Elden Ring: Nightreign

Na konci května vyjde totiž samostatně stojící Elden Ring Nightreign, který si jde svou vlastní cestou. Hned na začátku je dobré si ujasnit, že se ani zdaleka nebude jednat o klasický zážitek, jaký jsme od soulsovek zvyklí. Sami autoři o hře mluví jako o roguelike kooperačním survivalu. Zjednodušeně můžeme říci, že Nightreign je roguelike Elden Ring s prvky battle royale, akorát místo PvP kabátku obléká hra plně kooperační brnění.

Blíže jsem se na tenhle experiment mohl podívat během uplynulého víkendu, kdy probíhal v pěti krátkých časových oknech síťový test, který nám odhalil pár základních věcí, ze kterých mohu sepsat první dojmy. Vlastně jsem se na test velmi těšil, i přes jisté obavy, jak celá fúze jednotlivých prvků dohromady může fungovat. Ve finále jsem zklamaný nebyl, ale otazníků zůstává pořád více než dost.

Elden Ring x battle royale

Nejprve nastíním, jak vlastně probíhají jednotlivé herní seance. Během testu serverů byl z pochopitelného důvodu dostupný režim pouze pro tři hráče. Slibovaná možnost pro jednoho hráče, kterou nabídne plná verze, dostupná nebyla. Zároveň mám trochu obavy z vybalancování její obtížnosti, protože na základě toho, o jakou šlo výzvu pro trojice, bude dle mého názoru režim pro jednoho opravdový oříšek. 

Nicméně, každá hra je rozdělená na tři dny. Během prvního dne ve stylu Fortnite přiletíte na planiny Limveldu, vycházejícího z Limgrave z původního Elden Ringu. Jamile dosednete na zem, začíná závod s časem. Během omezené chvíle musíte zabít co nejvíce protivníků, včetně minibossů, sbírat vybavení, levelovat postavu a utéct do středu bouře, která postupně stahuje smyčku kolem herní mapy.

Ve středu bouře poté nastává tma a s ní přichází první velký protivník, kterého musíte porazit. Po jeho skonu nastává den druhý, kdy se víceméně opakujete velmi podobným aktivitám jako první den.

Po zabití druhého velkého bosse nastává den třetí a s ním i finální protivník celého sezení. Plná hra by měla nabídnout celkem 8 exkluzivních závěrečných bossů, během testu byl ale dostupný jeden. Tříhlavá vlčí potvora Gladius, Night Beast. Po zabití tohoto monstra seberete odměnu, vrátíte se do hubu a vaše cesta může začít znovu.

Pojďme se ale podrobněji podívat na jednotlivé aspekty hry. Co mě zarazilo hned na začátku, byla nemožnost ovládání „glideru“ v podobě smaragdového orla. Startovní pozice hráčů byla v testu tedy vždy stejná. Nemožnost na mapě přistát, kde se vám zachce, byla trochu frustrující a začátky jednotlivých pokusů silně jednotvárné.

4 třídy a každá unikátní

To platí i o mapě samotné, protože se v rámci testu generovalo jedno a to samé prostředí se stejným rozmístěním nepřátel. Což je ale patrně prvek, který se v plné verzi zásadně změní, protože je to právě diverzita měnícího se prostředí, čím se v roguelike vytváří pocit, že je každý pokus trochu jiný než ten předchozí.

Velkou změnou od původního Elden Ringu je jasné nastavení jednotlivých archetypů postav. Při vydání bychom se měli dočkat osmi různých, v demu jsme si mohli osahat pouze čtyři. A lišily se od sebe velmi. Wylder zaměřený na sílu a agilitu společně s orlím bojovníkem Guardianem byly z nabídnuté čtyřky těmi snadnějšími archetypy, které i From doporučuje vyzkoušet do začátku.

Poměrně zásadní novinkou jsou schopnosti jednotlivých tříd. Wylder disponuje hákem, kterým si může přitahovat protivníky, jeho ultimátní schopností je pak drtivý výbuch háku na krátkou vzdálenost.

Guardian je tankovací šampion, který se pasivně zaměřuje na štíty. K tomu umí vyvolat vír, který dokáže složit na záda menší protivníky. Jeho ultimátkou je pak silný plošný nálet, který nadělá paseku velké skupině nepřátel, nebo dokáže víceméně bez námahy oživit spoluhráče. Pokud totiž některý ze spoluhráčů zemře, útočením na jeho mrtvolu mu dáte šanci se oživit.

Další dvě postavy v podobě čarodějky Recluse a agilní zlodějky Duchess jsou pak už mechanicky o něco složitější. Recluse musí přes pasivní schopnosti doplňovat svoji manu, a navíc skrze elementy vytváří nová kouzla. Její ultimátka pak označí protivníky, přes které se dokážou ostatní hráči léčit.

Duchess je potom klasickým prototypem skleněného kanónu, tedy nejkřehčí postavou s největším poškozením. Dokáže zneviditelnit sebe i spoluhráče a také umí duplikovat poškození udělené v předchozích dvou sekundách.

Diverzita jednotlivých postav je zábavná. Měl jsem trochu obavu, jestli právě přednastavené třídy nebudou moc nabourávat pocit volnosti, který jsem měl v Elden Ringu, ale díky hektice jednotlivých her rozdělení specializací dává absolutní smysl. Oni totiž autoři nejenom vytvořili herní třídy takovým způsobem, že každá má ve skupině svoji opodstatněnou roli, ale zjednodušili několik dalších věcí, které frenetické hře jenom prospívají. Zároveň jimi ale možná trochu pocuchají nervy některým pravověrným fanouškům.

Zjednodušení pro plynulost, nebo lenost?

Ve Nightreign totiž figuruje ultimátní sprint, který nespotřebovává výdrž. Zmizelo také poškození při pádech z velkých výšek. Nyní můžete skočit odkudkoliv dolů, aniž byste přišli jen o ždibíček zdraví. Vertikální pohyb navíc dostává nový rozměr, kdy každý může skákat po stěnách skrze trojskoky. Díky tomu můžete vyšplhat na zajímavá místa, která jsou plná kořisti.

Na mapě samozřejmě najdete i svatyně Lost Grace, tedy místa, kde se můžete vylevlit a dobít si své léčivé lahvičky. Nově stačí ale skrz Lost Grace pouze proběhnout a tím obnovit životy, manu a lahvičky.

Samotné levelování je potom alfou a omegou celé hry. Už si nevybíráte bodíky do jednotlivých statistik, ale pouze přidáváte číslíčko ke svému levelu, čímž se vám zvednou už přednastavené statistiky. Vše je zjednodušené právě proto, aby hra byla opravdu rychlá. Dovedl bych si představit větší volnost při vylepšování postavy, ale velmi brzy jsem pochopil, že by to bylo na úkor tempa.

Protože čas je v Nightreign opravdu hlavní nepřítel. Na rozdíl od jiných battle royale jsem se během testu opravdu nadcházející bouře bál. Nejenomže dává nechutné poškození, ale když vás zastihne při souboji s bossem, tak z toho se zdravou kůží těžko vyváznete. Právě časový tlak a stres dodává hře kouzlo, které mě dost baví.

Navíc během jednotlivých dní můžete narazit i na různé speciální události, třeba když vás přepadne Margit, jeden z prvních bossů Elden Ringu. A přepadnout vás může kdykoliv. Klidně při souboji s minibossem nebo když utíkáte v bouři. Podobná překvapení, doufám, budou ve finální hře ve větším množství.

Každá z hratelných postav má rovnou šest slotů na zbraně či magické předměty. A pro úspěšný pokus je záhodno zaplnit všechny sloty, protože i výbava, kterou nepoužíváte, dodává vaší postavě pasivní bonusy, které vlastně specializují váš build.

Trochu mě zaskočilo menší množství zbraní v testu, ale i to se ve finále změní. Arzenál je jinak klasicky rozdělený podle kvality, nicméně i základní zbraň můžete dostat na tu nejvyšší, pokud najdete dostatek kamenů a u obchodníka si zbraň za patřičnou úplatu vylepšíte.

Smrt je i není definitivní

Zabíjením protivníků klasicky dostáváte runy. Za ně nakupujete buď vyšší level, nebo právě vybavení u obchodníků. Když umřete při denní směně a spoluhráči vás nestihnou včas oživit, ztrácíte nejen runy, ale i úroveň. Nicméně ztracené runy můžete znovu sebrat. Pokud padnete v nočním souboji, tak se žádné oživení nekoná a hra pro vás končí. I když umřete během první noci a vaši kolegové dál žijí.

Zajímavý je fakt, že za zabití jednotlivých potvor nedostáváte runy jenom vy, ale i vaši společníci. Trochu to tedy svádí k tomu, aby se cesty jednotlivců na začátku dne rozdělily a každý běžel svojí cestou. Nicméně to může být i velmi kontraproduktivní, protože za zabíjení minibossů dostáváte různá vylepšení od zbraní až po vylepšení statistik.

Za každého zabitého bosse dostává tuto možnost každý společník, i když se souboje nezúčastnil. Takže se zdá strategičtější do kempů s velkými nepřáteli chodit ve skupině. Sice dostanete méně zkušeností, ale nikdo nepřijde o vylepšení, které hraje velkou roli. Na druhou stranu - risk je zisk, a pokud se sejde schopná parta, která dokáže i minibosse pokořit sólo, těžíte z toho všichni společně.

Nevylepšení a nevylevelení ale noc prostě nepřežijete. Některé souboje jsou opravdu tuhé, a pokud neudílíte dostatečné poškození, hra vám brzy ukáže, že tudy cesta nepovede.

K odměnám za dokončené seance patří i relikvie, které můžete použít v základním hubu a tím do jednotlivých pokusů jít již s nějakou přednastavenou výhodou pro jednotlivé postavy. V testu jsme tyto relikvie dostávali i za neúspěšné pokusy. Samozřejmě - čím dál jsme se dostali, tím kvalitnější byla odměna.

Zvládne FromSoftware funkční online co-op?

Ačkoliv jsou moje dojmy vcelku pozitivní, mám určité obavy. Ty největší obavy o jistou zkostnatělost, kterou FromSoftware předvádí na poli multiplayerového zážitku. Inovace v ohledu technického provedení se bohužel moc nekoná.

Během testu jsem se klasicky nemohl připojit ke kamarádům. Opět tu máme klasické nastavování hesla pro multiplayer, což mi přijde jako opravdu zastaralý způsob řešení. U tradičních souls her, kdy je multiplayer jen jakýsi doplněk, to ještě jsem schopný pochopit. U čistě kooperační hry je to ale rozhodně krok špatným směrem.

Problémová byla taky komunikace i navigace ve hře samotné. Naprosto chyběl herní voice chat, stejně jako možnost pingování zajímavých objektů a míst. Jediné, co test nabízel, bylo označení místa na mapě, kam se společně vydat. Což je sice hezké a pomáhá to, ale pingování a označování znatelně chybělo. Pro kooperaci mimo skupinu přátel, kteří se dokáží dorozumět i jinak, je tohle dost zásadní a doufám, že na to autoři pro plnou verzi myslí.

Trochu nejistý jsem i z kvality serverů, kdy problém s připojením nebo odpojováním hráčů během soubojů byl na denním pořádku. To samé občasně zvýšená latence, která zpožďovala útoky, což je ve hře stojící na přesnosti a včasných reakcích dosti nepříjemné. Nicméně mějme na paměti, že se jednalo o síťový test, který měl přesně tyhle potíže odhalit a vést i k jejich odstranění.

Co říct závěrem. Elden Ring Nightreign je neobvyklou hrou. Působí spíše jako multiplayerový přírůstek k velkému Elden Ringu - něco jako nabízelo Uncharted či The Last of Us se svými dodatečnými multiplayerovými režimy. Jenomže FromSoftware tomuhle samostatně stojícímu rozšíření nastavil cenovku 40 euro, což může působit nepatřičně.

Já jsem si ochutnávku z nové, zcela jiné výzvy od svého oblíbeného studia užil. Líbí se mi, že se v rámci tvorby snaží přijít s něčím novým a zajímavým. Potenciál na neuvěřitelného žrouta času Nightreign rozhodně má, ale nezbavil jsem se ani jisté obavy, že by se mohlo jednat o chvilkovou záležitost, které velmi brzy po vydání vyprší trvanlivost. Z obsahově omezeného síťového testu ale vlastně těžko soudit.