Echo Point Nova

Předvádí totiž hromadu prvků, které bych nečekal, že budou dohromady fungovat, ale ve výsledku všechno šlape jako hodinky. Už dlouho se mi nestalo, že bych odcházel z jednotlivých herních seancí tak odvázaný jako u Echo Point Nova.

Od všeho trochu

Je vlastně strašně těžké popsat, proč je tenhle kousek tak dobrý. Na papíře totiž zní jako provařené floskule marketingového oddělení. Střílečka s prvky RPG v otevřeném světě s kooperací. Ještě než zhnuseně odejdete, dejte téhle recenzi šanci. Už v prvních momentech hry vám totiž začne docházet, že tohle škatulkování je sice vcelku výstižné, ale každý kousek hry je napěchovaný kvalitním obsahem a promyšlený do posledního detailu.

Zápletka jako taková je vlastně jednoduchá. Ztroskotáte, musíte střílet nepřátele a sbírat artefakty. Posouvá se přes záznamy, které vám vaši kolegové a jedna tajemná entita nechávají na záchytných bodech. Je milé, že rozpravy berou v potaz i vaše počínání - třeba vás mistr zbraní pochválí, že jste už postříleli tisíc nepřátel nebo jak jste skvělí, že jste našli tolik a tolik tajných zákoutí. Příběh vás primárně vede světem kolem, a to naprosto stačí.

Herní mapu tvoří hromada ostrůvků, dálnic, pevností a všeho možného, které se vznáší kdesi ve vesmíru. Každá lokace funguje buď jako aréna, nebo jako spojnice mezi nimi a skvěle se vzájemně doplňují.

V arénách provádíte sken, který vám odemkne novou zbraň nebo schopnost. V oblastech, které je spojují, vás čeká několik tajných míst, věci na sbírání nebo nějaká ta výzva potřebná k otevření vylepšení. Snad každá oblast je promyšlená, hraje se v ní trochu jinak a dodává tak hře tempo a rozbíjí stereotyp ještě dřív, než se může vůbec dostavit. Hra vám interaktivní body ukazuje na radaru, víte tedy, kde věci k sesbírání jsou. Díky tomu neztrácí tempo a neplýtvá zbytečně vaším časem. Navíc má všechno, co můžete sebrat, nějaký účel.

Zelené orby rozšiřují možnosti pohybu, skeny kromě nové výbavy dávají zvyšují životy, a i relativní hloupost jako kosmetické pokrývky hlavy vám zvýší kapacitu perkových bodů. Díky tomu zkrátka žádná aktivita není zbytečná. Sken, co vám dá novou pistoli, i když už svého oblíbence máte? Stejně se vám ale bonus k životům hodit bude. Nechcete sombrero? Dobře, ale další pasivní vylepšení je přece fajn.

Biomy se kolem vás samozřejmě střídají i vizuálně. Jednou hrajete v ruinách, podruhé se proháníte na ledu, jen aby vás překvapila několikaproudá dálnice střídaná pouští a vulkánem.

Zenový masakr

Celá Echo Point Nova se točí kolem mobility. Hned zpočátku dostanete k dispozici dva zásadní nástroje: Antigravitační prkno a hák na laně. Dvojice pomůcek, která byla už několikrát k vidění jinde, ale snad nikdy nebyla využitá tak dobře (Tribes prominou). V boji totiž obecně platí, že když se zastavíte, zemřete. Jenže prkno umí jezdit rychle vlastně po všech površích a lano se zase uchytí k čemukoliv a začne vás přitahovat. Takže většinu času trávíte v extrémní rychlosti svištěním kolem nepřátel a střílením, kdy svůj směr korigujete právě pomocí lana, otoček a dalších manévrů.

Hra vás vlastně za ruku vůbec nepovede. Každá aréna je vaše hřiště. Jak ji vyřešíte, už zůstává na vás. Druhů nepřátel mají víc než dost. Někdo na vás půjde se štítem a zbraní na blízko, jiný čaruje ohnivé zdi, nechybí odstřelovači nebo rychlí zmetci, kteří mají stejně jako vy antigravitační prkna. Navíc se hra nebojí vás běžně postavit proti obřím robotům nebo útočným letadlům. Každý nepřítel má svou roli na bojišti, své slabiny a silné stránky, a navíc jdou po vás vcelku chytře.

I velmi standardní úkol Zabij x nepřátel totiž můžete splnit, jak se vám zachce. Všechny typy protivníků se totiž doplňují, dokud ho nesplníte. Boj tak nesklouzne k nahánění zbytků, takže když vás kupříkladu baví sestřelování letadel, můžete se soustředit jen na něj a otravné těžkooděnce rozmisťující věžičky ignorovat. Nebo naopak úplně ignorujte letadla a vyzobávejte nepřátele, kteří jsou sice mobilní, ale málo odolní. Je to prostě jen a jen na vás.

Přesně to jsem třeba udělal v jedné aréně, kterou tvořilo účko úzké uličky s otevřenou střechou. Nad ní poletovaly bitevníky a zasypávaly raketami všechno, co se dalo. V chodbách se mezitím objevovali nejrůznější menší protivníci. Rychlá jízda, kdy skáčete ze stěny na stěnu, střílíte brokovnicí a revolverem, dokud z jednoho konce nevyletíte do volného prostoru, abyste se lanem přitáhli na druhý konec a vyjeli znovu, je za svištění nespočtu raket kolem zatraceně uspokojivá, zábavná i adrenalinová.

Samostatná kapitola jsou i souboje s bossy, které mají svá pravidla a vybičují vás k maximálním výkonům. Třeba hned první písečný červ je obrovský těžební stroj, který brázdí poušť ověšený věžemi a v útrobách skrývá hromadu nepřátel. Vaším úkolem není nic jednoduššího než zničit jeho jádra. Asi nemusím dodávat, že vás čeká epická jízda útrobami a uličkami smrti.

Všechno tohle zní na papíře strašně složitě a spousta z vás si možná říká, že na to nemáte reflexy. Nejpodivnější ale na celé Echo Point Nova je fakt, že i když rozhodně nejde o procházku růžovým sadem, všechno se chová tak nějak férově. Zbraně i celková hratelnost jsou vyladěné přesně tak, aby všechno zapadlo na své místo a hrálo se naprosto intuitivně.

Zmínit chci i výborný soundtrack. Tvůrci sáhli po nezvykle klidné hudbě, což mě docela překvapilo, ba až udivilo, jak neskutečně dobře funguje v hektickém boji. Opravdu funguje. Ten pocit, když se za zvuků výbuchu ženete vzduchem a v otočce střílíte rakety na armádu robotů, je neobvykle zenový právě díky hudebnímu podkresu. Jako všechno ostatní je i hudba pečlivě vybíraná k tomu, co se zrovna děje. Celý soundtrack má téměř devadesát stop a můžu ho doporučit k poslechu i mimo hru.

Moje hra, moje pravidla

Doporučuji nenechat se odradit obrázky ze samotné hry, ani pokud nemáte rádi grafiku s nízkým počtem polygonů. Stylizace totiž slouží naprosto úžasně. Proč? Většinu času budete trávit ve vysoké rychlosti někde na prkně nebo laně, takže nebudete mít moc času se zaobírat detaily, ale hlavně je díky tomu prostředí částečně zničitelné. Ostatně ještě v tutoriálu dostanete i krumpáč. Ten nefunguje primárně jen jako zbraň, ale umožní vám si také ve stěně prokopnout vlastní cestu, dostat se k tajným lokacím a předmětům anebo si klidně vytvořit střílnu na místě, kde potřebujete.

Samozřejmě by nabytá svoboda nefungovala bez pořádného arzenálu. Postupně dostanete celkem dvacet zbraní. U sebe můžete mít jednu pistoli, samopal, útočnou pušku, brokovnici, odstřelovačku a výbušninu. Všechny zbraně mají navíc tři úrovně vylepšení, které se automaticky odemykají s tím, jak zbraní zabíjíte. Jedná se o tlumiče, optiky, zásobníky nebo i jiné módy střelby.

Tady je trochu škoda, že vás hra nenechá si zbraně upravit víc podle sebe, ale zase věřím, že každý si mezi kousky, které jsou k dispozici, najde svůj ideální arzenál. Navíc všechny zbraně přijdou vhod v jiné situaci a rád jsem je při bojích točil dle potřeby.

Zábavu si užijete taky s perky. Těch je totiž hromada a vlastně o to víc smekám, že se nesnižují k tomu, aby přidaly deset procent k poškození a podobně nudným bonusům. Namísto toho vás doopravdy vedou k tomu, abyste na ně mysleli a hráli si s nimi.

Třeba mým oblíbencem se stal jeden, co doplňuje munici při jízdě po stěně v kombinaci s odstřelovačkou a granátometem. Ani jedna z těchto zbraní totiž velké zásoby nábojů nemá a každý navíc se hodí. Další perk přidal odstřelovačce schopnost jednou ranou ničit kopulovité štíty jednoho typu nepřátel. Jiný mi dodal boost rychlosti, pokud jsem antigravitační prkno vytáhl těsně před dopadem na zem.

Takhle bych mohl pokračovat dál a dál a další perky bych použil, kdybych chtěl zase hrát trochu jinak. Třeba bych víc využíval vzdušné tornádo, které můžete házet na zem, spolu s perky zaměřenými na boj ve vzduchu.

Možná bych ze sebe udělal většího tanka díky léčení z nepřátel, do kterých prostě najedete (tuhle schopnost jsem si užil v kombinaci s perkem, se kterým je náraz odhazuje dál, ale z jiného důvodu). Třeba bych vyměnil aktivační zpomalení času, když nahromadíte dostatek rychlosti, anebo… kdo ví. Perků existuje víc než stovka a je radost je hledat, měnit, a hlavně s nimi hrát.

Kamarádi, spojte se

No a teď to poslední. Kooperace. Je Echo Point Nova jedna z těch her, co vám tvrdí, že ji můžete hrát sólo, ale vlastně tím přijdete o většinu zábavy? Ale vůbec. Hra automaticky upravuje obtížnost podle počtu hráčů a ti mohou naskočit nebo vyskočit vlastně kdykoliv. Jen se propojíte pouze s přáteli, protože chybí dedikovaný vyhledávač her nebo jiný způsob hraní s náhodnými lidmi. Což vlastně nevadí, jelikož užít si tenhle zážitek je doopravdy lepší s někým, koho znáte, než se připojovat do náhodných her.

Dokonce můžete najít i perk, díky kterému si můžete zahrát PvP. Po jeho aktivaci zmizí ostatní hráči z radaru a zpřístupní se možnost střílet do vlastních. Hned si tak vystřílenou arénu změníte ve vlastní team deathmatch.

Při společném hraní se alespoň můžete pochlubit i svým vzhledem. Na výběr je totiž několik typů těla, možnost si vybrat z barevné palety odstíny zbroje, ale třeba i stopy vašeho prkna. Navíc konečně někdo uvidí jednu ze spousty pokrývek hlavy, které sbíráte společně s vylepšováním maximální kapacity perků. Milovníci jiných indie stříleček navíc ocení i to, že na hodně z nich je ve hře odkaz právě skrz tematické helmy.

Samotní tvůrci slibují podporu v měsících i letech po vydání a fanoušci Severed Steel vědí, že přesně tohle Greylock Studio umí. Jedním z důležitých bodů na seznamu chystaných vylepšení má být i zlepšování komunitních nástrojů. Už teď se objevuje dostatek komunitních map, které třeba předělávají legendární mapy z jiných stříleček. Zkrátka a dobře, je se do budoucna na co těšit.

Překvapení roku? Minimálně!

Po každém vypnutí Echo Point Nova jsem byl trochu v šoku. Už dlouho se mi nestalo, aby mě takhle nějaká hra překvapila. Ne snad tím, že by vymýšlela nový žánr, ale spíš ukazuje, jak se věci mají dělat správně. Jak neskutečně zábavná umí být. Za každou minutou hraní je vidět poctivý kus práce a nápad dokonale převedený do hratelnosti.

Vzpomínal jsem na moderní i staré střílečky a uvědomil si, že tohle dílo se pro mě dostává na popředí žebříčku. Přišlo mi, že bojuju ve stejně zábavných arénách jako ve starém Unreal Tournamentu nebo Quakovi, že se hýbu ještě zábavněji než v Tribes nebo Titanfallu a dostávám soundtrack, který sice žánrově nemůže být odlišnější, ale nakopává stejně jako skladby v moderním Doomu. Navíc v podivně fascinujícím světě létajících ostrovů, které přinášejí výzvu a mění prostředí mrknutím oka.

Echo Point Nova přišla nečekána, vyrazila mi dech a zůstane v paměti hodně, hodně dlouho. Ostatní střílečky to v porovnání s ní budou mít zatraceně těžké.