EA Sports FC 25

Vidím vaše nevěřícné pohledy a radím vám: Zadržte s tím valením očí, neboť je předčasné! Ne, není to úplně nový fotbal, jaký jsme tady na naší matičce Zemi ještě nepoznali. Ale o stavu série a jejím přístupu ke každoročním změnám asi nejlíp vypovídá fakt, že i to ne zas tak moc, co EA Sports FC 25 přináší, mi připadá div ne jako tektonický otřes.

On někdo myslí na kariéru?!

Začněme tím, co mě šokovalo úplně ze všeho nejvíc – důrazem na mód kariéry trenéra. Upřímně, po těch nehratelných, rozbitých kariérních paskvilech, které jsme dostávali servírovány v posledních letech, jsem se více méně smířil s tím, že FIFA/EA FC se zkrátka a dobře rovná Ultimate Teamu. Nikomu už nezáleží na nás, starých veteránech, co touží po výsostně realistickém singleplayerovém zážitku, kdy importují Slavii Praha na Britské ostrovy a v první sezóně vyhrají Premier League!

Ale vida, někomu se nás zželelo. Letošní kariéra je mnohem, mnohem, mnohem lepší než ta loňská. A vlastně to ani nechtělo tolik! Stačí například, že si teď můžete zapnout mód „Simulace“, který si trošku pohraje s rychlostí a hbitostí hráčů, přesností jejich dotyků a střelby, četností zranění a tak dále. Výsledkem je zápasový zážitek, který je neporovnatelně realističtější než multiplayerové rychlobruslení. Pro ty z vás, kdo jste si někdy hráli se slidery, to nebude nic extra nového, ale to, že si teď můžete herní zážitek snadno upravit změnou jedné kolonky v nastavení, je o hodně pohodlnější.

Výsledné dění na hřišti není ani v režimu Simulace vysloveně ideální, to bych ještě chtěl zdůraznit, než budeme pokračovat. Pořád si myslím, že ztvárnění dynamiky a spletitosti fotbalového zápasu daleko líp zvládala konkurence od Konami, která se bohužel momentálně zmateně potácí v soukromém free-to-play peklíčku. I ve zpomalené, na fotbalové přemýšlení náročnější simulační variantě má EA FC 25 sklony odměňovat šikovnou kličku spíš než vizionářskou přihrávku, rychlý sprint spíš než hedvábné zpracování balónu a následnou narážečku.

Nové nastavení navíc umí maličko poplést hlavu umělé inteligenci malých panáčků na vaší obrazovce. Pouze v režimu Simulace se mi například několikrát stalo, že obránce soupeře během mého protiútoku naprosto přestal zajímat míč, a místo aby napadali pronikajícího hroťáka, pádili rovnou čárou k vlastní brance, jak kdyby chtěli pomoct gólmanovi chytat, což vyústilo v jednoduchý gól.

Obecně je to ale obrovské vylepšení i proto, že pokud vám jde o realistický zážitek, skutečnému světu odpovídají i výsledky. Obrana má výhodu, protože střely i přihrávky častěji míří mimo, což způsobuje, že zápasy často končí 1:0, 2:1 a tak podobně. Už se mi povedla i jedna extrémně nudná bezbranková remíza, kterou jsem si od první do poslední minuty náležitě užil. Možná to nezní jako kdovíjaký triumf, ale pokud jste stejně jako já dodnes traumatizovaní tím, že nejčastější skóre v kariéře bývalo 8:4, asi pochopíte, proč si připadám hlazen po duši.

Trenér, co nechce trénovat

Kariéra je teď obecně od podlahy ke stropu plná nejrůznějších způsobů, jak si zážitek přizpůsobit. Režim Simulace je asi ten nejdůležitější, ale hodí se i spousta ostatních – nastavíte si, jak přísné bude představenstvo klubu, jak kooperativní budou ostatní trenéři a hráči v otázce přestupů, třeba i to, jestli bude dráhu letu míče ovlivňovat vítr, nebo to, jestli chcete sami spravovat tréninkové plány.

Poslední bod je důležitější, než se zdá, a jasně ukazuje, že se v EA konečně někdo zamyslel nad tím, co by hráči mohli chtít a potřebovat i nad rámec nových legendárních kartiček do Ultimate Teamu. Plánování tréninků bylo v minulých dílech tak kardinálním opruzem, že by nad tím uznale pokýval hlavou i Richelieu. Absolutně jsem nenáviděl ten zbytečný, otravný mikromanagement, který to s sebou přinášelo výměnou za přesně nulový benefit zábavy. Ale teď stačí zaškrtnout, že už o tréninku nechci nikdy slyšet ani slovo, a hle! Ono se to všechno děje někde v pozadí samo a já se můžu v klidu věnovat něčemu, co dává smysl.

Větší smysl než dřív dává například i mládežnická akademie. Pořád bych preferoval, kdyby bylo o něco obtížnější naplnit juniorku dvacítkou supertalentů, které do pár let střelíte za nepočítané miliony. Ale někdo přišel se skvělou myšlenkou: Co kdybychom mohli juniory poznat a vytvořit si k nim vztah ještě předtím, než je povýšíme do áčka?

A tak přicházejí na scénu mládežnické turnaje. Tam se ujmete svých piplaných děťátek, věk zhruba od třinácti výš, a kopete si s ostatními budoucími elitními čutálisty na menším hřišti pět na pět. Je to skvělé ve dvou ohledech – jednak si ke svým talentům dopředu vytvoříte vztah a můžete sledovat jejich postupné zlepšování, no a jednak je fajn si zahrát za všechny ty otřesné nýmandy s celkovým hodnocením 40 už jenom proto, abyste si pak víc vážili svých osmdesátek v áčku, kterým běžně nadáváte do nekopů, když nepromění šanci.

Hraju Rush, neruš

Onen zápas pět proti pěti, v němž ovládáte buď celý tým, nebo jediného hráče, je dalším docela významným přídavkem, který se EA FC 25 pokouší tlačit s bolestným odhodláním muže, jemuž došlo černé uhlí proti zácpě. Nový mód se jmenuje Rush a kromě kariéry na něj narazíte i v běžném výkopu a samozřejmě taky v Ultimate Teamu, kde poskytuje nové možnosti, jak plnit úkoly, vydělávat penízky a do zblbnutí otvírat další a další balíčky v povětšinou marné naději, že tentokrát ten Haaland konečně padne.

Není to vůbec špatná věc, ten Rush. Buďte připraveni na výrazně svižnější, intimnější zážitek, který toho ale zároveň má o dost víc společného se skutečným fotbalem než komiksová Volta let minulých. Anebo na nic takového připraveni nebuďte, protože jak v Ultimate Teamu, tak v kariéře ho můžete vesele ignorovat. A hrát si prostě tak, jak chcete.

Kartičky vládnou

Většina hráčů a hráček bude nevyhnutelně chtít hrát Ultimate Team. A já tohle rozhodnutí rozhodně nehodlám nijak kritizovat, tím míň v ročníku, v němž jsem obdržel úlitbu v podobě zásadně vylepšené singleplayerové kariéry. Ale musím upozornit, že pokud jsem chválil výdobytky realismu, v Ultimate Teamu nic takového samozřejmě neplatí.

Ne, není to nejhorší ročník v živé paměti, co se týče absolutní dominance šikovných sprinterů nad všemi ostatními. Upřímně, bývalo o hodně hůř. Ale zvykněte si, že hodně pomalí fotbalisté se brzo stanou zásadní přítěží a rychlé nohy jsou důležitější než ty technicky zdatné.

No co. Ultimate Team dokáže bezpečně doručit intenzivní, bleskurychlou zábavu, která má v základu pořád cosi společného s tím sportem, který sledujete v televizi. Jak jsem už naznačoval, gameplay EA FC není úplně můj vysněný šálek Gatorade ani v Simulaci, natožpak v běžném režimu, ale sto lidí, sto chutí – existuje důvod, proč je tahle série pořád tak neuvěřitelně populární, takže velká část té stovky lidí asi od kartiček odejde chuťově uspokojená.

Ultimate Team si pro sebe nahání pár bodíků i v oblasti uživatelského komfortu. Zmizely například hráčské smlouvy, takže vám už nikdo nebude zakazovat hrát se svou oblíbenou kartičkou, dokud si neotevřete balíček s kontraktem. Ty bodíky pak zase tradičně ztrácí v tom, že to je hladová zrůda požírající čas a/nebo peníze, která si vás háčkuje nekonečnem úkolů, výzev a povětšinou bezvýznamných odměn, pokud vám náhodou v tomhle fotbalovém kasinu z balíčku nevypadne použitelný fotbalista.

Lepší než Pep

Jestli u fotbalu rádi strategizujete a často pokřikujete na maličkého Pepa Guardiolu v televizi, proč proboha nestřídá dřív a neroztáhne hru víc do křídel (nestyďte se za to, dělám to taky), potěší vás nový systém taktiky.

EA FC 25 se pokouší hlouběji simulovat trenérskou práci a chování hráčů na základě konkrétních taktických rolí. A ve stejné sezóně, v níž s tím přichází i Football Manager, rozděluje formace do dvou rovin – v jedné nastavujete, jak se váš tým chová, když má v držení míč, v té druhé, jak to vypadá, když bráníte.

Je to evidentní trend, kterého si všimnete i v serióznějších sportovních médiích. The Athletic nenapíše „Arsenal hrál ve 4-3-3“, ale spíš „Arsenal bránil ve 4-4-2 a útočil ve 2-3-5“. A je fajn to vidět zohledněné ve hře, protože si pak snáz představíte, kde by asi tak váš taktický systém mohl mít slabiny a silné stránky.

I přehazování hráčských rolí má patrný efekt na to, jak se fotbalisté chovají. Levý záložník, po kterém chcete práci tradičního křídla, se bude držet u lajny, připravený sypat centry do vápna. Pokud mu jako roli vyberete křídlo nabíhající do středu hřiště, rázem se vám bude nalevo potulovat hráč připravený střílet zpoza šestnáctky a vymýšlet finální kolmice.

Je to vážně fajn pocit, když se vám nedaří, prohráváte, mezihra nefunguje, a tak zastavíte hru, chvilku fidláte s taktikou a váš znovuzrozený tým zápas v suchém triku otočí. Zvlášť v Ultimate Teamu, kde na nějaké detailní piplání není úplně čas, ale hra vám dovolí si dopředu nastavit několik taktických variant, které můžete aplikovat stisknutím tlačítka přímo během zápasu. Zase změna, nad kterou někdo přemýšlel a dotáhl ji do takového stavu, aby hře prospěla, místo aby způsobovala zbytečné bobtnání.

Solidní tři body

Když to shrnu: Letos dobré! Pořád nejsem nejentuziastičtějším fanouškem dění na hřišti, kterým se FIFA/EA FC poslední roky prezentuje, ale když se na EA Sports FC 25 podívám v mantinelech designové filozofie, kterou v EA Sports zjevně vyznávají, pak je tahle iterace rozhodně mezi těmi povedenějšími. Upřímně, pokud máte rádi singleplayerovou kariéru trenéra, žádný díl to už dlouho předlouho nezvládl líp.

Při hraní čerstvých ročníků sportovních titulů mě velmi často jímá pocit: „Jo, tohle měl být update zdarma nebo DLC.“ EA Sports FC 25 ale nemám problém nazvat novou hrou. A to dokonce takovou, která je kompetentní v tom, co dělá.