáky mihne lépe situovaná postava. Mafián, špitne si dav. A opravdu, možná někdo právě z vašich lidí je na cestě mezi barem, nevěstincem a zapadlým růžkem nedaleko, kde v tichosti, ale srozumitelně vyřídil šéfův polibek smrti.

Pít se bude, úřad neúřad

Své vlastní kmotrovské impérium založíte jak jinak než v roli imigranta, který do Ameriky přivandroval s jednou kapsou prázdnou a druhou vysypanou, především však obrán o iluze, že je v zemi nekonečné chamtivosti možné dosáhnout úspěchu legální cestou.

O kariéře mafiána budete muset své mamince celý život lhát. Už první kšeft, na který se vydáte v rámci herní výuky, se neobejde bez násilí. Vystřílíte ansámbl staré palírny a posléze i zapadlý bar odnaproti a také šikovně zašité doupě tamtéž. Co budova, to základní kámen nové kmotrovské sítě. Jakmile nějakou obsadíte, je vaše.

Palírna produkuje tekutý chléb, který v ilegálním baru vydělává peníze. Ty se přepočítávají za dveřmi hlídanými ozbrojenými gorilami kvůli nečekaným návštěvám. Mezitím se odehraje spousta nepravostí, od siláckého zabírání dalších nemovitostí přes uplácení policejního sboru až po nečistou hru se šéfy ostatních gangů. Dojde i na otevřenou válku.

Jednička v nemovitostech

Pokud jde o poměr mezi akční a manažerskou částí hry, karty jsou rozdány fifty fifty (ne, nikdo se nikomu nesměje). Coby mafián-manažer budete silou peněz, ale i zbraní rozšiřovat svůj rajon o další provozovny, například o nevěstince, jelikož nejen v zakázaných hospodách se točí zajímavý kapitál.

Čím více budov, tím více starostí s jejich údržbou a modernizací. Náklady se nicméně mohou promítnout do větších tržeb od spokojené klientely. Málokdo totiž vydrží pít večer co večer ty samé drinky namíchané v rezavé vaně.

Trpělivou modernizací v několika úrovních postupně vybudujete zázemí pro výrobu kvalitního sortimentu, téměř nerozeznatelného od dřívější legální produkce. To samé platí i pro další provozovny. Váš zákazník je zkrátka váš pán.

Postupně lze vylepšit většinu typů budov a také je lépe chránit. A věřte mi, že dobře vyzbrojený personál je užitečnější než nová výzdoba ve stylu art deco. Ve vzkvétajícím impériu, kterému se množí nepřátelé, je to přímo nutnost. Banda nohsledů časem utvoří jednu z nejvýraznějších položek v rozpočtu, což, jak se brzy každý boss přesvědčí, není snadný oříšek k rozlousknutí.

Tohle je válka, Johnny

Chicago si poměrně záhy rozdělí několik mafiánských rodin, s nimiž je nutné budovat vztahy. K tomu slouží poněkud ořezaný typ diplomacie známý z her typu Civilization: V družném pohovoru s konkurenčním bossem můžete dohodnout nový obchod, obranný pakt nebo složitější formu ekonomické spolupráce. Pokud ale selže empatie, přenesou se spory do ulic.

Každý boss by měl předem vědět, s čím táhne do války. Sílu vlastního gangu pozná podle počtu členů, které má zrovna k dispozici, a zrovna tak podle jejich výzbroje a speciálních schopností. V tomto ohledu se Empire of Sin podobá Jagged Alliance, pod kterou je ostatně podepsaná ředitelka vývoje Brenda Romero.

Hra se pyšní plejádou zlých, ale výborně vykreslených postav, jaké se v žánru taktických strategií příliš často nevidí. Se speciálními vlastnosti a dalšími RPG prvky lze i dále pracovat. Hlavu gangu a jeho podřízené si můžete vypiplat v unikátní postavy ověšené granáty, molotovy a samopaly, které se v pravou chvíli nezaseknou, a po jejich skonu či ztrátě loajality se s nimi budete jen těžko loučit.

Ekonomika na ránu z milosti

Není ale všechno zlato, co se třpytí. Po bližším prozkoumání herních mechanik se bohužel Empire of Sin projeví jako hra s velkým, leč nevyužitým potenciálem. Trápí ji nevyvážená hratelnost a spousta chyb, místy je krajně nepřehledná a neintuitivní. Poškozené uložené pozice a ztrácející se questy patří k těm nejmenším problémům.

Ke správě gangu slouží manažerský interface s okénky pro tisíc a jedno kliknutí. Nikdy proto nebudete mít své impérium plně pod kontrolou. Pro vylepšování budov a hospodaření neexistuje informační souhrn, budete chaoticky přeskakovat od jedné položky ke druhé, dokud paradoxně nezjistíte, že ekonomika hry je natolik mělká, že veškeré „akvizice“, které po finanční stránce vychází extrémně draho, je lepší provést silou.

Dostali jste zálusk na sousedním bar? Vystřílejte ho a je váš. Legální koupě by stála majlant. Je libo celý konkurenční gang? Stejným způsobem zničte jeho ústředí a veškerá aktiva vám padnou do klína. Protiváhou snadnému zabírání pozic je nicméně právě jejich nesmyslně nákladné upgradování a drahý personál. Za vylepšování budov zaplatíte astronomické částky, a stejně tak těžko si budete moct dovolit velký tým zkušených zabijáků, a to i když se vám bude přese všechna úskalí ekonomicky dařit.

Mnohem snadnější to má konkurence. Umělá inteligence si doslova cucá z prstu armádu dokonale ozbrojených bojovníků, kdykoliv se jí zlíbí. A ti už se postarají, aby to, co jste snadno nabyli, přešlo takřka vzápětí zpět do původních rukou. Takto rozhodně nevypadá vyvážená směs herních žánrů.

Střelba od boku

Přímo v akci hra nepůsobí o mnoho povedenějším dojmem než při managementu, spíše naopak. Tahový systém boje není příliš pestrý, jen se kryjete, anebo útočíte, což by možná nevadilo, ale horší je, že ve změti grafických symbolů, čar a ukazatelů musíte neustále pátrat po svých protivnících i vlastních lidech.

Kvůli nepřehlednému uživatelskému rozhraní se nelze na bojišti virtuálního Chicaga adekvátně zorientovat ani po několikahodinovém drilu. Volná je naopak cesta k omylům. Často se stává, že se vaše postava rozběhne anebo vystřelí na úplně opačnou než zamýšlenou stranu.

Chaoticky si v boji počíná i umělá inteligence, a to zejména v interiérech budov. Nepříliš nápadité a často se opakující mapy nemotivují nepřátele k chytrému pohybu, a tak v boji stojí jako sousoší, dokud je čím nebo po kom střílet.

Chaos nejen v ulicích

Z jednotlivých herních mechanik se chaos přenáší do celé kampaně. Je kvůli tomu obtížné soustředit se na úkoly, které se v danou chvíli zdají být důležité. Když jsme například jednou počítali špinavé peníze, konkurenční gang nám tak dlouho bušil na vrata, až se dostal do kanceláře, přičemž o motivu útoku samotní pachatelé nejspíš nic netušili.

Zbytečných a zbytečně překvapivých momentů je ve hře příliš mnoho, než aby působily přirozeně. Ale tušíme, jak vznikají, vždyť mnohé jsme omylem způsobili sami. Jednou jsme třeba vyprovokovali obří pouliční válku jen proto, že jsme se po nepřesném kliknutí vlámali do špatného lokálu a tam nám rozzlobený gang nedal na vybranou. Připadali jsme si jako Franz Josef po atentátu v Sarajevu, když se do řetězového konfliktu zapojily i další skupiny a tu naší poslaly na pravdu Boží. Spadla klec, válka i hra skončila.

Jedna nepřesnost a Empire of Sin ukáže pověstnou krutost mafie způsobem, jaký dobré filmy, knihy nebo hry nepoužívají. Proslulá americká prohibice se v tomto případě mění spíše ve frašku, byť graficky nádherně stylizovanou a podtrženou chytlavými jazzovými tóny. Šarmu má hra na rozdávání, ale chyb bohužel také. Velká očekávání se nenaplnila.