EA Sports FC 24

Čerstvý trávník? Ne, to jen nová sekačka

Hned zkraje bych rád ozřejmil, že EA Sports FC 24 pro fotbalovou sérii od Electronic Arts nepředstavuje žádný radikální restart. Kdybyste se nechtěli rochnit v detailech, klidně byste mohli zkratkovitě konstatovat, že kromě změn v názvosloví zůstává vše při starém. Mluvit o začátku zcela nové éry virtuálního fotbalu není namístě, a pokud ano, je to začátek velmi opatrný, až vlažný.

Tím rozhodně nechci říct, že FC 24 nepřináší nic nového, ale novinky a vylepšení přichází v přesně takové kvantitě a rozsahu, jakou byste na základě zkušeností z posledních let čekali od nového ročníku Fify.

Třeba nabídka herních režimů se letos žádného obohacení nedočkala. Příběhový mód The Journey nadále zůstává v zapomnění, stejně tak Story Mode v rámci streetového režimu VOLTA. O tom vám rovnou můžu prozradit, že nepřichází s vůbec žádnými novinkami. Snad i proto mi chybí motivace se mu víc věnovat, a dál tak slouží spíš jako zpestření mezi velkými zápasy nebo jako kratochvíle při herní seanci s kamarády, kteří jinak fotbalu příliš neholdují, ale na kooperativní čutání ve třech se nechají ukecat a nakonec se dobře baví. Co si budeme povídat, kvůli Voltě si FC 24 asi nikdo nekoupí, ale jako jedna z mnoha součástí tohohle fotbalového balíku obstojí docela dobře.

Pojďme se ale přesunout na velké hřiště. Na první okopání se FC 24 hraje velmi podobně jako FIFA 23. To jsme si koneckonců zvykli říkat o téměř každém novém dílu, ale subjektivně vnímám meziroční rozdíl v celkovém pocitu ze hry jako ještě o něco menší než v předchozích dvou, třech letech.

Výraznější změny pozoruji v bránění, které mi letos dává obzvlášť zabrat. Vyžaduje totální soustředění, je klíčové předvídat soupeřův pohyb a vykrývat prostor, než se uchýlíte k zákroku. Je snadné protihráče i balon zcela minout, a protože obránci pak dlouho trvá vrátit se do postoje, bývá takové zaváhání fatální. Bránit rychlonohé útočníky s dobrým driblinkem je snad ještě víc stresující, než jsem byl dosud zvyklý.

Zásadní vliv na obrannou hru má nová možnost nastavení mezi taktickým a pokročilým bráněním. Jako výchozí je překvapivě nastavená pokročilejší varianta, která vám dává větší kontrolu nad tím, jaký typ zákroku obránce provede. Taktická verze naopak zjednodušuje obranné zákroky na jedno tlačítko, přičemž nejvhodnější typ zákroku hra vybere kontextuálně v závislosti na dané situaci. Osobně jsem si pokročilé bránění zatím nedokázal osvojit a vyrábím při něm příliš mnoho chyb, a tak zatím zůstávám u jednodušší verze.

Ty emoce k fotbalu patří

Co mě ve fotbalu od EA trápí už několikátý rok v řadě, jsou odrazy balónů a na jednu stranu legrační, na stranu druhou nesmírně frustrující kolize vlastních spoluhráčů. Během své dlouholeté (ryze amatérské) „FIFA kariéry“ jsem se snad už docela otrkal a s nějakou tou haluzí zkrátka počítám. Ovšem situace, kdy se balón ve vápně zcela nepředvídatelně odráží od panáka k panákovi, aby se vašemu hráči nakonec zamotal pod nohy, nato do něj ještě naboural spoluhráč a soupeř pak už snadno doklepnul míč do sítě, spolehlivě zanechávají hořkou pachuť.

Pochopitelně to bolí především v online kompetitivních režimech, ve vyostřených zápasech, kdy obě strany hrají dobrý fotbal, vypadá to na boj do poslední minuty, ale pak celé utkání rozhodne podobně stupidní situace, nad kterou nemáte prakticky žádnou kontrolu. Na každou takovou šmudlu naštěstí připadá aspoň jeden pěkný gól, těch v FC 24 padá dost a díky vylepšené technologii HyperMotionV se na opakovačky zase kouká o něco líp.

O chlup hezčí jsou třeba i dresy, trávník nebo stadiony. FC 24 jako celek zkrátka vypadá velmi pěkně a snad jediná věc, co mi audiovizuální požitek trochu kazí, jsou strnulé obličeje hráčů. Jde především o kontrast, kdy všechno okolo vypadá skvěle a uvěřitelně, ale fotbalisté se pořád tváří tak nějak… nijak. Šup s nimi do Starfieldu!

K imerzivnějšímu fotbalovému zážitku přispívá i sada nových cutscén a animací. Když třeba spácháte nepěkný faul, za který nevyhnutelně musí přijít karetní trest, kamera se na chvíli přepne do perspektivy rozhodčího. Během poločasové přestávky nebo na konci zápasu si zas můžete vychutnat záběry ze šatny či z pozápasových rozhovorů. V průběhu klání se vám před očima sem tam objeví infografiky ve stylu augmentované reality, díky čemuž si můžete detailně prohlédnout třeba úspěšnost střelby na bránu. V roli manažera klubu se také nově lze podívat na hřiště pěkně od postranní čáry. Ale k čemu je to dobré, netuším.

Ze života fotbalisty

Jako nejzajímavější novinku, která se přímo promítá do dění na hřišti, vidím systém herních stylů (PlayStyles). To jsou v herní terminologii takové fotbalové perky/skilly, jež mají zdůraznit individuální dovednosti špičkových hráčů, ať už jde o jejich střelbu, přihrávky, driblink, bránění nebo parádičky. Ve hře je jich více než 30, každý má dvě úrovně a vychází z toho, jak se na skutečných trávnících chovají skuteční fotbalisté.

To například znamená, že hráči jako Toni Kroos nebo Trent Alexander-Arnold umí poslat zatraceně přesnou a rychlou přihrávku vzduchem, zatímco čahoun Virgil Van Dijk je díky svému hernímu stylu extrémně užitečný při hře ve vzduchu.

Herní styly se propisují do všech herních módů kromě Volty, takže je využijete i v režimu kariéry hráče, kde svému virtuálnímu fotbalovému alter egu můžete přiřadit až 6 různých herních stylů. Moc dalších změn v kariéře hráče ale nečekejte, až na pár drobností je stejná jako loni. Pořád využívá i křečovitě implementovaných RPG prvků ve stylu: Kup si domů hi-fi soustavu, staneš se lepším hráčem! Financuj půjčky podnikatelů v rozvojových zemích, zbohatneš!

Přibyla alespoň možnost mít svého agenta. Na začátku sezóny vám sdělí, jaké cíle byste měli splnit, aby s vámi stávající klub prodloužil smlouvu, a taky dokáže zjistit, co všechno musíte v průběhu sezóny udělat, aby se o vás zajímal váš vysněný příští tým.

Nastavení cílů mi často bohužel nedává smysl – kdybych třeba v roli Mikhaila Mudryka z Chelsea chtěl eventuálně přestoupit do Realu Madrid, musel bych za sezónu mimo jiné vstřelit 4 góly hlavou, což v kůži 175 cm vysokého křídelního útočníka nepůjde zrovna přirozeně. Na vyšších obtížnostech si to vůbec neumím představit.

O něco líp, byť ne o moc, letos dopadla kariéra manažera. Svému klubu nově můžete nastavit jednu ze 7 taktických vizí – základních fotbalových filozofií, jež zásadně ovlivňují styl vaší hry. Na výběr je třeba dobře známá tiki-taka nebo Kloppem popularizovaný gegenpress, ale nechybí ani „oblíbený“ styl tzv. zaparkování autobusu. Na to je navázaný nově přidaný systém trenérů. Pro každou řadu – útočnou, záložní, obrannou a brankáře – si můžete najmout až 3 kouče, kteří příslušným hráčům pomáhají rychleji zlepšovat statistiky.

Vybranou vizí se řídí i skauti a budou podle atributů vyhledávat spíše hráče, kteří by se do vašeho systému mohli hodit. Také svým svěřencům můžete uzpůsobit tréninkový plán podle toho, zda potřebujete, aby se dostali do ideální fyzické či zápasové formy.

Hra vás sama poměrně často vyzývá, abyste některému z hráčů plán změnili, ale vzápětí vám do inboxu přijde zpráva, že byste neměli plán měnit tak často. Z mého pohledu trochu zbytečný přídavek, který hru spíš zdržuje, než obohacuje. Dokázal bych si odpustit i všechny cutscény při příchodu a odchodu hráčů či při přestupovém vyjednávání – na první dobrou fajn, ale velmi rychle se omrzí a nakonec už opravdu jen zdržují, stejně jako ploché až hloupé tiskové konference.

Podobně jako Vašek v recenzi loňské Fify 23 se nemůžu nepozastavit nad umělou inteligencí. Neřekl bych, že je úplně tragická (až na brankáře, ti tragičtí jsou), spíš zoufale nekonzistentní. A to až do té míry, že se mi v offline režimech nechce trávit moc času. Letos se mi konečně podařilo překročit obtížnost Světová třída a přesunout se na Legendární, jenže v některých zápasech mám pořád pocit, že hraju proti amatérům, zatímco jindy si se mnou AI v pokutovém území hraje jako šikovní živí protihráči v Ultimate Teamu.

V rámci kariéry jsem tak s trápící se Chelsea rozmetal Liverpool 8-2 – jeho hráči se v tomhle zápase spoléhali skoro výhradně na předkopávání míče dopředu ve snaze předběhnout moje stopery, zatímco jeho vlastní obránci jako by klimbali. Výhra se počítá, ale byla to ukrutná nuda a podobných zápasů jsem v rámci kariéry manažera musel protrpět víc.

Jeden režim zase vládne všem

Nad vším výše napsaným opět ční režim, jenž by se v klidu uživil i jako samostatná hra – milovaný i nenáviděný Ultimate Team. Tomu EA už řadu let věnuje nejvíc pozornosti, a tak asi nikoho nepřekvapí, že i v případě FC 24 připadla většina novinek právě UT.

Tou nejvýraznější je fakt, že letos poprvé mohou na trávník vyběhnout bok po boku fotbalisté s fotbalistkami. Je to inovace, ke které jsem zpočátku byl víc než skeptický, velmi rychle jsem však zjistil, že mi nejenže vůbec nevadí, ale vlastně jde o dost příjemnou změnu.

Mohli bychom se dohadovat o tom, že je to nerealistické. Ano, je. V reálném fotbale by většina hráček v souboji s takovým Erlingem Haalandem nejspíš neobstála. Stačí ale odhlédnout od srovnání s realitou, se kterou FC, obzvlášť pak Ultimate Team, beztak nemá moc společného. Pro hru jako takovou je to ve skutečnosti příjemné a důležité zpestření. Holky tady totiž opravdu nejsou jenom do počtu.

Když to hrubě zobecním, hráčky v Ultimate Teamu mají často hbitější a rychlejší nohy než muži, naopak oproti nim většinou zaostávají v parametrech jako výška nebo fyzická síla. To má v mém případě ten důsledek, že na hrotu za mě momentálně nastupují německé útočnice Alexandra Popp a Lea Schüller, hned za nimi na pozici útočného záložníka běhá ještě Linda Dallmann vedle Jamese Maddisona. Záda jim všem kryjí velcí kluci Virgil van Dijk a Thiago Silva, tři tyče stráží Hugo Lloris.

Jediná věc, co mi v souvislosti s přidáním fotbalistek do Ultimate Teamu malinko vadí, je, že se tím ještě zvýšil celkový počet hráčů/karet, čili se i výrazně snížila šance, že mi z balíčku vypadne hráč, po kterém sám toužím.

Jiné karty však z nabídky úplně vypadly – konkrétně modifikátory pozice, které EA kompletně zařízla. Sláva! Nově má každý hráč svůj primární post a někdy také jednu či více alternativních pozic, které umí zahrát stejně dobře. Takový Joshua Kimmich tak klidně může nastoupit jako defenzivní záložník, střední záložník i pravý bek. Do příštího ročníku bych si přál, aby vývojáři konečně zrušili i dle mého názoru zcela zbytečný mechanismus kontraktů.

EA: „Revoluci? Ne, raději evoluci“

Další velkou novinkou v rámci Ultimate Teamu jsou evoluce. Jak název napovídá, nový mechanismus vám umožní si vylepšovat stávající hráče, přičemž obvykle pro aktivaci tohoto vylepšení stačí splnit poměrně jednoduchou výzvu, třeba vyhrát 4 zápasy s daným fotbalistou v sestavě. Na papíře to zní skvěle, bohužel jsem se ale velmi rychle dostal do situace, kdy vlastně nevím, jak evoluci pořádně využít. Nelze ji totiž aplikovat na libovolnou kartu.

Vstupní podmínky jednotlivých evolucí vás dost přísně omezují například celkovým hodnocením hráče nebo hodnotou jednoho z atributů. Žádný z hráčů v mé nynější sestavě (včetně náhradníků) tyto podmínky nesplňuje. Postupně by měly přibývat další typy evolucí, namístě je ale obava, že vás budou něco stát – už teď je k dispozici jedna taková, která vás přijde buď na 50 000 mincí, nebo 1 000 prémiových FC bodů.

Taky se sluší dodat, že takto vylepšený hráč se automaticky stává neobchodovatelným. Pokud ale máte vyhlédnutého svého oblíbence, který se ve své základní podobě nemůže pochlubit oslnivými statistikami, může to pro vás být způsob, jak z něj postupně udělat hvězdu.

To by z výčtu klíčových inovací mohlo být vše. Tedy, jednu by se ještě slušelo zmínit – po dlouhé době se EA rozhoupala k redesignu nabídek a především Ultimate Teamu to ohromně prospělo. Obří dlaždice nahradil ve většině případů konzervativnější a responzivnější textový seznam. Zkratky schované za tlačítkem L2/LT vám umožní snadno a rychle přecházet mezi transfery, Squad Battles, Division Rivals i všemi dalšími hlavními součástmi Ultimate Teamu. 

Vylepšení se dočkala i sekce Objectives, byť to taky mohlo dopadnout o kus líp. Sice už si všechny odměny v rámci jednoho segmentu můžete odemknout stisknutím jednoho tlačítka, bohužel indikace splněných výzev a úkolů je nepochopitelně neintuitivní a nepřehledná. Taky mě moc nebaví poněkolikáté v řadě sledovat otevírací animaci balíčku s kosmetickými předměty, které kdovíproč nelze přeskočit. A třeba nám jednou EA dovolí schraňovat duplikáty karet – teď, když taková situace nastane, nezbývá vám jiná možnost než se duplicitního hráče okamžitě zbavit.

Hře se už tradičně nevyhnuly méně i více otravné bugy. Jako reprezentanta těch otravnějších bych vypíchnul například situaci, kdy mi v zápase po faulu jednoho z obránců zmizel gólman, nebo když se v několika případech na konci online utkání nezobrazilo menu, takže jsem hru musel natvrdo vypnout. Na PS5 mi v průběhu 40 hodin hraní dvakrát bez zjevné příčiny úplně spadla, naštěstí alespoň ne v průběhu zápasu.

Sečteno podtrženo, EA Sports FC 24 mě vlastně nepřekvapilo ničím jiným než slušně zvládnutou integrací žen do Ultimate Teamu. Dostal jsem další Fifu se vším, co se mi líbí – skvělou audiovizuální podívanou, zábavnou arkádovou hratelností a licencemi drtivé většiny zásadních soutěží a klubů. Ale taky vším, co mě na fotbalu od EA roky trápí. A tak mi opět nezbývá než naivně doufat, že příští rok už série přestane dělat přešlapovačky na místě a se vší vervou se pustí do ofenzívy.